15 Co 33/2026-73 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 016,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 10. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 33 308,50 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 30. 10. 2024 způsobil dopravní nehodu, kdy došlo k poškození vozidla žalobkyně Ford Tranzit, RZ , SPZ, , které projíždělo okolo, když žalovaný na svém vozidle umístěném na přívěsném vozidle otevřel dveře do vozovky. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že potvrdil, že dne 30. 10. 2024 došlo k dopravní nehodě, při níž došlo ke kontaktu mezi vozidlem žalobkyně a dveřmi jeho vozidla odstaveného na vleku u krajnice komunikace, nicméně tvrdil, že dveře byly pootevřené bez aktivního otevření z jeho strany.3. Na základě provedeného dokazování (svědecká výpověď řidiče žalobkyně , adresa, , záznam o dopravní nehodě ze dne 30. 10. 2024, fotografie a videa pořízená bezprostředně po nehodě a záznam telefonického hovoru na tísňovou linku Policie ČR ze dne 30. 10. 2024) měl soud I. stupně za prokázané, že dne 30. 10. 2024 kolem 18:30 hod. došlo k dopravní nehodě v , adresa, v Táboře, při které došlo ke střetu vozidla ve vlastnictví žalobkyně, které řídil , jméno FO, , s vozidlem umístěným na tzv. podvalníku, který byl připojen za vozidlem odstaveným na kraji vozovky těsně za krajnicí a který obsluhoval žalovaný. Ke střetu vozidel došlo v momentě průjezdu vozidla žalobkyně kolem vozidla na podvalníku, neboť dveře daného vozidla byly otevřené tak, že zasahovaly do vozovky a vozidlo žalobkyně o ně zavadilo zrcátkem. Při sepisu záznamu o nehodě žalovaný zavinění dané nehody nijak nerozporoval. Z provedených důkazů je dále zřejmé, že dveře vozidla nemohly být otevřeny dokořán (při nárazu by došlo k jejich utržení), ani nemohly být otevřeny na pouhých 5 cm (jejich pootevření by nepřesáhlo hranici podvalníku). S největší pravděpodobností byly dveře vozidla na podvalníku otevřené tak, že již zasahovaly do vozovky, přičemž vozidlo nebylo nijak osvětleno či reflexně označeno, a jeho tmavá barva jeho viditelnost ještě zhoršovala. Přitom žalovaný jak do telefonického hlášení na tísňovou linku, tak i do záznamu o dopravní nehodě, sám uvedl, že dveře vozidla nechal nejspíš otevřené (chystal se s vozidlem sjíždět, čemuž nasvědčovaly i připravené nájezdy na podvalníku). Řidič vozidla žalobkyně si nebyl jistý, kde žalovaný v době nehody byl a kdy došlo k otevření daných dveří, nicméně otevření dveří si na vzdálenost 6 – 10 metrů nevšiml, a proto jej následná rána překvapila. O věrohodnosti výpovědi uvedeného svědka neměl soud pochybnosti. Po dohodě se žalovaným pak žalobkyně nahlásila danou pojistnou událost pojišťovně žalovaného a teprve poté, co se žalovaný dozvěděl, že bylo odmítnuto pojistné plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla RZ , SPZ, (podvalník) s odůvodněním, že k nehodě došlo při manipulaci s nákladem, začal tvrdit, že dveře aktivně neotevřel a v okamžiku nehody stál na straně u spolujezdce. Pakliže soud žalovaného podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil k označení důkazů k prokázání způsobu zavinění dané dopravní nehody, zejména ohledně manipulace s dveřmi v momentě nehody, žalovaný žádné důkazy nenavrhl. Soud I. stupně proto uzavírá, že žalovaný při pokusu o skládání nákladu (vozidla z podvalníku) ohrozil bezpečnost provozu na pozemní komunikaci, když náklad řádně nezajistil a tento zasahoval do vozovky bez jakéhokoliv upozornění či označení. Vytvořil tak nepředvídatelnou překážku, se kterou se střetlo vozidlo žalobkyně a došlo k jeho poškození. Žalobkyni v souvislosti s touto nehodou vznikla škoda ve výši 84 016,35 Kč. Jelikož žalovaný vlastním zaviněním porušil zákonnou povinnost (odkaz na ust. § 5 odst. 1 písm. i), § 52 odst. 2, 7 a § 26 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen zákon o silničním provozu), soud I. stupně s odkazem na § 2910 o. z. žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úspěšné žalobkyni pak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení v částce 33 308,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení.4. Rozsudek v celém rozsahu napadl odvoláním žalovaný s tím, že se soud I. stupně chybně vyrovnal zejména se zaviněním dopravní nehody (pouze uvěřil tvrzením žalobkyně) a že nebyly provedeny veškeré navržené důkazy. V této souvislosti poukázal na to, že navrhoval vyžádání záznamu o volání na linku 158 po nehodě, když se uskutečnily 3 hovory, ovšem jako důkaz byl proveden pouze jeden z nich. Pochybení soudu pak spatřuje v tom, že nezkoumal příčiny dopravní nehody, když je nepochybné, že na té se podílel i řidič žalobkyně, který si počínal nedostatečně obezřetně, nesledoval provoz a možné překážky. Výpověď řidiče žalobkyně je v rozporu s tím, co uváděl na místě samém po nehodě, co bylo sepsáno do protokolu o dopravní nehodě; věrohodnost jeho výpovědi je snížena tím, že je zaměstnancem žalobkyně. Žalovaný odmítá, že by v době nehody s vozidlem na podvalníku manipuloval, neboť v té době stál na chodníku. Soud měl rovněž aplikovat zásadu gradace příčinné souvislosti a zkoumat, které z více příčin byly pro vznik škody významné; k osvětlení příčin vzniku škody mělo být i bez návrhu zadáno vypracování znaleckého posudku. Stejně tak soud dle názoru žalovaného rezignoval na zjištění skutečné výše škody, když pouze vyhověl návrhu žalobkyně. Proto navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.5. Žalobkyně naopak navrhla potvrzení rozsudku s tím, že provedené důkazy byly dostačující pro posouzení věci. Žalovaný zaparkoval na nesprávném místě, přičemž jedny z dveří na levé straně vozidla přepravovaného na podvalníku nechal otevřené. Řidič žalobkyně jel opatrně, přiměřenou rychlostí a za snížené viditelnosti nemohl zaznamenat, že na vozidle odstaveném na přepravníku jsou otevřené dveře. Vozidlo na přepravníku bylo černé barvy, zaparkované přímo na krajnici, tedy každé otevření dveří směrem k vozovce znamenalo zásah do vozovky. Žalovaný primárně své zavinění uznal a vyplnil záznam o dopravní nehodě, celý postoj k věci změnil až poté, co jeho pojišťovna odmítla plnit. Gradace příčinné souvislosti zde nepřichází v úvahu, protože následek způsobil pouze žalovaný. Škoda pak byla podrobně popsána a dokladována žalobkyní, když vozidlo bylo opraveno a žalobkyně musela peníze vynaložit.6. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.7. Z obsahu spisu soudu I. stupně, zejména z protokolu o jediném jednání dne 5. 9. 2025 plyne, že soud I. stupně provedl všechny účastníky navržené důkazy, přičemž po poučení účastníků dle § 118b o. s. ř. (koncentrace řízení) a po poučení žalovaného dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů ohledně toho, že k zavinění dopravní nehody nedošlo žalovaným, ani jeden z účastníků další důkazy nenavrhl. Je pravdou, že žalovaný v rámci uvedeného jednání soudu I. stupně po provedení důkazu záznamem z telefonického hovoru na Policii ČR dne 30. 10. 2024 uvedl, že po nehodě volali na policii asi třikrát, nicméně žádný důkazní návrh (tedy vyžádání si dalších hovorů od Policie ČR) neoznačil. Tudíž jeho odvolací námitku, že se soud I. stupně nevyrovnal s jeho důkazními návrhy, nelze považovat za opodstatněnou. Pokud se s ohledem na sdělení žalovaného při jednání soudu I. stupně o vícero telefonátech na Policii ČR (rovněž svědek , jméno FO, potvrdil, že na policii volal dvakrát a jednou mu volala policie) nabízelo, aby další telefonáty na Policii ČR byly jako důkaz vyžádány soudem ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř., učinil takový dotaz na Policii ČR odvolací soud, nicméně ze zprávy Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje ze dne 30. 1. 2026 bylo zjištěno, že veškeré záznamy komunikací na linku tísňového volání 158 z roku 2024 jsou z datového úložiště nenávratně vymazány.8. Soud I. stupně tak učinil skutkové závěry o dopravní nehodě ze dne 30. 10. 2024 na základě důkazů, které k návrhu účastníků provedl, tedy zejména na základě záznamu o dopravní nehodě ze dne 30. 10. 2024 sepsaného řidičem vozidla žalobkyně , adresa, a žalovaným, fotografií a videí pořízených bezprostředně po nehodě, záznamu telefonického hovoru na tísňovou linku Policie ČR ze dne 30. 10. 2024 a svědecké výpovědi řidiče žalobkyně , adresa, . Tuto výpověď hodnotil soud I. stupně ve spojitosti s obsahem ostatních shora konstatovaných důkazů, přičemž v odůvodnění rozsudku se vypořádal i s nepřesností výpovědi svědka co do data dopravní nehody (ve výpovědi nesprávně uvedl 12. 12. 2024), která nemohla mít vliv na celkovou věrohodnost jeho výpovědi. Tu nelze zpochybn