15 CO 65/2022-119 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 85 500 Kč s příslušenstvím. Žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 32 125,50 Kč (jak zní správně výroky tohoto rozsudku ve znění opravného usnesení). 2. Žalobce se domáhal žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná užívala soubor stavebních buněk na stav. parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], za což naposledy zaplatila počátkem roku 2015. S ohledem na to, že žalovaná ukončila užívání koncem února 2020 a s ohledem na běh promlčecí doby požaduje bezdůvodné obohacení ve výši 28 500 Kč ročně od 18. 2. 2017 do 18. 2. 2020. Žalovaná nepopřela, že stavební buňky dlouhodobě užívala zhruba od roku 2012 do 18. 2. 2020, aniž by za užívání platila. Žalobce však za užívání v požadovaném období ničeho nepožadoval, přestože byl od června 2015 do listopadu 2019 společníkem a jednatelem žalované, přičemž následně mu byl vyplacen vypořádací podíl. Navíc žalovaná vynaložila nemalé finanční prostředky na rekonstrukci buněk. Účastníci v průběhu řízení učinili nesporným, že žalobce je vlastníkem dvou stavebních buněk nacházejících se na stav. parc. [číslo] že tyto buňky jako sklad užívala žalovaná zhruba od roku 2012 do 18. 2. 2020 Ve vztahu k úhradám za užívání byly předloženy 2 výdajové pokladní doklady na 28 500 Kč z 31. 12. 2012 a z 31. 12. 2014, kde jako účel výplaty je uveden pronájem nebytových prostor. Dle výpisu z obchodního rejstříku byla vedle J. [příjmení] jednatelkou žalované [jméno] [příjmení] (dcera žalobce) do 29. 6. 2015, následně místo ní do 18. 11. 2019 žalobce. Dle výpovědí jednatele žalované [příjmení]. [příjmení] platby 28 500 Kč dojednávala se svým otcem H. [příjmení], která byla v té době družkou J. [příjmení] a žili ve společné domácnost, přičemž šlo pouze o formální domluvu kvůli nákladům žalované společnosti, částka fakticky nebyla vyplácena a byla spotřebována v domácnosti J. [příjmení] a H. [příjmení]. Pokud žalobce uváděl, že během období, kdy byl jednatelem žalované společnosti, úhradu nepožadoval, neboť čekal na lepší finanční situaci žalované, z výpovědi svědkyň [příjmení] i [příjmení] vyplývá, že žalovaná společnost měla po roce 2015 dostatek finančních prostředků k případné úhradě nájemného, dle svědkyně [příjmení] žalovaná společnost nikdy nebyla v platební neschopnosti. Žalobce pak popřel, že by po poslední platbě nájemného uzavřel se žalovanou dohodu o tom, že stavební buňky může žalovaná užívat bezúplatně. S ohledem na to, že každý z jednatelů mohl jednat za společnost samostatně, však neobstojí tvrzení žalobce, že bez dohody s dalším společníkem nebyl oprávněn si z prostředků žalované cokoliv sám vyplácet. Je tedy zřejmé, že po celou rozhodnou dobu svůj nárok neuplatnil, a to ani v době, kdy probíhalo řešení ohledně výše jeho vypořádacího podílu. Z kontextu všech těchto skutečností má okresní soud za to, že mezi účastníky došlo ke konkludentnímu ujednání o tom, že od doby, kdy se stal žalobce jednatelem a společníkem žalované, bude žalovaná předmětné prostory užívat bezúplatně. Pokud by skutečně existovala původní nájemní smlouva v nezměněné podobě, jejíž existence však nebyla jednoznačně prokázána a sám žalobce jí výslovně netvrdí, musel by se žalobce domáhat částek z původní nájemní smlouvy již v období od konce roku 2015. Ničeho však nepožadoval a proti užívání předmětných prostor ani ničeho nenamítal. Pokud nyní popírá zmíněnou konkludentní dohodu o bezúplatném užívání, je to dle okresního soudu dáno tím, že došlo k rozkolu mezi společníky a jednateli žalované a také ke sporu mezi J. [příjmení] a dcerou žalobce ohledně výchovy a výživy jejich společného dítěte. Na základě těchto skutkových závěrů soud I. stupně posoudil právní vztah mezi účastníky dle § 2189 a násl. o. z. V kontextu všech provedených důkazů se jeví jako logické, že původně došlo k ústnímu uzavření nájemní smlouvy mezi žalovanou a žalobcem, v době, kdy žalobce nebyl společníkem a jednatelem žalované, ale byla jimi jeho dcera H. [příjmení], nicméně od roku 2015, kdy se žalobce stal jednatelem a společníkem žalované, došlo ke změně závazku mezi účastníky a žalobce poskytoval stavební buňky žalované bezplatně. Vzhledem k tomu byla žaloba zamítnuta. 3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, který žádal jeho změnu tak, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Namítá nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že nikdo o řízení netvrdil, že na úhradě nájmu za užívání stavebních buněk se dohodl žalobce se svojí dcerou H. [příjmení]. Naopak z kontextu vyjádření žalobce a žalované vyplývá, že takovou dohodu uzavřel se žalobcem jednatel [příjmení]. [příjmení]. Soud I. stupně pak nevysvětlil, co znamená, že nájem měl být placen„ účetně“. Především však žalobce nesouhlasí se zjištěním o konkludentní dohodě mezi účastníky o bezplatném užívání stavebních buněk. Dle žalované měla být tato dohoda uzavřena z popudu daňového poradce p. [příjmení], jeho výslech však navržen nebyl. Svědkyně [příjmení] a [příjmení] existenci takové dohody nepotvrdily. Podstatné pak je, že ji ve své výpovědi popřel i jednatel [příjmení]. [příjmení], když uvedl, že se o užívání nijak nedohodli, prostě se přestalo platit. Za tohoto stavu nemohla žalovaná stavební buňky v rozhodném období užívat formou výprosy, ale bez právního důvodu, když při neexistenci nájemní smlouvy vznikalo bezdůvodné obohacení. Žalobci nelze upřít toto jeho právo jenom proto, že ho uplatňuje až s určitým časovým odstupem. Ani další skutečnosti uváděné soudem I. stupně v neprospěch žalobce nemohou mít vliv na existenci žalovaného nároku. 4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně, neboť se s jeho závěry ztotožňuje, a to především se závěrem o tom, že mezi stranami došlo přinejmenším ke konkludentnímu jednání o bezúplatnosti užívacího vztahu. Tomu zcela odpovídá zjištěné chování stran. Žalobce žádnou úhradu po dobu více než 5 let nepožadoval, přičemž nelze přehlédnout ani původní požadavek žalobce směřující k vyklizení buněk jako majetku žalované. Žalobce měl možnost svůj nárok uplatnit jako jakýkoliv jiný věřitel, nejde primárně o to, že by se domáhal zaplacení pohledávky, ale především o to, že by o ní jednal. Ani to se však nestalo. Pokud se jednatel žalované vyjadřoval ohledně ukončení placení úhrady, vyjadřoval se ve smyslu určitého formálního ujednání. Vzhledem k tomu nemůže být nárok na vydání bezdůvodného obohacení oprávněný, když buňky byly po celou dobu užívání, ať nejdříve úplatného nebo později bezúplatného, užívány se souhlasem žalobce, takže právní důvod jejich užívání existoval. 5. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 6. Soud I. stupně provedl v řízení, které proběhlo bez procesních vad, prakticky všechny důkazy navržené účastníky k jejich rozhodným tvrzením. Výsledky dokazování však zhodnotil způsobem, který nenaplňuje principy plynoucí z § 132 o. s. ř., protože skutková zjištění ne ve všech směrech jsou důkazně podložená a věcně zcela přesná. Současně je však nutno říct, že obdobně musí odvolací soud nahlížet i na část skutkových námitek žalobce. Problémem je totiž to, že ani provedené důkazy plně neobjasnily, co vše a co předně se z hlediska uplatněného nároku odehrálo mezi dotčenými osobami (neboli žalobcem, jeho dcerou a jednatelem žalované [příjmení]. [příjmení]) v letech 2012 2015. A také proto je možné souhlasit se žalobcem, že nelze mít za prokázanou dohodu o užívání stavebních buněk mezi žalobcem a jeho dcerou H. [příjmení] (tehdejší jednatelkou žalované), neboť ani jednatel žalované [příjmení]. [příjmení] ve své účastnické výpovědi výslovně neuvedl, že užívání buněk za 28 500 Kč ročně dojednávala se žalobcem jeho dcera (jak dovozuje soud I. stupně dle bodu 4. odůvodnění svého rozhodnutí). Na straně druhé je evidentní, že k nějakým jednáním mezi zúčastněnými muselo dojít, protože jinak by k zahájení užívání stavebních buněk nedošlo. A jeví se v tomto směru věrohodná účastnická výpověď jednatele žalovaného o tom, že ho (někdy kolem účastníky shodně zmiňovaného roku 2012) žalobce„ navedl“ k tomu, aby ze stavebních buněk (jež tam v té době byly nevyužité) udělal pro žalovanou společnost sklad. Ze skutkových tvrzení žalobce nevyplývá odlišná verze těchto událostí. Žalobce sám ani netvrdí, že by tehdy byla mezi účastníky sjednána nájemní smlouva. Její existence nevyplývá ze žádného důkazu, není založena ani v účetnictví žalované, není uvedena ani na 2 výdajových dokladech, jež byly jediné během celého období užívání stavebních buněk vystaveny. 7. Lze dát za pravdu odvolacím námitkám i ohledně dílčího skutkového zjištění soudu I. stupně o konkludentní dohodě účastníků během roku 2015, že další užívání stavebních buněk bude bezplatné. Z podání žalobce v průběhu řízení před soudem I. stupně je zřejmé, že takovou dohodu popírá (viz už jeho vyjádření z 10. 8. 202