15 Co 139/2025-230 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu, aby každé ze žalovaných [žalovanou 1) byla původně společnost, Anonymizováno, , právnická osoba, byla uložena povinnost souhlasit s vydáním peněžních prostředků ve výši 391 500 Kč z úschovy u Okresního soudu v Táboře z účtu úschov č. , č. účtu, žalobkyni (odst. I. a II.). Dále byla zamítnuta vzájemná žaloba původní žalované 1) , právnická osoba, ., aby žalobkyně a žalovaná 2) byly povinny souhlasit s vydáním totožné částky 391 500 Kč z úschovy Okresního soudu v Táboře vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, této žalované (odst. III.). Zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. IV.).2. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování spisem sp. zn. , Anonymizováno, zjistil, že policejní orgán usnesením ze dne 6. 2. 2023, č. j. , Anonymizováno, rozhodl o uložení peněžních prostředků ve výši 351 500 Kč zajištěných na bankovním účtu žalované 1) č. , č. účtu, vedeném u , právnická osoba, , do soudní úschovy, neboť jich již není třeba k dalšímu řízení, nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání a zároveň existují pochybnosti o právu jednotlivých subjektů na zajištěné finanční prostředky, které na ně uplatnily nárok. Důvodem zajištění bylo zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinů neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, 2 písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit neznámý pachatel tím, že nezjištěným způsobem pronikl do facebookového profilu , jméno FO, a jejím jménem oslovil její kamarádku žalovanou 2) s tím, že se účastní soutěže, pod touto legendou od poškozené postupně vylákal identifikátory její platební karty a přesvědčil ji k autorizaci platby 4 500 Kč, přičemž poškozená v domnění, že se jedná stále o jednu a tutéž platbu, tuto 87x potvrdila v průběhu 3 hodin a až následně zjistila, že z jejího bankovního účtu bylo odečteno celkem 391 500 Kč ve prospěch bankovního účtu žalované 1) č. , č. účtu, . Obsahem spisu sp. zn. , Anonymizováno, měl soud za prokázané, že k předmětu úschovy uplatnily požadavek na jeho vydání žalobkyně i obě žalované, přičemž následně žalobkyně a žalovaná 1) podaly žalobu a vzájemnou žalobu o nahrazení projevu vůle ostatních účastníků řízení dle § 299 odst. 1 z. ř. s.; podání žalované 2), v rámci kterého požádala o vrácení finančních prostředků, bylo pro vady soudem I. stupně odmítnuto.3. Soud I. stupně dále vycházel z existence smluvního vztahu mezi žalobkyní a původní žalovanou 1), založeného smlouvou ze dne 7. 8. 2022, podle které žalované 1) náležela odměna za zprostředkování plateb pro žalobkyni prostřednictvím GoPay platební brány. Vyúčtováním GoPay služeb č. , hodnota, ze dne 4. 9. 2022 za zúčtovací období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022 měl soud prokázánu realizaci 87 platebních transakcí, které žalovaná 2) v rámci svého internetového bankovnictví potvrdila. Výpisem ze sběrného účtu žalované 1) za období 5. 9. 2022, potvrzením o úhradě finančních prostředků na účet žalobkyně a screenshotem z bankovního systému žalované 1) – zadání příkazu k úhradě, měl soud za prokázané zaslání částky 3 414 831,44 Kč na účet žalobkyně, jejíž součástí byla i částka tvořící předmět úschovy; přitom žalobkyně podáním ze dne 11. 9. 2024 potvrdila, že za měsíce srpen a září 2022 jí žalovaná 1) zaslala na účet všechny peníze, které měla poslat v souladu se smlouvou o účtu a platební bráně GoPay. Usnesením policejního orgánu ze dne 21. 4. 2023, č. j. , Anonymizováno, bylo rozhodnuto o odložení trestní věci, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Jelikož dle sdělení policie bylo usnesení policejního orgánu ze dne 10. 8. 2022 o zajištění peněžních prostředků na účtu žalované 1) této žalované doručeno do datové schránky dne 6. 9. 2022, dozvěděla se tato žalovaná o uvedeném zajištění jeden den poté, co žalobkyni zaslala částku za vyúčtování za období srpen 2022, které tak zahrnovalo i platby provedené dne 10. 8. 2022.4. Soud I. stupně, vycházeje z ust. § 299 odst. 1 z. ř. s., proto uzavírá, že žalobkyni byly žalovanou 1) na její účet zaslány peněžní prostředky za vyúčtování platebních transakcí za srpen 2022, jejichž součástí byla i částka 391 500 Kč představující kupní cenu, kterou zaplatil neznámý pachatel žalobkyni prostřednictvím GoPay brány provozované žalovanou 1). Byť soud I. stupně přisvědčil žalobkyni, že mezi ní a neznámým pachatelem byly uzavřeny jednotlivé kupní smlouvy, na jejichž základě mu dodala objednané zboží, za nějž neznámý pachatel zaplatil kupní cenu prostřednictvím GoPay brány, byla tato kupní cena žalobkyni zaplacena žalovanou 1), a proto není namístě, aby jí kupní cena (předmět úschovy) byl vydán. Pokud žalobkyně svůj požadavek na vydání předmětu úschovy spojovala s tzv. „stanovením rezervy na GoPay účtu“ dle smlouvy se žalovanou 1), navýšené až na částku 654 000 Kč (odpovídající peněžním prostředkům zajištěným policií v rámci této trestní věci a dalších 4 jiných trestních řízení), soud I. stupně této argumentaci žalobkyně nepřisvědčil (proto neprováděl ani další dokazování v této záležitosti), neboť se jedná o odlišnou pohledávku založenou na jiném právním titulu, když ke stanovení rezervy došlo až v listopadu 2022, tedy po době rozhodné pro danou věc. Zároveň soud I. stupně dospěl k závěru, že předmět úschovy nelze vydat ani žalované 1), neboť se nejedná o peněžní prostředky v jejím vlastnictví, když přes její platební bránu GoPay je pouze zprostředkováváno zaplacení konečnému příjemci (v daném případě žalobkyni); žalovaná 1) má na základě smluvního vztahu se žalobkyní nárok toliko na odměnu z realizovaného objemu plateb. Proto soud I. stupně zamítl jak žalobu žalobkyně, tak i vzájemný návrh žalované 1) s tím, že předmět úschovy zůstává i nadále v soudní úschově Okresního soudu v Táboře. O nákladech řízení rozhodl za situace, kdy žádný z účastníků nebyl ve věci úspěšný.5. Rozsudek napadli včas podanými odvoláními žalobkyně a původní žalovaná 1) , právnická osoba, . Žalobkyně nesouhlasí se shora uvedeným zdůvodněním zamítnutí její žaloby. Poukazuje na dopis žalované 1) ze dne 1. 11. 2022, stanovící žalobkyni rezervu ve výši 640 000 Kč, a další dopis žalované 1) ze dne 2. 12. 2022 o tom, z čeho sestává navýšená rezerva v částce 654 000 Kč. Z toho plyne, že žalovaná 1) stanovila žalobkyni na GoPay účtu rezervu v celkové výši 654 000 Kč, do které zahrnula i částku 391 500 Kč, která je předmětem tohoto soudního sporu. Stanovení rezervy v praxi znamenalo, že žalobkyni nebyla z peněz, na které měla právo v pozdějším období, zaplacena částka 654 000 Kč. Částka 391 500 Kč jí žalovanou 1) nebyla zaplacena z důvodu jejího zajištění policejním orgánem. Proto nesouhlasí s tvrzením soudu I. stupně, že uvedená částka byla žalobkyni již zaplacena. Rozsudek soudu I. stupně tak považuje za nepřezkoumatelný. Jelikož peníze jsou zastupitelnou movitou věcí, byly rozhodnutím žalované 1) o stanovení rezervy peníze ze srpna 2022 nahrazeny jinými penězi, které měla žalovaná 1) zaplatit žalobkyni, ale neučinila tak z důvodu stanovení rezervy. Pakliže v lednu 2023 žalovaná 1) omylem poslala na účet žalobkyně část rezervy (část i nadále zadržuje), ihned po této platbě vyzvala žalobkyni k navýšení rezervy na částku 654 000 Kč; protože žalobkyně se stanovením rezervy nikdy nesouhlasila, očekává, že žalovaná 1) podá u soudu žalobu o navýšení rezervy, jak uvedla i ve své výzvě. Pokud soud I. stupně zamítl žalobu žalobkyně, vzájemnou žalobu žalované 1) a žalovaná 2) se vydání částky z úschovy nedomáhala, zůstává uvedená částka v úschově soudu I. stupně, což považuje žalobkyně za nespravedlivé, neboť soudu tyto peníze nepatří. Proto navrhovala změnu rozsudku soudu I. stupně tak, aby jí podané žalobě bylo vyhověno.6. Žalovaná 1) v odvolání poukázala na to, že usnesení policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků na jejím účtu jí bylo doručeno 2 dny poté, co bylo provedeno vyúčtování peněžních prostředků evidovaných žalovanou 1) pro žalobkyni. Policejní orgán tak zajistil peníze žalované 1), které náleží přímo jí, nikoliv žalobkyni, která částku 391 500 Kč obdržela v rámci vyúčtování. Současně tyto prostředky nemohou patřit ani žalované 2), jelikož byly vyúčtovány žalobkyni a té byly také převedeny. Jelikož v době, kdy se žalovaná 1) dozvěděla o zajištění peněžních prostředků, se na jejím účtu již žádné prostředky pocházející z trestné činnosti spáchané ke škodě žalované 2) nenacházely, bylo dle názoru žalované 1) zajištění provedeno v rozporu s § 79a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění předpisů pozdějších. Nárok žalované 2) na vydání finančních prostředků ze soudní úschovy je vyloučen, neboť v řízení nevznesla žádný právně relevantní návrh, navíc s ohledem na okolnosti jí provedených celkem 87 plateb a obsah jejího výslechu před soudem I. stupně je evidentní, že se svým neodpovědným