15 Co 158/2024-1148 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 930 000 Kč s úroky 9 300 Kč a 0,1 % denně z 930 000 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení. Dále rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 2 250 Kč.2. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky 6. 10. 2014. Zapůjčená částka byla poskytnuta na úhradu plateb u projektu „, adresa, – odbahnění rybníka , právnická osoba, “ (dále jenom projekt). Žalovaný tvrdil, že si uvedenou částku nikdy nezapůjčil. Žalobce mu vyřizoval dotaci na projekt, vždy mu předložil k podpisu řadu dokladů, žalovaný teprve dodatečně zjistil, že mezi nimi byla i smlouva o zápůjčce. Pokud tuto částku obdržel na účet 16. 12. 2014, téhož dne tuto částku spolu s dotací poukázal na účet žalobce. Jeho společnost , jméno FO, , právnická osoba, . pak provedla práce na rybníku pouze nepatrného rozsahu a v důsledku nedodržení podmínek pro poskytnutí dotace je po žalovaném vymáhána částka 1 911 913 Kč. Ze strany žalobce se jednalo o jednání cílené, úmyslné a sofistikované ve snaze získat finanční prospěch, za tento skutek byl žalobce také pravomocně odsouzen. Soud I. stupně ve věci rozhodl již rozsudkem z 21. 1. 2020, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl, k odvolání žalovaného však krajský soud usnesením ze 4. 6. 2020 tento rozsudek zrušil. Poukázal na to, že je třeba zabývat se vůlí účastníků při uzavření smlouvy o zápůjčce, původem finančních prostředků, které měly být dle smlouvy poskytnuty a požadavkem žalobce, který tvrdí zjevné zneužití práva. Následným rozsudkem soudu I. stupně z 19. 11. 2021 byla žaloba zamítnuta, k odvolání žalobce byl tento rozsudek usnesením krajského soudu z 24. 6. 2022 rovněž zrušen z důvodu, že soud I. stupně uvedené otázky řádně nezodpověděl.3. Soud I. stupně v novém rozhodnutí nejdříve rekapituluje skutková zjištění. Uvádí, že žalobce byl v roce 2014 majitelem společnosti , jméno FO, , právnická osoba, . (dále jenom společnost), zároveň byl (jako prokurista) osobou oprávněnou k veškerým jednáním. V roce 2010 nabízela společnost práce spojené s odbahněním rybníků, žalovaný tak kontaktoval žalobce, který nabídl zařízení veškerých záležitostí včetně projektu a dotace. Takto bylo v roce 2014 postupováno. Dne 9. 4. 2014 žalovaný podal žádost o dotaci na odbahnění rybníka. Kontaktní osobou za něj byl žalobce, když dle plné moci z 1. 4. 2014 žalovaný zmocnil společnost k jednáním se Státním fondem životního prostředí ČR. V žádosti je počítáno též se soukromým financováním v rozsahu 958 516 Kč, předpokládané zahájení bylo 1. 9. 2014, ukončení 31. 7. 2015, s nákladem 3 195 054 Kč. Z posouzení a hodnocení nabídek ve výběrovém řízení z 28. 7. 2014 plyne, že nejvýhodnější nabídka na realizaci s nejnižší nabídkovou cenou je od společnosti za 2 272 251 Kč bez DPH. Z čestného prohlášení žalovaného z 1. 4. 2014 plyne, že má zajištěny vlastní zdroje požadované na spolufinancování akce. Z příslibu poskytnutí zápůjčky ze 17. 2. 2014 plyne, že žalobce žalovanému přislíbil poskytnutí zápůjčky ve výši 700 000 Kč, příslib na zápůjčku ve stejné výši pak plyne i z příslibu , jméno FO, z 25. 1. 2014. Ze smlouvy o dílo z 11. 8. 2014 vyplývá, že společnost se zavázala pro žalovaného provést odbahnění rybníka, za dohodnutou cenu 2 886 850 Kč, se zahájením díla 1. 9. 2014 a provedením do 31. 7. 2015. Soud I. stupně pak hodnotil po skutkové i právní stránce jednotlivé sporné otázky. Ze smlouvy o zápůjčce podepsané účastníky 6. 10. 2014 vyplývá, že žalobce se zavázal přenechat žalovanému 800 000 Kč. Zápůjčka, spočívající v tom, že dlužník má povinnost posléze něco dát, je závazkem tzv. kauzálním, u něhož je nutné i jeho splnění ze strany věřitele, tedy reálné poskytnutí druhově určené věci (§ 1789, § 1791 odst. 1 o. z.). K přenechání uvedené částky však mezi účastníky nedošlo. Vzhledem k tomu tato smlouva nebyla v reálu uskutečněna. Tato písemná smlouva je tudíž platným a účinným právním jednáním, které však nedoznalo svého naplnění. Téhož dne byla mezi účastníky podepsána smlouva o zápůjčce, kterou se žalobce zavázal přenechat žalovanému 930 000 Kč. Slovně vyjádřené právní jednání v této smlouvě není ohledně stranami projevené vůle v rozporu s jazykovým projevem. Zůstává osamoceným tvrzení žalovaného, že 930 000 Kč si od žalobce nikdy nepůjčil, když ani v rámci své výpovědi v trestní věci nepopírá, poskytnutí 930 000 Kč žalobcem, byť ji ani nechtěl a nepočítal s tím. Soud I. stupně tak shrnuje, že tato smlouva je platná a účinná a byla také naplněna. Na účet žalovaného byla 15. 12. 2014 připsána dotace 1 911 912,35 Kč, druhý den na tento účet žalovaného byla žalobcem složena částka 930 000 Kč s označením „půjčka dle smlouvy , tituly před jménem, , jméno FO, “. Téhož dne pak z tohoto účtu žalovaného byly odeslány na účet společnosti platby 133 100 Kč a 2 598 204 Kč, evidentně jako úhrada za zpracování a kompletaci žádosti, resp. za zálohu na cenu díla dle faktury společnosti z 21. 11. 2014, vystavenou ve vztahu ke smlouvě o dílo z 11. 8. 2014. Z výpovědi žalobce, svědka , jméno FO, a výdajového pokladního dokladu ze 16. 12. 2014 plyne, že částka 930 000 Kč má původ v majetku společnosti, byla žalobci poskytnuta v hotovosti. Byť nelze přesně vystopovat, zda při tomto bylo jednáno mezi jednatelem J. , jméno FO, a žalobcem, či mezi prokuristou a žalobcem coby jednou osobou, není s ohledem na okolnosti důvod nevyjít z realizace této zápůjčky. Z účetnictví společnosti (spolu s dalšími listinami) plyne, že mohlo docházet k poskytování peněžních prostředků společníkovi , jméno FO, , právnická osoba, . v hotovosti i k vracení těchto prostředků v hotovosti (z přehledu pohybů na účtu hlavní knihy se podává, že ve 46 případech v období let 2014, 2015 a 2016 došlo k půjčkám od společníka, vratkám půjček od společníka, vkladům společníka, poskytování půjček společníkovi a vratkám společníka, mezi nimi je i zmíněných 930 000 Kč). Soud I. stupně proto s další argumentací uzavírá, že žalobce při poskytnutí zápůjčky žalovaného 930 000 Kč užíval svých vlastních finančních prostředků, takže je aktivně věcně legitimován ve věci. Zejména z výsledků trestního řízení vedeného proti žalobci u Krajského soudu České Budějovice, pobočka v Táboře, pod sp. zn. 18 T 10/2017 vyplývá, že společnost přes zaplacenou zálohu dílo nedokončila, provedla jen odvoz bahna, nebyl vyhotoven přeliv, hráz, požerák, lávka a položení trubek, to dokončoval žalovaný svépomocí. Dle znaleckých posudků zpracovaných pro trestní řízení bylo společností na odbahnění rybníka vynaloženo maximálně 1 096 395,35 Kč a na nákladech dokumentace maximálně 119 700 Kč, tedy celkem 1 216 095,35 Kč, což je rozdíl proti dotačním prostředkům 695 817 Kč a proti žalovaným uhrazených 2 598 204 Kč je rozdíl 1 382 108,65 Kč. Okresní soud pak rekapituluje průběh trestního řízení vedeného proti žalobci, s tím, že bylo ukončeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze 17. 2. 2021, jímž byl žalobce uznán vinen, že jako prokurista společnosti se záměrem čerpat dotační prostředky a využít tyto finanční prostředky pro společnost či pro vlastní potřebu, na základě své předchozí nabídky přijal 1. 4. 2014 zmocnění žalovaného pro společnost, přičemž nejméně od 6. 3. 2014 věděl, že v rámci dokumentace žádosti o přiznání podpory bude figurovat jako dodavatel stavebních prací společnost, ač předem stanovenou podmínkou poskytnutí dotace bylo provedení výběrového řízení mezi nejméně 3 uchazeči s kvalifikačními předpoklady pro danou stavbu, a jeho následné jednání směřovalo k vytvoření listin, které měly poskytovatele dotace mylně vést k závěru, že všechny listiny předkládané v souvislosti s řízením o poskytnutí dotace odpovídají skutečnosti, dne 9. 4. 2014 v zastoupení žalovaného podal žádost o poskytnutí podpory, k níž konkrétně připojil listiny, které sám vypracoval a připravil k podpisu, a to nejméně listiny mající dokumentovat provedení výběrového řízení, ač ve skutečnosti výběrové řízení proběhlo pouze formálně, na to navazující smlouvu o dílo z 11. 8. 2014, přičemž společnost ve skutečnosti ve stanoveném termínu 1. 9. 2014 práce nezahájila, tyto zahájila až 23. 7. 2015, přičemž rekonstrukce rybníka byla dokončena svépomocí žalovaným a jím objednanou společností , právnická osoba, . , adresa, , přičemž do 31. 3. 2016 provedené práce na odbahnění rybníka byly v rozsahu 1 096 395,35 Kč. Pokud žalobce v této souvislosti poukazuje na to, že sám Nejvyšší soud uvedl, že i odpovědnost žalovaného by měla být zvážena, orgány činné v trestním řízení neshledaly žádný důvod pro zahájení trestního řízení proti žalovanému. Následně se soud I. stupně zabýval požadavkem žalovaného na nepřiznání ochrany práva žalobce s poukazem na § 6 a § 8 o. z. K tomuto cituje příslušná ustanovení i jejich výklad dle judikatury Nejvyššího soudu. Konstatuje, že projednávaný spor má širší souvislosti, než jen poskytnutí finančních prostředků na základě zápůjčk