15 Co 202/2024-101 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost vydat žalobkyni movité věci: 1)krbová kamna s výměníkem zn. , Anonymizováno, + , jméno FO, , jméno FO, kombinovaná, materiál kombinace kovu a kachlí na dřevo a pelety, 2)tepelné čerpadlo zn. TOSHIBA ESTIA, 3)elektrický bojler – nerezový ohřívač vody elektrický závěsně svislý ROLF NB EL 200Z kombinovaný, objem 200 l, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku a povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 11 000 Kč k rukám jejího právního zástupce.2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobkyně se domáhala vydání předmětných movitých věcí s tvrzením, že jsou v jejím vlastnictví a že tyto věci žalovaná demontovala z rodinného domu v Níkovicích 54 ve vlastnictví žalobkyně a odvezla je. Soud I. stupně měl vlastnictví k movitým věcem ad 1) a 3) za prokázané fakturou č. 7/18 vystavenou , jméno FO, dne 28. 4. 2018 a rozpisem materiálu a prací ze dne 13. 5. 2018. Z nich plyne, že tyto věci žalobkyně jako objednatelka převzala od , jméno FO, jako zhotovitele, který za věci a montáž vyúčtoval 87 800 Kč. Zabudováním těchto věcí do nemovitosti se žalobkyně dle § 2599 o. z. stala jejich vlastníkem. Vlastnické právo žalobkyně k movité věci ad 2) plyne ze smlouvy o užívání nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně ze dne 1. 6. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a zemřelou , jméno FO, (čl. II., bod 8. – 10.). Dle smlouvy mohla I. , jméno FO, jako uživatelka nemovitosti provádět úpravy trvalého charakteru se souhlasem žalobkyně. Mimo jiné bylo dohodnuto, že při výměně topného systému, se provedené změny stávají majetkem vlastníka nemovitosti a nedílnou součástí nemovitosti s tím, že uživatel nemá právo na náhradu investic. Dle této dohody by se tedy žalobkyně stala vlastníkem zabudovaného tepelného čerpadla, a to i za předpokladu, že by věc pořídila a zabudovala I. , jméno FO, , která nemovitost užívala až do své smrti, tj. do 13. 12. 2020. To, že ji užívala prokazuje výpověď svědka , jméno FO, a rozhodnutí o skončení pozůstalostního řízení. Tvrzení žalované, která je matkou I. , jméno FO, , doložené zprávou z WhatsAppu, že čerpadlo a další věci jsou její, bylo žalobkyní vyvráceno. Skutečnost, že předmětné věci se v nemovitosti nacházely, byla prokázána výpovědí svědka , jméno FO, a fotodokumentací. Svědek , jméno FO, také logicky vysvětlil, proč žalobkyně umožnila žalované nemovitost ve vlastnictví žalobkyně užívat. Žalované byl svěřen do pěstounské péče syn I. , jméno FO, (doloženo rozhodnutím opatrovnického soudu), a proto jí žalobkyně poskytla klíče od nemovitosti za účelem dočasného setrvání v nemovitosti (do vyřešení situace pozůstalého syna) a za účelem odvozu osobních věcí , jméno FO, a jejího syna. Poté žalovaná nechtěla klíče dobrovolně vrátit a když se žalobkyně do nemovitosti dostala, zjistila, že nemovitost je vyklizená, včetně předmětných movitých věcí, což opět prokazuje fotodokumentace ze dne 22. 7. 2021. Bylo tedy prokázáno, že předmětné věci z nemovitosti zmizely v době od prosince 2020 do července 2021, kdy žalovaná měla do nemovitosti přístup, měla od ní klíče, kdy nedošlo k žádnému násilnému vniknutí do nemovitosti a kdy byly žalovanou odvezeny i věci zemřelé dcery, včetně věcí předmětných, což žalovaná minimálně u tepelného čerpadla připustila ve zprávě na Whatsappu. Byť to žalovaná netvrdila, závěrem soud I. stupně uvedl, že žalovaná nemohla nabýt vlastnické právo k předmětným věcem v pozůstalostním řízení, jelikož její dcera zanechala pouze majetek nepatrné hodnoty. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Má za to, že faktura předložená žalobkyní není důkazem o nabytí vlastnického práva k věcem uvedeným na faktuře. Faktura je pouze kvalifikovanou výzvou k úhradě, nikoliv dokladem o vlastnictví. Vlastnictví movitých věcí kupující nabude až zaplacením faktury a faktickým převzetím věcí. Nic takového ale žalobkyně nedoložila. Ohledně čerpadla nepředložila vůbec žádné doklady a neučinila ani žádné tvrzení, kdy a kdo měl čerpadlo v domě namontovat. Tvrzení, že žalovaná měla předmětné věci odvézt z domu také nebylo ničím prokázáno. Žalovaná žalobci sdělila, že má ve svém držení pouze svoje věci, nikoliv věci pocházející z domu žalobkyně. Závěr o tom, že žalovaná měla věci odvézt, soud I. stupně učinil pouze na základě toho, že žalovaná disponovala klíči od domu po dobu několika měsíců a že z fotografií z 22. 7. 2021 plyne, že místa, kde se věci měly nacházet, jsou prázdná. Svědek , jméno FO, uvedl, že v nemovitosti byl poprvé v červenci 2021 a není tedy zřejmé, kdo do té doby měl do nemovitosti přístup a že se tyto věci dostaly do držení žalované. Žalobkyně je povinna prokázat nejen vlastnictví k předmětným věcem, ale i to, že žalovaná věci demontovala a odvezla je. Takový důkaz ale předložen nebyl. Protože žalovaná nemohla být přítomna při jednání, kde byl vyslechnut svědek , jméno FO, , navrhla, aby byl proveden její účastnický výslech v odvolacím řízení. Tento důkaz nebyl okresním soudem připuštěn, a tak byla zmařena možnost osvětlit všechny okolnosti věci. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá.4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření uvedla, že krbová kamna a elektrický bojler získala do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy od dodavatele, který vystavil daňové doklady. Kupní smlouva byla uzavřena ústně, a k uzavření kupní smlouvy došlo odevzdáním věcí a dokladů k těmto věcem. Povinnost prodávajícího odevzdat věc byla splněna tím, že věci instaloval v domě č. p. , Anonymizováno, . Z předložené dokumentace i z výslechu svědka , jméno FO, vyplynulo, že věci se v rozhodném období nacházely v domě č. p. , Anonymizováno, . Vlastnické právo ke krbovým kamnům a el. bojleru tak bylo nade vší pochybnost prokázáno. Vlastnictví tepelného čerpadla vyplývá z čl. II., bod 9. smlouvy o užívání nemovitosti. Umístění předmětných věcí v domě žalobkyně vyplývá z fotodokumentace založené ve spise. Předmětný dům žalovaná po smrti své dcery užívala spolu se svým vnukem po dobu 6 měsíců a dům byl plně funkční. K předání domu zpět žalobkyni nedošlo, žalovaná pouze oznámila, že dům vyklidila a následně přestala se žalobkyní komunikovat. Za období, kdy dům užívala i se svým vnukem, nic neplatila. Jedinými subjekty, které měli po smrti , jméno FO, vstup do domu, byla žalobkyně a žalovaná. Při zjištění, že věci byly odcizeny, nebylo zároveň zjištěno, že by se někdo násilně dostal do zabezpečeného domu. Ačkoliv žalovaná v průběhu řízení avizovala předložení důkazů, které měly vyvrátit všechna tvrzení žalobkyně dosud tak neučinila.5. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Odvolací soud proto věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 o. s. ř. v celém rozsahu.6. Odvolání není důvodné.7. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, všechny důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech dle § 132 o. s. ř. a dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Lze proto v podrobnostech odkázat na písemné odůvodnění napadeného rozsudku.8. Žalovaná nadále zpochybňuje tvrzení žalobkyně, že předmětné movité věci jsou v jejím vlastnictví, a nadále namítá, že nebylo prokázáno, že předmětné věci demontovala a odvezla právě žalovaná. Pokud jde o movité věci ad 1) a 3) žalovaná pomíjí, že žalobkyně své vlastnické právo neprokazovala jen fakturou č. 7/18. Dále doložila listinu ze dne 13. 5. 2018 (příloha faktury, z níž plyne, že movité věci žalobkyni dodal , jméno FO, , který si za předmětné movité věci, jejich usazení a dopravu vyúčtoval částku 87 800 Kč. Dle obsahu faktury mu byla vyúčtovaná cena zaplacena hotově. To, že montáž věcí , jméno FO, , který za ní dostal zaplaceno, byla skutečně provedena, pak plyne z tvrzení žalobkyně podpořené řadou fotografií domu v jejím vlastnictví. Bylo tudíž prokázáno tvrzení žalobkyně, že za situace, kdy , jméno FO, dodal objednané movité věci a umožnil žalobkyni nabýt vlastnické právo k těmto věcem a žalobkyně věci převzala a zaplatila za ně, došlo k naplnění podmínek ustanovení § 2079 a 2085 a násl. o. z., tj. k uzavření kupní smlouvy.9. K závěru o nabytí vlastnického práva k movité věci ad 2) soudu I. stupně postačovalo smluvní ujednání žalobkyně a zemřelé , jméno FO, , které je citováno v odůvodnění napadeného rozsudku. Pakliže se dle shodné vůle stran smlouvy žalobkyně jako vlastník nemovitosti, do které bylo zabudováno tepelné čerpadlo, stala tímto zabudováním vlastnicí tepelného čerpadla, nebylo zapotřebí dokládat žádné jiné listiny osvědčující vlastnické právo žalobkyně. Odvolací tvrzení žalované, že nebylo prokázáno, kdy a kým bylo čerpadlo zabudováno, je rovněž liché. Kým bylo zabudováno, je z hlediska závěru o vlastnickém právu žalobkyně irelevantní. Skutečnost, že k jeho zabudování došlo, byla prokázána fotografiemi a výpovědí svědka , jméno FO, a rozhodující je pouze to, že v rozhodné době (tedy v době, kdy nem