15 Co 450/2025-178 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně od 1. 2. 2024 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z 2 000 000 Kč od 1. 6. 2022 do 31. 1. 2024 zamítl. Žalované pak uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 254 046,66 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo tím, že z důvodu neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky 14. 10. 2012 žalovaná nabyla zpět své vlastnické právo, aniž by žalobci vrátila zaplacenou kupní cenu. Žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu namítla promlčení, když 10letá promlčecí lhůta uběhla již v říjnu 2022. Vedle toho namítla nedostatek pasivní legitimace, neboť žalobce by se měl domáhat vydání bezdůvodného obohacení na osobách, kterým měl údajně jednotlivé částky kupní ceny vyplatit. Soud I. stupně se nejdříve zabýval námitkou promlčení, kterou posuzoval dle § 107 odst. 3 obč. zák. ve spojení s § 3036 o. z. s ohledem na datum uzavření kupní smlouvy. Uvedené ustanovení čelí nepřípustnému obohacení pouze jedné smluvní strany, lze ho použít tam, kde podle smlouvy každá ze stran něco obdržela. Například typicky při kupní smlouvě není vydání věci pro nepromlčitelnost vlastnického práva ohroženo uplynutím doby, zatímco právo na vydání peněžitého protiplnění promlčení podléhat (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 211/2005, 25 Cdo 2148/2000). Taková situace nastala i v dané věci, neboť žalobce nemá možnost vznést námitku promlčení vlastnického práva žalované k nemovitosti, která byla předmětem kupní smlouvy, proto nelze k námitce promlčení vznesení žalovanou přihlédnout. Ve skutkové rovině pak není mezi účastníky sporu o tom, že 14. 10. 2012 uzavřeli mezi sebou kupní smlouvu, kterou žalovaná převedla na žalobce nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, za kupní cenu 2 950 000 Kč. Obsahem kupní smlouvy má okresní soud prokázáno, že žalovaná smlouvu osobně podepsala a dala pokyn kupujícímu, jakým způsobem má být kupní cena zaplacena. Dle smlouvy byla první část kupní ceny 442 500 Kč složena jako záloha v hotovosti k rukám žalované, další části se zavázal žalobce uhradit prostřednictvím úvěru jemu poskytnutého Hypoteční bankou a. s., a to druhou část 1 180 000 Kč. na účet , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , třetí část 350 000 Kč na účet č. , č. účtu, , čtvrtou část 300 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, a pátou část 677 500 Kč na účet č. , č. účtu, . Soud I. stupně dále konstatuje, že obsahem spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 9 C 69/2017, zejména pak rozsudkem z 5. 3. 2019, č. j. 9 C 69/2017-209 ve spojení s rozsudkem krajského soudu z 22. 8. 2019, č. j. 15 Co 210/2019-257, má prokázáno, že citovaná kupní smlouva byla vyhodnocena jako absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. Obsahem uvedeného spisu a také obsahem spisu téhož soudu sp. zn. 4 C 89/2019 má prokázáno, že tuto kupní smlouvu žalovaná osobně podepsala, její podpis byl úředně ověřen a na jejím základě došlo ke změně zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí ze žalované na žalobce. Rozsudky krajského soudu z 22. 8. 2019, č. j. 15 Co 210/2019-257 a z 12. 4. 2022, č. j. 15 Co 46/2022-234 má okresní soud za prokázané, že žalované nikdy nebyla zaplacena část kupní ceny v hotovosti 442 500 Kč. Výpisem z katastru nemovitostí má prokázáno, že žalovaná je zapsána jako vlastnice předmětné nemovitosti. Zejména sdělením Hypoteční banky a. s. z 24. 8. 2021 (spis 4 C 89/2019) má soud I. stupně prokázáno, že čerpání hypotečního úvěru poskytnutého žalovanému probíhalo dle doložené kupní smlouvy, způsob výplaty dílčích částek kupní ceny realizovala banka zcela v souladu s obsahem kupní smlouvy, v celkovém součtu vyplatila 2 575 500 Kč. V právní rovině soud I. stupně postupoval dle § 457 obč. zák., které určuje jako pravidlo vzájemnou vázanost práv a povinností účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy. Znamená to, že právo jedné smluvní strany na vydání poskytnutého plnění je podmíněno její povinností vrátit druhé smluvní straně to, co podle smlouvy od ní přijala. Žalovaná na základě zmíněných rozsudků získala zpět vlastnické právo k nemovitosti, která byla předmětem kupní smlouvy a za kterou žalobce zaplatil kupní cenu výše popsaným způsobem (prostřednictvím hypotečního úvěru v celkové výši 2 575 500 Kč). Žalobce v pozici kupujícího do způsobu úhrady kupní ceny nikterak nezasahoval a ani jej nemohl jakkoliv ovlivnit. Pokud tedy žalovaná nabyla zpět své vlastnické právo a dosud žalobci nevrátila kupní cenu, bezdůvodně se obohatila na jeho úkor. Za irelevantní pokládá okresní soud její námitku, že kupní smlouva byla vyhodnocena jako absolutně neplatná ex tunc, neboť na nárok uplatněný žalobou to nemá žádný vliv za situace, kdy žalovaná kupní smlouvu vlastnoručně podepsala. Za nedůvodnou pokládá i námitku pasivní legitimace, neboť pro věc je podstatné pouze to, že žalobce zaplatil kupní cenu dle pokynu žalované, jak jej udala v kupní smlouvě. Účty, na které byla kupní cena zaplacena, představují pouze platební místo. Pokud se žalobce domáhá zaplacení pouze 2 000 000 Kč, nepožaduje více, než by požadovat mohl. Zároveň není podstatné, jakou konkrétní částku dosud na tento úvěr splatil. Proto bylo žalobě vyhověno, a to i co do zákonného úroku z prodlení, na který je však nárok teprve od uplynutí lhůty stanovené žalobcem ve výzvě k úhradě z 10. 1. 2024, takže úrok z prodlení byl přiznán od 1. 2. 2024.3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která žádala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. V prvé řadě namítá nepřezkoumatelnost výroku rozsudku ve věci samé, které neobsahuje specifikaci, z jakých konkrétních plateb se má částka 2 000 000 Kč skládat. Odůvodnění rozsudku pak neřeší rozpor mezi částkou 2 575 500 Kč, kterou pokládá okresní soud za prokázanou platbu, a žalovanou částkou 2 000 000 Kč. Chybí vyčíslení a identifikace plateb vztahujících se k polovinovému podílu žalované na nemovitosti. Okresní soud neprovedl ani výslech osob, na jejichž účty byly dle kupní smlouvy částky zasílány, ani výslech svědka Pokoše k okolnostem vyhotovení kupní smlouvy. Nebylo prokázáno, že žalovaná obdržela jakékoliv jiné plnění kromě částky 300 000 Kč připsané na účet jejího syna. Jelikož získala dle rozsudků vydaných v řízeních 9 C 69/2017 a 4 C 89/2019 pouze ideální polovinu nemovitostí, hodnota nároků vůči ní nemůže přesahovat polovinu kupní ceny 1 475 000 Kč. Soud I. stupně v návaznosti na to nesprávně aplikoval § 107 odst. 3 obč. zák., neboť pokud žalovaná (kromě 300 000 Kč) žádné plnění neobdržela, nemohl vzniknou synallagmatický závazek. Vedle toho je nárok vztahující se k ideální polovině nemovitostí ve vlastnictví matky žalované promlčen, neboť k navrácení této poloviny žalované nedošlo. Z těchto důvodů nemohlo dojít ke vzniku synallagmatického závazku dle § 457 obč. zák. a námitka promlčení byla nesprávně posouzena za použití § 107 odst. 3 obč. zák. Dále žalovaná namítá, že rozsudky v předešlých řízeních bylo prokázáno, že její vůlí bylo zajistit si finanční prostředky, kterými by provedla úhradu svých dluhů a rekonstrukci nemovitosti. Ani sama nebyla schopna vysvětlit, proč byla v kupní smlouvě uvedena čísla účtů, o kterých sama nic nevěděla. Popřela, že by obdržela 192 000 Kč a 442 500 Kč a soudy to v obou řízeních o určení vlastnictví potvrdily. Bylo prokázáno, že kupní smlouvu nevytvořila žalovaná a ani nebyla vyhotovena ve shodě s její vůlí. Nebyla tudíž prokázána vůle žalované zaslat uvedené finanční prostředky na ve smlouvě uvedená čísla účtů, navíc osobám, se kterými se žalovaná neznala. V tomto znění jí kupní smlouvu podstrčil pan , jméno FO, , aniž by sdělil, proč má být na uvedené účty plněno. K převodu na žalobce pak došlo podvodem, neboť bylo zfalšováno kladné prohlášení žalované o zaplacení kupní ceny, což žalobce věděl. Zásadní je také to, že není prokázáno, že požadované finanční prostředky žalobce skutečně vyplatil na čísla účtů uvedená v kupní smlouvě.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Uvádí, že výrok rozsudku je jednoznačný a perfektní, nepřezkoumatelné může být maximálně odůvodnění takového výroku. Neprovedení důkazů vyplývá z procesního postupu okresního soudu, který nejdříve žalobce poučil o povinnosti dotvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy, na dalším jednání však uvedl, že to již není potřeba. Pokud žalovaná stále namítá, že obdržela pouze 300 000 Kč, v textu kupní smlouvy odsouhlasila použití kupní ceny určeným způsobem v částce převyšující 2 000 000 Kč. Pokud žalobce vyplatil 1 180 000 Kč na účet určený věřitelem žalované , Anonymizováno, . , jméno FO, , šlo o účet, ze kterého byly hrazeny i jednotlivé platby dle smlouvy o půjčce z 23. 1. 2012 uzavřené mezi , Anonymizováno, . , právnická osoba, žalovanou. Podl