54 CO 180/2022-91 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl návrh, aby zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou na [list vlastnictví] pro obec Žďár nad Sázavou, k. ú. Město Žďár, bylo odloženo na dobu dvou let. Rozhodl tak o návrhu žalovaných, který uplatnili v průběhu řízení zahájeného k návrhu žalobců, jímž se domáhají zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k označeným nemovitým věcem a který odůvodnili tím, že v domě bydlí jejich otec [jméno] [příjmení], jenž ho spolu se svým bratrem vlastníma rukama postavil, bydlí zde celý život, o dům se staral a udržoval jej. Trpí zdravotními problémy a i vzhledem ke svému věku je současnou situací velmi zatížen; bylo by pro něj likvidační, pokud by byl nucen dům opustit. Soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 1155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které vyložil za použití judikatury Nejvyššího soudu (rozsudků sp. zn. 22 Cdo 4604/2016 a sp. zn. 22 Cdo 4755/2015 a usnesení sp. zn. 22 Cdo 880/2020), podle které (mimo jiné) vážné ohrožení oprávněného zájmu spoluvlastníka odůvodňující odklad zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1155 o. z. může být výjimečně založeno i vážným ohrožením zájmů osoby blízké spoluvlastníku a spočívat v požadavku na realizaci práva na respektování rodinného života, že však důvody trvalého charakteru zpravidla nebudou samy o sobě dostačující, nýbrž by k nim měla přistoupit určitá další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví, a že závěry soudů o tom, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví, musí přísně odrážet individuální okolnosti každého případu. V návaznosti na zjištění, že otec žalovaných, který žije v předmětných nemovitostech a má k nim vztah, je sice vysokého věku a jeho zdravotní stav je tomu přiměřený, avšak je mobilní a soběstačný, nicméně dospěl soud prvního stupně k závěru, že v dané věci zde není žádný specifický důvod, proč by musel žít právě v těchto nemovitostech, a že tak důvody pro požadovaný odklad zrušení spoluvlastnictví nejsou dány – byť je si vědom toho, že„ z lidského hlediska je situace otce žalovaných nepochybně velmi smutná a citlivá“. Současně však vyslovil i přesvědčení, že důsledkem vypořádání spoluvlastnictví nemusí nutně odstěhování otce žalovaných být, když se bude nejprve zabývat návrhem žalovaných na rozdělení věci (vytvoření bytových jednotek), a také žalovaní mohou případně v průběhu řízení změnit své stanovisko a přijmout nemovitosti do svého vlastnictví a žalobcům vyplatit náhradu za jejich podíl. 2. Proti tomuto rozsudku se žalovaní odvolali. V odvolání připomněli důvody, pro které podali návrh na odklad zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve smyslu ustanovení § 1155 odst. 1 o. z., tj., že předmětným zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví je ohrožen vážný zájem osoby blízké, a to jejich otce [jméno] [příjmení], který dům společně se svým bratrem„ vlastníma rukama“ postavil, bydlí tam v podstatě celý život, o dům se staral a udržoval jej. V současné době je mu více než 83 let, jeho zdravotní stav odpovídá tomuto vysokému věku a je současnou situací velmi zatížen. Dále poukázali na to, že pokud nemohou podíly žalobcům vyplatit, netají se žalobci svým požadavkem na prodej předmětných nemovitých věcí a rozdělení výtěžku, čehož nevyhnutelným důsledkem je vyklizení domu ze strany jejich otce a vzhledem k tomu, že tento dům je pro něj„ srdeční záležitostí“, mají žalovaní oprávněnou obavu, že by pro něj opuštění domova mělo fatální důsledky. Dle mínění žalovaných soud prvního stupně na základě správně a dostatečně zjištěného skutkového stavu dospěl k nesprávným právním závěrům, pokud v evidentně likvidačních důsledcích zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pro jejich otce neshledal vážné ohrožení zájmu umožňující zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dle ustanovení § 1155 odst. 1 o. z. odložit. Navrhli proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že jejich návrhu na odklad zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků vyhoví. 3. Žalobci navrhli rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Ve vyjádření k odvolání uvedli, že odvolání žalovaných i samotný jejich návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví považují od samého počátku za účelový, uplatněný s cílem co nejvíce zrušení a vypořádání spoluvlastnictví oddálit nebo dokonce zmařit, neboť jim stávající stav zcela vyhovuje, a to na rozdíl od nich, kteří se se žalovanými dlouhodobě snaží jednat a na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se dohodnout. Tuto snahu měli už v době, kdy cenové relace pro toto vypořádání byly přijatelnější, než jsou v současné době (na což také žalovaní poukazují s tím, že se žalobci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví domáhají v nevhodnou dobu). To, že v předmětné nemovitosti bydlí otec žalovaných, je sice pravda, ale tato skutečnost nemá podle žalobců na probíhající řízení, jehož otec žalovaných není ani účastníkem, žádný vliv. [příjmení] toho oni jej ani o toto bydlení nijak nehodlají připravit, když navrhují předmětné nemovitosti přikázat oproti finančnímu vypořádání do spoluvlastnictví žalovaných. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalovaných směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 à contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ o. s. ř.“), že ho žalovaní podali jako osoby k tomu oprávněné – účastníci řízení (§ 90 a § 201 o. s. ř.), že tak učinili včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jejich odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacího důvodu (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), podřaditelného pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal; vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovili souhlas, učinil tak bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 5. Odvolání není důvodné. 6. Jak plyne z obsahu spisu, domáhají se žalobci žalobou, kterou podali u Okresního soudu ve [obec] dne [datum], zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, v katastru nemovitostí zapsaným na [list vlastnictví] pro obec Žďár nad Sázavou a k. ú. Město Žďár jako pozemek [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 119 m2, jehož součástí je stavba: [část obce], [adresa] – rodinný dům; stavba stojí na tomto pozemku [parcelní číslo] a dále na pozemku [parcelní číslo] ([list vlastnictví]), a pozemek [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 131 m2 (dále jen„ předmětné nemovitosti“) a jeho vypořádání, kdy navrhují, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do rovnodílného podílového spoluvlastnictví žalovaných oproti uhrazení vypořádacího podílu určeného z jejich ceny, která bude zjištěna znaleckým posudkem. Žalovaní ve vyjádření k žalobě (č. l. 26 – 27 spisu) namítají, že se žalobci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví domáhají v nevhodnou dobu (s ohledem na bydlení jejich otce v domě) a že s ohledem na extrémně vysoké cenové relace nemovitých věcí nemají odpovídající objem finančních prostředků k vyrovnání podílů žalobců. [příjmení] toho však mají za to, že v nemovitosti je možné vymezit dvě bytové jednotky, z nichž jedna by mohla připadnout žalovaným a druhá žalobcům, kteří by ji mohli i prodat a získat tak odpovídající finanční výnos, v jednotce, která by připadla žalovaným, by měl nadále zajištěné bydlení jejich otec. Dne [datum] pak žalovaní podávají návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví ve smyslu ustanovení § 1155 odst. 1 o. z., o kterém soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem. 7. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud o tomto návrhu žalovaných rozhodoval za použití ustanovení § 1155 odst. 1 o. z., podle kterého na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky. Zcela správně pak také reflektoval výklad k tomuto zákonnému ustanovení přijatý Nejvyšším soudem, který v rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, publikovaném v Souboru soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 98/2017 (toto a také další rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto rozhodnutí dále odkazovaná jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]), vyložil, že„ odklad zrušení spoluvlastnictví může být podle § 1155 odst. 1 o. z. odůvodněn a) požadavkem na zabránění majetkové ztráty některého spoluvlastníka, nebo b) požadavkem na předejití vážného o