15 Co 23/2026-47 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované, aby zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 9 699 Kč (odst. I.), a zamítl návrh, jímž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 33 467,77 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 11 492,38 Kč za dobu od 18. 5. 2025 do 15. 8. 2025 a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 43 166,77 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení (odst. II.). Dále rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III.), a žalobkyni uložil, aby zaplatila státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově doplatek soudního poplatku ve výši 435 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. IV.).2. Žalobkyně tvrdila, že poskytla žalované na základě smlouvy o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 17. 4. 2025 úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 17. 5. 2025 společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru ve výši 7 767 Kč, úrokem 50 % a poplatkem za předčasné splacení 9 000 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni uhradit, činila 58 467 Kč. Ke dni sepisu žaloby bylo ze strany žalované uhrazeno 20 301 Kč, zbývající částku přes výzvu žalobkyně a upomínku neuhradila. Žalobkyně proto požaduje úhradu jistiny 30 000 Kč, zbytek poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 13 166 Kč, zbytek úroků z prodlení 0,50 % denně z částky 49 467 Kč od 18. 5. 2025 do 15. 8. 2025 ve výši 11 492,38 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 43 166,77 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení.3. Poté, co soud I. stupně věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, k důvodům svého rozhodnutí uvedl, že je povinen i při pasivitě dlužníka v nalézacím řízení zkoumat, zda smlouva není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba takovou smlouvu o úvěru pokládat za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. V daném případě žalobkyně požaduje náhradu úroků ve výši 50 % ročně, což je v rozporu s dobrými mravy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V prvém pololetí roku 2025 se úroková sazba podnikatelských úvěrů pohybovala okolo 5 až 10 %. Vzhledem k tomu, že souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy je nevyvážený, když žalované bylo půjčeno 30 000 Kč a po jednom měsíci je požadováno vrátit téměř dvojnásobek, soud I. stupně považuje tuto smlouvu za absolutně neplatnou. Žalobkyně pak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., podle kterého každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Žalobkyně poskytla žalované 30 000 Kč a vráceno jí bylo 20 301 Kč. Zůstává tedy dluh na jistině 9 699 Kč, který je žalovaná povinna žalobkyni uhradit, a to bez zákonného úroku z prodlení, který není požadován. Ve zbytku byla žaloba žalobkyně zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit, neboť ve věci nebyl vydán k jejímu návrhu elektronický platební rozkaz.4. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho výrokům II., jímž byla žaloba žalobkyně zčásti zamítnuta, a III. o náhradě nákladů řízení účastníků, podala odvolání žalobkyně. Namítla v něm, že možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Jde o úplatu za hlavní plnění. Takovému ujednání je smluvními stranami zpravidla věnována i hlavní pozornost, přičemž strany předpokládají, že plnění bude poskytnuto řádně a včas. Případný zásah do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy pak představuje zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi případu. Žalovaná se mohla dovolat ochrany slabší smluvní strany, přičemž by musela tvrdit a prokazovat okolnosti, které by v rámci užití ust. § 433 o. z. měl soud vzít v úvahu. Žalovaná takové okolnosti netvrdila a nedovolala se postavení slabší smluvní strany. Přiměřeností výše sjednaných úroků, resp. poplatku za poskytnutí úvěru, se zabývaly vyšší soudy v celé řadě svých rozhodnutí a relevantní judikatura vychází z toho, že přiměřenost sjednaného úroku nelze posuzovat paušálně podle obecně stanovené přiměřené úrokové sazby, ale je třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu. To plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 717/2010, příp. z rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, které v odůvodnění akcentuje i rizikovost poskytovaného úvěru a dovozuje, že sjednaný úrok může i několikanásobně překračovat úrok obvykle poskytovaný bankami. Namítnout však lze i to, proč by zrovna sazby bank měly být jakousi referenční hranicí pro stanovení přiměřenosti smluvních a sankčních úroků. Banka je soukromým podnikatelským subjektem stejně jako žalobkyně a má tedy před zákonem zásadně rovné postavení jako žalobkyně, tím spíše, že žádná banka, pokud je žalobkyni známo, obdobné úvěry jako žalobkyně ani neposkytuje. K dané problematice se vyjádřil i Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozhodnutí č. j. 8 Co 431/2025-56 a Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí č. j. 26 Co 196/2025-63. Podle nich sazba úroku z prodlení stanovená nařízením vlády, jež se považuje za ujednanou v případě, že výše úroku z prodlení nebyla stranami sjednána, nemusí s ohledem na různorodost smluvních vztahů vždy odpovídat jejich konkrétní realitě a z různých důvodů mohou být sjednávány úroky z prodlení v jiné výši. Pouze takové ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. Výrazná (mnohonásobná) odchylka sjednané výše smluvního úroku z prodlení od sazby stanovené nařízením vlády tedy může být signálem rozporu takového ujednání s dobrými mravy, sama o sobě (bez posouzení relevantních okolností jejího sjednání) takový rozpor ještě neznamená. Při posuzování souladnosti či rozporu ujednání s dobrými mravy je třeba přihlédnout jen k těm okolnostem, které existovaly v době, kdy k tomuto ujednání došlo (tj. v době uzavření smlouvy). Primárně je přitom třeba hodnotit důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, a to ve vztahu k plnění jeho funkcí v konkrétní věci. Relevantní může být také další obsah posuzované smlouvy a skutečnost, zda současně s úroky z prodlení byla sjednána i jiná sankce za prodlení plnící obdobné funkce (např. smluvní pokuta) či zda byla pohledávka věřitele zajištěna a jakým způsobem. Zohlednit lze také skutečnost, zda se jedná o vztah mezi podnikateli, kteří vystupují jako profesionálové, či zda se jedná o vztahy nepodnikatelské, typicky vztahy spotřebitelské.5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.6. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu dotčeném odvoláním, tj. pouze ve výroku II., jímž byla žaloba žalobkyně zčásti zamítnuta, a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení. Rozsudek soudu I. stupně v odstavci I. o platební povinnosti žalované a v odstavci IV., jímž bylo žalobkyni uloženo doplatit soudní poplatek za žalobu, nebyl odvoláním žalobkyně dotčen a v těchto částech nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.).7. Odvolání žalobkyně není důvodné.8. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou uzavřela se žalovanou, a to mimo jiného s poukazem na výkladovou praxi Nejvyššího soudu a konkrétní rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Praze.9. Podle smluvních ujednání (č.l. 13 a násl. spisu) žalobkyně poskytla na základě smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené dne 17. 4. 2025 žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, za poplatek za sjednání a čerpání úvěru 19 467 Kč (po uplatnění slevy 7 767 Kč), s datem splatnosti úvěru dne 17. 5. 2025, dobou trvání úvěru 30 dnů, roční úrokovou sazbou 50% p. a., celkovou výší úroku 1 233 Kč, celkovou dlužnou částkou splatnou žalovanou 50 700 Kč (dlužnou částkou po slevě 39 000 Kč) a poplatkem za předčasné splacení úvěru 9 000 Kč. V případě, že žalovaná na požadavek žalobkyně nezašle vlastnoručně podepsané vyhotovení smlouvy, nahradí smluvní pokutu 1 000 Kč. Úvěrový úrok dle sjednané roční úrokové sazby z dlužné jistiny úvěru je přičítán denně až do úplného zaplacení jistiny úvěru. Byla-li účastníky smlouvy sjednána jakákoli sleva na příslušenství úvěru, je sjednána s rozvazovací podmínkou, že pokud nebude úvěr uhrazen řádně a včas, práva a povinnosti vyplývající z ustanovení o slevě zanikají.