19 Co 1615/2024-75 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobkyni 49 851,29 Kč s příslušenstvím (výrok I.)., žalobu ve zbytku zamítl pro 2 112,30 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 679 Kč (výrok III.). Žalobce v tomto řízení uplatňoval nárok vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 069 Kč. Žalovaná však zaplatila pouze první splátku, úvěr dále nehradila, a proto došlo k jeho zesplatnění. Žalobkyně proto požaduje dlužnou jistinu úvěru navýšenou o smluvní pokutu, dlužné pojistné za související pojištění neschopnosti splácet a poplatek za sjednání úvěru, celkem 51 963,59 Kč. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím online platformy na internetových stránkách žalobkyně. Žalovaná nejprve zadala jméno a příjmení, rodné číslo a kontaktní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a požadovanou výši úvěru. K ověření totožnosti žalované došlo tak, že žalovaná nahrála do systému snímek svého občanského průkazu. K vyjádření vůle žalované uzavřít úvěrovou smlouvu v podobě, jak byla smlouva zobrazena v internetové platformě došlo tak, že zadala autorizační kód, který jí předtím byl zaslán na její mobilní telefon. Žalobkyně také zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že ověřila výši čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 9 500 Kč ze sirotčího důchodu, neboť tento byl doložen obsahem výpisu z běžného účtu, který již žalobkyně pro žalovanou vedla. Žalovaná dále uvedla, že je studentkou, je svobodná a bydlí ve sdíleném bydlení. Celkové výdaje na domácnost podle údajů žalované činí 4 000 Kč. Žalobkyně tyto údaje porovnala s normativními náklady na bydlení a s výší životního minima a dospěla i k závěru, že žalovaná je schopna splácet úvěr s měsíční splátkou ve výši 982 Kč. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím internetové aplikace, jak žalobkyně popsala, a to bez bližšího odůvodnění. Okresní soud také uvedl, že žalobkyně neprovedla řádné ověření úvěruschopnosti žalované, opět bez bližšího odůvodnění. Okresní soud uzavřel, že nedošlo k uzavření platné smlouvy, žalobkyně proto má nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud vyšel z toho, že žalovaná celkem čerpala částku 49 851,29 Kč, ale ničeho neuhradila, proto žalobě vyhověl v tomto rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná.2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, odvoláním napadá výrok II. rozsudku, tedy částečné zamítnutí uplatněného nároku ve výši 2 112 Kč a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě bude vyhověno v plném rozsahu. Žalobkyně je přesvědčena, že v řízení řádně prokázala uzavření smlouvy o úvěru, když podrobně popsala, jak k tomu došlo a doložila relevantními listinnými důkazy. Žalobkyně řádně provedla identifikaci žalované a poskytnuté finanční prostředky z úvěru byly vyplaceny na předem ověřený bankovní účet žalované. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku v zabezpečeném online prostředí. Okresní soud uvedl pouze to, že nemá za prokázané uzavření smlouvy, nijak však blíže nespecifikoval, v čem spatřuje nedostatečnost žalobcem popsaného postupu či předložených důkazů. Obdobný způsob uzavření smlouvy akceptoval i Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 24 Co 696/2015, když dovodil, že požadavku písemnosti je učiněno za dost i v situaci, kdy smluvní strana opatří smlouvu prostým elektronickým podpisem ve formě unikátního hesla či ID vázaného výhradně k její osobě a může tak učinit i např. kliknutím na příslušné virtuální tlačítko. Právní zástupkyně žalobkyně při odvolacím jednání doplnila, že příliš rigidní přístup soudu k vyřešení této otázky by vedlo k tomu, že dlužníci mohou zneužívat situace a úmyslně nevracet prostředky z takto neplatných smluv. Dalším efektem může být to, že dlužníci namísto čerpání úvěru od bankovních ústavů budou tyto čerpat od nebankovních institucí, což jejich postavení výrazně zhorší. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalované, toto ponechává na posouzení odvolacího soudu.3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. v rozsahu, ve kterém byl rozsudek odvoláním napaden (výrok II.) a ohledně závislého výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně sice je důvodné, nicméně rozhodnutí soudu prvního stupně o částečném zamítnutí žaloby věcně je správné.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, že poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).6. Odvolací soud musí předně konstatovat, že odůvodnění předmětného rozsudku soudem prvního stupně je jak nedostatečné, tak v části zjevně nesprávné. Soud prvního stupně uvádí, že žalovaná měla čerpat celkem částku 49 851,29 Kč a ničeho neuhradila. Tato skutečnost je v příkrém rozporu jak s obsahem žaloby, tak předložených listinných důkazů, z nichž vyplývá, že žalovaná čerpala částku rovných 50 000 Kč a uhradila jednu splátku ve výši 1 069 Kč. Výše bezdůvodného obohacení při neplatné smlouvě tedy činí 48 931 Kč, nikoliv okresním soudem dovozená částka 49 851,29 Kč, která představuje žalobcem vyčíslenou jistinu úvěru. Okresní soud tedy ve výroku I. přiznal žalobkyni více, než na co má nárok. Odvolací soud však tento nedostatek nemůže napravit, neboť výrok v odstavci I. není dotčen odvoláním.7. Odvolací soud se také plně ztotožňuje s odvolací námitkou žalobkyně, že okresní soud v odůvodnění zcela nedostatečně uvádí důvody, pro které žalobkyně neměla prokázat uzavření smlouvy, neboť pouze uvádí, že žalobkyně nedoložila, že ke kontraktačnímu procesu došlo tak, jak popsala. Žalobkyně totiž skutečně popsala podrobně proces, při kterém mělo dojít k uzavření smlouvy, tento navíc dokládala větším množstvím listin, které prokazují pravdivost skutkových tvrzení. Nejen žalobkyni, ale také odvolacímu soudu není zřejmé, v čem spočívá nedostatek na straně žalobkyně ať již ohledně povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti či je prokazovat (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Odvolací soud vychází z provedeného dokazování, a to z listinných důkazů, podle konstantní soudní praxe odvolací soud nemusí opakovat dokazování, pokud jde o listinné důkazy. Podle názoru odvolacího soudu žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru postupem, jak jej popsala. Odvolací soud nemá pochybnosti o identitě žalované jako osoby, která za použití elektronických prostředků komunikace na dálku, konkrétně on-line platformy na internetových stránkách žalobkyně smlouvu uzavřela. Žalovaná totiž nebyla pro žalobkyni neznámou osobou, naopak šlo již o stávajícího klienta žalobkyně, která pro žalovanou vedla běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaná při kontraktačním procesu ověřila svou totožnost jednak tím, že uvedla správné osobní údaje, navíc předložila scan svého občanského průkazu. Také úvěr byl vyplacen na ověřený bankovní účet žalované. Za této situace nemá odvolací soud pochybnosti o tom, že to byla žalovaná, která uzavřela předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně tak, že vyjádřila svou vůli smlouvu uzavřít tím, že do internetové aplikace zadala kód, který jí za tomto účelem byl zaslán její mobilní telefon.8. Odvolací soud nicméně dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná z důvodu po