7 Co 1010/2024-34 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud ve Strakonicích žalobu, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 315,21 s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 483,07 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 715,21 Kč od 9.1.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 627,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 16 315,21 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 27.12.2018 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit včetně úroků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky každého 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal částku ve výši 42 354 Kč, uhradil 38 272 Kč. Svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas však porušil a ke dni 21.9.2023 byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 16 315,21 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním č. , číslo, z 27.12.2018 soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru s výší úvěrového rámce 10 000 Kč, výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky. K osobě žalovaného bylo uvedeno pouze číslo občanského průkazu, mobilního telefonu, emailu, rodinného stavu, počtu dětí, základního vzdělání s tím, že zdrojem příjmu je zaměstnanecký příjem ve výši 24 000 Kč s uvedením zaměstnavatele, aniž bylo uvedeno, jak dlouho pracovní poměr trvá, aniž byl doložen měsíční příjem žalovaného a příjem ostatních členů domácnosti (20 000 Kč). Dle okresního soudu žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru – posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Zároveň se vzdala účasti při jednání, proto nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ohledně povinnosti tvrdit a prokazovat naplnění ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nesplnila ani svoji ediční povinnost stanovenou § 78 téhož zákona. Okresní soud provedl důkaz výpisem čerpání splátek a úhrad, zjistil, že žalovaný vyčerpal částku 27 354 Kč a uhradil celkových 38 272 Kč, zaplatil tedy o 10 918 Kč více. Proto soud shledal žalobu zcela nedůvodnou a zamítl ji. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Částečně vzala žalobu zpět, neboť se rozhodla překvalifikovat svůj žalobní návrh tak, že nadále bude požadovat pouze bezdůvodné obohacení ve výši 4 082Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení od 6.10.2023, ve zbytku vzala žalobu zpět. Podle žalobkyně soud nesprávně spočetl částku načerpanou žalovaným, když dospěl k závěru, že načerpal částku 27 354 Kč. Z důkazního prostředku Výpis čerpání, splátek a úhrad z části Rekapitulace ve sloupci Částka předpisu je patrné, že celková částka načerpaná žalovaným je 42 354 Kč (21 374 Kč a 20 980 Kč), když „CoC jistina“ znamená peníze na účet – cash on card. Proto má žalobkyně za žalovaným nárok na zaplacení 4 082 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Navrhla, aby odvolací soud uložil žalovanému uhradit jí tuto částku se specifikovaným příslušenstvím, ve zbytku řízení zastavil a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, in eventum rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Žalobkyně vzala žalobu zpět o částku 12 233,21 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, že žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, neboť se ve stanovené lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení z 19.8.2024, č.j. 7 Co 1010/2024-27 nevyslovil nesouhlas. V této části odvolací soud v souladu s § 222a odst. 1 a 2 o.s.ř. řízení zastavil a rozsudek soudu prvního stupně zrušil.5. Odvolací soud tedy přezkoumal napadený rozsudek pouze ohledně zbývající částky 4 082 Kč s příslušenstvím. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je přípustné a bylo podáno včas. Odvolací soud napadený rozsudek ve výše uvedeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 42 354 Kč, toto tvrzení považuje odvolací soud za prokázané listinou Výpis čerpání, splátek a úhrad, kdy z Rekapitulace, a to části Předpis vyplývá, že na jistině žalovaný vyčerpal 21 374 Kč a na CoC jistině částku 20 980 Kč, tím došlo k vyčerpání celkově 42 354 Kč. Úhrada činila 38 272 Kč, rozdíl činí 4 082 Kč. I přes uvedenou skutečnost odvolací soud žalobkyni z následujících důvodů nevyhověl.6. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Odvolací soud nemá důvod odchylovat se od správného právního závěru soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Žalobkyně ostatně sama přehodnotila kvalifikaci žalobního návrhu (proto žalobu v odvolání částečně omezila) a domáhá se po žalovaném pouze bezdůvodného obohacení ve výši 4 082 Kč (s příslušenstvím). Nesplacenou jistinu je ovšem spotřebitel povinen vrátit v době přiměřené jeho možnostem (viz § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona) a soud musí posoudit, jaké jsou možnosti spotřebitele; v případě sporu se řídí ust. § 87 odst. 2 citovaného zákona. Jde o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy – postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele. Judikatura odvolacího soudu (viz například rozsudek z 19.6.2024, č.j. 7 Co 533/2024-94) je ustálena v závěru, že břemeno tvrzení a důkazní leží především na poskytovateli spotřebitelského úvěru (žalobkyni). O povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti prokazující možnosti žalovaného vrátit dosud nesplacenou jistinu (a kdy) nemohla být žalobkyně poučena (ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), neboť se k jednání u okresního ani krajského soudu nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudů obou stupňů omluvila se žádostí, aby v případě, že soud shledá tvrzení a navržené důkazy nedostatečnými, žalobkyni vyzval k doplnění. Podle občanského soudního řádu (§ 118a) se však účastníkovi dostává poučení při jednání. Poučení mimo jednání by bylo v rozporu s touto zásadou. Odročení jednání z uvedeného důvodu (aby při následně nařízeném jednání mohla být žalobkyně poučena) by bylo v rozporu s ust. § 119 odst. 1 o.s.ř. K jednání se nedostavil ani žalovaný, jeho možnosti nemohly být zjištěny. Důsledkem je neúspěch žalobkyně ve věci. Z uvedených důvodů odvolací soud věcně správné rozhodnutí okresního soudu za použití § 219 o.s.ř. potvrdil.8. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť z obsahu spisu vyplývá, že mu náklady řízení nevznikly (jinak by měl na jejich náhradu právo, neboť byl v řízení zčásti úspěšný a zčásti zastavení řízení procesně zavinila žalobkyně).