15 Co 537/2025-74 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 35 475 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku, zamítl žalobu na zaplacení částky 5 857,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 789,92 Kč a úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 37 377,20 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci k rukám , Jméno advokáta, náklady řízení v částce 12 394,90 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku.2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobce se domáhal plnění z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky. Protože žalovaný své smluvní povinnosti porušil, a uhradil pouze částku 4 423 Kč, žalobce od smlouvy odstoupil a ke dni 15. 2. 2025 ji považuje za splatnou. Soud I. stupně měl po provedeném dokazování prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dne 19. 5. 2024 komunikačními prostředky na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 898 Kč a následně byla čerpána částka 28 000 Kč. Měl tedy za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. a protože se jedná o smlouvu spotřebitelskou, zabýval se i bez návrhu otázkou platnosti dané smlouvy z hlediska ust. § 580 odst. 1 o. z. Vyšel z toho, že byl sjednán úrok 29,97 % ročně v případě účelového čerpání úvěru a úrok 29,9 % ročně v případě neúčelového čerpání úvěru. Takto sjednané úroky soud porovnal s úrokovou sazbou obvyklou v době jejich sjednání uplatňovanou bankami při poskytování úvěrů a půjček. Dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní v květnu 2024 činila 6,11 % ročně, v případě úvěrů s fixací úrokové sazby nad jeden rok do pěti let 8,86 % ročně. Sjednaná úroková sazba tvoří trojnásobek těchto obvyklých úroků, proto v části týkající se sjednaných úroků je smlouva pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Byly pak sjednány i další dosti vysoké poplatky, které byly spojeny s případným prodlením žalovaného, a to za upomínky 400 Kč až 600 Kč, sankce za ukončení smlouvy z důvodu prodlení 1 500 Kč, které představují fakticky navyšování zisku žalobce. Za situace, kdy byl sjednán vysoký úrok, vysoké poplatky spojené s upomínáním, se skončením smlouvy a smluvní pokuta 0,1 % denně, je zřejmé, že smlouva je nevyvážená v neprospěch spotřebitele a je zde zjevný rozpor s dobrými mravy. Proto soud I. stupně shledal, že celá smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a nebylo již zapotřebí zkoumat smlouvu z jiných hledisek, např. z hlediska procedury posuzování úvěruschopnosti žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce má nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. Žalovaný obdržel dle smlouvy částky 11 898 Kč a 28 000 Kč, zaplatil 4 423 Kč, proto je výše bezdůvodného obohacení dána částkou 35 475 Kč. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud žalovanému delší lhůtu v trvání 2 měsíců, jelikož částka, kterou má žalovaný zaplatit je poměrně vysoká. Nárok na zaplacení úroků z prodlení žalobce nemá, jednak z důvodu toho, že splatnost nároku na bezdůvodné obohacení soud stanovuje až tímto rozhodnutím a jednak z předžalobní výzvy zaslané žalovanému žalobcem ze strany jeho zástupce vyplývá, že pokud v ní byla stanovena lhůta k plnění 7 dnů od její datace, tedy od 29. 4. 2025, předal jí zástupce žalobce k poštovní přepravě až 5. 5. 2025, tedy den před uplynutím lhůty k plnění a žalovanému v této lhůtě nemohla být ani doručena. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Předmětem odvolacího řízení učinil lhůtu k plnění uvedenou v odstavci I., zamítnutý zákonný úrok z prodlení uvedený v odstavci II. a výrok o nákladech řízení. Namítl, že soud I. stupně nesprávně vyšel z toho, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení se stanovuje až tímto rozhodnutím s odkazem na § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 1Sb. a s přihlédnutím k okolnostem případu. Otázku přiměřené lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení posuzoval soud z úřední povinnosti, aniž by k tomu měl tvrzení, a aniž by měl prokázány relevantní skutečnosti ze strany žalovaného. Došlo tak k suplování procesní aktivity žalovaného, který se k věci vůbec nevyjádřil a nenavrhl žádné důkazy o svých možnostech plnění. Přiměřenost lhůty k vydání bezdůvodného obohacení je přitom dána zejména tvrzeními a návrhy účastníků, nikoliv úvahou soudu bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu. Opačný postup je v rozporu s principem rovnosti účastníků řízení. Jak uvádí odborná literatura, je to dlužník, který má tvrdit a prokazovat, že není schopen dluh splnit v zákonné lhůtě. Soud se však neobejde bez tvrzení a důkazů od žalovaného. Dále namítl, že v prodlení se zaplacením přiznané částky byl žalovaný od 16. 2. 2025 s ohledem na odstoupení od smlouvy ke dni 3. 2. 2025. Již v tomto dopise byl žalobce vyzván k úhradě celé částky a splatnou se stala zbylá část dluhu. Pokud pak soud I. stupně stanovil lhůtu k plnění 2 měsíce od právní moci rozsudku, přestože žalovaný nedoložil žádné důkazy o svých majetkových poměrech, jde o postup nesprávný (např. nález sp. zn. I. ÚS 2901/23). Delší lhůtu splatnosti lze stanovit jen na základě konkrétních důvodů vyplývajících ze zjištěného skutkového stavu. Proto navrhl, aby byla odvolacím soudem určena lhůta k plnění 3 dny a aby žalobci byl přiznán zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.4. Odvolací soud věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. pouze v rozsahu dotčeném odvoláním, tj. v odstavci I. v části výroku o lhůtě k plnění a v odstavci II. v části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení z částky 35 475 Kč ve výši 12% ročně od 16. 2. 2025 do zaplacení.5. Odvolání je důvodné.6. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předmětná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. v platném znění a že žalobci náleží bezdůvodné obohacení představující částku 35 475 Kč. Žalobce proti tomuto závěru v odvolání nebrojil, proto z něho vyšel i odvolací soud a jakákoli argumentace žalobce zákonem o spotřebitelském úvěru jde nad rámec věci, jelikož tento zákon na závěr o neplatnosti smlouvy soud I. stupně neaplikoval (což také výslovně v odůvodnění svého rozsudku vyjádřil). Pakliže soud I. stupně věc posoudil podle občanského zákoníku, nemůže být správný jeho závěr, že žalobci nenáleží zákonný úrok z prodlení z přiznané částky představující bezdůvodné obohacení. I na vydání bezdůvodného obohacení dopadá ustanovení § 1970 o. z., dle něhož platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení pak stanoví nařízení vlády. Žalobce tvrdil, že žalovaný se dostal do prodlení poté, kdy byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl písemně vyzván k okamžitému zaplacení celého dluhu. K tomuto tvrzení doložil listinu nazvanou odstoupení od smlouvy o úvěru, výzva k okamžité úhradě dluhu a oznámení o zániku pojištění ze dne 3. 2. 2025, která byla žalovanému způsobem obvyklým u žalobce doručována na adresu , adresa, . S ohledem na uvedené byl tedy žalovaný ke dni 16. 2. 2025 nepochybně v prodlení se zaplacením přiznané částky, a proto se žalobce od tohoto data důvodně domáhá zákonného úroku z prodlení, který ke dni prodlení představuje 12%.7. Důvodně žalobce také namítá, že soud I. stupně pochybil i při určení lhůty k plnění. Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Má-li soud za to, že je namístě určit delší lhůtu nebo povolit splátky, musí být tato část výroku rozhodnutí soudu podložena zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr soudu, že je vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků vhodné určit lhůtu delší než 3 dny nebo stanovit splátky. Takové náležité podklady soud I. stupně neměl a při naprosté pasivitě žalovaného ani nemohl mít k dispozici, proto nemohl učinit jasný a přesvědčivý závěr o delší lhůtě k plnění než je 3 dny od právní moci rozsudku. Pouhé konstatování, že žalovaný má zaplatit poměrně vysokou částku je z hlediska shora citovaného ustanovení naprosto nedostačující.8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v přezkoumávaném rozsahu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen plnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku a že je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12% z částky 35 475 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení rovněž ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. způsobem uvedeným ve výroku I. toh