15 Co 549/2025-63 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Shora citovaným usnesením zamítl soud I. stupně žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se rušení držby žalobce spočívající v užívání příjezdové cesty osobním vozidlem vedoucí částečně přes pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, a částečně přes pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsaného na LV č. , hodnota, u téhož katastrálního úřadu, k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a domu č. p. , Anonymizováno, , který je součástí p. č. st. , Anonymizováno, a p. č. st. , Anonymizováno, vše rovněž v k. ú. , adresa, , a rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem nemovitých věcí, a to parcely p. č. st. , Anonymizováno, , na níž stojí stavba bez č. p./č. e., parcely č. , Anonymizováno, , jejíž součástí je stavba bez č. p./č. e., parcely p. č. st. , Anonymizováno, , na níž stojí stavba č. p. , Anonymizováno, rodinný dům, a domu č. p. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . K přístupu k těmto nemovitým věcem vždy užíval nezpevněnou cestu, která vede z asfaltové silnice na p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví městyse , adresa, a částečně na žalovaným vlastněném pozemku p. č. , Anonymizováno, . Dne 26. 8. 2025 žalobce zjistil, že žalovaný oplotil svůj pozemek p. č. , Anonymizováno, a v důsledku toho zúžil příjezdovou cestu k nemovitým věcem žalobce, kterou již nelze použít pro motorové vozidlo, neboť je příliš úzká. Tímto žalovaný ruší držbu žalobce, který ve lhůtě, kdy se o tomto rušebním jednání dozvěděl, podal předmětnou žalobu.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.4. Na základě listin připojených žalobcem k žalobě a opatřených samotným soudem okresní soud dovodil, že má prokázané vlastnické vztahy k předmětným nemovitým věcem a že žaloba z rušené držby byla podána včas. Žalobce drží již z předchozích let právo průjezdu osobním vozidlem (a průchodu) po části parc. č. , Anonymizováno, a po části parc. č. , Anonymizováno, , kterou vlastní žalovaný, ke svým nemovitým věcem, které tvoří celek, jemuž vévodí parc. č. st. , Anonymizováno, Na ni v severní části navazují další dvě pozemkové parcely žalobce č. , Anonymizováno, , jejichž součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, .5. Po právní stránce hodnotil soud I. stupně věc dle § 988 odst. 1 o. z., podle kterého držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Tímto právem může být právo služebnosti, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco strpět nebo něčeho se zdržet (§ 1257 odst. 1, § 1260 odst. 1 o. z.). Takovým právem může být tedy konkrétně i právo průjezdu (běžným osobním vozidlem) a průchodu. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Smyslem rušené držby tedy není ochrana práva, ale ochrana pokojného stavu.6. Žalobce svémocné rušení držby prokázal, neboť ze strany žalovaného je bráněno v další realizaci průjezdu po části jeho pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zřízeným oplocením. Proto lze uzavřít, že držba práva služebnosti je skutečně rušena (§ 178 o. s. ř.) a zasluhuje žalobcem požadované ochrany. Žaloba je zároveň podána ve lhůtě 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i osobě, která držbu ruší. Soud I. stupně však přistoupil k zamítnutí žaloby, neboť žalobcem navrhovaný výrok rozhodnutí, kterým má být určen průjezd osobním vozidlem, což je v podstatě právo odpovídající věcnému břemeni (služebnosti), musí být dostatečně určitý, zvlášť v případě, kdy právo nemá být užíváno v celém rozsahu služebného pozemku. Musí z něho tedy jednoznačně vyplývat, kudy cesta vede. Pak je podle názoru soudu I. stupně nezbytné, aby součástí rozhodnutí, byť z rušené držby, kterým je takovéto žalobě vyhověno, byl geometrický plán vytyčující, kudy cesta vede (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2989/2006). To v dané věci naplněno není, a proto soud I. stupně žalobě žalobce nevyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. Namítl v něm, že podle jeho názoru požadavek soudu I. stupně, aby v předmětné žalobě specifikoval dostatečně a určitě průběh příjezdové cesty, v jejímž užívání je žalovaným bráněno, přiložením geometrického plánu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2989/2006, je nesprávný, neboť ani citované rozhodnutí na danou věc nedopadá. Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Žalobce unese důkazní břemeno tehdy, prokáže-li existenci držby sporného práva, rušení práva žalovaným a reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnu (shodně nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2463/21 či IV. ÚS 4306/18). Žalobce navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně změnil a jeho žalobě vyhověl.8. Žalovaný navrhl potvrzení usnesení soudu I. stupně a ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že podle něj soud I. stupně vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žaloba žalobce je pokusem o šikanování žalovaného, který nijak nepřekáží v pokojném stavu věcí. Cestu, která vede přes pozemky žalovaného, nijak nepřehradil, nebrání v jejím užívání a také strpěl, aby tato cesta byla přes jeho pozemek ze strany města opravena.9. Odvolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu.10. V průběhu jednání odvolacího soudu dne 12. 2. 2026 žalovaný dále k věci uvedl, že nemá informace o tom, že by žalobce příslušnou přístupovou cestu používal pro příjezd vozidel. Byl tam pouze jakýsi chodníček. Navíc žalobce má z druhé strany svých nemovitých věcí rovněž přístupovou cestu, kterou mu v současné době obec vyspravila. Oplocení kolem svého pozemku skutečně vyhotovil a vlevo od něj je obecní pozemek. Prostor mezi jeho novým oplocením a budovou na druhé straně obecního pozemku nyní není průjezdný osobním automobilem, možná tak Smartem.11. Žalobce k věci v průběhu odvolacího řízení uvedl, že pokud jde o přístup k jeho nemovitým věcem z druhé strany, historicky by tam nějaký přístup mohl být, ale jedná se o přístup přes pozemek, který je v katastru nemovitostí veden jako zahrada, je blátivý a není určen k přístupu k jeho nemovitým věcem. To používal pouze jako přechodné řešení. Že městys upravil přístup přes tento pozemek, bylo reakcí na jednání žalovaného, který mu znemožnil přístup k nemovitým věcem po přístupové cestě, která je předmětem tohoto řízení. Navíc zmiňovaný přístup je rovněž přes pozemky žalovaného, tudíž danou situaci nijak neřeší.12. Odvolání žalobce je důvodné.13. Soud I. stupně ve svém rozhodnutí dovodil oprávněnost požadavku žalobce na zdržení se rušebního jednání žalovaného spočívajícího ve zúžení přístupové cesty k nemovitým věcem žalobce, což nastalo po vybudování plotu ohraničujícího pozemek žalovaného. Přistoupil však k zamítnutí žaloby s poukazem na to, že měla obsahovat i přesné vymezení části pozemku, po které žalobce vykonával nerušeně držbu přístupové cesty (nejlépe geometrickým plánem) s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2989/2006. V uvedené věci však bylo předmětem řízení určení, že je zřízena služebnost volné cesty a chůze po cestě na pozemku žalovaných přes pozemek žalovaných, neboli takové rozhodnutí by mělo být i podkladem pro zápis chybějícího práva do katastru nemovitostí a při spornosti průběhu cesty by tak součástí rozsudku měl být i geometrický plán vytyčující, kudy cesta vede. Soud I. stupně tak při aplikaci citovaného rozhodnutí pominul odlišnost předmětu řízení, o kterém v něm bylo rozhodováno, oproti předmětu řízení v nyní projednávané věci.14. Dané řízení má totiž jinou povahu, jak žalobce zdůraznil ve svém odvolání. Ust. § 1003 o. z. upravuje tzv. posesorní ochranu držby proti svémocnému rušení. Podmínkou úspěchu žaloby je držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným. Tedy spor je veden o držbu a její rušení (byť předmětem držby může být i právo služebnosti), nikoli o existenci práva jako takového (nedochází tak k žádnému určení či dokonce ke zřízení práva služebnosti, ani k žádnému zápisu do katastru nemovitostí). Svémocným rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Rozhodnutí o žalobě z rušené držby pak směřuje především k ochraně dosavadního pokojného stavu, tzv. provizorního práva na uchování držby, které soud poskytne usnesením vydaným ve zvláštním řízení podle § 176 a násl. o. s. ř., oproti oprávnění žádat o skutečně definitivní ochranu vlastnického práva dle § 1040 a násl. o. z., o kterém soud rozhodne rozsudkem vydaným v běžném nalézacím řízení.15. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné, aby žalobce prokáza