13 Co 172/2025-187 — Krajský soud v Brně

1. Dosavadní průběh řízení:2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně nařídil prodej zástavy – pozemku p.č. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , rodinný dům, v katastrálním území , adresa, (dále jen „nemovité věci“), a to k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši , částka, Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky , částka, Kč od , datum, do , datum, , tj. ve výši , částka, Kč, náhrady nákladů řízení ve výši , částka, Kč a ve výši , částka, , jakož i k uspokojení nákladů tohoto řízení a nákladů, které prodejem zástavy vzniknou.3. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil § 358 odst. 1 věty první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť dospěl k závěru, že zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.4. Odvolání a vyjádření k odvolání:5. Proti tomuto usnesení podali odvolání 1. zástavní dlužník a 2. zástavní dlužnice (dále jen „zástavní dlužníci“). Namítali, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku existence zajištěné pohledávky, k jejímuž uspokojení se zástavní věřitel domáhal nařízení prodeje zástavy soudem. Smlouva o úvěru, ze které zástavní věřitel dovozuje existenci své zajištěné pohledávky, je neplatná kvůli obcházení zákona, pro rozpor s dobrými mravy a z důvodu, že zástavní věřitel před jejím uzavřením nezkoumal úvěruschopnost dlužníka. Jestliže neexistuje zajištěná pohledávka, tak ani nemělo být soudem v rámci výkonu rozhodnutí zřízeno soudcovské zástavní právo. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jelikož se nezabýval existencí zajištěné pohledávky. A soud prvního stupně se dopustil vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když vyhověl žalobě zástavního věřitele. Navrhli, aby Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zástavního věřitele zamítá.6. V podání ze dne , datum, , které 2. zástavní dlužnice předložila odvolacímu soudu u jeho jednání konaného dne , datum, , uvedla, že nikdy nepodepsala a ani nevyslovila souhlas se smlouvou o úvěru a s notářskými zápisy, na které se zástavní věřitel odvolává. Poukázala na to, že nemovité věci představují jediné bydlení zástavních dlužníků a že v nich bydlí také její matka, která je ve věku 82 let odkázána na její péči a pro kterou jsou bezbariérově upraveny. Prodej nemovitých věcí by představoval nepřiměřený zásah do práv 2. zástavní dlužnice a měl by zásadní dopad i na osobu její matky, protože by o ni nemohla dostatečně pečovat a řádně vykonávat opatrovnictví její osoby. Sdělila, že s ohledem na okolnosti uzavření úvěrové smlouvy podala trestní oznámení.7. Zástavní věřitel ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.8. Projednání odvolání:9. Soud prvního stupně na základě listinných důkazů předložených zástavním věřitelem správně zjistil skutkový stav věci, který předvídá příslušná právní norma (§ 358 odst. 1 věta první z. ř. s.), spočívající v doložení zajištěné pohledávky, zástavního práva k zástavě a toho, kdo jsou zástavní dlužníci.10. § 358 z. ř. s.(1) Soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.(2) Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě.(3) Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.11. Soudní prodej zástavy jako právní prostředek zpeněžení zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi (upravené v § 353a až § 358 z. ř. s.) jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze (prodeje zástavy soudem), která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle § 251 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), popřípadě podáním návrhu na nařízení exekuce (exekučního návrhu) podle § 37 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), která smí být provedena jen prodejem zástavy.12. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou (jak vyplývá z § 358 odst. 1 věty první z. ř. s.) v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné (srov. při obdobné právní úpravě v § 200y až § 200za o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod číslem 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo již ve vztahu k právní úpravě obsažené v § 353a až § 358 z. ř. s. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2155/2016). Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že k vyhovění návrhu zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy není třeba, aby měl zástavní věřitel proti zástavnímu dlužníkovi nebo proti dlužníkovi ze zajištěné pohledávky exekuční titul.13. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. též právní názor vyjádřený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod číslem 67/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).14. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně, pokud se nezabýval námitkami zástavních dlužníků týkajícími se neplatnosti smlouvy o úvěru z hlediska případného obcházení zákona či rozporu s dobrými mravy, jakož i nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele. Podle § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. totiž pro nařízení soudního prodeje zástavy postačuje pouhé doložení existence zajištěné pohledávky, její existence však nemusí být nutně prokázána. Jinými slovy řečeno, postačuje, že se existence zajištěné pohledávky jeví jako pravděpodobná, její existence ovšem nemusí být postavena na jisto. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že vycházeje ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, a notářského zápisu sepsaného notářem , tituly před jménem, , jméno FO, se sídlem v , adresa, dne , datum, pod sp. zn. , Anonymizováno, byla existence zajištěné pohledávky doložena (jeví se jako pravděpodobná). Ztotožňuje se také s dalším závěrem soudu prvního stupně o tom, že vycházeje z usnesení Okresního soudu ve , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne , datum, , a z výpisu z katastru nemovitostí z listu vlastnictví č. , číslo, pro katastrální území , adresa, ze dne , datum, byla doložena existence zástavního práva k nemovitým věcem (soudcovské zástavní právo) a bylo rovněž doloženo, že , jméno FO, a , jméno FO, jsou zástavními dlužníky (coby vlastníci zastavených nemovitých věcí).15. Jak již bylo výše vysvětleno, skutečnosti namítané zástavními dlužníky ohledně prokazování neexistence zajištěné pohledávky mohou být řešeny až ve druhé fázi soudního prod