15 Co 441/2025-177 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 121 083,87 Kč s ve výroku specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení) a povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 46 502 Kč, to vše do 6 měsíců od právní moci rozsudku; náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky s tvrzením, že žalovaná řádně nehradila v období od 9. 10. 2025 do 30. 9. 2024 nájemné, jak bylo sjednáno v nájemní smlouvě ze dne 9. 1. 2022 uzavřené mezi původním pronajímatelem , jméno FO, a žalovanou. Předmětem nájmu je byt nacházející se v prvním podlaží rodinného domu čp. , Anonymizováno, v , adresa, . Dne 8. 10. 2022 , jméno FO, zemřel a předmětnou nemovitost zdědila žalobkyně. Na bytu vázne břemeno zákazu zcizení a zatížení ve prospěch , právnická osoba, ., které je evidováno v katastru nemovitostí s účinky vkladu ke dni 5. 5. 2021, proto , jméno FO, nemohl platně zřídit věcné břemeno užívání bytu ve prospěch žalované. Věcné břemeno nebylo zapsáno ve veřejném seznamu, a tak podle žalobkyně nemohlo dojít k jeho vzniku. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tvrzením, že má k užívání bytu závětí zřízené věcné břemeno. Věcné břemeno vzniklo ke dni úmrtí zůstavitele, a protože zde byl zákaz zatížení, nebylo možné věcné břemeno zapsat do katastru. Vůlí zůstavitele nebylo, aby věcné břemeno vzniklo až po zaplacení úvěru, ale aby vzniklo hned jeho smrtí. Z obsahu věcného břemene plyne, že žalovaná je oprávněna byt užívat a platit pouze provozní náklady, nikoliv nájemné.3. Z hlediska skutkového soud I. stupně vyšel z toho, že , jméno FO, byl vlastníkem parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům čp. , Anonymizováno, v části obce , adresa, , k. ú. , adresa, (dále jen nemovitosti). , právnická osoba, . poskytla , jméno FO, spotřebitelský úvěr a současně s ním dne 30. 4. 2021 uzavřela smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem a v něm byl jako věcné právo zřízen zákaz zatížení a zcizení nemovitostí, který byl vložen do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 5. 5. 2021. Dne 9. 1. 2022 , jméno FO, se žalovanou uzavřel nájemní smlouvu na byt v prvním podlaží nemovitostí za nájemné ve výši 5 100 Kč se splatností do 25. dne v měsíci na dobu jednoho roku do 1. 2. 2023 s automatickým prodlužováním o další rok. Dne 25. 8. 2022 , jméno FO, formou notářského zápisu pořídil závěť, v níž žalobkyni mimo jiné ustanovil dědičkou nemovitostí a žalovanou dědičkou bezúplatného věcného břemene bytu a užívání nemovitostí. Dne 8. 10. 2022 , jméno FO, zemřel a o pozůstalosti bylo rozhodnuto usnesením OS v Pelhřimově ze dne 20. 8. 2024, č. j. 132 D 252/2022-181 tak, že žalobkyně obdržela vlastnické právo k nemovitostem s tím, že žalované zřídí právo věcného břemene bytu a užívání nemovitostí jako relativní závazek do 60 dnů ode dne výmazu zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení váznoucího na nemovitostech, které bude zapsáno do katastru nemovitostí.4. Na základě uvedeného skutkové stavu soud I. stupně uzavřel, že s ohledem na obsah zástavní smlouvy a v ní sjednaný zákaz zatížení (zřízený jako věcné právo) nemusel být dán souhlas banky k uzavření nájemní smlouvy; tohoto souhlasu bylo ale zapotřebí u zřízení věcného břemene. V pořízení pro případ smrti , jméno FO, odkázal žalované věcné břemeno bytu a užívání nemovitostí, k němuž banka nedala souhlas, a tak došlo k porušení zákazu zatížení. Důsledkem tohoto porušení není neplatnost závěti (rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1813/2021), protože ale v dané věci zákaz zatížení působí vůči všem, nelze k závěti ohledně zřízení věcného břemene přihlížet , tedy spojovat s ní účinky a dovozovat , že ke dni smrti zůstavitele se závazkové právo – nájem-přeměnil na věcné právo-věcné břemeno-které by dávalo žalované výsadu byt užívat bezúplatně (tak by tomu bylo v případě, že by zákaz zatížení nebyl porušen). Právo věcného břemene pro existující zákaz zatížení dosud nevzniklo a zákaz zatížení bude trvat po dobu trvání zástavního práva, přičemž zástavní právo zásadně trvá do doby, dokud přetrvává zajištěný dluh. Žalovaná jako závětní dědička právo na zřízení věcného břemene má, avšak domoci se ho může až po zaplacení dluhu zajištěného zástavním právem, kdy zástavní právo i zákaz zatížení zaniknou. Podle okresního soudu tedy přetrvávají práva a povinnosti podle nájemní smlouvy ze dne 9. 1. 2022, která přešla na základě pozůstalostního řízení na žalobkyni. Protože v rozhodném období žalovaná prokazatelně nájemné nehradila, je nárok žalobkyně na úhradu dlužného nájemného po právu, včetně příslušenství, neboť nájemné bylo splatné vždy k 25. dni v měsíci a žalovaná je tudíž vždy od 26. dne daného měsíce s platbou nájemného v prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci.5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Uvedla, že závěť byla sepisována před notářem, který žalovanou ubezpečoval, že věcné břemeno musí žalobkyně uznat. Rovněž i notářka , tituly před jménem, , adresa, žalovanou ubezpečovala, že závěť je v pořádku a platí tak, jak byla sepsána , tituly před jménem, , jméno FO, . Má proto právo užívat byt a hradit jen spotřebu elektřiny a vody, což činila i za života , jméno FO, , který jí zaměstnával a nájem odečítal z platu. Žalované bylo řečeno, že závěť platí v její prospěch, i když věcné břemeno bude do katastru zapsáno až po doplacení hypotéky. Nájemní smlouvu pan , jméno FO, sepsal proto, aby žalovaná mohla dostat do péče svého syna. Žalobkyně z této nájemní smlouvy vychází a žalované vyhrožuje vystěhováním. Žalovaná je však přesvědčena, že v bytě bydlí podle závěti, když přijala dědictví a má právo byt užívat. V současné době je žalovaná v evidenci Úřadu práce, celou situaci se snaží řešit, hledá si práci, nepobírá však podporu v nezaměstnanosti a rozhodnutí soudu je pro ni likvidační. , jméno FO, věděl, že umírá na nevyléčitelnou nemoc, proto pořídil závěť a přál si, aby majetek byl rozdělen právě podle závěti; s tím byla žalobkyně srozuměna. Zemřel dříve, než stačil ukončit nájemní smlouvu, která měla být po jeho smrti bezpředmětná. Poslední vůli svého bratra by žalobkyně měla respektovat. Proto žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta.6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Argumentace žalované, že , jméno FO, měl v úmyslu platně zřídit věcné břemeno užívání bytu ve prospěch žalované, není relevantní. Věcné břemeno nemohlo být zřízeno, jelikož na bytě ke dni sepisu závěti vázlo věcné břemeno zákazu zatížení, které bylo řádně zapsáno v katastru nemovitostí. Věcné břemeno užívání bytu ve prospěch žalované tedy nemohlo být zřízeno, aniž by k tomu dala souhlas , právnická osoba, , v jejíž prospěch byl zákaz zcizení a zatížení zřízen. Závěť také uvádí, že žalovaná měla hradit náklady spojené s užíváním bytu, což potvrzuje, že ani záměr zůstavitele nesměřoval ke zřízení bezplatného věcného břemene. Postavení žalované odpovídá běžnému nájemnímu vztahu, nikoliv oprávnění z věcného břemene. Žalovaná byt nadále užívá, nehradí nájemné ani zálohy za služby, a to včetně elektřiny a vody. Bezdůvodně se tak stále na úkor žalobkyně obohacuje. Nepodílí se dlouhodobě ani na úklidu společných prostor. Není pak vůbec relevantní tvrzení, zda žalobkyně věděla či nevěděla o nemožnosti či možnosti zřízení věcného břemene. Žalovaná ve svém odvolání pouze rekapituluje vše, co již z její strany během řízení zaznělo, argumentaci opírá o možná politování hodné skutečnosti, které však nejsou právně relevantní.7. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Odvolací soud proto věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, důkazy řádně hodnotil dle § 132 o. s. ř. a na jejich základě učinil správné skutkové i právní závěry, na které lze v podrobnostech plně odkázat. Žalovaná nijak nezpochybnila soudem I. stupně zjištěný skutkový stav věci, nesouhlasí pouze s právním posouzením věci. Odvolací námitky žalované však nejsou způsobilé zpochybnit právní závěry, které soud I. stupně učinil. Navíc jde vesměs o námitky, které uplatnila již v prvoinstančním řízení, a soud I. stupně se s nimi v napadeném rozsudku vypořádal. V odstavci 22. správně uvedl, že pro danou věc je irelevantní, co bylo úmyslem zůstavitele nebo jak si vznik věcného břemene představovala žalovaná. Významné není ani to, že byla notářem ubezpečována, že žalobkyně musí závěť uznat, případně to, co předcházelo sepsání závěti. Podstatné z hlediska právního posouzení věci bylo zjištění, že zůstavitele zavazoval zákaz zatížení nemovitosti, který byl zapsán do katastru nemovitostí, a tento zákaz byl zůstavitelem tím, že žalované odkázal věcné břemeno bytu a užívání nemovitostí porušen s důsledky podrobně rozvedenými v odstavci 22. Soud I. stupně náležitě vysvětlil (s př