15 Co 330/2025-327 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) určil, že vlastníkem stavby studny nacházející se na pozemku , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a stavby potrubí přivádějícího vodu ze studny nacházející se na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , přes pozemky p. č. , Anonymizováno, a st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , jehož umístění je určeno body č. , hodnota, -, Anonymizováno, a , Anonymizováno, uvedenými v polohovém zaměření provedeném , právnická osoba, , , adresa, , ze dne 21. 1. 2025, číslo ověření , Anonymizováno, , číslo zakázky , Anonymizováno, , je vlastník stavby č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (odst. I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům k rukám jejich právního zástupce náklady řízení ve výši 125 447,47 Kč a státu – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení ve výši 4 945,64 Kč, obojí do 3 dnů od právní moci rozsudku (odst. II. a III.).2. Soud I. stupně vycházel ze závěrů učiněných již v rozsudku ze dne 8. 12. 2022, č. j. 11 C 239/2021-157, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 3. 2023, č. j. 15 Co 51/2023-179, že předmětná studna a potrubí (dále též vodovod) jsou samostatnými věcmi v právním smyslu. Po doplnění dokazování výslechy navržených svědků vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2791/2017, podle kterého studna, zřízená za účinnosti zákona č. 946/1811 Sb. (obecný občanský zákoník), představující součást pozemku, se stala k 1. 1. 1951 vlastnictvím vlastníka pozemku, na kterém byla zřízena. Podmínkou pro to, aby se stala k 1. 1. 1951 nebo později příslušenstvím jiné věci, bylo, aby k tomuto dni nebo později byly jak hlavní, tak i vedlejší věc ve vlastnictví stejné osoby, a aby vlastník obou těchto věcí je určil ke společnému užívání. Dle provedeného dokazování vlastníkem pozemku se studnou i domu č. p. , Anonymizováno, byl k 1. 1. 1951 pan , jméno FO, . Protože studnu i vodovod používali k zásobování domu č. p. , Anonymizováno, (včetně hospodářských budov k němu náležejících), lze dospět k závěru, že se staly příslušenstvím domu č. p. , Anonymizováno, (jako stavby hlavní), když vlastník domu je samotným konáním (odběrem vody), aniž by k tomu bylo třeba výslovné prohlášení nebo rozhodnutí, určil ke společnému užívání. Na základě rozhodnutí ONV ve Voticích ze dne 12. 11. 1951 přešlo na stát vlastnictví st. p. č. , hodnota, (kde se nacházel statek) i část pozemku, na němž se nacházela studna, ta však (jako samostatná věc) byla stále užívána jako příslušenstvím domu č. p. , Anonymizováno, Ke dni 6. 2. 1967 přešly na stát na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku i zbývající pozemky a dům č. p. , Anonymizováno, . Studna a vodovod byly stále příslušenstvím domu č. p. , Anonymizováno, a nadále s ním byly užívány. Hospodářskou smlouvu ze dne 1. 8. 1968 převedl ONV , adresa, dům č. p. , Anonymizováno, na JZD , adresa, . V domě č. p. , Anonymizováno, v té době bydlela rodina , jméno FO, , která studnu a vodovod používala pro dodávku vody do nemovitosti. V roce 1972 pak JZD , adresa, prodalo dům č. p. , Anonymizováno, s veškerým příslušenstvím, s veškerými právy a povinnostmi s touto nemovitostí spojenými v hranicích, jak ji dosud užívalo, právním předchůdcům žalobců. Studna, která neztratila charakter příslušenstvím domu č. p. , Anonymizováno, , tak přešla uvedenou smlouvou spolu s domem č. p. , Anonymizováno, na právní předchůdce žalobců a od nich pak smlouvami na žalobce. Dále bylo prokázáno, že po určité blíže neprokázané období byl ze studny zásobován vodou i statek č. p. , Anonymizováno, , kde mělo JZD kravín, ale později došlo k odpojení, o čemž svědčí žádost JZD , adresa, z 23. 1. 1984 o znovu napojení na předmětnou studnu, kterou považovali za vlastnictví právních předchůdců žalobců. Pakliže JZD , adresa, studnu a potrubí opravilo, nic to nemění na charakteru studny jako příslušenství domu č. p. , Anonymizováno, , který byl (na rozdíl od jiných staveb) na studnu připojen kontinuálně po celou dobu od roku 1951 a jako příslušenství bylo spolu s č. p. , Anonymizováno, následně převáděno. Jelikož studna nebyla součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, , převody tohoto pozemku se jí netýkaly. Proto studna a vodovod nemohly být vydány žalovanému v rámci restituce spolu s vydávanými pozemky. K námitce žalovaného, že není zřejmé, kterého objektu byla studna a vodovod příslušenstvím, soud odkázal na uvedenou chronologii s tím, že vlastnictví studny a domu č. p. , Anonymizováno, bylo jednotné a že studna byla vždy hlavním a jediným zdrojem vody pro tento objekt (jak plyne z výpovědi slyšených svědků). Objekt č. p. , Anonymizováno, (statek či kravín) byl evidentně (dle žádosti ze dne 23. 1. 1984) určitý čas zásobován vodou z jiného zdroje. Historicky lze přitom považovat za logické, že prvotní bylo zásobování vodou pro objekt bydlení a teprve následně byla voda rozvedena do dalších objektů k obytné části náležejícím. Soud I. stupně proto dospívá k závěru, že žalobci jsou vlastníky předmětné studny a části vodovodního potrubí konkretizovaného ve výroku rozsudku, které bylo na ně převedeno právními předchůdci spolu s domem č. p. , Anonymizováno, jako jeho příslušenství.3. Pokud by tomu tak nebylo, stali se žalobci (respektive jejich právní předchůdci) vlastníky studny a potrubí na základě vydržení. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále též obč. zák) až do roku 1982 (správně 1983) vydržení neupravoval, nicméně § 135a ve znění novely účinné od 1. 4. 1982 (správně 1. 4. 1983) stanovil, že vlastníkem věci, která mohla být předmětem osobního vlastnictví, se stal občan, který měl nepřetržitě v držbě movitou věc po dobu 3 let a nemovitou věc po dobu 10 let; dle přechodného ustanovení § 507a obč. zák. se do této doby započítává i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě před 1. 4. 1983, tato doba však neskončila dříve, než uplynutím 1 roku od tohoto dne. Kupní smlouvou z roku 1972 nabyli právní předchůdci žalobců vlastnictví domu č. p. , Anonymizováno, včetně příslušenství, s právy a povinnostmi v rozsahu, jak je dosud užívalo zemědělské družstvo, tedy logicky včetně vodovodní přípojky a studny, která nemovitost vodou zásobovala. O studnu se právní předchůdci žalobců po celou dobu starali, považovali ji za příslušenství domu, tedy studnu a vodovod užívali s přesvědčením, že jim patří, přičemž jejich dobrá víra nebyla žádným způsobem zpochybněna. JZD , adresa, i Lesy ČR jednaly s právními předchůdci žalobců jako s vlastníky předmětné studny, o čemž svědčí jak žádost JZD z roku 1984 o opětovné připojení ke studni, tak i opakované uzavírání nájemní smlouvy s Lesy ČR ohledně nájmu části pozemku se studnou a jejím bezprostředním okolím, sloužícím k údržbě studny. Pokud v uvedených dokumentech bylo uvedeno, že studna se nachází na pozemku p. č. , Anonymizováno, , jde o otázku přesného zaměření studny, podstatné je však to, že všichni zúčastnění věděli, o jakou konkrétní studnu se jedná (právní předchůdci žalobců se o jinou studnu nestarali) a že z této studny vedlo do jejich nemovitosti vodovodní potrubí. Dle názoru soudu lze mít proto za to, že právní předchůdci žalobců nabyli vlastnické právo ke studni a vodovodní přípojce vydržením k 1. 1. 1984 (správně 1. 4. 1984) a následně pak spolu s nemovitostí č. p. , Anonymizováno, je převedli na žalobce. Pokud jde o vodovodní potrubí, má soud s ohledem na jeho geodetické zaměření za to, že se jedná o liniovou stavbu, skládající se z několika samostatných staveb (přívod ze studny do jímky, odtud jednotlivé samostatné přípojky k různým objektům), proto právní předchůdci žalobců mohli nabýt vlastnické právo k části potrubí tak, jak je konkretizováno ve výroku rozsudku. Úspěšným žalobcům pak soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení v částce 125 447,47 Kč za specifikované náklady právního zastoupení.4. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný. Namítá, že nebylo postaveno najisto, zda stavba studny a vodovodu, o které bylo rozhodnutí, jsou totožné se stavbou, která byla identifikována v žalobě. Rozhodnutí se nevypořádává s tím, že geodeticky zaměřená stavba studny a vodovodu je stavebně propojena nejen s nemovitostí č. p. , Anonymizováno, , ale i s dalšími 2 objekty. Poukazuje na dohodu mezi Středočeskými státními lesy v Benešově a právními předchůdci žalobců ze dne 16. 12. 1983, že z vodního zdroje bude přes pozemkovou parcelu , Anonymizováno, veden výtlačný vodovodní řád nejkratším směrem k objektu č. p. , Anonymizováno, , tedy jeho účelem je přivádění vody nejen ke stavbě č. p. , Anonymizováno, , ale i k dalším objektům. S ohledem na historické konsekvence považuje za absurdní, že JZD v době socialismu žádá soukromé vlastníky o vodu ze studny nacházející se ve státním lese pro hospodářské účely a dovozuje, že dohoda ze dne 20. 2. 1981 (správně 1984) uzavřená mezi právními předchůdci žalobců a JZD , adresa, ničeho nevypovídá o vlastnictví studny a už vůbec ne o vlastnictví vodovodu. V době uzavření uvedené dohody (1984)