15 Co 412/2025-87 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce se žalovaným založeného pracovní smlouvou ze dne 30. 12. 2022 výpovědí danou ze strany žalovaného žalobci dne 26. 3. 2025 je neplatné a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení v částce 27 107,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobce podal předmětnou žalobu na určení s tvrzením, že pro žalovaného pracuje jako redaktor a jeho práce se vztahuje k periodickému tisku – informačnímu zpravodaji , Anonymizováno, . Důvodem výpovědi bylo zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z pracovních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci a soustavné méně závažné porušení těchto povinností. Podle žalobce první výpovědní důvod nebyl naplněn a u druhého výpovědního důvodu namítl, že absentuje skutkové vymezení okolností, jimiž měl žalobce porušit své pracovní povinnosti. Nad rámec toho namítl, že se tvrzených porušení pracovních povinností uvedených ve 3 upozorněních nedopustil. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že na předmětném jednání zastupitelstva města žalobce nepřípustně kritizoval zaměstnavatele a šířil o něm nepravdivé a difamující informace, čímž došlo ke ztrátě nezbytné důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kdy při práci redaktora je kladen důraz na spolehlivost a poctivost zaměstnance. K soustavnému méně závažnému porušování pracovních povinností uvedl, že důvody výpovědi jsou popsány dostatečně konkrétně, jelikož skutkové vymezení důvodů výpovědi představují odkazy na konkrétní dokumenty uvedené v písemné výpovědi. Na porušení pracovních povinností byl žalobce zaměstnavatelem opakovaně upozorněn a s důvody každého upozornění byl seznámen. Všech vytýkaných porušení povinností se žalobce dopustil, proto žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu.3. Soud I. stupně předně shledal, že žaloba byla podána ve lhůtě dané ust. § 72 zákoníku práce (dále jen ZP). Za prokázané měl, že pracovní poměr mezi účastníky byl založen pracovní smlouvou ze dne 30. 12. 2022 na dobu neurčitou, dle níž byl žalobce zaměstnán na pozici redaktora. Na základě listiny ze dne 26. 3. 2025 dal žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodů zvlášť hrubého porušení pracovních povinností podle § 52 písm. g) ZP a pro soustavné méně závažné porušování těchto povinností. První důvod výpovědi je odůvodněn neoprávněným zásahem žalobce do dobré pověsti zaměstnavatele formou nepřípustné a neoprávněné kritiky. Té se měl žalobce dopustit dne 26. 2. 2025 na zasedání zastupitelstva města, které bylo přenášeno online a je zveřejněno na webových stránkách města. Zde měl žalobce šířit o svém zaměstnavateli nepravdivé a difamující informace. Konkrétně měl uvést, že zaměstnavatel nemluví pravdu, když tvrdil, že redaktor města zajišťuje komunikaci s dopisovatelem. Tento pracovní úkon přitom vychází z pracovní náplně a jiných pracovních předpisů, kterými se redaktor řídí. Výpověď pro soustavné méně závažné porušování pracovních povinností není odůvodněná, výpověď neobsahuje popis žádného konkrétního porušení pracovních povinností, ale jen odkaz na písemná upozornění žalobce na porušování pracovních povinností ze dne 3. 3., 25. 3., 26. 3. 2025.4. K výpovědnímu důvodu neoprávněným zásahem žalobce do dobré pověsti zaměstnavatele formou nepřípustné a neoprávněné kritiky provedl soud důkaz přehráním videozáznamu z 15. zasedání zastupitelstva žalovaného konaného dne 26. 2. 2025, z něhož vyplynulo, že popis skutku neodpovídá faktické situaci na zasedání zastupitelstva. Ve výpovědi je uvedeno, že žalobce na veřejně přístupném jednání zastupitelstva uvedl, že zaměstnavatel nemluvil pravdu, když tvrdil, že redaktor města zajišťuje komunikaci s dopisovateli, avšak dle záznamu ze zasedání žalobce tuto svou povinnost nezpochybňoval, dokonce na její existenci sám výslovně odkazoval. Žalobce ve svém vystoupení poukazoval výlučně na skutečnost, že pro svoji komunikaci s daným dopisovatelem potřeboval z důvodu rozhodnutí redakční rady její součinnost, tedy zaslání konceptu oznámení pro dopisovatele předsedou redakční rady. Již proto, že skutkové vymezení důvodu výpovědi ve výpovědi neodpovídá skutečnému průběhu zasedání, nepovažoval soud I. stupně výpověď pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností za důvodnou. Současně konstatoval, že vystoupení žalobce týkající se kompetencí a dodržování pracovních povinností redaktora nemělo tvrzený difamační charakter. Ze záznamu plyne, že žalobce vyjádřil svůj nesouhlas se starostou žalovaného ohledně interpretace obsahu jeho pracovních povinností v návaznosti na proběhlé jednání redakční rady, účelem jeho vystoupení ale nebyla kritika zaměstnavatele. Jeho vyjádření zaznělo v rámci obrany proti dříve vyslovenému sdělení starosty k dotazu přispěvatelky, že odpověď, kterou neobdržela, jí měl zaslat žalobce. Až v návaznosti na toto sdělení a na výzvu starosty žalobce přednesl vlastní interpretaci rozsahu svých kompetencí a předestřel svůj pohled na věc spočívající ve vysvětlení, z jakého důvodu nemohl odpověď dopisovatelce odeslat. Mezi žalobcem a starostou proběhla oboustranně slušná diskuze a žalobce veřejně reagoval na skutečnosti, které o něm byly dříve starostou veřejně sděleny. Žalobce uvedl konkrétní informace a fakta, ze kterých jeho názor vycházel, a odkázal na jednání redakční rady, z něhož měl vzejít pokyn pro jejího předsedu sestavit odpověď. To, že jeho vyjádření nebylo nepodložené, vyplývá z vyjádření na zasedání přítomného člena redakční rady pana , Anonymizováno, , který uvedl, že pokud předseda redakční rady koncept odpovědi pro dopisovatelku nezaslal, muselo se jednat o administrativní pochybení. Prezentované vyjádření žalobce bylo svým obsahem a formou slušné, věcné, a přiměřené, nikoliv přehnané, urážlivé či vulgární. Nešlo ani o žádnou kritiku zaměstnavatele, ale o oprávněnou obranu pronesenou v rámci slušně vedené diskuze. Takové vyjádření proto soud I. stupně hodnotil nikoliv jako porušení pracovních povinností, ale jako výkon ústavním pořádkem zaručeného práva na svobodu projevu.5. Ke druhému výpovědnímu důvodu spočívajícímu v soustavném méně závažném porušování pracovních povinností soud I. stupně uvedl, že výpověď není skutkově vymezena (§ 50 odst. 4 ZP). Přisvědčil proto žalobci, že pouhý odkaz na 3 upozornění pro porušení pracovních povinností za dostatečně určité vymezení výpovědního důvodu považovat nelze, a že je zapotřebí tuto neurčitost odstranit výkladem projevu vůle zaměstnavatele podle pravidel stanovených v občanském zákoníku (§ 555 a § 556 o. z.). Z hlediska obsahového považoval výtky ze dne 25. 3. 2025 a 26. 3. 2025 za dostatečně určité, na rozdíl od výtky ze dne 3. 3. 2025, v níž závadné jednání žalobce nebylo dostatečně konkretizováno. K porušení pracovních povinností žalobce mělo dojít proto, že neinformoval , jméno FO, o tom, že její příspěvek nebude zveřejněn a z jakého důvodu. Ve výtce ani ve výpovědi není příspěvek konkretizován, nespecifikoval ho starosta při předání výpovědi a ani ho nelze dovodit z průběhu zasedání zastupitelstva. V případě výtky ze dne 3. 3. 2025 tedy nelze ani výkladem projevu vůle jednoznačně dovodit, proč byla výpověď žalobci dána. Podle soudní judikatury jsou u soustavného méně závažného porušování povinností vyžadována nejméně 3 porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů. Protože jednání na veřejném zasedání města není porušením pracovní kázně a k výtce ze dne 3. 3. 2025 se nepřihlíží, nemůže existence 2 výtek ze dne 25. 3. 2025 a 26. 3. 2025, které by mohly představovat méně závažné porušení pracovních povinností, naplňovat podmínku soustavnosti dle § 52 písm. g) ZP a odůvodnit rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele. Věcně se proto těmito výtkami nezabýval a pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy k jejich prokázání, jakož i důkaz výtkou ze dne 7. 5. 202, která předchází datu podání výpovědi o více než 6 měsíců. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Za správný nepovažoval závěr soudu I. stupně, že vystoupení žalobce na jednání zastupitelstva města dne 26. 2. 2025 bylo oprávněnou obranou. Na předmětném jednání, které bylo veřejně přístupné, přenášeno online a zpřístupněno široké veřejnosti na webových stránkách města, žalobce výslovně uvedl, že zaměstnavatel nemluví pravdu o tom, že žalobce měl informovat přispěvatelku o neuveřejnění příspěvku a dále mu vytýkal neznalost předpisů souvisejících s vydáváním městského zpravodaje. Tyto výroky měly objektivně způsobilost poškodit dobrou pověst žalovaného a narušit nezbytnou důvěru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Tyto výroky odpovídají definici nepřípustné kritiky, které nebyly podložené pravdivými ani ověřitelnými fakty. Pokud by soud I. stupně provedl důkazy, které žalovaný navrhl, pak by zjistil, že tvrzení žalobce nejsou pravdivá, ani ověřitelná fakty a že se zjevně jednalo o neoprá