59 Co 21/2026-85 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému vyloučení majetku – vozidla , Anonymizováno, , SPZ, , VIN , VIN kód, , ze soupisu movitých věcí ze dne , datum, provedeného Exekutorským úřadem Šumperk, Masarykovo nám. 44/4, v rámci exekuce vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně v podstatném uvedl, že žalovaný byl Okresním soudem v , Anonymizováno, , adresa, dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, pověřen vedením exekuce ve věci oprávněné , právnická osoba, . proti povinnému , jméno FO, k uspokojení pohledávky ve výši , Anonymizováno, s příslušenstvím a nákladů exekuce. Soudní exekutor v dané exekuční věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, provedl dne , datum, soupis movitých věcí – vozidla označeného ve výroku rozsudku (dále též „předmětné vozidlo“). Návrh žalobce na vyškrtnutí předmětného vozidla ze soupisu movitých věcí soudní exekutor usnesením ze dne , datum, zamítl. Dne , datum, byl do soupisu movitých věcí sepsán dále automobil , jméno FO, , Anonymizováno, RZ , SPZ, . Žalobu zamítl soud I. stupně z důvodu, že podle § 267 o. s. ř. musí žaloba směřovat vůči oprávněnému, nikoli vůči exekutorovi, který není ve věci pasivně legitimován Náhradu nákladů řízení přiznal soudnímu exekutorovi podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výši paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že soud I. stupně nesprávně posoudil skutkový stav, neboť nevzal v úvahu důkaz prohlášením povinného, který s vyloučením předmětného vozidla z exekuce souhlasí. Povinný netvrdí, že by vozidlo bylo jeho majetkem. Jiný soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, o vyškrtnutí stejné movité věci z exekuce na základě souhlasu povinného rozhodl. Rozhodnutí soudu I. stupně má tedy žalobce v rozporu se zásadou legitimního očekávání a požadavkem na jednotnost rozhodování. Soud I. stupně dle žalobce také nesprávně vyložil podmínky ustanovení § 267 o. s. ř., neboť povinný deklaruje, že movitá věc není jeho majetkem, což nebylo ničím zpochybněno, a není důvod, aby byla nadále postižena exekucí. Žalobce navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a vrácen k novému projednání, případně změněn tak, že se předmětné vozidlo vylučuje z exekuce.4. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného.5. Odvolací soud konstatuje, že žalobce podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.).6. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího za podmínek vyplývajících z ustanovení § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.O odvolání rozhodl podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť v návaznosti na výzvu odvolacího soudu účastníkům se má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Žalobce uplatnil žalobou nárok na vyloučení movité věci – předmětného vozidla z exekuce. Provedením exekuce byl dle zjištění soudu I. stupně pověřen soudní exekutor , Jméno žalovaného, . Exekuce je vedena k uspokojení pohledávky oprávněné , právnická osoba, . proti povinnému , jméno FO, . Návrhu žalobce na vyškrtnutí předmětného vozidla z exekuce soudní exekutor nevyhověl. Žalobce v žalobě tvrdí, že předmětné vozidlo je jeho majetkem, neboť na základě kupní smlouvy si s povinným vyměnil svá vozidla a žalobce se stal vlastníkem předmětného vozidla.8. Předmětné vozidlo bylo pojato do soupisu movitých věcí v exekučním řízení vedeném proti povinnému , jméno FO, . Vzhledem k tomu, že exekuční řád (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) neupravuje, jak má třetí osoba postupovat, brojí-li proti zahrnutí věci do soupisu movitých věcí v exekučním řízení, použije se podle § 52 odst. 1 exekučního řádu přiměřeně občanský soudní řád.9. Procesní základ má vylučovací žaloba v ustanovení § 267 o. s. ř., podle něhož soud I. stupně postupoval. Lze uvést, že soud I. stupně uplatněný nárok posoudil dle správné právní normy, kterou správně vyložil a na posuzovanou věc též správně aplikoval.10. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.11. Soud I. stupně přistoupil k zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.12. Vylučovací (excindační) žaloba je procesní prostředek sloužící k poskytnutí ochrany osobám, které mají k majetku postiženému exekucí právo, jež nepřipouští, aby takový majetek sloužil k uspokojení pohledávky oprávněného a byl postižen exekucí. Z ustanovení § 267 o. s. ř. plyne, že žalobu je třeba uplatnit vůči oprávněnému. Oprávněný je tedy subjektem, který je v řízení o vylučovací žalobě pasivně věcně legitimován. K otázce pasivní věcné legitimace v řízení o excindační žalobě se vyslovil Nejvyšší soud například v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 5441/2016, v němž uvedl, že pasivně legitimovaným (žalovaným) je v tomto řízení oprávněný, tedy ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce, eventuálně další oprávněný, tzn. ten, jehož návrh se považuje za přistoupení k řízení (viz DRÁPAL, Z., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I., II. Komentář. l. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 2220). Řízení o excindační žalobě se neprojednává v exekučním řízení, nýbrž v řízení sporném podle části třetí občanského soudního řádu.13. Jelikož žalobce označil jako žalovaného jinou osobu než oprávněného, pak v řízení nemohl být z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace úspěšný.14. Odvolací soud podotýká, že není povinností soudu žalobci poskytovat poučení, koho má žalovat (kdo je pasivně legitimován), neboť takové poučení by bylo poučením hmotněprávním, a tudíž s ohledem na ust. § 5 o. s. ř., dle kterého může soud poskytnout účastníkům poučení jen o jejich procesních právech a povinnostech, nepřípustným.15. Pro právní posouzení věci byla skutková zjištění soudu I. stupně zcela dostačující, neboť v případě, že žalobce označí jako žalovaného subjekt, jemuž nesvědčí pasivní věcná legitimace, je to důvodem pro zamítnutí žaloby, aniž by soud byl povinen se zabývat posouzením, zda uplatněný nárok žalobce je důvodný (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 276/2019, nebo ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 3630/2008). Žalobce tedy nedůvodně vytýká soudu I. stupně, že nevzal v potaz, že povinný deklaroval, že předmětné vozidlo není jeho majetkem a souhlasil s jeho vyloučením. Posouzení, zda je vlastníkem předmětného vozidla žalobce či povinný a provádění dokazování k této otázce bylo v tomto řízení nadbytečné, neboť i v případě, že by žalobce prokázal své vlastnické právo k věci, nemohlo by být žalobě pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného vyhověno.16. Neopodstatněná je tudíž i námitka žalobce, že rozhodnutí soudu I. stupně není v souladu se zásadou legitimního očekávání a zásadou jednotnosti rozhodování (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalobce se nemůže úspěšně dovolávat uvedené zásady, neboť rozhodnutí soudního exekutora o vyškrtnutí věci ze soupisu movitých věcí má procesní podklad v ustanovení § 68 exekučního řádu, nikoliv v ust. § 276 o. s. ř. V řízení o excindační žalobě soud nepřezkoumává, zda rozhodnutí soudního exekutora, jenž rozhodoval o návrhu podle § 68 exekučního řádu, bylo věcně správné či nikoli, ale sám vyhodnotí, zda žalobci náleží k věci právo, které provedení exekuce k věci nepřipouští. Soud není proto vázán ani rozhodnutím soudního exekutora vydaným v jiné exekuční věci, jímž k vyškrtnutí věci ze soupisu movitých věcí došlo.Uvedená námitka žalobce pak především pomíjí, že věcně posoudit právo žalobce k předmětnému vozidlu soud může pouze v situaci, že žaloba směřuje vůči subjektu, jemuž svědčí v řízení pasivní legitimace, jak shora odvolací soud vyložil.17. Veden výše uvedenými důvody, odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve výroku o věci samé, jakož i ve správném nákladovém výroku, opírajícím se o procesní úspěšnost žalované strany, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl procesně úspěšný, proto mu byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady této fáze řízení, spočívající v paušální náhradě 300 Kč za vyjádření k odvolání dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.