15 CO 339/2021-682 — Neznámý soud 69

1. Soud I. stupně svým rozsudkem ze dne 2. listopadu 2021, č. j. 9 C 111/2019-550 nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků (a to pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] u Pořína, a p. č. 2019, 2019 a [číslo] v k. ú. [obec]) ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), která je ve výroku rozsudku specifikována, zamítl žalobu v části, pokud se jí žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. [číslo] v k. ú. a obci [obec] a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 20 847 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení]. 2. Soud I. stupně ocitoval podstatné závěry odůvodnění zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 4. 2. 2021 č.j. 15 Co 235/2020-484, mimo jiné o nedůvodnosti námitky žalované o promlčení práva žalobkyně na správné ocenění restitučního nároku a o tom, že konkrétní okolnosti projednávané věci prokazují správnost závěru o liknavém postupu žalované při odškodnění restitučního nároku žalobkyně (jakožto oprávněné osoby dle § 4 zákona o půdě), která tudíž nemusí postupovat výlučně dle § 11a zákona o půdě (účast ve veřejných nabídkách žalované), ale může se domáhat žalobou u soudu nahrazení projevu vůle uzavřít s ní dohodu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu. Následně konstatoval, že v mezidobí došlo žalovanou k přecenění restitučního nároku žalobkyně s tím, že dle aktuálního výpisu činí jeho zůstatek 397 320,77 Kč. Jelikož v dalších řízeních bylo žalobkyni vyhověno co do hodnoty náhradních pozemků v částce 155 681,70 Kč u Okresního soudu v Domažlicích a v částce 57 130,75 Kč u Okresního soudu v Mladé Boleslavi (celkem 212 812,50 Kč), potom vzhledem k hodnotě v tomto řízení žalobkyni požadovaných pozemků ve výši 67 541,64 Kč nemůže být restituční nárok žalobkyně přeplněn; proto již nedoplňoval dokazování dle požadavku odvolacího soudu k výši restitučního nároku žalobkyně. Jelikož odvolací soud se ztotožnil s názorem, že nic nebrání vydání náhradních pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] u Pořína a p. č. 2019, 2019 a [číslo] v k. ú. [obec], zabýval se soud I. stupně pouze cenou těchto pozemků. V případě pozemků v k. ú. [obec] u Pořína vyšel bezezbytku ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 s hodnotou pozemku [parcelní číslo] ve výši 1 635,64 Kč a pozemku [parcelní číslo] ve výši 1 645 Kč (posudek předložila žalovaná a žalobkyně žádné námitky nevznesla). V případě ocenění pozemků v k. ú. [obec] se soud I. stupně přiklonil k reviznímu znaleckému posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. (dále jen Ing. [příjmení]), [číslo] 2012, předloženého žalobkyní, která na rozdíl od znalce [příjmení] [příjmení] (jenž v posudku [číslo] 2019 ocenil pozemky částkou 70 Kč, vycházeje z toho, že se nachází ve městě, v němž působil Městský národní výbor), vyšla z toho, že k datu ocenění v obci [obec] Městský národní výbor nepůsobil a proto základní cena dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále též vyhláška), činí 20 Kč, když v tomto směru odkázala na stanovisko [příjmení] soudních znalců [příjmení] podané v souvislosti s oceňováním pozemků v jiném restitučním sporu. Jelikož soud považoval za přípustné převzetí jejího ocenění včetně srážek a ocenění porostů, dospěl k závěru, že pozemek p. č. 2019 má cenu 18 871 Kč, pozemek p. [číslo] cenu 13 879,45 Kč a pozemek p. č. 2019 cenu 8 280 Kč. Ohledně dalších žalobkyní požadovaných pozemků v k. ú. [obec] dospěl soud I. stupně po doplnění dokazování k závěru, že na způsobu jejich užívání od doby původní restituce se nic nezměnilo, a proto s ohledem na vázanost právním názorem odvolacího soudu a s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (podle které pozemek, který nebylo možno vydat ani přímým restituentům pro zákonnou překážku dle § 11 odst. 1 zákona o půdě, není vhodným náhradním pozemkem pro uspokojení nároku oprávněné osoby) žalobu na vydání dalších pozemků v k. ú. [obec] zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a jelikož žalobkyně byla úspěšná ohledně pozemků v celkové hodnotě 44 310 Kč (přibližně 2/3 nároku) a neúspěšná ohledně pozemků v celkové hodnotě 23 230 Kč (1/3 nároku), náleží úspěšnější žalobkyni náhrada nákladů ve výši 1/3; s ohledem na celkovou výši nákladů řízení žalobkyně 62 540 Kč jí náleží na náhradě nákladů částka 20 847 Kč, s platebním místem dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 3. Rozsudek napadla žalovaná odvoláním, s výjimkou výroku o částečném zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s napadeným rozsudkem co do posouzení svévole a liknavosti na její straně, převoditelnosti a ocenění náhradních pozemků. Ohledně posouzení liknavého a svévolného přístupu žalované odkázala na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu a nepovažovala za správné, aby soud při podstatné změně skutkových okolností mechanicky odkázal na závěry učiněné v předchozí fázi řízení. Poukázala na to, že žalobkyně se účastnila veřejných nabídek žalované v letech 2006, 2007, 2009, 2012 a naposledy 8. 4. 2019 před podáním žaloby 6. 6. 2019, nicméně v důsledku posunu ve věci a zajištění příslušných podkladů došlo nejpozději od 13. 9. 2021 k navýšení restitučního nároku žalobkyně a od uvedeného okamžiku se tedy žalobkyně může účastnit veřejných nabídek s navýšeným nárokem na cca 400 000 Kč; ovšem to se neděje a žalobkyně pokračuje v tomto řízení. Proto minimálně od uvedeného data nelze shledat dostatečně aktivní přístup žalobkyně pro vypořádání jejího restitučního nároku, natož pak svévoli a liknavost na straně žalované. Žalobkyně se mohla zapojit do nabídek žalované z 6. 9. 2021 a 15. 11. 2021 (což neučinila), naopak zjevně usiluje o převod konkrétních vybraných náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku žalované, což je dle judikatury Nejvyššího soudu důvodem pro zamítnutí podané žaloby (odkaz na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 822/2021 ze dne 28. 4. 2021). Žalovaná pak považuje i nadále vydané náhradní pozemky za nepřevoditelné. U pozemků v k. ú. [obec] u Pořína je odůvodněn předpoklad jejich využití v rámci komplexních pozemkových úprav, navíc je zde územním plánem vymezen funkční biokoridor a v budoucnu by tak mohly vzniknout tzv. jiné problémy při hospodaření s takovými pozemky (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Dále pak pozemek [parcelní číslo] není součástí zemědělského půdního fondu a je z převodu vyloučen (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5368/2015). Pozemky v k. ú. [obec] jsou vyloučeny z převodu proto, že je nelze účelně zemědělský obhospodařovat (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 393/2019), když k pozemkům p. č. 2019 a 2019 není zajištěn přístup a pozemek p. [číslo] slouží jako obslužná cesta pro další pozemky a je dotčen věcným břemenem chůze a jízdy. Dále žalovaná nesouhlasí s oceněním náhradních pozemků v k. ú. [obec] soudem I. stupně, který na tuto otázku změnil oproti původnímu rozhodnutí názor. Odvolací soud ve zrušujícím rozhodnutí nesdělil v této souvislosti jednoznačný právní názor k použití sazby 20 Kč a pouze vytkl, že posouzení této otázky považuje za neúplné a zdůraznil potřebu doplnit znalecké dokazování, k tomu však soud I. stupně nepřistoupli, ačkoliv závěry znaleckých posudků Ing. Cihláře a Ing. [příjmení] se rozcházejí nejen v použití výchozí sazby (20 Kč či 70 Kč), ale i v uplatnění srážek a ocenění trvalých porostů. Posouzení věci soudem I. stupně, aniž vyslechl oba znalce, nelze považovat za správné a úplné (odkaz na konkrétní judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu), což považuje za vadu řízení znamenající zrušení napadeného rozsudku. Kromě toho je žalovaná přesvědčena, že je namístě použití sazby 70 Kč I když v samotné obci [obec] není pověřený městský úřad, je nutné zohlednit existenci konurbace [obec], [obec] a [obec], které dohromady tvoří jednu souvisle zastavěnou plochu a cena pozemků v těchto městech je obdobná. Cena náhradních pozemků v [obec], ve kterém se nachází městský úřad s rozšířenou působností, a v [obec], kde se nachází pověřený obecní úřad, by byla nepochybně 70 Kč, a proto je namístě tuto sazbu aplikovat i v případě města Planá nad Lužnicí. Současná tržní cena stavebních pozemků se v předmětných obcích pohybuje od 1 000 Kč do 5 000 Kč za m², a proto ocenění pozemků v ceně 20 Kč by způsobovalo tzv. distorzi náhradní hodnoty. Přitom při ocenění náhradních pozemků je třeba vycházet z jejich stavu v době vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně, t.j. v době, kdy v obci [obec] již působí městský úřad (odkaz na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5721/2017 či. 28 Cdo 2857/2018). Jelikož cena náhradního pozemku má odpovídat co nejvíce jeho skutečné hodnotě ke dni vyhlášení rozhodnutí soudem, je namístě aplikovat sazbu 70 Kč bez ohledu na to, zda k roku 1991 zde působil místní národní výbor. Pokud soud I. stupně vycházel i ze stanoviska [příjmení] soudních znalců [příjmení