15 Co 544/2025-106 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Pelhřimově (dále jen soud I. stupně) uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobci částky 18 500 Kč a 18 990 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % od 25. 11. 2024 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (odst. I., II.), zamítl návrh v rozsahu, pokud se jím žalobce domáhal zaplacení dalšího zákonného úroku z prodlení z částek 18 500 Kč a 18 990 Kč ve výši 15 % od 22. 10. 2024 do 24. 11. 2024 a ve výši 2,25 % od 25. 11. 2024 do zaplacení (odst. III. a IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. V.) a žalobci uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude specifikována v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci usnesení (odst. VI.).2. Žalobce poté, co původní žalobu o zaplacení částky 87 073,06 Kč s příslušenstvím vzal zčásti zpět a řízení bylo zčásti zastaveno, domáhal se zaplacení částek 18 500 Kč a 18 990 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % od 22. 10. 2024 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, vycházejícího ze smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 10. 2022 a č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2022 uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, Žalovanému byl z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven v řízení opatrovník, který zpochybnil pravost podpisu žalovaného na úvěrových smlouvách a namítl, že tak nebylo doloženo uzavření smluv, nebylo prokázáno poskytnutí úvěrů, ani to, co mělo být vráceno.3. Soud I. stupně ze žádosti o spotřebitelský úvěr a zákaznické karty ze dne 29. 8. 2022 zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o úvěr ve výši 30 000 Kč, při sepisu žádosti byly zjišťovány údaje k osobě žadatele, ta byla kontrolována různými doklady, totožnost byla zjišťována i jeho zaměstnavatelem a výší příjmů, žádost je v několika místech podepsána; na jejím základě pak došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 8. 2022 č. , hodnota, a žalovanému byl poskytnut úvěr 30 000 Kč (dále se žalovaný zavázal vrátit poplatek 31 992 Kč), přičemž svým podpisem potvrdil, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr a zákaznické karty ze dne 12. 10. 2022 pak bylo zjištěno, že žalovaný požádal o další úvěr ve výši 20 000 Kč, opět byly zjišťovány údaje ohledně osoby a zkontrolována jeho totožnost, na základě této žádosti byla dne 12. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a žalovanému poskytnuto 20 000 Kč (navíc se zavázal vrátit ještě 17 490 Kč), přičemž opět podepsal, že částku v hotovosti obdržel. Z tabulky o umoření pak vyplývá, že žalovaný zaplatil na dluh č. , hodnota, dne 13. 12. 2022 částku 1 500 Kč a na dluh č. , hodnota, v září a v říjnu 2022 částky 3 610 Kč, 3 700 Kč a 3 700 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek byly obě pohledávky původním věřitelem postoupeny na žalobce.4. Na základě těchto zjištění soud I. stupně uzavírá, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným skutečně 2 smlouvy o úvěru, neboť na smlouvách je na několika místech podpis žalovaného, jeho totožnost byla ověřena a soud nemá důvod pochybovat o tom, že to byl žalovaný, kdo smlouvu uzavřel a svým podpisem potvrdil, že půjčené částky přijal; pokud by je nepřijal, neměl by žádný důvod je splácet. Nicméně vzhledem k výši dohodnutých úroků a výši RPSN dospívá soud k závěru, že obě smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy neplatné, tedy žalobce má nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. Vzhledem k tomu, že ze smlouvy č. , hodnota, bylo žalovanému poskytnuto 20 000 Kč a vráceno 1 500 Kč, je výše bezdůvodného obohacení 18 500 Kč, v případě smlouvy č. , hodnota, bylo žalovanému poskytnuto 30 000 Kč, žalovaný vrátil 11 010 Kč, tedy bezdůvodné obohacení činí 18 990 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci toto bezdůvodné obohacení s úroky z prodlení ve smyslu § 1960 a § 1970 o. z. ve výši 12,75 % ročně od 25. 11. 2024, vycházeje z oznámení o postoupení pohledávek, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu přímo žalobci (oznámení předáno k poštovní přepravě 11. 11. 2024, ve smyslu § 573 o. z. lze považovat výzvu za doručenou 3. pracovní den po odeslání, tedy 14. 11. 2024, a s ohledem na stanovenou lhůtu k plnění 10 dnů tato uplynula dne 24. 11. 2024); ve zbývajícím rozsahu týkajícím se úroku z prodlení proto soud žalobu zamítl. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Jelikož žalobce byl ve větší míře neúspěšný, soud I. stupně dle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o jeho povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení, které vznikly z důvodu zastoupení žalovaného ustanoveným opatrovníkem ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř. s tím, že o odměně ustanoveného opatrovníka, stejně jako o částce náhrady nákladů řízení, které je povinen zaplatit žalobce státu, bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku ve věci samé.5. Rozsudek ve výrocích I. a II. o platební povinnosti napadl odvoláním žalovaný, prostřednictvím ustanoveného opatrovníka. Poukázal na to, že popřel pravost podpisu žalovaného na listinách předložených žalobcem; jelikož jde o soukromé listiny, byl žalobce povinen prokázat pravost podpisu. Přitom pochybnosti o pravosti podpisu žalovaného vyvolávají konkrétní skutečnosti, tedy že smlouvy jsou předtištěné a údaje do nich doplňovány rukou, žalobce nedoložil skutečné přijetí údajných splátek půjček od žalovaného, částky uvedené na listinách jsou nečitelné a na první pohled je znatelné, že byly přepisovány, přičemž žalobce nedoložil ani žádnou kopii dokladu ohledně ověření totožnosti žalovaného (ohledně svého názoru opatrovník žalovaného odkázal i na konkrétní komentářovou literaturu). Proto navrhoval změnu napadeného rozhodnutí a zamítnutí žaloby, popřípadě zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.6. Žalobce považoval odvolací námitky za liché, nepřípustné a účelové a ztotožnil se s názorem soudu I. stupně, že smlouvy byly žalovaným uzavřeny. Proto navrhl potvrzení rozsudku.7. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výslovně napadených výrocích I. a II. o platební povinnosti žalovaného a dále pak v závislých výrocích V. o nákladech řízení účastníků a VI. o nákladech státu; rozsudek soudu I. stupně v odstavci III. a IV. ve výrocích o částečném zamítnutí žaloby nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).8. Odvolání žalovaného není důvodné.9. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř., uvedl stanoviska obou procesních stran, zjištění učiněná z provedených důkazů a následně vyložil, na základě jakých úvah, s ohledem na námitky vznesené opatrovníkem žalovaného, dospěl k příslušným skutkovým závěrům, tedy že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru a že žalovanému byly peněžní prostředky na základě těchto uzavřených smluv poskytnuty, přičemž je splatil pouze částečně. Odvolání žalovaného tak nelze přisvědčit v názoru, že se soud I. stupně se vznesenými námitkami týkajícími se popření pravosti podpisu žalovaného nevypořádal. Odvolací soud proto ohledně těchto záležitostí plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž dodává následující.10. Ustálená soudní praxe je jednotná v názoru, že jestliže účastník popře pravost, respektive správnost soukromé listiny, pak platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny (shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1031/96). Tvrdí-li tedy žalobce, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným 2 smlouvy o spotřebitelských úvěrech, na základě kterých poskytl žalovanému příslušné peněžní prostředky, přičemž žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka zpochybnil uzavření těchto smluv, jakož i pravost dalších listin předložených žalobcem, tížilo důkazní břemeno k prokázání shora uvedených tvrzení žalobce, neboť jím předložené listiny neměly charakter listin veřejných ve smyslu § 134 o. s. ř., ale listin soukromých, ohledně jejichž pravosti a správnosti platí shora uvedený výklad. Při hodnocení listin předložených žalobcem k prokázání jeho shora uvedených tvrzení postupoval soud I. stupně v souladu s § 132 o. s. ř., tedy tyto důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.11. Soud I. stupně tedy správně přihlížel k tomu, že obě žádosti o spotřebitelské úvěry byly žadatelem na několika místech podepsány, že tyto podpisy, včetně podpisů na následných smlouvách o spotřebitelském úvěru, se jeví na první pohled shodnými, že na žádostech o spot