7 Co 697/2024-1606 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem zastavil řízení o nahrazení projevu vůle žalované ohledně pozemků parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, v katastrálním území a obci , adresa, (výrok I.), změnil žalobu (připustil změnu žaloby) ohledně pozemku parc. č. , číslo, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, tak, že předmětem žaloby nadále byl pozemek parc. č. , číslo, o výměře 2 167 m2 oddělený geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. plánu , číslo, vyhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok II.), rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku s tím, že žalovaná k uspokojení nároku žalobce na náhradu za pozemky v restituci nevydané smlouvou převádí pozemky parc. č. , číslo, , , číslo, a parc. č. , číslo, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , oddělený geometrickým plánem č. , číslo, (výroky III a IV.), stanovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 225 329,78 Kč (výrok V.) a České republice přiznal náhradu nákladů řízení státu ve výši 9 529,31 Kč (výrok VI.). Opravným usnesením ze dne 14. 5. 2024, č. j. 7 C 134/2022-1569, byly odstraněny chyby v psaní v odůvodnění napadeného rozsudku (ohledně ceny náhradních pozemků).2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce (původně se svou matkou , jméno FO, jako další žalobkyní) domáhal nahrazení projevu vůle k převodu pozemků parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , s pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , odděleného geometrickým plánem č. , číslo, , jako náhrady za jeho restituční nárok podle § 4 odst. 2 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Výši neuspokojeného restitučního nároku za spoluvlastnické podíly na pozemcích v k. ú. , adresa, a v k. ú. , adresa, žalobce stanovil dle posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (dále jen „znalkyně“) a jeho dodatku č. 1 ze dne , datum, na částku 1 357 608 Kč. V průběhu řízení bylo k návrhu žalobce rozhodnuto o částečném zastavení a změně žaloby (výroky I. a II. napadeného rozsudku).3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho (mezi účastníky zde nebyl spor), že žalobce je oprávněnou osobou podle zákona o půdě s nárokem na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu za pozemky v k. ú. , adresa, a v k. ú. , adresa, . Rovněž byla nesporná hodnota náhradních pozemků v celkové výši 473 118,66 Kč (parc. č. , číslo, - 148 019,10 Kč, parc. č. , číslo, - 36 507,45 Kč, parc. č. , číslo, - 77 298,11 Kč a parc. č. , číslo, - 211 294,- Kč). Za nespornou lze označit i převoditelnost pozemků parc. č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, , parc. č. , číslo, (po oddělení geometrickým plánem) v k. ú. , adresa, obec , adresa, a parc. č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, . Posledně uvedený pozemek žalovaná sice označila za nevhodný, ale převoditelný. Spornou zůstala výše neuspokojeného restitučního nároku. Žalobce jen na základě dodatku č. 1 ze dne , datum, k posudku znalkyně snížil výši svého restitučního nároku (z částky 1 362 052 Kč na 1 357 608 Kč) a zohlednil i jeho (částečné) uspokojení v minulosti (85 468,54 Kč). Dále byla sporná otázka převoditelnosti pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, , který je částečně dotčen plochou plynovodu. Za účelem určení výše restitučního nároku žalobce předložil posudek znalkyně a žalovaná posudek č. , číslo, ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, .4. V právní rovině soud první stupně postupoval podle § 4, § 11, § 14 odst. 1 a § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě i § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém fondu, a podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen oceňovací vyhláška) a její přílohy č. 7. Žalovanou předložený posudek od , právnická osoba, označil soud prvního stupně za chybný z důvodu nesprávného použití metodiky k ocenění odňatých pozemků, které nebyly oceněny jako stavební ale jako zemědělské. Naopak na základě posudku znalkyně a jeho dodatku č. 1 a po odečtení částky vyplacené žalovanou právním předchůdcům žalobce soud dospěl k tomu, že neuspokojený nárok činí 1 272 139,46 Kč. Pro aplikaci srážek, které prosazovala žalovaná, nebyly dle soudu prvního stupně dány podmínky, protože příloha vyhlášky neobsahuje žádný bližší návod a je výlučně na znalci, jak a v jakém rozsahu je bude aplikovat. Srážky za nepřipojitelnost pozemků k sítím, neexistující místní občanskou vybavenost, nedostupnost veřejné dopravy apod. navíc nelze aplikovat situace, kdy byly státem odňaty velké půdní celky určené k rozvoji města , adresa, , a to včetně občanské vybavenosti. Námitku promlčení vznesenou žalovanou soud prvního stupně neshledal důvodnou, protože žalovaná nerespektovala ustálenou rozhodovací praxi ohledně oceňování nevydaných pozemků a v důsledku podhodnocení restitučního nároku znemožnila právním předchůdcům žalobce získat plnění, na které jim vznikl nárok. Pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, není z převodu vyloučen, ačkoli je (pouze) částečně dotčen plochou plynovodu. Jedná se o zákonnou výjimku v podobě technické infrastruktury nezakládající překážku vydatelnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o půdě. Soud prvního stupně při posouzení věci přihlédl k judikatuře především Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 28 Cdo 2505/2021, 28 Cdo 5487/2017, 28 Cdo 1964/2017). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb.). Žalobci přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu, a to podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a určil, že neúspěšná žalovaná je povinna zaplatit částku 9 529,31 Kč (znalečné).5. Proti výrokům III., IV., V. a VI. napadeného rozsudku se odvolala žalovaná. Za zásadní nedostatek rozsudku považuje nesprávné posouzení podmínky liknavosti a svévole na straně žalované, nesprávné posouzení charakteru odňatých pozemků, otázku možné aplikace srážek podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, výši restitučního nároku a spornou převoditelnost náhradního pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Otázku liknavosti a svévole soud prvního stupně dle žalované nedostatečně odůvodnil. Žalovaná nejednala svévolně. Měla k dispozici odlišné znalecké závěry a spor o ocenění restitučního nároku žalobce měl být řešen určovací žalobou o určení výše restitučního nároku (nikoli formou žaloby na nahrazení projevu vůle). Soud prvního stupně měl rovněž dospět k nesprávnému závěru ohledně stavebního charakteru a ceny odňatých pozemků, na které se nemohla vztahovat územně plánovací dokumentace, která byla zrušena v roce 1959, avšak pozemky byly odňaty až v roce 1961. Podkladem pro určení charakteru pozemků nemůže dle žalované být ani Směrný územní plán hl. m. Prahy z roku 1964, avšak soud prvního stupně se s její argumentací nijak nevypořádal. Žalovaná naopak zdůraznila komplexnost znaleckého posudku ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, , který hodnotil, zda na odňatých pozemcích probíhala mezi roky 1953 a 1966 stavební činnost. Pozemky, na nichž byla realizována pouze hřiště, nelze považovat za stavby v občanskoprávním smyslu, zákonem jsou kategorizovány jako „ostatní plocha“ a tak by měly být oceňovány i dle oceňovací vyhlášky. Soud prvního stupně se rovněž neměl přiklánět na stranu znalkyně, když odmítla aplikaci srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, protože se znalkyně dle žalované touto otázkou dostatečně nezabývala a neobstarala si podklady mimo těch veřejně dostupných. Znalkyně a soud měly chybně postupovat mimo jiné v případě srážky za přístup po nezpevněné cestě a srážky za nemožnost napojení na veřejný vodovod a kanalizaci. Za chybnou považuje žalovaná i tu část napadeného rozsudku, podle níž není vyloučen z převodu pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , protože pozemek považuje za nepřevoditelný z důvodu vedení plynovodu. K náhradě nákladů řízení žalovaná uvedla, že aplikace advokátního tarifu by neměla být mechanická. Výše odměny za zastoupení advokátem má být nepřiměřená časové a věcné náročnosti sporu a jeho okolnostem. Žalovaná je nucena vést tyto spory s ohledem na péči řádného hospodáře. Judikatura se stále vyvíjí a náklady a náročno