15 Co 188/2025-168 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalované povinnost zajistit opravu rozhrady opěrné zdi nacházející se na hranici pozemku v jejím vlastnictví p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , právnická osoba, , zapsaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, , Anonymizováno, , adresa, , a pozemku ve spoluvlastnictví žalobců p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , právnická osoba, , zapsaného na LV č. , hodnota, u téhož katastrálního úřadu, a to způsobem zamezujícím jejímu naklánění nad pozemek žalobců p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , právnická osoba, , a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku (odst. I.). Dále žalované uložil povinnost opravit z betonových tvárnic zhotovený pravý sloupek vstupní branky na pozemek žalobců p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , právnická osoba, , zapsaného na LV č. , hodnota, u téhož katastrálního úřadu tak, aby stál kolmo od paty tohoto sloupku, která se nachází na úrovni terénu, a to rovněž do 3 měsíců od právní moci rozsudku (odst. II.). Konečně žalované uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 32 020 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce (odst. III.) a nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení, které musel hradit stát, ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením (odst. IV.).2. Dle odůvodnění rozsudku bylo výpisem z katastru nemovitostí prokázáno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, každý ideální jedné poloviny, pozemku p. č. , Anonymizováno, a bylo nesporné, že na tomto pozemku se nachází sloupek u vstupní branky (jehož opravy se domáhají), který byl postaven někdy v roce 2010 společně s vraty a brankou, když vlastnictví k němu nabyla výstavbou matka žalobců , jméno FO, a jako příslušenství souboru nemovitostí bylo převedeno darovací smlouvou z 3. 8. 2020 na žalobce. Výlučným vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, žalovaná, přičemž bylo nesporné, že na tomto pozemku se nachází opěrná zeď, která pozemek lemuje, ve výlučném vlastnictví žalované. Soud I. stupně konstatoval, že ve smyslu § 1024 odst. 1 o. z. je rozhradou vše, co odděluje pozemky účastníků, byť i jen částečně. Byť při místním šetření bylo zjištěno, že opěrná zeď žalované neodděluje pozemky účastníků po celé své délce (z větší části sousedí s pozemkem města , adresa, p. č. , Anonymizováno, , veřejná komunikace), její koncová část se v horní části u stříšky sloupku opírá o sloupek žalobců v délce 9 cm a v části pod stříškou v délce 4 cm, tedy lze ji v této části považovat za rozhradu mezi pozemky účastníků. Ačkoliv v době výstavby opěrné zdi žalované (předcházející výstavbě sloupku žalobců) nebyl platný občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), ust. § 1026 o. z. se na její současný režim a údržbu vztahuje. Dle § 1026 o. z. vlastník sice není povinen znovu postavit rozpadlou zeď, plot nebo obnovit jinou rozhradu, avšak musí ji udržovat v dobrém stavu, hrozí-li následkem jejího poškození sousedovi škoda (tím spíše, pokud škoda sousedovi již vzniká či vznikla). V daném případě je zřejmé, že dochází ke vzniku škody na straně žalobců, konkrétně k naklánění sloupku vpravo od branky, když z porovnání výsledků měření znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze září 2022 a soudu ze 6. 8. 2024 je zřejmé, že náklon (vychýlení) sloupku se zvětšil z 3 cm na 5 cm od svislice. Tento náklon se zhoršuje, jde o proces kontinuální, neboť z výpovědi svědkyně , jméno FO, i jejího dopisu z 28. 2. 2012 lze dovodit, že k postupnému náklonu sloupku začalo docházet cca 2 až 3 roky po jejím nastěhování a jeho vybudování, což odpovídá právě roku 2012 (postupující problémy popisovala i v dopise z roku 2019). Dle výpovědi svědkyně , jméno FO, byla funkčnost branky vždy částečně obnovena tím, že posunovali korekční šrouby branky, to však již možné není, přičemž při místím šetření soudu bylo evidentní, že ačkoliv za použití hrubé síly lze branku zabouchnout, nelze ji již uzamknout, tedy neplní předpokládanou funkci. Současně bylo zjištěno i vychýlení opěrné zdi žalované, a to jak v části přiléhající přímo ke sloupku, tak i ve střední části více vykloněné směrem do ulice (při měření , tituly před jménem, , jméno FO, 8. 12. 2021 a , tituly před jménem, , jméno FO, v září 2022 činilo 5 cm, při měření , tituly před jménem, , jméno FO, v listopadu 2024 již téměř 7 cm a soudem při místním šetření dne 6. 8. 2024 bylo naměřeno ve střední části 7,8 cm a v části blíže přiléhající sloupku 6,5 cm). Z uvedeného je zřejmé, že dochází k průběžnému kontinuálnímu naklánění opěrné zdi a v důsledku toho i ke zvyšujícímu se vychýlení pravého sloupku branky žalobců a tlaku na něj, neboť opěrná zeď žalované se o něj přímo opírá (zvětšující se náklon opěrné zdi je patrný i z praskání sádrových terčíků, které zde byly umístěny v prosinci 2021 , tituly před jménem, , jméno FO, ). Přitom také , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém statickém posouzení z 14. 9. 2022 konstatoval, že opěrná zeď vykazuje staticky významné poruchy, avšak pro stavební úřad bylo tehdy významné pouze to, že se nejednalo o havarijní stav. Z provedeného dokazování tak vyplývá, že na straně žalobců došlo ke vzniku škody na pravém sloupku vstupní branky, spočívající v jeho vychýlení již o 5 cm od svislice, které způsobuje nemožnost využívat branku běžným způsobem. Příčinná souvislost mezi postupujícím náklonem opěrné zdi žalované a náklonem pravého bočního sloupku branky žalobců plyne ze závěrů písemného znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , včetně jeho ústního doplnění, ve spojení se statickým posouzením , tituly před jménem, , jméno FO, a sdělením , právnická osoba, v , Anonymizováno, , stavebního úřadu, kde byla zjištěna významná statická porucha opěrné zdi již v roce 2022, přičemž jako případná příčina náklonu zdi bylo vyloučeno narušení kanalizace či pohyb podloží a zásypu. Žalobci se tak po právu domáhají toho, aby žalovaná vzniklou škodu, u níž se ve smyslu § 2900 o. z. (porušení prevenční povinnosti) předpokládá nedbalostní zavinění, nahradila uvedením sloupku do předešlého stavu ve smyslu § 2951 odst. 1 o. z. Namítla-li žalovaná promlčení nároku žalobců z titulu náhrady škody, je zřejmé, že s ohledem na postupný vznik škody nedošlo k jeho ukončení do 6. 8. 2024 a nárok žalobců tak nelze považovat za promlčený; proto bylo výrokem II. žalobě v této části vyhověno. Vzhledem k povinnosti každého vlastníka rozhrady zajistit její opravu v případě, že by následkem jejího poškození hrozila sousedovi škoda ve smyslu § 1026 o. z., tím spíše, kdy žalobcům jakožto sousedům škoda vznikla, je namístě uložit žalované rovněž povinnost opravit rozhradu tak, jak je konkretizováno ve výroku I. rozsudku. Jelikož splnění obou povinností si vyžádá delšího času, byla ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta k plnění v trvání 3 měsíců. V řízení úspěšným žalobcům soud I. stupně přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 6 o. s. ř. dále rozhodl o povinnosti žalované nahradit státu náklady tohoto řízení, které musel hradit (doplatek znalečného), a to ve výši a lhůtě stanovené samostatným usnesením; k tomu došlo usnesením ze dne 28. 2. 2025, č. j. 2 C 34/2023-144, kterým byla žalované uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení ve výši 4 234 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.3. Obě rozhodnutí v celém rozsahu napadla odvoláními žalovaná. Proti povinnosti zajistit opravu rozhrady opěrné zdi, stanovené ve výroku I., namítá, že tento nárok žalobců nemá oporu v platném právu. Žalovaná zpochybňuje názor soudu, že se jedná o rozhradu mezi pozemky účastníků (opěrná zeď je beze sporu rozhradou mezi pozemkem žalované a přilehlou komunikací ve vlastnictví města , adresa, ), neboť s pozemkem žalobců sousedí prakticky svým rohem. Navíc bylo učiněno nesporným, že zeď se nachází na pozemku žalované p. č. , Anonymizováno, , nicméně v napadeném výroku je označována za rozhradu a je v něm uvedeno, že se má nacházet též na pozemku žalobců. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3009/2018 a komentář k § 854 obecného zákoníku občanského z roku 1811 dovozuje, že na opěrnou zeď nacházející se na pozemku žalované nelze aplikovat ustanovení občanského zákoníku o rozhradách. To nelze ani z toho důvodu, že zeď byla vystavěna do 1. 1. 2014. Konečně v této souvislosti namítá, že oprava opěrné zdi dle § 1026 o. z. je spojena toliko s poslední větou tohoto ustanovení, tedy hrozí-li, že se hranice mezi pozemky stane neznatelná, což v podané žalobě žalobci ani netvrdí. Dle názoru žalované nebyly zjištěny ani skutečnosti k uložení povinnosti náhrady škody (opravy sloupku u vstupní branky žalobců) výrokem II., když navíc takový nárok by byl i promlčen. Pokud dle názoru soudu je rozhradou její opěrná zeď, pak jí musí být i sloupek žalobců, a tudíž oprava i této rozhrady a její udržování v dobrém stavu jdou k tíži žalobců. Dále namítá, ž