15 Co 248/2025-341 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované, aby zaplatila žalobci částku 113 838,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 18. 2. 2023 do zaplacení, částku 1 200 Kč jako náklad spojený s uplatněním pohledávky, a aby žalobce nahradil žalované náklady řízení ve výši 311 398 Kč, ty k rukám její právní zástupkyně Mgr. Moniky Hlaváčové, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Současně zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu dalších 1 466 373,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 18. 2. 2023 do zaplacení, a zastavil řízení co do částky 400 652,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 18. 2. 2023 do zaplacení.2. Žalobce tvrdil, že uzavřel se žalovanou dne 2. 5. 2003 smlouvu o obchodním zastoupení. Na jejím základě si účastníci sjednali v samostatné dohodě ze dne 2. 1. 2016 vícesložkovou odměnu za žalobcem vykonávanou činnost pro žalovanou, která spočívala jednak v sazbě 3,115 % z čistého obratu zákazníků , Anonymizováno, bez DPH, v paušální částce 23 000 Kč bez DPH měsíčně a dále individuální odměně pro určité obchody – prodej privátních značek pro , Anonymizováno, ve výši 0,1 Kč za kus prodaného výrobku. Žalovaná však žalobce na základě této dohody v účetním roce 2022 za vykonanou činnost neodměňovala. Odměnu mu vyplácela postupně v dílčích částkách, a to celkem 1 358 735,44 Kč včetně DPH, což bylo v rozporu se smlouvou o obchodním zastoupení a obvyklou praxí z předchozích let. Žalobce proto původně v žalobě na základě odhadu vývoje relevantního obratu pro určení provize za rok 2022 a podle vývoje provize v závislosti na prodejních obratech žalované odhadl, že mu za tento rok vznikl nárok na provizi ve výši 2 760 000 Kč bez DPH a žalované tak fakturou č. , datum, vyúčtoval celkovou provizi včetně DPH ve výši 2 880 517,80 Kč, ze kterých odečetl dílčí plnění v částce 431 252,21 Kč a 574 770 Kč představující DPH, které již z této faktury odvedl. Žalovaná pak žalobci uhradila ještě další úhrady, a ke dni podání žaloby představovala pohledávka žalobce za žalovanou právě 1 980 864,58 Kč, ke které požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. od 18. 2. 2023, tj. ode dne následujícího po splatnosti konečné faktury. Součástí žalobního nároku pak je i částka 1 200 Kč, kterou žalobce požaduje uhradit v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.3. Žalovaná se žalobou žalobce nesouhlasila, neboť podle ní uhradila na účet žalobce dílčími platbami v roce 2022 celkem 1 358 941,47 Kč, a to za dobu trvání obchodního zastoupení žalobce v roce 2022 do 26. 12. 2022, ke kterému žalovaná od smlouvy o obchodním zastoupení odstoupila, neboť nedošlo k dohodě o odměňování mezi žalobcem a žalovanou. Není také pravdivé tvrzení žalobce, že mu neposkytla, tak jako v předchozích letech, přehled obratu, ze kterého má být odměna žalobce vypočítána. To činila jak v průběhu roku 2022, kdy zasílala žalobci částečné vyúčtování, podle kterého mu pak hradila příslušné částky na účet, nejpozději pak svou povinnost splnila 4. 4. 2023, když žalobci zaslala kompletně celé vyúčtování za rok 2022 spolu se všemi podklady. Přitom vyšla z pravidel vyúčtování pro rok 2016, podle kterého žalobce obdržel 12x měsíční paušální odměnu 23 000 Kč a provizi ve výši 3,115 % z čistého obratu, který za rok 2022 činil 30 487 651,26 Kč. Z toho náleží žalobci obratová odměna 949 690,34 Kč bez DPH a společně s paušální odměnou se v součtu jedná o odměnu ve výši 1 225 690,24 Kč bez DPH.4. Poté, co soud I. stupně ve věci provedl dokazování, po skutkové stránce dovodil, že účastníci mezi sebou uzavřeli platnou smlouvu o obchodním zastoupení v roce 2003 a jejich spolupráce byla ukončena v roce 2023. Žalobce vykonával pro žalovanou činnost obchodního zástupce. Přitom měl na starosti určený okruh zákazníků, které žalovaná evidovala ve svém účetnictví a IT systému. Každý zákazník měl přidělenu „kartu“ a v ní byly zaznamenány veškeré potřebné informace pro realizaci obchodu a spolupráce, kromě jiného i jméno obchodního zástupce, který se o daného zákazníka staral. Ze systému pak vyplýval i počet realizovaných obchodů za přispění toho kterého konkrétního zástupce a částka za tyto realizované obchody získaná. Od roku 2003 také žalobce a jeho kolega , právnická osoba, , rovněž obchodní zástupce, požádali o společné odměňování obratové provize, a to každému v rozsahu 1/2 bez ohledu na to, který z nich se jakou měrou o obraty zasloužil. Žalovaná takto oba zástupce celá léta odměňovala, a to právě až do roku 2022, neboť spolupráce žalobce a druhého obchodního zástupce , adresa, začala v roce 2021 váznout a ti se v roce 2022 již nebyli schopni nadále dohodnout na spolupráci. Proto žalovaná uzavřela s obchodním zástupcem , adresa, pro rok 2022 nové podmínky pro odměňování, na které žalobce nepřistoupil. Při výpočtu jeho odměny tedy bylo vycházeno z podmínek z roku 2016, kdy žalobce tak jako v předchozích letech účtoval žalované zálohy na paušální odměnu a obratovou provizi s tím, že mu žalovaná neposkytla potřebné podklady pro výpočet obratové provize a tuto proto účtoval odhadem. Žalovaná provedla ve prospěch žalobce dílčí úhrady jím fakturovaných částek, což bylo učiněno účastníky nesporným, ve výši 1 358 941,47 Kč včetně DPH. Z žalobou požadované částky 1 980 864,58 Kč s příslušenstvím vzal žalobce žalobu zpět co do částky 400 652,70 Kč a předmětem žaloby zůstalo doplacení odměny ve výši 1 580 211,88 Kč s příslušenstvím. Žalovaná však tvrdila, že nároky žalobce z titulu odměny za činnost obchodního zástupce již byly zcela vyrovnány. Přestože soud vycházel i z výpovědí slyšených svědků, u kterých si je vědom jejich určitého ekonomického zájmu na výsledku soudního sporu, když , jméno FO, je nejen zaměstnanec žalované v pozici obchodního ředitele, ale i její společník, , právnická osoba, bude i nadále pro žalovanou vykonávat činnost obchodního zástupce a má rovněž obchodní vztah k žalované, , jméno FO, je rovněž zaměstnanec žalované a i on by mohl být ve své výpovědi ovlivněn, pak všichni byli poučeni o trestní odpovědnosti za křivé svědectví. Podstatné je, že vypovídali o skutečnostech, které jsou vesměs zjistitelné a prokazatelné z jiných důkazů, které byly v řízení provedeny (excelové tabulky, smlouvy, korespondence atd.). Žalobce nenavrhl žádné důkazy, které by měly hodnověrnost svědků zpochybnit.5. Po právní stránce hodnotil soud I. stupně věc podle § 2480 odst. 1 o. z. o smlouvě o obchodním zastoupení. Mezi účastníky byla uzavřena v roce 2003 smlouva o obchodním zastoupení a vedle ní pak byly v průběhu let uzavírány jednotlivé dohody o odměňování, kterými byla smlouva o obchodním zastoupení upřesňována. Hlavní smlouva o obchodním zastoupení stanovuje, že obchodnímu zástupci náleží provize za obchody, které pro zastoupeného sjedná. Podmínky odměňování ze dne 2. 1. 2016 dále smlouvu o obchodním zastoupení zpřesňují a určují, že žalobci náleží odměna v sazbě 3,115 % z čistého obratu zákazníků střediska 002 bez DPH. Střediskem 002 byli označováni vždy zákazníci všech obchodních zástupců, ze kterých byla žalovaná povinna vyplácet obchodním zástupcům provize. Žalobce měl právo na provizi z obchodů, které pro žalovanou sjednal, jak to určuje smlouva o obchodním zastoupení, konkrétně v sazbě 3,115 %, a to za obchody, které byly sdružovány ve středisku 002, jak to určují podmínky odměňování. Žalobce požaduje žalobou zaplacení 1/2 z obratu zákazníků. V minulosti se tak dělo výlučně na základě jeho dohody s , adresa, a na základě obou těchto obchodních zástupců o společném zúčtování, což žalovaná akceptovala. Taková dohoda není uvedena v podmínkách odměňování ze dne 2. 1. 2016. Každý z obchodních zástupců měl svoji skupinu zákazníků, které si nijak nepropojovali a zákazníky si také nevyměňovali. Bylo tedy zcela jasné, jakou výši obratu ten který zákazník ve prospěch žalované zrealizoval a díky činnosti kterého obchodního zástupce byl vytvořen obchodní obrat. Výpomoci obchodních zástupců probíhaly ojediněle, například v době nemoci nebo dovolené. Spravedlivě tedy nemohl vzniknout reálný podklad pro to, aby byl žalobce odměňován z obratu zákazníků, které měl na starosti , právnická osoba, , neboť byť žalovaná respektovala žádost žalobce a tohoto obchodního zástupce o poloviční dělení provize, toto vzhledem k obchodnímu zástupci , adresa, považovala za značně nespravedlivé. Jelikož to pro ni nemělo žádný ekonomický dopad, neměla důvod žádosti obou obchodních zástupců nevyhovět. Pokud se tedy nyní žalobce domáhá žalobou výplaty provize za činnost, na které neměl žádný podíl, tedy i z obratů zákazníků , adresa, , nevznikl mu na její výplatu žádný právní důvod. Navíc vůči obchodnímu zástupci , adresa, ztratily od 1. 1. 2022 podmínky obměňování obchodních zástupců ze dne 2. 1. 2016 právní účinky, neboť ten podepsal se žalovanou dne 17. 3. 2022 jiné podmínky odměňování, a to z obratu množiny svých zákazníků. Na společném odměňování v roce 2022 se pak žalobce a tento , právnická osoba, zástupce již nedohodli.