54 Co 70/2025-219 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem určil, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, , vymezený geometrickým plánem č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , vyhotoveným , jméno FO, , který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům, kteří jsou oprávnění společně a nerozdílně, k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 67 163,50 Kč (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobci domáhali určení vlastnického práva k pozemku ve výroku rozhodnutí označenému (dále též „předmětný pozemek“-ve smyslu pozemku parc. č. , Anonymizováno, nebo „předmětná část pozemků“ – ve smyslu části pozemku parc. č. , Anonymizováno, )), který vznikl oddělením z pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jehož vlastníkem je žalovaná; vlastnické právo k předmětnému pozemku žalobci dovozovali z mimořádného vydržení s tím, že jej drželi a užívali od okamžiku nabytí nemovitostí v k. ú. , adresa, v roce 1995 jako součást zahrady na pozemcích p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , k níž byl předmětný pozemek připlocen, kdy drátěný plot se zděnou podezdívkou v daném místě existoval již v době, kdy oni nemovitosti nabyli a byli přesvědčeni, že tento existující plot v terénu vyznačoval vlastnickou hranici mezi pozemky jejich a pozemkem žalované, která tuto hranici zpochybnila až v roce 2022, kdy začala namítat, že stromy, které na předmětném pozemku (podél plotu) žalobci vysázeli, jsou na jejím pozemku. Soud prvního stupně poté, co dovodil naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení (§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), zabýval se věcnou opodstatněností žaloby za použití ustanovení § 1095 a § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy nejprve v obecné rovině vysvětlil podmínky nabytí vlastnického práva na základě mimořádného vydržení. Konkrétně pak vyšel z toho, že vlastnické právo k pozemku parc. č. , Anonymizováno, (tehdy evidovanému pod označením PK , Anonymizováno, ) a k pozemku parc. č. , Anonymizováno, (tehdy evidovanému pod označením PK , Anonymizováno, ) v obci a k. ú. , adresa, nabyli žalobci na základě kupní smlouvy (uzavřené ve formě notářského zápisu) ze dne , datum, a držby předmětného pozemku se chopili téhož roku v době následující po uzavření kupní smlouvy, kdy na něm za plotem směrem k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, vysázeli smrky.3. V reakci na obranu žalované, kterou proti nároku uplatněnému žalobci uplatnila, soud prvního stupně vysvětlil, že v posuzovaném případě se nemohlo jednat o výprosu, když tento institut byl do českého právního řádu znovu zaveden až s účinností od , datum, . I pokud připustí možnost sjednání výprosy před tímto datem, vylučují ji tvrzení samotné žalované, podle nichž byl dohodnut přinejmenším účel užití předmětného pozemku (výsadba smrků a činnosti sloužící k jejich údržbě). Mezi pojmové znaky výprosy ovšem patří kromě přenechání věci k užití a bezplatnosti také neujednání doby a účelu užití.4. Pokud se žalovaná dovolávala nepoctivého úmyslu žalobců s poukazem na výměru a tvar pozemků, měl prvostupňový soud za to, že velikost pozemku parc. č. , Anonymizováno, je třeba poměřovat s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, , který má společnou hranici s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, , z něhož je pozemek parc. č. , Anonymizováno, oddělen. Představuje-li výměna pozemku parc. č. , Anonymizováno, 15 % výměry pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ani zdaleka to nedosahuje 50 % ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2307/2022. Soud prvního stupně rovněž přihlédl k tomu, že v nabývacím titulu nebyla výměra pozemků uvedena. Argumentovala-li žalovaná tím, že kupní cena byla stanovena s odkazem na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , ve kterém výměra pozemku musela být uvedena, a tedy musela být žalobcům známa, uložil jim soud prvního stupně (v souladu s požadavkem žalované), aby tento znalecký posudek předložili, nicméně následně akceptoval, že tak neučinili, neboť přesvědčivě vysvětlili, proč výzvě soudu nemohou vyhovět (znaleckým posudkem nedisponují, neboť jeho vypracování nezadávali, posudek potřeboval pro daňové účely tehdejší prodávající).5. Co se tvaru dotčených pozemků týče, poukázal soud prvního stupně na značnou členitost hranice mezi pozemky žalované a žalobců, do jejichž pozemků je pozemek žalobkyně „zaklíněn“. Zejména však v této souvislosti akcentoval existenci plotu s podezdívkou rozdělující pozemek parc. č. , Anonymizováno, na dvě části, který vybudoval právní předchůdce žalované dávno předtím, kdy v době koupě pozemků žalobci jiná hranice nebyla v terénu zřetelná. Za překážku mimořádného vydržení neměl soud prvního stupně ani vědomost žalobců o členitosti hranice, kterou připustil žalobce když uvedl, že věděli, že „prostě je to patvar“.6. Na základě uvedeného dospěl soud prvního stupně k závěru, že byly splněny podmínky pro mimořádné vydržení podle § 1095 o. z. ve spojení s § 3066 o. z. včetně toho, že alespoň čtvrtina vydržecí doby uplynula za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., a proto podané žalobě vyhověl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení založil soud prvního stupně na aplikaci ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.; žalované tak uložil povinnost zcela nahradit náklady řízení procesně úspěšným žalobcům, u kterých uvažoval jednak náklady na zastupování advokátem a dále hotové výdaje, které v souvislosti s řízením vynaložili (náklady na vyhotovení geometrického plánu).8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná. Na prvním místě tomuto rozhodnutí vytkla nedostatečné odůvodnění a z toho plynoucí nepřezkoumatelnost, kterou dovozovala z toho, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s její výpovědí, ze které učinil pouze zjištění o skutečnostech týkajících se plotu, nevysvětlil však, proč nevzal v potaz ostatní jí uvedené skutečnosti, zejména to, že v době, kdy žalobci vysazovali stromy na předmětnou část pozemku, spolu s manželem se s nimi setkali a informovali je o tom, že stromy vysazují na jejich pozemku, že jim k výsadbě stromů udělili souhlas a žalobci přislíbili, že budou provádět jejich údržbu. Obdobně jako u její výpovědi není jasné, čemu soud prvního stupně uvěřil a čemu nikoliv z výpovědi žalobce a).9. Další výhrady žalované směřovaly ke skutkovému stavu, který měla za zjištěný nesprávně. Ačkoliv to soud prvního stupně neuvádí, má žalovaná za to, že nevzal za prokázané, že by žalobce upozornila na to, že předmětná část pozemku není v jejich vlastnictví a že žalobci toto věděli od samého počátku (a proto jednali v nepoctivém úmyslu). Dle ní uvedená skutečnost (jakož i to, že žalobci stromy vysázeli s jejím souhlasem) byla prokázána jejím výslechem, který, oproti výslechu žalobce a), není v rozporu s listinnými důkazy, kdy poukázala na existenci snímku katastrální mapy z roku 1994, který je přílohou žádosti žalobců o stavební povolení, takže nemůže být pravdou, že s katastrální mapou měl možnost se žalobce a) seznámit až okolo roku 2000. To, že žalobci měli povědomí o tom, že předmětná část pozemku není v jejich vlastnictví, dle žalované vyplývá i z dalších provedených důkazů, konkrétně ze spisu , právnická osoba, , adresa, , odboru územního plánování a stavebního řádu, č. j. , Anonymizováno, , jeho součástí je i zmíněný snímek katastrální mapy ze dne , datum, , ve kterém jsou pozemky žalobců barevně vyznačeny. Žalovaná se domnívá, že tyto za účelem jejich prodeje vyznačil právní předchůdce žalobců a dle ní je zjevné, že s ním žalobci museli být obeznámeni před zakoupením pozemků a výsadbou stromů. S ohledem na to, že tvar pozemků žalobců neodpovídá oplocení, kdy vlastnická hranice je v okolí předmětné části pozemků velice členitá, ovšem plot samotný pozemek žalobkyně přetíná, je při pohledu na označený snímek katastrální mapy a porovnáním v terénu zjevné, že předmětná část pozemku není součástí pozemků žalobců; absenci oplocení kopírujícího vlastnickou hranici nelze klást k tíži žalované.10. Dále žalovaná poukázala na to, že v rámci řízení o povolení kácení dřevin se žalobci neoznačovali za vlastníky pozemku, ale pouze za vlastníky dřevin, a připomněla, že k povědomí žalobců o tom, že předmětná část pozemku není v jejich vlastnictví a zároveň k prokázání jejich nepoctivého úmyslu navrhovala výslech starosty obce pana , tituly před jménem, , jméno FO, , který měl blíže vypovídat k průběhu správního řízení o povolení kácení stromů na předmětné části pozemku; neprovedení tohoto důkazu žalovaná považuje za pochybení soudu prvního stupně.11. Žalovaná dále nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci se výsadbou stromu chopili držby vlastnického práva k předmětnému pozemku. Zdůraznila, že k výsadbě stromů měli žalobci obligační souhlas, přičemž je lhostejno, zda jej lze podřadit pod institut výprosy,