54 Co 301/2025-149 — Krajský soud v Brně

1. Výše citovaným rozsudkem rozhodl Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) o uložení povinnosti žalované vyklidit pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku , Anonymizováno, Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), tím, že se na výše uvedených pozemcích, ve společném jmění žalobců jako manželů, nacházejí věci žalované, přičemž k jejich skladování na pozemcích nemá žalovaná právní důvod. Soud vzal za prokázané, a to z fotografií předložených žalobci i tvrzení žalované, že jsou na pozemcích par. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále jen „předmětné pozemky“) uloženy movité věci, které žalobci v průběhu řízení před soudem prvního stupně specifikovali, a že tyto věci patří žalované.3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání, v němž namítla, že výroková část rozsudku I. je nevykonatelná, když není uvedeno, v čem přesně má uložená povinnost vyklidit pozemky spočívat, neboť žalobci přesně neoznačili konkrétní věci, které mají být z pozemků odstraněny. Uvedla, že nemá ve svém účetnictví žádnou položku, která by se nacházela na předmětných pozemcích, což je schopna prokázat, nelze jí tedy uložit povinnost vyklidit z pozemků věci, kterých není vlastníkem ani k nim nemá žádné dispoziční oprávnění. V doplnění svého odvolání pak žalovaná namítla, že soud vydáním rozsudku na vyklizení všech předmětných pozemků postupoval v rozporu s ust. §153 odst. 1 a § 154 odst. 1 o. s. ř., když v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v době vydání meritorního rozhodnutí byly některé z pozemků již vyklizeny, a přesto žalobcům i v této části žaloby vyhověl. Jeho nesprávný postup vedl poté i k nesprávnému rozhodnutí o nákladech řízení, kdy při částečném zamítnutí návrhu by žalobci měli nárok pouze na poměrnou část nákladů řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaná označila za nepřezkoumatelné a navrhla jeho zrušení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně.4. Podání žalobců, označené jako návrh na vydání doplňujícího rozsudku, bylo soudem prvního stupně i soudem odvolacím posouzeno jako odvolání do nákladového výroku. Žalobci se ohrazují proti výši nákladů řízení, které jim vznikly před soudem prvního stupně s tím, že soud do těchto nákladů nezahrnul prokazatelně uhrazený soudní poplatek za podání žaloby ve výši , Anonymizováno, Kč.5. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání směřují proti rozsudku prvního stupně, proti němuž je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201 o. s ř. a § 202 o. s. ř. à contrario), že byla podaná včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že je žalobci i žalovaná podali jako osoby k tomu oprávněné – účastníci řízení (§ 201 o. s. ř.), napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející přezkoumal a dospěl k závěru, že důvodné je pouze odvolání žalobců do nákladového výroku; odvolání žalované shledal odvolací soud nedůvodným.6. Žalobci se svého práva na vyklizení pozemků a jejich předání domáhají dle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. vindikační žalobou. Dle tohoto ustanovení, které představuje ochranu vlastnických práv, může být vlastníkem žalován ten, kdo mu neprávem věc zadržuje, a to na uložení povinnosti, aby ji vydal. Tato ochrana vlastnického práva je založena na stejných principech jako tomu bylo v § 126 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) a lze tak v tomto směru i nadále vycházet z dosavadní judikatury (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1483/2015).7. V řízení musí žalující jednak prokázat, že mu svědčí právní skutečnost, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo, popřípadě právo k věci, jež legitimuje k podání vindikační žaloby, a současně prokázat, že věc přešla do držby či detence žalovaného (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1949/2019). Žalovaná strana, chce-li se žalobě úspěšně bránit, má důkazní břemeno o pozbytí držby (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2721/2018).8. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci své důkazní povinnosti dostáli. V řízení nebylo sporné, a vyplývá to i z připojeného listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , že žalobci mají předmětné pozemky ve společném jmění manželů. Nesporné je i to, že všechny tyto nemovitosti leží v areálu bývalého zemědělského družstva, uvnitř prostoru, který žalovaná oplotila. Předmětné pozemky obklopují rozestavěnou budovu dílen ve vlastnictví žalované, která stojí na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , přičemž pozemek parc. st. , Anonymizováno, rovněž ve společném jmění žalobců (pro úplnost odvolací soud dodává, že žalobci nedomáhají ochrany svých vlastnických práv žalobou na odstranění stavby). Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že předmětné pozemky žalobců užívá, a to především za účelem průchodu a průjezdu k výše uvedené rozestavěné budově dílen. Popřela pouze užívání pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Nicméně v průběhu řízení před soudem prvního stupně upřesnili žalobci žalobu uvedením konkrétních movitých věcí včetně sdělení, na kterém z předmětných pozemků se ta která věc nachází. Předloženy k důkazu byly fotografie věcí pořízené žalobci z vysokozdvižné plošiny, ze kterých je patrno, že rovněž na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se nachází věci – uložené palivové dřevo. Při jednání před soudem prvního stupně žalovaná potvrdila, že jí věci zachycené na fotografiích, včetně dopravních prostředků, patří. Ze shodných tvrzení stran a provedených důkazů tak již bylo možno učinit závěr o tom, že žalovaná k pozemkům žalobců držbu nabyla, když navíc nemusí být prokazovaná držba v době soudního řízení (zde srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4178/2007).9. Žalované lze dát za pravdu v tom, že již ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně bylo prokázáno, a konstatuje to i v napadeném rozhodnutí, byly předmětné pozemky z velké části vyklizeny, resp. byly z nich odstraněny movité věci, a lze jí dát za pravdu i v tom, že by mohl soud prvního stupně, alespoň v části, žalobu zamítnout, pokud by bylo zjištěno, že povinnost, jíž se žalobci domáhají, byla splněna. Důvod pro byť i částečné zamítnutí žaloby však soud prvního stupně správně v projednávané věci neshledal, neboť žaloba byla i přes skutečnost, že některé z pozemků byly ke dni jeho rozhodnutí vyklizeny, nadále důvodná.10. V obecné rovině totiž platí, že vyklizovací povinnost je třeba považovat za splněnou (i) v rovině hmotného práva až tehdy, co jsou z nemovité věci odstraněny věci toho, kdo ji má vyklidit a co je odevzdána (uvolněna) do sféry vlivu oprávněné osoby (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2025. sp. zn. 26 Cdo 432/2025). Nestačí tak nemovitost pouze opustit, musí být odevzdána majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). Shrnuto – řádné vyklizení nemovitostí předpokládá i její odevzdání.11. Žalovaná i v řízení před odvolacím soudem potvrdila, že k aktivnímu předání vyklizených pozemků žalobcům dosud nedošlo, což potvrdili i žalobci. Je tak nesporné, že stejný skutkový stav zde byl i v řízení před soudem prvního stupně, z čehož lze dovodit, že nebyl dán právní důvod k zamítnutí žaloby, a není zde dán takový důvod ani před soudem odvolacím. Za této situace nezbylo odvolacímu soudu, než rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdit.12. Vzhledem k tomu, že v mezidobí došlo ke sloučení pozemků par. č. , Anonymizováno, o výměře 24 m2 a parc. č. , Anonymizováno, o výměře 38 m2 a nadále je veden v katastru nemovitostí pouze pozemek par. č. , Anonymizováno, o výměře 62 m2, došlo k potvrzení napadeného rozhodnutí v upřesňujícím znění. Odvolací soud si byl vědom také toho, že rozhodnutí soudu prvního stupně obsahuje pouze povinnost vyklidit pozemky, ač žalobci v žalobě požadují rovněž jejich předání. Vzhledem k tomu, že je judikatura ustálena na závěru, podle něhož ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost nemovitosti vyklidit, aniž by se zároveň stanovilo vyklizenou nemovitost odevzdat, vychází se správně z toho, že ve vyklizení je obsaženo i odevzdání nemovitosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2015 sp. zn. , Anonymizováno, ), nebylo odvolacím soudem postupováno dle § 166 odst. 1 o. s. ř. Pro stabilitu poměrů mezi účastníky však i v tomto byl výrok I. upřesněn.1