5 Co 182/2025-129 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavcích I., III. a V. výroku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 114 252 Kč, 93 812 Kč a 66 457 Kč, vše v pravidelných měsíčních splátkách, u všech částek vždy po 1 200 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Ve zbytku byla ve výroku II., IV. a VI. žaloba zamítnuta, a to i co do úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 119 407,94 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, z částky 99 002,71 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení a z částky 69 520,73 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení. Zároveň bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 115,20 Kč a konečně bylo rozhodnuto o tom, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně rozhodoval o nárocích ze třech smluv o úvěrech poskytnutých žalované žalobkyní. Všechny tři smlouvy uzavřené na podzim roku 2023 shledal za neplatné pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně u nich nepostupovala s odbornou péčí a řádně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Dále soud prvního stupně postupoval podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dovodil, že žalovaná je povinna splatit poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů v době přiměřené jejím možnostem, kdy se jedná o speciální úpravu vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., a tuto dobu, jakožto novou dobu splatnosti určil svým rozhodnutím. Splatnost přitom neodvisela od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto soud prvního stupně zamítl žalobu i ohledně úroku z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost žalovaných jistin. Lhůtu k plnění přitom stanovil s odkazem na § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru u všech jistin ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně s odkazem na skutečnost, že žalovaná je v produktivním věku a může pracovat.3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do zamítavých výroků co do zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částek 114 252 Kč a 93 812 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení a z částky 66 457 Kč od 8.6.2024 do zaplacení se včas odvolala žalobkyně. Dle jejího názoru pro aplikaci § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je nezbytné, aby soud dospěl k závěru, že nebylo v možnostech žalované uhradit dluh na výzvu žalobce. K tomu soud prvního stupně nezjistil žádné skutečnosti a neprovedl žádné důkazy. Procesní povinnost tvrdit a navrhovat důkazy je v tomto směru na žalované. Jelikož v řízení nevyšlo najevo, že by měla být aplikována speciální úprava lhůty k plnění, je namístě aplikace úpravy obecné dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Navrhla proto napadený rozsudek změnit v dotčeném rozsahu a přiznat v odvolání požadované zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně poukázala na jí citovanou judikaturu a i na princip hospodárnosti a efektivity soudního řízení a ochranu spotřebitele s tím, že pokud žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradí, bude se žalobce novou žalobou domáhat přiznání nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení, čímž se navýší náklady řízení.4. K odvolání žalobkyně se podáním ze dne 4. 3. 2025 vyjádřila žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka, která naopak navrhla napadený rozsudek jako věcně správný v dotčeném rozsahu spolu s nákladovým výrokem mezi účastníky potvrdit. Odkázala na skutkově totožnou věc řešenou stejným odvolacím soudem v rozsudku ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 19 Co 691/2024, dle něhož zvláštní úprava splatnosti uvedená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vylučuje použití obecné právní úpravy, jak navrhuje žalobkyně.5. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o. s. ř.) a přezkoumal napadené zamítavé výroky v odvoláním dotčených částech týkajících se předmětných úroků z prodlení a dále závislé nákladové výroky postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.6. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, který postupoval plně v souladu s § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a určil dobu plnění, přičemž žalobkyně ani proti určení doby plnění v odstavcích I., III. a V. výroku odvoláním nebrojila, v této části jsou tyto výroky pravomocné. Soud prvního stupně správně nepoužil ustanovení § 1958 o. z., neboť úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální pro případ vrácení poskytnuté jistiny z neplatného spotřebitelského úvěru. Odvolací soud odkazuje i na soudem prvního stupně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, přičemž žalobkyní zmiňované usnesení téhož soudu ve věci 33 Cdo 3808/2023 okamžik prodlení dlužníka v takových věcech neřeší. Napadené rozhodnutí je ve shodě i s žalovanou citovaným rozhodnutím odvolacího soudu ve věci sp. zn. 19 Co 691/2024.7. Odvolací soud proto napadený rozsudek v dotčeném rozsahu potvrdil podle § 219 o. s. ř. včetně správných nákladových výroků.8. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná, náleží jí plná náhrada nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalované vznikly náklady představované hotovými výdaji a odměnou za zastupování advokátem, ovšem tento advokát jí byl v řízení ustanoven opatrovníkem pro její neznámý pobyt. Jeho náklady hradí stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.) a žalobkyně tak tyto náklady žalované uhradí dle § 149 odst. 2 o. s. ř. státu. Tyto náklady byly opatrovníkovi přiznány pravomocně usnesením odvolacího soudu ze dne 10.3.2025, č. j. 5 Co 182/2025 v částce 8 285 Kč.