15 Co 337/2025-368 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému, aby zaplatil žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 163 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení o části žaloby, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 488 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 163 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok III.), a současně žalobci uložil povinnost, aby nahradil žalovanému k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 105 808 Kč (výrok IV.).2. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaný v době od 15. 6. 2017 do 31. 1. 2020 užíval bez platného právního titulu „, Anonymizováno, “ (dále jen kavárnu) jako svou provozovnu k podnikání, a to včetně movitých věcí, které se v ní nacházely, a portfolia zákazníků. Účastníci spolu sice vedli jednání o uzavření písemné smlouvy o pachtu části obchodního závodu za částku 32 000 Kč měsíčně, k uzavření smlouvy však nedošlo. Proto žalobce požadoval úhradu bezdůvodného obohacení, a to pouze za dobu od 21. 9. 2018 do 31. 1. 2020, neboť si byl vědom částečného promlčení nároku.3. Poté, co byl ve věci vydán platební rozkaz, žalovaný proti němu podal odpor, ve kterém uvedl, že neměl nikdy v úmyslu uzavřít se žalobcem smlouvu o pachtu, vedl pouze jednání o odkoupení některých movitých věcí nebo o jejich nájmu. Žalobci poskytoval finanční prostředky, které se týkaly výlučně nájmu movitých věcí, které se nacházely v kavárně, a to na základě ústně sjednaného nájemného (za nábytek, přístroje apod.). Tyto platby nijak nesouvisí s pachtem či pronájmem nebytových prostor v nemovitosti, kde se kavárna nachází (dům čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, ). Žalovaný namítl i nedostatek aktivní legitimace původní žalobkyně společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . (později označené názvem , právnická osoba, ). Tutéž námitku uplatnil i poté, co bylo usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 6. 2024, č. j. 4 C 244/2021-223, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 30. 10. 2024, č. j. 15 Co 193/2024-235, rozhodnuto o procesním nástupnictví žalobce , Jméno žalobce, na základě smlouvy o postoupení pohledávky dne 10. 4. 2024.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování po skutkové stránce dovodil, že mezi účastníky je nesporné, že žalobce umožnil žalovanému provozovat „, Anonymizováno, “ v době od 15. 6. 2017 do 31. 1. 2020 spolu s vybavením, které se v kavárně nacházelo. Sporné však mezi účastníky bylo to, zda mezi nimi byla uzavřena ústní smlouva o nájmu těchto movitých věcí a jakých movitých věcí se smlouva týkala. Žalobce nejprve tvrdil, že taková smlouva uzavřena nebyla, a proto požaduje po žalovaném náhradu bezdůvodného obohacení, zatímco žalovaný tvrdil ústní smlouvu uzavřenou mezi účastníky o nájmu movitých věcí (nábytek, přístroje apod.) za částku 10 000 Kč měsíčně. Takto se žalovaný vyjadřoval v odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 13.10. 2021, jako účastník řízení při jednání soudu I. stupně dne 17. 5. 2022, v písemném vyjádření ze dne 27. 6. 2022. Pokud se týká částky 10 000 Kč za pronájem movitých věcí, kterou hradil na základě návrhu žalobce, tu akceptoval, avšak k faktické platbě nedocházelo, neboť si na tuto částku započítával platby, které činil za žalobce. Oficiální návrh započtení pohledávek vůči žalobci ale neučinil, ani žalobce nevyzval k zaplacení toho, co za žalobce uhradil. , Anonymizováno, předal do užívání žalovanému žalobce (jednatel původní žalobkyně). Mezi účastníky probíhalo jednání o uzavření písemné smlouvy o nájmu (pachtu), která by zahrnovala nájem za užívání nebytových prostor, nájem za užívání movitých věcí tvořících vybavení kavárny a nájem za užívání značky „, Anonymizováno, “, to včetně portfolia jejích zákazníků a domény na veřejných sítích. K uzavření takové smlouvy však nikdy nedošlo, nicméně lze dovodit, že došlo k uzavření dílčí smlouvy ohledně nájmu movitých věcí tvořících vybavení , Anonymizováno, , o jejichž následné koupi žalovaný usiloval. I když původní žalobkyně žalobou nejprve požadovala vydání bezdůvodného obohacení, s ohledem na opakovaná tvrzení žalovaného o sjednání nájmu za movité věci ve výši 10 000 Kč měsíčně a na vyjádření žalobce o této částce v kontextu s prokázanou dobou a realizací nájmu až do 31. 1. 2020 a dalšími důkazy, lze mít za prokázané, že nájemní smlouva v ústní formě na movité věci tvořící vybavení kavárny uzavřena byla. Je nepodstatné, co konkrétně tvořilo vybavení kavárny a jaký by byl obvyklý nájem za její užívání, neboť pronajat byl celý prostor a vybavení , Anonymizováno, , jak potvrdila i svědkyně , jméno FO, . Žalovaný pak několika dílčími platbami v období od června 2017 do listopadu 2018, v součtu 121 500 Kč, nájem platil. Tyto platby nespadaly do dlužného nájemného za movité věci za dobu, která je předmětem tohoto řízení, a touto platbou není ani částka 40 000 Kč, kterou žalovaný zaplatil 6. 11. 2018 a označil ji jako platbu zálohy na nájem za vybavení duben až listopad 2018. Žalobce však zaúčtoval její zaplacení na dluh vzniklý z dlužného nájemného, který není předmětem daného řízení. V součtu tedy za dobu od 21. 9. 2018 do 31. 1. 2020 činí dlužný nájem po 10 000 Kč měsíčně celkem částku 163 333 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci, včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z., v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Pokud se žalobce domáhá zaplacení dalších 163 333 Kč s příslušenstvím, v tomto rozsahu soud I. stupně žalobu žalobce zamítl. Pokud dále zastavil řízení o zaplacení částky 488 333 Kč s příslušenstvím, v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět. Po právní stránce soud I. stupně věc hodnotil dle ust. § 2201, 2205 písm. a) až c), 2217 odst. 1 a 2225 odst. 1 o. z. týkající se uzavírání nájemních smluv. Na věc pak neužil speciální ustanovení § 2316 a násl. o. z., která se týkají podnikatelského nájmu věcí movitých, neboť žalobce neměl živnostenské oprávnění k takové činnosti, jak je stanoveno zákonem č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř.5. Proti tomuto rozsudku, a to jeho výroku I., jímž bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci částku 163 333 Kč s příslušenstvím, podal odvolání žalovaný. Namítl v něm, že žalobce v průběhu řízení, ale i v době před podáním žaloby, neuváděl obsahově jednotná tvrzení, na základě kterých uplatňuje svůj nárok. V předžalobní upomínce ze dne 19. 7. 2021 požadoval úhradu částky 1 695 211,64 Kč coby bezdůvodného obohacení vzniklého „pachtem , Anonymizováno, “ či „užíváním , Anonymizováno, bez platného právního titulu“, což jsou podle žalovaného 2 různé důvody. Bezdůvodné obohacení pak bylo žalobcem stanoveno částkou 50 000 Kč měsíčně podle vyjádření realitní kanceláře, a to v souhrnu za nájemné nebytových prostor, nájem movitých věcí, užívání obchodního jména a využití zákaznické základny. V průběhu řízení žalobce výši nájemného z původních 50 000 Kč měsíčně snížil na 20 000 Kč a nakonec akceptoval 10 000 Kč měsíčně. Vycházel-li soud I. stupně z výpovědi svědkyně , jméno FO, , ta nebyla účastna majetkových jednání mezi účastníky, ani neměla žádný relevantní přehled o provozu kavárny, a navíc byla osobou blízkou žalobci. Jednal-li někdy žalovaný s otcem žalobce, ten k takovému jednání nikdy nebyl oprávněn, nefiguroval jako zmocněnec ani jako svědek, a přesto okresní soud z e-mailové korespondence mezi otcem žalobce a žalovaným vychází. Výši nájemného soud I. stupně určil na základě výpovědi žalovaného, přestože připouští, že mezi stranami nedošlo k jednoznačnému ujednání. Pokud nebyl vypracován znalecký posudek o obvyklé výši nájemného podle § 2217 odst. 1 o. z., soud I. stupně rezignoval na objektivní určení výše nájemného. Nebylo také prokázáno, jaké měla kavárna vybavení, neboť žalobce ověření této skutečnosti zmařil, když důkazní návrh k ní vzal zpět. Soud I. stupně v rozhodnutí uvádí, že má za prokázané, že žalobce přenechal k užívání kavárnu s vybavením movitých věcí žalovanému, tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Soud I. stupně se nevypořádal s významem zpětvzetí důkazních návrhů žalobcem, když se z jeho strany může jednat o účelové chování (ukázalo by se, že důkazy neodpovídají předchozím tvrzením žalobce). Je-li platba 40 000 Kč v listopadu 2018 v poznámce označena jako „záloha na nájem za vybavení duben až prosinec 2018“, to odpovídá části období, za které je nyní dlužná částka vymáhána. Navíc uvedená platba odpovídá měsíčnímu nájemnému 4 444 Kč a nikoli částce 10 000 Kč měsíčně. Platbu také nelze dostatečně specifikovat z pohledu toho, zda se týká smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným ve vztahu k vybavení kavárny či jejich jiného smluvního vztahu. Žalobce také opakovaně v průběhu řízení uváděl, že žalovaný užíval movité věci bez právního dů