15 Co 237/2024-170 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 76 650 Kč a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se této částky domáhal z titulu pokuty za opožděné vyúčtování služeb za roky 2019, 2020 a 2021 dle zákona č. 67/2013 Sb. Mezi účastníky je nesporná existence nájemního vztahu (dle smlouvy mezi matkou žalobce a žalovanou z 20. 8. 1997, s nesporným přechodem na žalobce). Dne 23. 9. 2022 bylo do schránky žalobce na základě jeho osobního požadavku žalovanou doručeno přeúčtování dodávky elektřiny za společné prostory v předmětném domě. K námitce žalobce o nesprávnosti vyúčtování mu žalovaná dopisem z 23. 11. 2022 zaslala kopie faktur k přeúčtování a nový výpočet nedoplatku. Žalovaná dále předložila vyúčtování za dodávku elektřiny do společných prostor za dobu od 10. 4. 2018 do 12. 4. 2019 s tím, že na listině je poznámka, že bylo vhozeno do schránky žalobce 1. 9. 2019. Předložila rovněž vyúčtování za období duben 2019 až květen 2020, na němž je poznámka, že bylo vhozeno do schránky 13. 8. 2020. Konečně předložila vyúčtování za dobu od 20. 5. 2020 do 11. 5. 2021, s poznámkou na listině, že bylo vhozeno do schránky 30. 9. 2021. K tomuto vypověděla, že žalobce na žádné dopisy většinou nereaguje, vrací se jako nevyzvednuté. Proto za jedinou možnost považuje vhodit mu dopis do schránky. Z výpovědí účastníků vyplývá, že mezi nimi opakovaně probíhají spory o výpověď z nájmu. Z mediační dohody z 30. 5. 2014 uzavřené mezi účastníky vyplývají požadavky žalobce na případný náhradní byt. Z dopisu , právnická osoba, , právnická osoba, ze 4. 4. 2017 vyplývá, že bytová komise rady města doporučila žádost žalobce o přenechání bytu z majetku města do nájmu zamítnout, když majitelka domu mu poskytla více náhradních bytů, ale z jeho strany nebyl ani jeden z nich přijat. Svědek , jméno FO, uvedl, že byl opakovaně přítomný tomu, když doručovali žalobci některé listiny vhozením do schránky. Takto si vzpomíná i na vyúčtování elektřiny, které mu s manželkou vhodili do schránky 30. 9. 2021. Svědkyně , jméno FO, sdělila, že v diářích, které si schovává, má poznamenáno, že 1. 9. 2019 a 13. 8. 2020 byla se žalovanou na nákupech v Českých Budějovicích, šla se žalovanou k jejímu domu v tomto městě, kde žalovaná chtěla něco předat nájemníkovi, kterého nezastihla, takže poté mu dopis vhodila do schránky, mělo jít údajně o nějaké vyúčtování. Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 16 C 217/2023 bylo zjištěno, že rozsudkem z 10. 4. 2024 bylo vyhověno žalobě (dosud nepravomocně) na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou dala žalovaná žalobci, neboť soud neshledal důvod výpovědi dle § 2288 odst. 1 písm. c) o. z., přičemž jednání žalované shledal za rozporné s dobrými mravy, neboť žalovaná porušila povinnost pronajímatele poskytnout nájemci byt způsobilý k bydlení a udržovat ho. Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 18 C 463/2009 bylo zjištěno, že rozsudkem ze 6. 1. 2010 (který nabyl právní moci 25. 2. 2010) bylo určeno, že výpověď z nájmu učiněná žalovanou žalobci dle § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. je neplatná. Ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 12 C 46/2011 bylo zjištěno, že rozsudkem krajského soudu ze 4. 10. 2018 byl změněn rozsudek Okresního soudu v Táboře z 24. 1. 2017 tak, že žaloba na slevu z měsíčního nájemného ve výši 80 % se zamítá. Napadené rozhodnutí pak po citaci § 13 zákona č. 67/2013 Sb. uvádí, že nejdříve je třeba zkoumat tvrzení žalované, že vyúčtování za roky 2019, 2020 a 2021 žalobci doručila. Svědkové , jméno FO, a , jméno FO, potvrdili, že byli přítomni vhazování zásilek do schránky žalobce. Svědkyně , jméno FO, však uvedla, že neví, co konkrétního bylo v obálce. Věrohodnost svědků také snižuje blízký vztah se žalovanou. Dále soud I. stupně hodnotil vzájemné souvislosti. Pokud by byla pravda, že žalovaná vyúčtovávala služby pravidelně každý rok, neuváděla by ve vyúčtování za rok 2021 (vhozeno do schránky 23. 9. 2022), že vyúčtování zasílá na základě výslovného požadavku žalobce. Nelze také přehlédnout, že forma vyúčtování za toto období je úplně jiná než žalovanou předložená vyúčtování za 3 předcházející období. Je evidentní, že poslední vyúčtování psala žalovaná sama, bez vědomí náležitostí dle zákona. Na vyúčtováních za předešlé roky jsou uvedena konkrétní období, jak to odpovídá fakturám od dodavatele elektřiny a také jsou zde žalobcem zaplacené zálohy. Konečně i s ohledem na dlouhodobou snahu žalované donutit žalobce k ukončení nájmu by po něm nepochybně žádala úhrady případných nedoplatků. Všechny tyto skutečnosti vedou okresní soud k přesvědčení, že žalovanou předložená vyúčtování za roky 2019, 2020 a 2021 byla vyhotovena až v souvislosti s podanou žalobou, resp. až po vyúčtování vhozené žalobci do schránky 23. 9. 2022. Není přesvědčivé tvrzení žalované, že pro problémy s doručováním zásilek žalobci mu je raději dávala do schránky, naopak je logické, aby je zasílala poštou a měla tak doklad o zaslání. S výjimkou vyúčtování doručeného 23. 9. 2022 tak okresní soud nemá za prokázané doručení vyúčtování služeb za předchozí období a z tohoto pohledu je nárok žalobce na zaplacení pokuty důvodný. Okresní soud však shledává rozpor žaloby s dobrými mravy. Mezi účastníky jsou dlouhodobě napjaté vztahy, opakovaně jsou mezi nimi soudní spory. Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 12 C 46/2011, žalobce požadoval snížení nájemného s ohledem na závažné závady v bytě, ale přitom sám zájem o jejich odstranění neměl, když neposkytl potřebnou součinnost. Žalovaná se opakovaně pokoušela zajistit žalobci náhradní bydlení, on však zásadně všechny nabídky odmítal, přestože byt i celý dům je v dezolátním stavu. Okresní soud má za to, že vyúčtování pokuty je mimo jiné reakcí žalobce na zvýšení nájemného (viz dopis ze 4. 1. 2023). Žalobce, který je již téměř 20 let jediným nájemcem v domě, má k dispozici veškeré společné prostory, a přitom svým chováním a nemožností dohody výrazným způsobem omezuje výkon vlastnického práva žalované. Nedoručením vyúčtování u něho nedošlo k žádné újmě. Je pravdou, že žalovaná se dopustila porušení zákonné povinnosti vyúčtovat zálohy proti poskytnutým službám, ale s přihlédnutím ke všem okolnostem případu okresní soud nepovažoval za spravedlivé žalobě vyhovět.2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, který žádal jeho změnu tak, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Namítá, že pokud krajský soud v rozsudku vydaném v řízení sp. zn. 12 C 46/2011 uvedl, že žalobce neposkytl žalované součinnost při odstranění závad v bytě, tak žalovaná nikdy o tuto součinnost nepožádala. Dlouhodobě se nestará o dům, přestože jí stavební úřad několikrát uložil pokutu za neprovedení zabezpečovacích prací. Vymlouvá se na žalobce, ale ten s bratrem půl roku bydlel v azylovém domě, aby žalovaná mohla zabezpečovací práce provést, ani jednou ho však nevyzvala k umožnění vstupu do bytu. Na rozdíl od žalované si žalobce řádně plní všechny povinnosti nájemníka. Je pouze spekulací okresního soudu, že vyúčtování pokuty je reakcí na požadavek žalované na zvýšení nájemného. Pokud jde o nabídky náhradního bydlení, vždy šlo o podnájemní smlouvy nebo nájemní smlouvy maximálně na 1 rok, což žalobce (který žije spolu s bratrem) nemohl při svém věku a zdravotním stavu přijmout, když nebylo vůbec jisté, že by se smlouva prodloužila. Žalovaná u soudu potvrdila, že chce žalobce donutit, aby dům sám opustil, proto mu dává výpovědi z nájmu bytu. Žalobám na neplatnost těchto výpovědí však soud v Českých Budějovicích vyhověl. Tento postup žalované pokládá žalobce za šikanu a útisk. Úmyslem zákonodárce při schvalování zákona č. 67/2013 Sb. bylo odstranění nerovnosti v nájemních vztazích. Žalovaná si povinnost v něm uloženou dlouhodobě neplní, a to od roku 2015. Měla dostatek času, aby po vyúčtování od dodavatele elektřiny vypracovala vyúčtování pro žalobce a zajistila jeho řádné doručení, nikoliv vhození do poštovní schránky. Toto její tvrzení nakonec před okresním soudem neobstálo.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí. Má za to, že odvolání nepodala k tomu aktivně legitimovaná osoba (stejně jako to bylo u žaloby). Odvolání má další vadu, spočívající v tom, že v něm není vymezen odvolací důvod. Pokud jde o věc samou, soud I. stupně správně situaci vyhodnotil, jeho postup je i v souladu s judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1835/2023). Žalobce užívá v podstatě celý dům, který ovšem kompletně vyžaduje rekonstrukci, žalobce ho však nehodlá opustit. Jeho cílem je evidentně poškozovat žalovanou. Z tohoto hlediska soud I. stupně správně použil korektiv dobrých mravů, když navíc pokuta může být moderována i postupem dle § 2051 o. z. Žalovaná pouze nesouhlasí s hodnocením důkazů týkajících se skutkového závěru o doručování vyúčtování ve sporných letech. Ovšem i kdyby toto nebylo prokázáno, je evidentní, že žalobci žádná škoda nevznikla.4. Podle § 212 o. s.