15 Co 146/2024-139 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 117 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 8. 2022 do zaplacení, zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z žalované částky od 7. 11. 2019 do 15. 8. 2022 a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Z jeho odůvodnění plyne, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 117 650 Kč představující částku 1 900 Kč za odtah vozidla a částku 115 750 Kč za služby parkoviště s tím, že jde o náklady vynaložené na odstranění vozidla vlastněného a provozovaného žalovanou, které způsobilo překážku provozu na pozemní komunikaci, a proto muselo být nejprve odtaženo a následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Předmětem řízení žalobkyně učinila období od 23. 5. 2019 do 13. 4. 2022. Soud I. stupně po zhodnocení všech provedených důkazů žalobě vyhověl se závěrem, že nárok žalobkyně je nárokem sui generis dle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., podle něhož je povinností žalované zaplatit žalobkyni vzniklé náklady ve výši stanovené hlavním městem , adresa, . Vzniklý závazek k náhradě nákladů je plněním, které nemá přesně stanovenou splatnost, a tak se stává splatným na základě požadavku k plnění. Provedeným dokazováním soud I. stupně zjistil, že žalobkyně získala od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, informaci o trvalém pobytu žalované na adrese. – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , adresa, , kam se jí neúspěšně pokusila doručit výzvu ze dne 29. 10. 2019 k úhradě částky 65 450 Kč vyčíslené k témuž dni. Uvedená písemnost nebyla žalované doručena ani se nedostala do sféry její dispozice, jelikož od roku 2014 žalovaná bydlela na adrese , adresa, . Za takové situace považoval soud I. stupně za kvalifikovanou výzvu k plnění žalobu, která byla žalované doručena dne 8. 8. 2022 a protože žalovaná svůj závazek dosud nesplnila, dostala se dnem 16. 8. 2022 do prodlení. Výrok o nákladech řízení, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů, byl odůvodněn absencí výzvy dle § 142a odst. 1 o. s. ř., která je nezbytným předpokladem pro přiznání práva na náhradu nákladů a tím, že zde nejsou žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud mohl žalobkyni i za situace, že žalované nezaslala řádnou výzvu, náklady řízení přiznat (§ 142a odst. 2 o. s. ř.).3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze v zamítavé části, podala odvolání žalobkyně. Namítla, že žalovanou řádně písemně vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 29. 10. 2019, a to na adresu uvedenou v registru vozidel. Skutečnost, že žalovaná na této adrese nemá schránku a dobrovolně se zbavila možnosti přebírat na této adrese poštu, může jít k tíži pouze žalované, nikoliv žalobkyně. Ve výzvě byla uvedena částka 65 450 Kč, která byla aktuální ke dni zaslání výzvy, a rovněž tam byl uveden způsob výpočtu navýšení za každý další den, což žalobkyně považuje za dostačující pro to, aby si žalovaná mohla výši další dlužné částky odvodit. Pokud by se odvolací soud s tímto názorem neztotožnil, měl by být žalobkyni přiznán alespoň úrok z částky 65 450 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení a ze zbývající částky 52 200 Kč ode dne doručení žaloby. Protože žalobkyně má za to, že výzva byla žalované řádně doručena, náleží jí i náklady řízení. Ty by jí náležely i v případě nedoručení výzvy, jak je patrné z judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení z 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, nebo sp. zn. 29 Cdo 506/2015). Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby bylo žalobě, pokud jde o úroky plně vyhověno, a aby jí byly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.4. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Odvolací soud proto věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. pouze v části dotčené odvoláním, tj. zamítavé části v odstavci II. napadeného rozsudku a ve výroku o nákladech řízení. Ve zbývajícím rozsahu nabyl rozsudek samostatně právní moci dle § 206 odst. 3 o. s. ř.5. Ve věci odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.).6. Podstatou odvolání žalobkyně je nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že výzva žalobkyně ze dne 29. 10. 2019 nemohla přivodit splatnost závazku žalované, jelikož jí nebyla doručena a ani se nedostala do sféry její dispozice. Závěr, že k vyvolání jeho splatnosti byl požadavek k plnění nutný, žalobkyně nezpochybnila, proto odvolací soud plně odkazuje na správné a podrobné odůvodnění napadeného rozsudku, včetně odůvodnění týkající se výše úroků.7. Dle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde.8. Možností nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem je chápáno nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje že má objektivní příležitost tak učinit (srovnej např. usnesení NS ze dne 22. 1. 2019 sp. zn. 26 Cdo 3716/2018).9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 65 450 Kč dopisem ze dne 29. 10. 2019, který žalované nebyl doručen, jelikož byl doručován na adresu trvalého pobytu, kde žalovaná již několik let nebydlela. Doručovaná zásilka byla žalobkyni vrácena zpět s poznámkou, že adresát je odstěhován, že nemá schránku a není v seznamu nájemníků. Za uvedeného skutkového stavu, kdy zásilka byla žalované doručována na adresu, kde se vůbec nezdržovala, nelze dospět k závěru, že by žalovaná měla objektivní možnost seznámit se s obsahem doručovaného právního úkonu. Na tom nic nemění tvrzení žalobkyně, že nemožnost doručení si způsobila sama žalovaná, protože z hlediska výše uvedeného není tato okolnost vůbec rozhodující. Považoval-li proto soud I. stupně za rozhodující okamžik pro přiznání úroku z prodlení doručení žaloby, je jeho názor správný.10. Odvolací soud tudíž odvoláním dotčený zamítavý výrok jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.11. Za správný již ale nelze považovat výrok o nákladech prvoinstančního řízení. Dle § 142a odst. 1 o. s. ř. je sice předpokladem pro přiznání náhrady nákladů řízení výzva k plnění, avšak dle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu lze náklady řízení přiznat, i když taková výzva učiněna nebyla. Např. v usnesení ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. 29 Cdo 2620/2014 Nejvyšší soud uvedl, že pro rozhodování o nákladech řízení je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů v případech, kdy žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten nebo schopen existující dluh zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. V projednávané věci je o totožnou situaci, neboť žalovaná po podání žaloby nic neuhradila a tento stav trvá doposud. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů prvoinstančního řízení, a protože v něm neuspěla jen v nepatrné části, má dle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů v plné výši.12. Náklady představují náhradu za 1 úkon ve výši 300 Kč (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kdy žalobkyně nebyla právně zastoupena, dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (za výzvu z 29. 10. 2019, která nebyla žalované doručena a pro rozhodnutí byla bez významu, náhrada přiznána nebyla). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacené soudní poplatky (4 706 Kč za návrh, 5 883 Kč za první odvolání a 1 633 Kč za druhé odvolání), odměna za 3 úkony právní služby po 5 820 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. první odvolání, 3. účast na jednání dne 19. 3. 2024; odměna za úkon vyjádření k výzvě soudu ze dne 14. 3. 2024 nebyla přiznána, neboť šlo o doplnění skutkových tvrzení, což měla žalobkyně učinit již v žalobě, takže z tohoto hlediska nejde o úkon účelný), 3 režijní paušály po 300 Kč, cestovné na jednání dne 19. 3. 2024 z , adresa, a zpět ve výši 2 124 (vyúčtování cestovného na čl. 133), náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč a DPH 21% ve výši 4 469,64 Kč, tj. celkem 38 275,64 Kč.13. Výrok o nákladech prvoinstančního řízení byl s ohledem na uvedené dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení v částce 38 275,65 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, Platební místo a lhůta k plnění jsou dány ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kd