15 Co 493/2025-199 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Shora citovaným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 91 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 1. 3. 2025 do zaplacení, a žalobci současně uložil povinnost, aby nahradil žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 28 759 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.2. Ve věci samé vyšel soud I. stupně z toho, že žalobce na základě žaloby ze dne 26. 3. 2025 ve znění jejích doplňků ze dnů 24. 7. 2025, 21. 8. 2025, 31. 8. 2025, 7. 9. 2025 a 9. 9. 2025 požadoval, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 91 800 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé zásahem stavby prováděné žalovaným na jeho pozemku na pozemek žalobce v podobě tzv. „požárně nebezpečného úseku“, který je vymezen v projektové části požární ochrany o rozměrech 0,99 m x 10,2 m“, a to za dobu od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 v částce 1 000 Kč za 1 den prodlení, což ve vztahu k ideálnímu podílu 6/10 na nemovitých věcech žalobce činí z celkové částky 153 000 Kč právě 91 800 Kč.3. Žalovaný se žalobou žalobce nesouhlasil. Poukazoval na to, že stavbu rodinného domu na svém pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, provádí v souladu se stavebním povolením, o němž bylo rozhodováno všemi přezkumnými orgány a vždy bylo shledáno jako věcně a právně správné. Přestože žalobce jej opakovaně a neustále doslova „zasypává“ stížnostmi, není si vědom toho, že by jakkoliv zasahoval do žalobcových práv. Požárně nebezpečný prostor není ve vlastnictví žalovaného, nezmocnil se části pozemku žalobce, jak tvrdí. Požárně nebezpečný prostor nezasahuje do faktického užívání pozemku žalobcem, žalobce pak ani nevymezuje, jak konkrétně se žalovaný „obohacuje na úkor žalobce“, jakým konkrétním způsobem je žalobce omezen v užívání jeho nemovitosti. Navíc mezi pozemky účastníků žalobce se souhlasem žalovaného vybudoval dvoumetrový betonový plot.4. Poté, co soud I. stupně ve věci provedl dokazování, zjistil, že žalobce je spoluvlastníkem s výši podílu ideálních 6/10 pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. st. č. , hodnota, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, postavený v roce 2015, v k. ú. , adresa, . Druhým spoluvlastníkem je manželka žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, s výší podílu ideálních 4/10. Od 8. 1. 2015 je žalovaný vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , na kterém od roku 2022 probíhají stavby rodinného domu s venkovním skladem a garážovým stáním. Uvedené pozemky účastníků spolu bezprostředně sousedí. Dne 28. 3. 2022 vydal , právnická osoba, , adresa, , stavební úřad, pod č. j. , Anonymizováno, /, č. účtu, /Hr s.z. , adresa, HU na základě žádosti žalovaného stavební povolení pro stavbu: Rodinný dům – 1. bytová jednotka včetně venkovního skladu, garážového stání. To nabylo právní moci 30. 5. 2022. Stavby účastníků splňují požadavky na vzájemné odstupy staveb. Výstavbou zastřešeného garážového stání nejdéle v měsíci září 2023 vznikl požárně nebezpečný prostor zasahující na parcelu č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, plochou 5,57 m² (což je možné). Stavba žalovaného splňuje veškeré požadavky, které v době vydání stavebního povolení vyžadovaly právní předpisy. Oproti tomu nelze konstruovat žádný skutkový závěr ohledně obohacení žalovaného bez (spravedlivého) důvodu a korespondující ochuzení na straně žalobce.5. Dle závěrů soudu I. stupně tak žalovaný provádí stavbu v souladu s územním rozhodnutím , právnická osoba, , stavebního úřadu, ze dne 15. 4. 2014, č. j. , Anonymizováno, s.z. , adresa, /, Anonymizováno, o umístění stavby: Regulativy prostorového uspořádání staveb a umístění rodinných domů/), a to na základě řádného stavebního povolení vydaného dne 28. 3. 2022, č. j. , Anonymizováno, /, č. účtu, /, Anonymizováno, . , adresa, /, Anonymizováno, . Věc je ve správním řízení ukončena závazně a soudu nepřísluší rozhodnutí vydaná ve správním řízení jakkoliv přezkoumávat. Pokud žalobce tvrdí, že není dodržen odpovídající odstup staveb účastníků a že s ohledem na tvrzené nedodržení odstupové vzdálenosti vznikl požárně nebezpečný prostor zasahující na žalobcem spoluvlastněný pozemek, tato tvrzení nemají žádný význam, neboť těmi není možné se zabývat z hlediska ukončeného stavebního řízení. Je zjevné, že požadované odstupy staveb jsou zachovány a že na žalobcem spoluvlastněný pozemek přesahuje požárně nebezpečný prostor plochou 5,57 m², nikoliv žalobcem tvrzených 10,1 m², ale i tato rozdílná rozměrová skutečnost je bez významu. Vznik požárně nebezpečného prostoru není vázán na souhlas majitele sousedního pozemku a tento (jen) nemá zasahovat přes hranici stavebního pozemku, jak je stanoveno ČSN 73 0802. Tedy vznik požárně nebezpečného prostoru, jak je tomu v daném případě, je možný a akceptovatelný, nejsou-li v jeho ploše další objekty, jak bylo v průběhu řízení zjištěno. Pokud tedy žalovaný provedl stavbu zastřešeného venkovního skladu a garážového stání podle vydaného stavebního povolení, žádné povinnosti stanovené zákonem neporušil a neporušuje.6. Proto nejsou splněny ani základní předpoklady bezdůvodného obohacení na straně žalovaného dle § 2991 o. z., jak tvrdí žalobce. Obohacení může spočívat v rozmnožení majetku obohaceného (Nejvyšší soud ČR 29 Cdo 3281/2012) v podstatě jakoukoliv formou a může spočívat také v tom, že hodnota majetku obohaceného se nesníží, ač by se tak jinak stalo. Současně platí, že rozsah povinnosti vydat bezdůvodné obohacení se neodvíjí od újmy ochuzeného, ale od prospěchu nabytého obohacením (Nejvyšší soud ČR 28 Cdo 4162/15, 25 Cdo 2145/2004, 30 Cdo 2442/2007 nebo 28 Cdo 896/2011). O bezdůvodné obohacení se nejedná v případech, kdy sice dochází například k omezení vlastnického práva ochuzeného, ale toto omezení nevede ke vzniku obohacení jiného (Nejvyšší soud ČR 28 Cdo 804/2017). Mezi obohacením a tomuto korespondujícím ochuzením musí existovat příčinná souvislost. Předpokladem bezdůvodného obohacení je pak to, že k němu došlo bez spravedlivého důvodu, kdy spravedlivým důvodem se primárně rozumí důvod právní. I když bylo shledáno, že v projednávaném případě postavením vedle domu žalovaného zastřešeného venkovního skladu a garážového stání vznikl kolem něho požárně nebezpečný prostor, který zasahuje na pozemek žalobce, jehož je spoluvlastníkem, což je prostor, ve kterém je nebezpečí přenesení požáru sáláním tepla nebo padajícími částmi konstrukce hořícího objektu, nelze jakkoliv dovozovat, že by se jeho vznikem žalovaný na úkor žalobce obohatil, tedy, že by se rozmnožil jeho majetek či naopak se hodnota jeho majetku nesnížila, že by tedy nabyl nějaký majetkový prospěch. Vznikem požárně nebezpečného prostoru žalovaný fakticky pozemek žalobce neužívá, žalobce neomezuje v jeho vlastnickém právu, ani reálně nepůsobí na sousední pozemek tak, že by působil jakékoliv žalobcovo obtěžování. Nejedná se ani o jakékoliv protiprávní užívání cizí hodnoty.7. Soud I. stupně dále vztahy mezi účastníky hodnotil i v širších hlediscích v rovině soukromého práva, vycházeje z atributů vlastnického práva (§ 1011, § 1012 o. z.), maje na zřeteli ust. § 1013 odst. 1, § 1257 odst. 1 a § 2201 o. z. Ovšem ani zde neshledal, že by existující požárně nebezpečný prostor zasahující na žalobcem spoluvlastněný pozemek byl něčím, z čeho by bylo možno ve vztahu k žalovanému dovozovat jakákoli žalobcova práva. Požárně nebezpečný prostor nelze zvažovat jako tzv. imisi, neboť nejde o odpad, vodu, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy apod., která musí působit, a tudíž obtěžovat, a zároveň pro jeho „fyzickou neexistenci“, když jde jen o prostor, ve kterém se v případě požáru tento může šířit. Nelze ani hovořit o tom, že by byl žalobcem spoluvlastněný pozemek žalovaným jakkoliv užíván, okupován, pročež nelze uvažovat ani o případném vzniku věcného břemene či závazku z nájmu. Jelikož vůbec nedochází k intervenci, tedy k tzv. faktickému užívání pozemku žalobce žalovaným, nelze hovořit o tom, že by snad docházelo k užívání nemovité věci bez právního důvodu s nárokem na případné vydání bezdůvodného obohacení. Úvaha žalobce, že požárně nebezpečný prostor by byl „nehmotnou“ částí stavby zastřešeného venkovního skladu a garážového stání žalovaného, tedy že by byl ve vlastnictví žalovaného, je absurdní. Na danou situaci nedopadá ani ustanovení § 1020 o. z., neboť to je uplatnitelné výhradně v případě, kdy neproběhlo správní stavební řízení a nikoliv tehdy, má-li stavebník platný veřejnoprávní titul, jako je tomu v daném případě. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř.8. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Namítl v něm, že dlužnou částku nadále považuje za bezdůvodné obohacení žalovaného, který se nejpozději v srpnu 2023 zmocnil části nemovitosti žalobce v rozsahu přes 10 m² a v ceně přesahující 150 000 Kč v těsné blízkosti jeho domu, kam bez souhlasu žalobce do tohoto prostoru umístil podle stavebním úřadem ověřené projektové d