5 Co 2175/2024-206 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně přikázal movité věci (které specifikuje názvem a jejich hodnotou) ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku pak zamítá žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ohledně vlastnictví dalších movitých věcí označených žalobkyní č. 1 – 3, 5, 7, 8 – 18, 23 – 35, 37, 38, 40 - 43, 45 - 52, 55, 57 – 75, 77, 78, 80 – 89. V odstavci III. pak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku ve výši 220 042 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V odstavci IV. výroku pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se v tomto řízení domáhá vypořádání společného jmění manželů, když manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27.7.2021 sp. zn. 4 C 50/2021, jenž nabyl právní moci dne 16.8.2021. Po provedeném dokazování pak soud prvního stupně dospěl ke zjištění, že účastníci uzavřeli manželství 24.9.2016 a právní moc rozsudku o rozvodu manželství nastala 2.8.2021. Před uzavřením manželství koupili žalovaní nemovitosti v katastrálním území , adresa, , a to kupní smlouvou ze dne 10.8.2016 za 1 050 000 Kč, přičemž 50 000 Kč a 107 000 Kč bylo uhrazeno před podpisem smlouvy a 892 500 Kč z hypotečního úvěru , právnická osoba, . Tyto nemovitosti byly pak prodány kupní smlouvou ze dne 16.4.2021 za 2 599 000 Kč. , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěru ve výši 894 500 Kč, který byl doplacen dne 15.3.2017 a následně byl poskytnut oběma účastníkům úvěr na refinancování úvěru ze smlouvy na rekonstrukci nemovitosti ve výši 1 645 000 Kč. Z něho bylo čerpáno na předchozí úvěr 882 553,94 Kč a který byl mimořádnou splátkou splacen 30.4.2021. Dále v odůvodnění okresní soud podrobně uvádí zjištění ohledně plateb na různé úvěry poskytnuté bankami účastníkům, a to před uzavřením manželství, během manželství i po zániku manželství. Ohledně movitých věcí žalobkyně doložila přehled údajů na rekonstrukci domu ve , obec, a vybavení tohoto domu či informaci z internetu o obvyklých cenách movitých věcí pořízených na rekonstrukci či vybavení a vedle toho konkrétní doklady o koupi z let 2018 – 2020. Ty jsou vystaveny jak na žalobkyni, tak některé na žalovaného. Většina na konkrétní osobu vystavena není. Ohledně investic do rekonstrukce nemovitostí žalovaného v době manželství žalobkyně doložila vlastní rukou psaný deník stavebních prací od roku 2017 do roku 2020, z něhož není patrno, kdo jej psal a přehled výdajů na rekonstrukci a vybavení nemovitosti ve , obec, . Žalovaný prokázal, že některé z movitých věcí nepatří do společného jmění manželů a žalobkyně pak prokázala, že v průběhu manželství byly prováděny rekonstrukční práce na nemovitosti žalovaného. Ty účastníci financovali ze svých příjmů z pracovní činnosti a ze společných úvěrů, za dobu manželství si pak účastníci pořídili stroje a vybavení domácnosti. Též bylo prokázáno, že příjmy žalobkyně činily 17 000 Kč a žalovaného 33 916 Kč.3. I po poučení podle § 118a o.s.ř., které se žalobkyni dostalo, tato nedoplnila tvrzení ohledně movitých věcí označených v žalobě pod položkami č. 1 – 89 a neprokázala tak, že tyto jsou součástí zaniklého nevypořádaného společného jmění účastníků. Soud pak ohledně nich vycházel z nesporných tvrzení účastníků. Vzhledem k době, která uplynula od pořízení movitých věcí soud určil cenu podle § 136 o.s.ř. částkou 8 607 Kč a rozhodl o tom, že tyto věci budou přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Další movité věci než specifikované v odstavci I. výroku pak ohledně nich nebylo prokázáno, že patří do společného jmění manželů účastníků. Proto byla žaloba ohledně nich zamítnuta (odstavec II. výroku).4. Žalobkyně pak uplatňovala investici ve výši 50 000 Kč za rezervační poplatek na koupi nemovitosti žalovaného ve , obec, a 127 312 Kč jako první splátku kupní ceny za tyto nemovitosti. Okresní soud dospěl k závěru, že nelze tyto platby zohlednit ve vypořádání zaniklého SJM, neboť byly provedeny ještě před uzavřením manželství. Investice žalobkyně ve výši 30 200 Kč a 4 000 Kč, a to za projektové práce a za energetický štítek byly uhrazeny za dobu trvání manželství a nejde tak o investice ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného. Dále pak žalobkyně uplatňovala investici ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného v podobě splácení hypotečního úvěru na koupi nemovitostí žalovaného ve , obec, . Okresní soud pak v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně specifikuje průběh dokazování, z něhož vyplynulo, že žalovanému byl poskytnut úvěr č. , č. účtu, , který splácel v průběhu trvání manželství, přičemž příjmy účastníků byly pouze z pracovní činnosti. Splátky do doby refinancování tohoto úvěru dne 15.3.2017 činily 18 312 Kč z úvěru č. , č. účtu, poskytnutého účastníkům, za trvání manželství byla částka 882 553,94 Kč použita na refinancování dědičného závazku žalovaného na koupi nemovitostí ve , obec, . Obě tyto částky je pak nutno vypořádat dle § 742 odst. 1 písm. b) o.z. Obdobně pak bylo třeba zohlednit investice ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného (nemovitostí ve , obec, ), a to ve výši 210 000 Kč a 500 000 Kč, které žalovaný učinil nespornými, neboť další investice popisované žalobkyní nebyly touto ani po poučení dle § 118a o.s.ř. prokazovány.5. Žalovaný pak uplatnil nárok na investici ze SJM do výlučného vlastnictví žalobkyně v souvislosti s úvěrem se splátkami 1 873 Kč od 10/2016 do 5/2018, když takto žalobkyni uhradila , banka, a.s. celkem 161 492,77 Kč, z toho 159 339 Kč za dobu trvání manželství. Okresní soud pak tuto částku považuje za zohlednitelnou ve smyslu výše citovaného ustanovení občanského zákoníku. Jde o splátky z prostředků SJM na úhradu závazků žalobkyně vzniklého před uzavřením manželství.6. Za dobu trvání manželství byl účastníkům poskytnut hypoteční úvěr ve výši 1 164 000 Kč a úvěr ve výši 294 927 Kč, přičemž po zániku SJM uhradil žalovaný z částky z prodeje nemovitostí na tyto úvěry částku 1 123 988,48 Kč a 251 327,10 Kč.7. Soud prvního stupně tak na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že součástí nevypořádaného SJM účastníků jsou movité věci (specifikované v odstavci I. výroku), přičemž vycházel z nesporných tvrzení účastníků a rozhodl o přikázání těchto movitých věcí žalovanému. Tyto věci mají hodnotu 6 938 Kč. Investicemi, které lze zohlednit při vypořádání zaniklého SJM účastníků jsou pak investice ve prospěch žalobkyně ve výši 159 339 Kč a investice ve prospěch žalovaného (18 312 Kč a 882 553,94 Kč) uhrazené ze SJM na hypoteční úvěr žalovaného poskytnutý před uzavřením manželství a použitý na koupi nemovitostí žalovaného ve , obec, Dále jsou to investice ve prospěch žalovaného na rekonstrukci těchto nemovitostí ve výši 210 000 Kč a 500 000 Kč uznané žalovaným. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalovaný získal ze SJM hodnotu 6 938 Kč + 210 000 Kč + 500 000 Kč a též 441 277 Kč coby polovinu z 882 554 Kč a částku 9 156 Kč coby polovinu z 18 312 Kč. Získal tak 1 167 371 Kč. Žalobkyně pak obdržela ze SJM hodnotu 79 670 Kč coby polovinu ze 159 339 Kč. Výše vypořádacího podílu tak činí 1 087 701 Kč (1 167 371 Kč – 79 670 Kč), přičemž z uvedeného vyplývá, že žalovaný by tak měl žalobkyni uhradit částku 1 087 701 Kč. Žalovaný však uhradil hypoteční úvěr ve výši 1 123 988,48 Kč, tj. úvěr poskytnutý oběma účastníkům za trvání manželství, stejně jako 251 327,10 Kč, taktéž z úvěru poskytnutého účastníkům za trvání manželství. Proto je třeba odečíst polovinu z těchto částek od výše vypořádacího podílu, to znamená 1 087 701 Kč – 561 995 Kč (tj. polovina z 1 123 989 Kč) – 125 664 Kč (tj. polovina z 251 328 Kč) tj. 400 042 Kč. Žalovaný však žalobkyni již uhradil 180 000 Kč právě na vypořádací podíl, a proto okresní soud rozhodl, že je povinen zaplatit na vypořádacím podílu rozdíl mezi těmito částkami, tj. 220 042 Kč.8. Proti tomuto rozsudku, avšak jen proti výroku v odstavci III. podal odvolání žalovaný. Uvádí, že odvolání de facto směřuje k výroku o stanovení vypořádacího podílu, neboť soudem provedený výpočet neodpovídá důkazním prostředkům. Žalovaný v odvolání podrobně rekapituluje způsob výpočtu provedeného soudem prvního stupně, na jehož základě dospěl k rozhodnutí, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku ve výši 220 042 Kč. Namítá však, že okresní soud se při tomto výpočtu zmýlil, neboť určité částky dělí na polovic a jiné částky ponechává vcelku bez toho, aniž by zohledňoval polovinu nároku žalovaného na dané částky, viz například částka za movité věci a uznané investice v celkové výši 710 000 Kč. Žalovaný tak nerozporuje zjištěný skutkový stav věci, rozporuje však způsob výpočtu daného vypořádacího podílu. V odvolání poukazuje na to, že žalovaný se tímto výpočtem zaobíral ve svém závěrečném návrhu, ke kterému ale okresní soud evidentně nepřihlédl. Jestliže tak žalovaný (v odvolání písařskou chybou uveden jako žalobce) přejímá následující položky:a) movité