14 Co 43/2024-172 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu podanou dne , datum, , kterou žalobkyně navrhovala, aby byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni vozidlo tovární značky , značka auta, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , a to ve stavu, v jakém jej žalovaná převzala, tj. bez jakýkoli vad nad rámec běžného opotřebení (výrok I), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II).2. Proti tomuto rozsudku podaly v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně své odvolání podala do výroku I o věci samé a vytýká v něm soudu I. stupně, že své rozhodnutí postavil na závěru, že k převodu vozidla muselo dojít na základě jiného právního jednání, což bylo obranou žalované, aniž by však tvrdila, o jaké převodní jednání se mělo jednat. Soud sám uvádí, že zápis v registru vozidel je pouze deklaratorní s tím, že vlastnické právo však nepřechází tímto zápisem, ale na základě konkrétního právního jednání. Žalobkyně od počátku řízení namítala, že jednatel žalobkyně , jméno FO, poskytl součinnost registru silničních vozidel v , město, proto, že se cítil být vázán dohodou o vypořádání společného jmění manželů. Proto spolu s žalovanou požádal o přepis vozidla a jiné právní jednání bývalí manželé neučinili. Pokud právní závěr soudu I. stupně je takový, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů není převodním titulem, pak tento absentuje a k zápisu do registru vozidlo došlo bez právního titulu. Po žalobkyni nelze žádat prokázání jiného právního titulu, než který tvrdila, naopak to byla žalovaná, která tvrdila, že právní titul je jiný, proto mělo dojít k obrácení důkazního břemene. Ani samotná žalovaná však nevěděla, na základě jakého právního jednání k převodu vozidla mělo dojít, neboť v e-mailové zprávě z , datum, adresované registru silničních vozidel uvedla, že požádala o nahlédnutí, zda mezi papíry nenechala kupní smlouvu nebo nějaký papír, na základě kterého přepis dělala. Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno a žalované bude uložena povinnost nahradit jí náklady řízení.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I o věci samé. Uvedla, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k správnému závěru, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu nelze odvozovat od formulace článku III dohody o vypořádání společného jmění manželů, uzavřené , datum, . , jméno FO, jako její bývalý manžel nebyl vlastníkem vozidla a je třeba striktně rozlišovat mezi ním jako fyzickou osobou a žalobkyní jako právnickou osobou. Dohoda byla od počátku vzhledem k absenci vlastnictví vozidla fyzickou osobou , jméno FO, nemožná a nemohla vyvolat žádné právní účinky. Nemůže být proto převodním titulem. Soud I. stupně správně poukázal na to, že přepis vozidla byl proveden , datum, , tedy více než , počet, měsíců po podpisu dohody. To podporuje závěr, že právní titul k převodu vozidla od ní nelze odvozovat, protože přepis je třeba provést ve lhůtě , počet, pracovních dnů od převodu vozidla. Převodním titulem tak muselo být jiné právní jednání, než který uvádí žalobkyně. Není rozhodné, že tento v řízení nebyl prokázán, dle právní úpravy občanského zákoníku není vyžadována pro převod movité věci písemná forma. Převodu vozidla tak absence smlouvy nebránila, podstatné je, že o přepis vozidla požádali původní i nový vlastník. Změna žalobního tvrzení, že žádný převodní titul neexistoval, je nová a je učiněna až po zákonné koncentraci řízení, proto je takové tvrzení nepřípustné. Žalobkyně svá skutková tvrzení upravovala v návaznosti na průběh řízení a předběžný právní názor soudu I. stupně, což je v rozporu se zásadou koncentrace řízení. K takovým skutkovým tvrzením vůbec nelze přihlížet. Žalobkyně se vůbec nevypořádala s tím, že nebyla účastníkem dohody o vypořádání společného jmění manželů, že tato dohoda jako převodní titul nebyla nikde zmíněna a k převodu došlo asi rok poté, co mělo dojít k přepisu dle dohody. Právním titulem převodu vozidla tak nebyla tato dohoda. K převodu došlo na základě společné žádosti obou stran, žalobkyně projevila vůli deklaratorní zápis provést, čímž potvrzovala právní důvod převodu a přepisu, a pokud tento právní důvod odpadl či neexistuje, byla povinna to tvrdit a prokázat. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno nelze přenášet na žalovanou. Pokud tvrdí, že žalovaná již není vlastníkem vozidla, je na ní, aby k tomu tvrdila rozhodné skutečnosti a označovala důkazy, jinak nemůže být s žalobou úspěšná.4. Žalovaná svým odvoláním napadla výrok II o nákladech řízení, kdy projevila nesouhlas s tím, že jí nebyly dále přiznány na náhradě nákladů řízení dva úkony právní služby, a to reakce na předžalobní výzvu ze , datum, a porada s klientem z , datum, . Namítla, že by jí měla být přiznána náhrada za reakci na předžalobní výzvu analogicky dle ustanovení § 11 odstavec 1 písmeno d/ advokátního tarifu, dle něhož se za úkon právní služby považuje písemné podání, návrh věci samé nebo výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Porada s klientem , datum, byla jedinou poradou, kterou v rámci vyúčtování nákladů právního zastoupení žalovaná uplatnila, což je podle ní zcela přiměřené a účelné, zvlášť když tato porada byla provedena po prvním soudním jednání a v souvislosti s koncentrační lhůtou poskytnutou soudem I. stupně. Konání porady tak bylo nezbytné pro sepis podání z , datum, a doplnění obrany žalované o nezbytné skutkové okolnosti a důkazy. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že jí na náhradě nákladů řízení bude přiznána částka 19 602 Kč.5. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně nevyjádřila.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání jsou podána oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a jsou podána včas (§ 204 o. s. ř.), a po doplnění dokazování posléze uvedenými důkazy (§ 213 odstavec 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že zčásti důvodné je pouze odvolání žalované.7. Žalobkyně se v dané věci domáhá po žalované vydání sporného motorového vozidla na základě tvrzení, že žalovaná se svým bývalým manželem , jméno FO, uzavřeli po rozvodu manželství dohodu o vypořádání společného jmění manželů, že , jméno FO, se v ní zavázal zajistit právně relevantním způsobem žalované bezúplatné nabytí vlastnického práva k tomuto vozidlu, že žalovaná od této dohody ke dni , datum, písemně odstoupila. že , jméno FO, nebyl nikdy vlastníkem vozidla, ujednání v dohodě bývalých manželů je neplatné a že žalovaná vozidlo užívá bez právního důvodu a odmítá je žalobkyni vrátit.8. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že dohoda o vypořádání společného jmění nemohla být převodním titulem, protože bývalý manžel žalované nebyl vlastníkem vozidla, že odstoupení od této dohody na vlastnické právo žalované proto nemělo žádný vliv, že převodním titulem bylo jiné právní jednání a není významné, zda takové jednání bylo v řízení prokázáno. S těmito závěry se odvolací soud v zásadě ztotožňuje.9. Dle ustanovení § 1040 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.10. Dle ustanovení § 8 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 2 písmeno a/ zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecný úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.11. Předpokladem úspěšnosti žaloby o vydání věci je, aby byl žalobce aktivně legitimován, žalovaný pasívně legitimován a aby byl způsobilý předmět žaloby. Zákon přiznává aktivní legitimaci jen vlastníkovi věci (§ 1011 o. z.), pasívní legitimaci tomu, kdo věc neprávem zadržuje, což může být detentor věci, tedy ten, kdo věc má ve své moci a fakticky ji ovládá, nebo držitel, tedy ten, kdo s věcí nakládá jako s věcí vlastní. K převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu dochází na základě projevu vůle zúčastněných stran a zákon stanoví lhůtu , počet, pracovních dnů ode dne převodu k podání žádosti o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel. Nedodržení této lhůty je přestupkem dle ustanovení § 83 odstavec 1 písmeno b/ zákona č. 56/2001 Sb. Dle ustanovení § 1 odstavec 4 téhož zákona k žádosti o zápis změny vlastnického práva je třeba přiložit technický průkaz, osvědčení o registraci, protokol o evidenční kontrole a zelenou kartu.12. Z dokazování p