15 Co 154/2024-144 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkové parcele č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ostatní plocha, pozemkové parcele č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří s domem čp. , Anonymizováno, a pozemkové parcele č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zahrada, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , tyto nemovité věci přikázal do výhradního vlastnictví žalobce, kterému zároveň uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu částku 5 435 000 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Dle odůvodnění rozsudku měl soud za prokázané, že účastníci jsou bývalí manželé a rovnodílní podíloví spoluvlastníci specifikovaných nemovitých věcí, přičemž matce žalované , jméno FO, svědčí doživotní právo věcného břemene bytu k domu čp. , Anonymizováno, na parcele č. , hodnota, . Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, č. , č. účtu, ze dne 29. 8. 2023 měl soud za prokázané, že samostatně stojící neoplocený pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je dle územního plánu zahrnut do ploch bydlení v rodinném domě a není reálně dělitelný, neboť rozdělení na jakékoliv části by velmi omezilo možnosti výstavby; obvyklou cenu tohoto pozemku určil znalec částkou 3 570 000 Kč. V rodinném domě čp. , Anonymizováno, (tvořící funkční celek s pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) se nachází 3 bytové jednotky 2+1, 2+1, 2+kk, další 3 místnosti a rozestavěný prostor koupelny, dům je tvořen původním objektem (východní část) a přístavbou západní části, každá část má vlastní vchod a měření elektřiny, společný pro obě části je vodovod, kanalizace a vytápění. Pokud znalec ve spolupráci s odborem výstavby a životního prostředí MěÚ ve , adresa, zkoumal možnost rozdělení objektu čp. , Anonymizováno, , učinil závěr, že rozdělení na 2 rodinné domy s vlastními čísly popisnými není možné a takové řešení nebude schváleno, vzhledem k zastavitelnosti pozemku. Jediné možné řešení by bylo rozdělit rodinný dům na 2 nebo 3 samostatné bytové jednotky, náklady rozdělení na 2 bytové jednotky znalec uvažoval v částce cca maximálně 80 000 Kč. Obvyklou cenu rodinného domu čp. , Anonymizováno, s pozemky v jednotném funkčním celku určil znalec ve výši 7 300 000 Kč s tím, že na tuto cenu mělo vliv zohlednění věcného břemene bytu ve prospěch matky žalované, naopak bez vlivu bylo předkupní právo města , adresa, k pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , neboť v případě jeho uplatnění město vykupuje pozemky za obvyklou cenu. Jelikož k závěrům znalce neměl žádný z účastníků námitky, soud ze znaleckého posudku vycházel. Mezi účastníky pak nebylo sporu o tom, že žalobce disponuje dostatkem finančních prostředků, kterými bude schopen v relativně krátké době vyplatit žalované vypořádací podíl.3. Po právní stránce vycházel soud I. stupně z ust. § 1140 odst. 1 o. z., podle kterého nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, když ze vzájemné komunikace účastníků je zřejmé, že jejich vztahy jsou vyhrocené a spoluvlastnický vztah nefunguje; proto zrušení spoluvlastnictví (§ 1143 o. z.) shledal důvodným. Ohledně způsobu vypořádání spoluvlastnictví vycházel z toho, že občanský zákoník v ust. § 1144 a násl. stanovuje posloupnost způsobů vypořádání. Jako první v pořadí přichází v úvahu rozdělení společné věci, je-li to možné (§ 1144 odst. 1 o. z.). V případě samostatně stojícího pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jeho dělitelnost vyloučil znalec, zároveň soud vzal v úvahu, že žádný z účastníků tento pozemek neužívá, není s ním jakkoliv více osobně spjat a že rozdělením pozemku by došlo ke snížení jeho hodnoty. V případě domu čp. , Anonymizováno, s pozemky v jednotném funkčním celku by přicházelo v úvahu dělení na 2 nebo 3 samostatné bytové jednotky, o což však nemá zájem žádný z účastníků; rozdělení na 2 rodinné domy s vlastními čísly popisnými, jak navrhovala žalovaná, však možné není a takové řešení nebude příslušným orgánem schváleno. Proto k reálnému rozdělení nemovitých věcí soud nepřistoupil. Jako druhý způsob vypořádání přichází dle § 1147 o. z. v úvahu přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. Jedním z rozhodných hledisek je skutečnost, že spoluvlastník musí s přikázáním věci do svého vlastnictví souhlasit. Žalobce původně navrhoval, aby rodinný dům čp. , Anonymizováno, s pozemky v jednotném funkčním celku byl přikázán do vlastnictví žalované za náhradu, následně dokonce bez náhrady, žalovaná však s takovým postupem nesouhlasila s tím, že údržba a provoz nemovitostí je značně finančně náročná. Jelikož tak hrozilo, že soud přistoupí k nařízení prodeje těchto nemovitých věcí, žalobce následně souhlasil s přikázáním i tohoto rodinného domu s pozemky do svého vlastnictví (když od počátku řízení požadoval, aby mu byl přikázán samostatný pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Proto soud I. stupně všechny nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, kterému uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu jednu polovinu obvyklé ceny nemovitostí stanovené znaleckým posudkem, tedy částku 5 435 000 Kč. Jelikož žalobce sám navrhl poměrně krátkou lhůtu k vyplacení této náhrady do 2 měsíců od právní moci rozsudku, soud ji převzal do svého rozhodnutí. O nákladech řízení rozhodl za situace, kdy žádný z účastníků tyto nepožadoval.4. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná, která v něm uvedla, že žalobce a jeho právní zástupce navrhují setkání. V doplnění odvolání namítla, že z provedeného dokazování plyne, že nemovitost čp. , Anonymizováno, jde fakticky rozdělit. Dále uvedla, že výše ceny podílu k výplatě neodpovídá jeho skutečné hodnotě (věcné břemeno), přičemž vypořádání spoluvlastnictví v současné době považuje za spekulaci ze strany žalobce (vypořádat hned můžou stavební parcelu). Jelikož žalobce nemá záměr do domu a zahrady investovat, udržovat je a bydlet zde, hlásí se žalovaná o zadní zahradu u lesa, která je oddělena od nemovitostí plotem, přičemž přístup k ní lze zajistit od souseda. O zahradu se chce starat, pořizovali ji její předci, přičemž po sňatku se žalobcem dostali zdarma každý jednu polovinu nemovitosti čp. , Anonymizováno, .5. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. Potvrdil jednání se žalovanou po rozsudku soudu I. stupně, nicméně bez jakékoliv dohody či jiného výsledku. Pokud se žalovaná brání zrušení spoluvlastnictví, nemá k tomu žádný reálný důvod. Dům čp. , Anonymizováno, s přilehlými pozemky žalobce neužívá, samostatný pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, neužívá aktuálně žádný z účastníků. Podílové spoluvlastnictví žalobce zatěžuje, neboť např. platí spotřebu elektřiny v domě čp. , Anonymizováno, , byť jej neužívá. V průběhu řízení učinil žalobce řadu vstřícných návrhů vůči žalované na způsoby vypořádání spoluvlastnictví, ta s nimi nesouhlasila. Při závěru o nedělitelnosti rodinného domu čp. , Anonymizováno, a přilehlých pozemků a při nezájmu žalované o pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pak vykrystalizovalo jediné řešení dané situace, ke kterému soud I. stupně správně přistoupil.6. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tedy včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tak učinil při jednání dne 25. 7. 2024 v nepřítomnosti žalované, která se z účasti na jednání omluvila. Dospěl přitom k závěru, že odvolání žalované není důvodné.7. Soud I. stupně se věcí řádně zabýval, provedl účastníky navržené důkazy, které byly potřebné pro rozhodnutí ve věci (další dokazování účastníci nenavrhovali), provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (zejména s ohledem na vyjádření a stanoviska účastníků) a věc posoudil správně rovněž po právní stránce dle příslušných ustanovení citovaných v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud proto na toto podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně v plném rozsahu odkazuje a zejména k odvolacím námitkám žalované (byť poměrně stručným) uvádí následující.8. Soud I. stupně s poukazem na ust. § 1140 odst. 1 o. z., podle kterého nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, shledal důvodným požadavek žalobce na zrušení spoluvlastnictví, a to s ohledem na vyhrocené vztahy mezi účastníky a nefungující spoluvlastnický vztah; tyto důvody žalovaná ani v odvolání nezpochybňuje. Uvedené základní pravidlo doplňuje odst. 2 ust. § 1140 o. z., podle kterého kterýkoliv ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o zrušení spoluvlastnictví; nesmí tak ale žádat