74 Co 73/2025-278 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7 805,19 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku (I. výrok), žalobu zamítl o zaplacení částky 33 121,15 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 18 779 Kč (III. výrok).2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Dne 19. 4. 2019 byla mezi účastníky uzavřena Rámcová smlouva č. , Anonymizováno, , a to prostřednictvím internetového bankovnictví, na základě které byl žalovanému u žalobce aktivován běžný účet č. , č. účtu, na dobu neurčitou (dále jen „Běžný účet“). Nedílnou součástí byly Obchodní podmínky, Ceník, Podmínky pro používání úvěru a Podmínky pro používání kontokorentu.b) Žalovaný požádal o kontokorentní úvěr dne 4. 5. 2019, v žádosti uvedl jen výši příjmu z pracovního poměru 17 500 Kč měsíčně.c) Dne 4. 5. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, a to prostřednictvím internetového bankovnictví, na dobu neurčitou, na základě které mohl žalovaný přečerpat finanční prostředky na Běžném účtu do výše 42 000 Kč. Dohodnutá úroková sazba činila 18,9 % ročně, žalovaný byl povinen splácet dlužnou částku průběžně.d) Kontokorentní úvěr byl žalovanému poskytnut, přestože z úvěrové zprávy ze dne 16. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný měl tři existující splátkové úvěry v souhrnné výši 11 624 Kč měsíčně, byl spoludlužníkem u úvěru ze stavebního spoření s měsíční splátkou 1 595 Kč (suma zbývajících splátek 463 045 Kč). Žalobce si nevyžádal podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného.e) V období od 1. 6. 2019 do 26. 11. 2020 uhradil žalovaný žalobci obchodní úrok kontokorentního úvěru v celkové výši 10 203,81 Kč, na kontokorentní úvěr uhradil celkem 52 197,88 Kč.f) Kontokorent byl s tím, že zbytek nesplaceného kontokorentu bude uhrazen dle podmínek nové Smlouvy o úvěru, ukončen (nedatovaným potvrzením o převedení kontokorentu).g) Žalovaný požádal o úvěr dne 26. 11. 2020. Uvedl, že bydlení má vlastní, je vyučen, ženatý, vyživuje 2 osoby, splácí 8 000 Kč měsíčně, výdaje domácnosti činí 4 000 Kč měsíčně výdaje na bydlení, 6 000 Kč měsíčně – ostatní náklady. Pracuje v pracovním poměru na dobu neurčitou u , Anonymizováno, . s příjmem 17 500 Kč čistého měsíčně. Žalovaný měl ke dni 26. 11. 2020 celkem 6 existujících úvěrů se souhrnnou výší splátek 17 150 Kč měsíčně, kontokorentní úvěr u žalobce, byl spoludlužníkem u úvěru ze stavebního spoření se sumou zbývajících splátek 436 315 Kč a měl kreditní kartu s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Žalobce si nevyžádal podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného.h) Dne 26. 11. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , IBAN, (dále jen „Smlouva“), a to prostřednictvím internetového bankovnictví, na základě které žalobce poskytl žalovanému na Běžný účet částku 43 903 Kč. Úvěr byl sjednán jako neúčelový, nezajištěný, na dobu určitou. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 863 Kč se splatností k 24. dni měsíce, a to od prvního měsíce následujícího po měsíci, kdy došlo k poskytnutí úvěru, společně se smluvním úrokem 17,9 % ročně, pravidelným inkasem z Běžného účtu. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila 82 710,27 Kč. Dne 15. 8. 2023 se účastníci dohodli na splátkových prázdninách a odložení splatnosti splátek splatných 24. 8. 2023 a 24. 9. 2023. Před uzavřením Smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace k úvěru (druh úvěru, celková výše úvěru, podmínky čerpání, splátky, náklady úvěru apod.).i) Ke dni 26. 11. 2020 činil záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného částku 41 994,07 Kč, na účet byla připsána částka 43 903 Kč a odepsáno 543,63 Kč (obchodní úrok z kontokorentu).j) Žalovaný čerpal úvěr na základě Smlouvy dne 26. 11. 2020 a až do 24. 11. 2023 platil dohodnuté splátky. U splátky připadající na 24. 12. 2023 uhradil jen 4 Kč a další dohodnuté splátky nehradil.k) Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 25 894 Kč.l) V období od 22. 1. 2019 do 11. 7. 2023 žalobce zamítl žalovanému celkem 12 žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru.m) Dne 15. 1. 2024 a 5. 2. 2024 žalobce žalovanému na Běžném účtu naúčtoval náklady na vymáhání v souvislosti s dluhem z poskytnutého úvěru ve výši 2x 500 Kč, zůstatek na Běžném účtu činil ke dni 27. 3. 2024 – 1 000 Kč.n) Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky 42 445,17 Kč z titulu Smlouvy a částky 1 000 Kč (dluh na Běžném účtu). Výzva ze dne 26. 2. 2024 byla žalovanému zaslána dne 27. 2. 2024 na adresu jeho bydliště doporučeným dopisem.o) Dopisem ze dne 21. 10. 2024, doručeným žalobci dne 23. 10. 2024, žalovaný vůči pohledávce ze Smlouvy (bezdůvodné obohacení) ve výši 18 013 Kč započetl bezdůvodné obohacení žalobce na úkor žalovaného ve výši 12 106,81 Kč z kontokorentního úvěru. Pohledávka žalobce z titulu Smlouvy (bezdůvodné obohacení) činila 5 906,19 Kč.p) Proti žalovanému je vedena celá řada soudních řízení (nalézacích a exekučních) z titulu smluv o spotřebitelském či podnikatelském úvěru, v nichž žalovaný vystupuje jako žalovaný či povinný.3. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je uzavřená Smlouva neplatná a žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a to ve lhůtě dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 29. 5. 2022. Soud stanovil lhůtu k plnění dluhu do šesti měsíců od právní moci rozsudku, neboť proti žalovanému je vedena celá řada soudních řízení, včetně řízení exekučních, a to z titulu nesplacených spotřebitelských a podnikatelských úvěrů. I přes značné dluhové zatížení je žalovaný schopen dlužnou částku ve stanovené lhůtě zaplatit vzhledem k její výši. Soud shledal důvodnou námitku započtení vznesenou žalovaným, jestliže ani u smlouvy o kontokorentním úvěru žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, nebyl žalovaný povinen žalobci vracet více než skutečně poskytnutou částku. Pokud zaplatil více, jedná se o bezdůvodné obohacení žalobce. Námitku promlčení vznesenou žalovaným neshledal soud důvodnou s tím, že promlčecí doba počala plynout nikoliv dnem 26. 11. 2023, tj. poskytnutím částky, ale odvíjela se od výzvy k plnění, tudíž počala plynout ode dne 7. 3. 2024. Žaloba, podaná dne 2. 4. 2024, tak byla podána před uplynutím promlčecí doby. Námitku žalovaného shledal mylnou, postrádající logiku a v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný svou povinnost splácet dohodnuté splátky porušil až u splátky ze dne 24. 12. 2023.4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků vyčíslil dle jejich úspěchu v části žalobou uplatněné jistiny.5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že v řízení vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Promlčecí lhůta počala plynout od okamžiku poskytnutí peněžních prostředků na účet žalovaného, tj. od 26. 11. 2020. Žaloba podaná dne 2. 4. 2024 měla být zamítnuta pro vznesení námitky promlčení. Pokud žalovaný na Smlouvu plnil, nemá to vliv na její platnost ani na počátek běhu promlčecí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení. Následek neplatnosti Smlouvy nastupuje od samého počátku, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22. Skutečnost, že žalovaný splácel, nemohla mít vliv na vědomost žalobce o neplatnosti Smlouvy. Žalobce je odborníkem v poskytování úvěrů, tudíž žalovanému jeho aktivita nemůže jít k tíži. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má předcházet prostému riziku nadměrného zadlužení nebo platební neschopnosti vyplývající z nedostatečného ověření schopnosti a ochoty splácet úvěr spotřebitelem. Finanční důsledky uzavření úvěrové smlouvy pro situaci spotřebitele přitom mohou nastat i po splacení úvěru.6. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek v odvoláním napadené části potvrzen. Spotřebitelský úvěr má úpravu speciální ve zvláštním zákoně, takže ustanovení občanského zákoníku se nepoužijí. Posouzení, zda byla zkoumána úvěruschopnost řádně, přísluší pouze soudu. Soud v případě nikoliv řádného posouzení určí spotřebiteli lhůtu k plnění podle jeho možností. Promlčecí lhůta k uplatnění práva tak začíná běžet až právní mocí rozhodnutí soudu. Jiný závěr je v rozporu s logikou a presumpcí platnosti právních jednání. Navíc žalovaný před podáním žaloby plnil dle smlouvy, čímž potvrzoval existenci smluvního vztahu mezi účastníky.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 2