70 Co 211/2025-406 — Krajský soud v Brně

I. Rozsudek soudu prvního stupně1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 570 000 Kč s přísl. (výrok I.), částku 40 230 Kč s přísl. (výrok XV.) a částku 38 650 Kč s přísl. (výrok XVI.), žalobci b) částku 530 000 Kč s přísl. (výrok III.), žalobkyni c) částku 175 000 Kč s přísl. (výrok V.), žalobci d) částku 175 000 Kč s přísl. (výrok VII.), žalobkyni e) částku 200 000 Kč s přísl. (výrok IX.), žalobkyni f) částku 75 000 Kč s přísl. (výrok XI.) a žalobci g) částku 75 000 Kč s přísl. (výrok XIII.). Žaloba byla zamítnuta ohledně požadavku žalobkyně a) na zaplacení částky 1 030 000 Kč s přísl. (výroky II. a XVII.), žalobce b) na zaplacení částky 1 070 000 Kč s přísl. (výrok IV.), žalobkyně c) na zaplacení částky 325 000 Kč s přísl. (výrok VI.), žalobce d) na zaplacení částky 325 000 Kč s přísl. (výrok VIII.), žalobkyně e) na zaplacení částky 300 000 Kč s přísl. (výrok X.), žalobkyně f) na zaplacení částky 175 000 Kč s přísl. (výrok XII.) a žalobce g) na zaplacení částky 175 000 Kč s přísl. (výrok XIV.). Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že bylo žalovanému a vedlejšímu účastníkovi uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni a) částku 125 710,17 Kč (výrok XVIII.), žalobci b) částku 85 734,60 Kč (výrok XIX.), žalobkyni c) částku 71 694 Kč (výrok XX.), žalobci d) částku 59 025 Kč (výrok XXI.), žalobkyni e) částku 45 346 Kč (výrok XXII.), žalobkyni f) částku 43 952 Kč (výrok XXIII.) a žalobci g) částku 43 952 Kč (výrok XXIV.). Žalovanému a vedlejšímu účastníkovi bylo dále uloženo zaplatit společně a nerozdílně České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení vzniklých státu částku 7 800 Kč (výrok XXV.) a na soudním poplatku za žalobu částku 24 944 Kč (výrok XXVI.).2. Soud prvního stupně konstatoval, že se v nemocnici žalovaného dne 2. 1. 2023 jakožto extrémně nedonošené dítě narodila , jméno FO, , která je dcerou žalobců a) a b), vnučkou žalobkyně c) a e), pravnučkou žalobců f) a g) a žalobce d) je manžel žalobkyně c). Dne 20. 1. 2023 kolem 16:15 žalovaný zavedl omylem nesprávně katetr z paty pravé dolní končetiny (dále též „PDK“) , jméno FO, do tepny (místo do žíly), což způsobilo nedokrvování PDK a následné odumření části PDK a amputaci PDK pod kolenem. Žalovaný již v 17:00 dne 20. 1. 2023 zaregistroval u , jméno FO, dva tělesné projevy, které objektivně ukazovaly na poruchu prokrvení PDK vzniklou po chybném zavedení katetru do tepny (PDK byla studená a bledší). Nicméně žalovaný si chybně neuvědomil, že jde o příznaky poruchy prokrvení PDK vzniklé po chybném zavedení katetru do tepny, ačkoli si to uvědomit měl a mohl. Žalovaný tyto dva tělesné projevy na PDK nesprávně přisuzoval tomu, že jde jen o běžný a dočasný stav, který odezní sám bez následků, a to stav plynoucí z předchozí manipulace s PDK při zavádění katetru při otevřeném inkubátoru, o běžné ochlazení PDK z vnějšího prostředí. Žalovaný si ani při následných kontrolách , jméno FO, neuvědomil, že PDK nese známky poruchy prokrvení vzniklé po chybném zavedení katetru do tepny, ačkoli si to uvědomit měl a mohl. Žalovaný si subjektivně uvědomil poruchu prokrvení PDK až dne 21. 1. 2023 kolem 5:00 a až tehdy katetr z tepny vytáhl. To však již bylo téměř 13 hodin po chybném zavedení katetru, kdy stav PDK již byl nezvratný a nezbylo než PDK amputovat v části pod kolenem. Jediná známá metoda v řešení poruchy prokrvení po chybném zavedení centrálního žilního katetru do tepny u nedonošených dětí je časné rozpoznání poruchy prokrvení končetiny a časné odstranění katetru. Medicínsky správný postup byl vytáhnout katetr z tepny bezprostředně poté, co se objeví první klinické příznaky poruchy prokrvení PDK, tedy v daném případě dne 20. 1. 2023 v 17:00 hod. Pokud žalovaný odstranil katetr až dne 21. 1. 2023 v 5:00, nepostupoval v souladu s medicínsky správným postupem.3. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaný ve smyslu § 2910 o. z. zaviněným porušením povinnosti stanovené zákonem zasáhl do práva primární poškozené , jméno FO, na zdraví, když porušil svoji povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni ve smyslu § 4 odst. 5 a § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Toto porušení povinnosti žalovaného bylo v příčinné souvislosti s poruchou prokrvení PDK, která vyústila až k amputaci PDK pod kolenem. Zavinění žalovaného ve formě nedbalosti nejen že se předpokládá (§ 2911 o. z.), ale bylo i prokázáno dokazováním (znaleckým posudkem). Z něj plyne (nevědomá) nedbalost žalovaného. Žalovaný věděl, že PDK , jméno FO, v 17:00 dne 20. 1. 2023 je studená a bledší, a vědět měl a mohl, že nejde o běžný a dočasný stav plynoucí z manipulace s PDK při otevřeném inkubátoru, ale že jde o hned dvě známky poruchy prokrvení PDK, tedy z mylného napíchnutí tepny, a že pokud bezprostředně nevytáhne katetr z PDK, tak hrozí odumření PDK a její amputace.4. K obraně žalovaného, že lékařka (, jméno FO, , Anonymizováno, v 18:00) a zdravotní sestra (, jméno FO, v 20:00, 23:00 a 2:00) v době po 17:00 hod. dne 20. 1. 2023 nezaregistrovaly známky poruchy prokrvení, soud prvního stupně uvedl, že objektivní zjištění pro jedinou medicínsky správnou reakci v podobě vytažení katetru měl žalovaný již v 17:00 hod. Není podstatné, zda zdravotnický pracovník subjektivně rozeznal známky prokrvení. Podstatné je, zda zdravotnický pracovník měl a mohl poznat existující známky poruchy prokrvení. Ze znaleckého posudku , jméno FO, plyne, že známky poruchy prokrvení PDK objektivně musely být navenek zřejmé i po 17:00 hod. Znalkyně vysvětlila, že jde o přírodní (biologickou) zákonitost, jelikož po sedmnácté hodině dne 20. 1. 2023 porucha prokrvení PDK neodezněla, ale již se jen zhoršovala. Ze znaleckého posudku , jméno FO, (včetně jejího výslechu) tak soud zjistil, že i v 18 hodin (20. 1. 2023) na PDK objektivně musel být klinický rozdíl oproti LDK (bledší, studenější), na PDK objektivně musel být abnormální nález, a že i v 20 hodin a později na PDK objektivně musel být (oproti LDK) rozdíl v teplotě i barvě.5. Soud prvního stupně shledal důvodným nárok žalobkyně a) na zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o osobu primární poškozené , jméno FO, v době od 13. 4. 2023 do 24. 1. 2024 ve výši 40 230 Kč. Žalobkyně a) o , jméno FO, pečovala minimálně jednu hodinu denně (kontrola jizev pahýlu, mazání pahýlu gelem či mastí, speciální cvičení), což za 298 dnů činí 298 hodin. Soud poukázal na částku 155 Kč za hodinu dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. s tím, že žalobkyně a) požaduje pouze 135 Kč za hodinu. Soud proto považoval částku 135 Kč za hodinu za důvodnou a přiznal žalobkyni za 298 hodin celkem částku 40 230 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni a) náhradu cestovních výloh ve výši celkem 38 650 Kč. Jedná se o cestovné z bydliště žalobkyně a) do Dětské nemocnice v , adresa, a zpět a do protetického centra ve , adresa, a zpět, a to v souvislosti s péčí o zdraví , jméno FO, v době od 13. 4. 2023 do 24. 1. 2024. Cestovné bylo soudem prvního stupně přiznáno podle vyhlášek č. 467/2022 Sb. a 398/2023 Sb.6. Co se týče nároku žalobců na náhradu nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., soud prvního stupně s odkazem na judikaturu konstatoval, že byl naplněn pojem „zvlášť závažné ublížení na zdraví“. Je naplněno jak hledisko závažnosti následků primární oběti, kdy , jméno FO, byla amputována PDK pod kolenem a navždy tak přišla o část těla používanou při jakémkoli pohybu, což má samozřejmě i citelný dopad do jejího duševního stavu. Naplněno je i hledisko citelného dopadu újmy na zdraví primární oběti do osobnostní sféry blízkých osob. Amputace části dolní končetiny pod kolenem dítěte v 1. měsíci života způsobí blízkým osobám psychickou bolest vnímáním újmy dítěte jako vlastní, šok ze zprávy o amputaci, obavy o budoucnost (jak se bude dítě vyvíjet a zda nebude v životě strádat) a znovu se obnovující nemateriální újmu pohledy na postiženou končetinu a chůzi s protézou. Taková újma na zdraví znamená i citelné narušení soukromého a rodinného života (menší soběstačnost primární poškozené, nutnost zvýšené péče ze strany blízkých osob i návštěv zdravotnických zařízení, limitace některých společných aktivit členů rodiny).7. Při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy vyšel soud prvního stupně přiměřeně z judikatury týkající se náhrady za duševní útrapy pozůstalých blízkých osob při usmrcení, která za základní částku považuje dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za rok předcházející smrti. V roce 2022 byla průměrná mzda 40 353 Kč a dvacetinásobek představuje částku 807 060 Kč. V dané věci však nejde o náhradu nemajetkové újmy za smrt blízké osoby, ale o zvlášť závažnou újmu na jejím zdraví. Soud prvního stupně proto považoval za odpovídající v projednávané věci základní částku ve výši 1/3 z výše uvedené částky, tj. 269 020 Kč pro rodiče primární poškozené. Pro prarodiče pak soud prvního stupně s ohledem na vzdálenější stupeň příbuzenství považoval za odpovídající základní částku ve výši ½ z částky pro rodiče,