74 Co 155/2025-150 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 43 511 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 131 033,31 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).2. Výrok o lhůtě k plnění určené v I. výroku odůvodnil odkazem na § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pasivitou žalované při zjišťování jejích možností splácet dluh jako spotřebitele a absencí dohody účastníků o době plnění.3. Žalovaná podala proti pariční lhůtě určené v I. výroku rozsudku odvolání. Uvedla, že je invalida III. stupně, nemůže pracovat ani si nemůže najít žádnou práci, která by odpovídala jejímu zdravotnímu stavu (rakovina). Její majetek se skládá z věcí osobní potřeby. Pobírá pouze invalidní důchod. Není v jejích možnostech uhradit dluh najednou. Žádá o rozložení přiznané částky do pravidelných měsíčních splátek.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání souhlasil s úhradou dluhu v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, a z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil v napadeném výroku, a bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. ] dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne 22. 7. 2022, domáhal po žalované zaplacení částky 174 544,31 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , Anonymizováno, . Již, Anonymizováno, v odporu ze dne 24. 11. 2022 žalovaná žádala o možnost úhrady dluhu ve splátkách. Rozsudek ve věci byl vyhlášen 2. 4. 2025. V souvislosti s podaným odvoláním bylo žalované výzvou ze dne 16. 6. 2025 soudem uloženo, aby sdělila konkrétní částku, kterou je schopna měsíčně splácet. Žalovaná na výzvu nereagovala. Poté žalobce v podání ze dne 6. 8. 2025 souhlasil s uložením úhrady dluhu v měsíčních splátkách po 1 500 Kč.7. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.8. V souladu s ustálenou soudní praxí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65, uveřejněný pod číslem 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho rozsudek ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016) se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků. Vedle toho je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2000, sp. zn. 25 Cdo 516/99, ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, nebo jeho usnesení ze dne 19.08.2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015, ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3745/2015, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3610/2016, a ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1719/2017).9. Při úvaze o určení výše splátek vycházel odvolací soud z návrhu žalované, která soudu sdělila relevantní důvody, pro které bylo namístě v projednávaném případě plnění ve splátkách určit, a přihlédl především ke stanovisku žalobce, který souhlasil s úhradou dluhu v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Odvolací soud vzal do úvahy i další rozhodné skutečnosti (výši dlužné částky, stáří dluhu, ekonomicky nerovné postavení účastníků a rovnováhu mezi zájmy účastníků řízení) a ve snaze umožnit žalované reálnou úhradu závazku, uložil žalované povinnost uhradit dluh ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně. Stanovená výše splátek je adekvátní oprávněnému zájmu žalobce na úhradě dluhu v přiměřené době, neboť stanovenými splátkami dojde k úhradě dluhu v době jen nepatrně přesahující dva roky. Určení splátek v nižší výši nebylo pro odvolací soud akceptovatelné, neboť by se již jednalo o neúměrné zvýhodnění žalované na úkor žalobce. V této souvislosti nemohl odvolací soud přehlédnout, že k uplatnění nároku došlo již žalobou ze dne 22. 7. 2022. Za účelem zabránění dalšího oddálení úhrady dluhu připojil odvolací soud k rozhodnutí o lhůtě k plnění doložku „pod ztrátou výhody splátek“, která znamená, že při nesplnění některé ze stanovených splátek je žalobce oprávněn žádat zaplacení celého zbytku pohledávky.10. V návaznosti na výše uvedené proto odvolací soud změnil dle § 220 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto usnesení.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady v této části řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.