17 Co 56/2025-368 — Krajský soud v Brně

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 53 C 219/2018-333, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 10. 5. 2018 do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 94 657,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Výrokem III byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení v podobě vyplaceného znalečného ve výši 35 203 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV bylo rozhodnuto, že Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení v podobě neuhrazeného soudního poplatku.2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná, kdy odvolání žalobce směřovalo proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a odvolání žalované směřovalo pouze proti výroku II o nákladech řízení a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise.3. Žalobce v podaném odvolání namítá, že soud prvního stupně se dopustil nesprávností v rekapitulaci jeho účastnické výpovědi, opomněl uvést, že žalobce tvrdil, že byl oklamán informačním letákem žalované z roku 2015, který klamavě sliboval vysokou kvalitu vidění, ta se však po operacích očí nedostavila. Dále žalobce namítá, že soud prvního stupně převzal ze znaleckého posudku , právnická osoba, závěr, že se žalobci dostalo řádného poučení a žalované dal kvalifikovaný souhlas s operacemi, že použitý implantát byl lege artis i práce operatéra byla lege artis. Žalobce má za to, že svými argumenty usvědčil znalecký posudek z nepravdivosti a nedostatečné validity pro posuzovanou věc. Soud prvního stupně však argumenty žalobce označil za jeho úvahy, které nijak nedoložil a zamítl návrh žalobce na zpracování revizního znaleckého posudku. Žalobce namítá, že kdyby mu žalovaná poskytla poučení o výhodách, nevýhodách a rizicích čoček z hydrofilního a hydrofobního materiálu, měl by žalobce důležitý důvod upřednostnit čočky z hydrofobního materiálu. Žalobce trvá na tom, že mu nebyl sdělen výrobce, model ani technické parametry modelu čočky, který mu byl implantován, v tomto směru byl nedostatečný písemný souhlas s poskytnutím zdravotních služeb žalované. Žalobce trvá na tom, že kdyby se mu dostalo pravdivé informace o implantovaném zdravotnickém prostředku, měl by důležitý důvod jej odmítnout, nepochybně by jej odmítl a operaci by nepodstoupil. Žalobce tvrdil a prokázal, že nitrooční čočky nejvyšší kvality, které žalovaná veřejně inzerovala a které se mu zavázala implantovat, mu nebyly implantovány a namísto nich obdržel čočky podřadné kvality, které se vyznačovaly vadou konstrukce haptik v kombinaci s použitým materiálem, které mu poškodily zdraví. Provedení zákroku bez informovaného souhlasu žalobce je porušením povinnosti žalované, je protiprávním jednáním a zhoršení zdravotního stavu žalobce nastalo v příčinné souvislosti s postupem non lege artis žalované. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná v podaném odvolání namítá, že soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení vybočil z kontextu nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/2022, kdy stanovil tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů musí alespoň částečně odpovídat skutečné náročnosti sporu, což však soud prvního stupně pominul. V daném případě se jednalo o spor značně náročný, žalobce si vedením sporu udělal smysl života, rozsah projednávané věci několikanásobně předčil obdobné spory tohoto druhu. Žalobci není upíráno hájení svých práv v souvislosti s újmou na zdraví, na druhé straně však musí stát povinnost a odpovědnost osoby hájící svá práva za způsob vedení sporu. Žalobce nejprve požadoval na vyrovnání polovinu podílu žalované společnosti, následně požadoval částku 10 000 000 Kč, částku zcela nepřiměřenou a bezbřehou, z toho důvodu by měl být povinen nést za své jednání odpovědnost v pozici neúspěšného účastníka sporu, nikoliv však sporu s tarifní hodnotou 50 000 Kč, jak bylo soudem prvního stupně rozhodnuto. Vzhledem k okolnostem případu se jako přiměřená částka jeví žalované tarifní hodnota 500 000 Kč, proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že úspěšné žalované se přiznává náhrada nákladů řízení z tarifní hodnoty 500 000 Kč za jeden úkon právní služby.5. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, neboť soud prvního stupně zcela správně aplikoval tarifní hodnotu 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, rozhodnutí ve věci samé skončilo zamítnutím žaloby a žalovaná částka 10 000 000 Kč vychází z objektivizovaných hodnot formulovaných v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a nelze ji považovat za nesmyslně astronomickou.6. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil.7. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce i žalovaného byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žádného z účastníků není důvodné.8. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. Poněvadž odvolání žalované směřovalo pouze proti výroku II o nákladech řízení mezi účastníky, neuplatní se ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř. o odvolacích důvodech.9. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 8. 2018 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, která se skládá z nároku na odškodnění bolesti ve výši 4 000 000 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 4 000 000 Kč a náhrady další nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne 18. 5. 2015 mu byla stanovena diagnóza šedého zákalu na obou očích. Žalobce proto absolvoval dne 3. 6. 2015 operaci levého oka a dne 9. 6. 2015 operaci pravého oka u žalované za účelem odstranění šedého zákalu na obou očích. V žalobě žalobce konkrétně popsal problémy u obou očí, které u něj po provedených operacích nastaly – např. tunelové vidění, jiné barevné podání každého oka, rozdílné rozměry zorného pole, rozdvojení bodových světel v noci, mlha okolo světelných zdrojů, vlevo černý srpeček, v němž probíhají odlesky, rušivý šikmý pruh, malé svislé písmo se jeví skloněné doprava, při bočním osvětlení neustále obtěžující okraj. Dne 31. 8. 2015 žalobce podstoupil u žalované operaci sekundárních strií, od této operace u pravého oka trvají bodová světla lamp a odlesky světla z reflexních ploch. Před podstoupením operací žalobce podepsal tzv. informované souhlasy s poskytnutím zdravotní péče. Žalobci však nebyly poskytnuty podrobné informace o implantovaném zdravotnickém prostředku, žalovaná mu nesdělila výrobce, model, ani žádné technické parametry modelu čočky, sdělila mu, že se jedná o americké čočky, výrobce však byl z Indie. Žalobci byly implantovány indické čočky druhořadé kvality, které mu způsobily nevratné zhoršení zraku. Dále žalobce rozporoval velikost řezu při operaci a uváděl, že implantované čočky , název, trpí nesprávnou konstrukcí haptik a jejich vada se stala příčinou vzniku strií v obou operovaných očích, neboť mu zdeformovala pouzdro původní čočky, do něhož byly implantované čočky vloženy. Další vadou implantovaných čoček je materiál, z něhož jsou vyrobeny, a to hydrofilní materiál, který byl již v roce 2015 již byl překonán a byl nahrazen hydrofobním materiálem nenáchylným ke kalcifikaci. Žalobce podrobně popsal, k jakému ztížení společenského uplatnění u něj došlo a z čeho odvozuje svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy.10. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nárok žalobce neuznala ani z části s tím, že nejsou splněny podmínky pro vznik její odpovědnosti za újmu na zdraví žalobce. Žalovaná je přesvědčena, že v případě žalobce nedošlo k porušení povinností, poskytnutá zdravotní péče byla lege artis, operace obou očí probě