16 C 17/2021-258 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 11 040 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalobce tvrdil, že je společně se svými třemi sourozenci dědicem autorských práv po otci [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] byl společně se [jméno] [příjmení] spoluautorem dramatického textu tzv. [název ] [příjmení] [příjmení] a žalobci tak náleží podíl na těchto právech po jeho otci v rozsahu jedné čtvrtiny. Žalovaný realizoval dne 27. 4. 2019 představení divadelní inscenace [název A] a dne 7. 3. 2020 představení divadelní inscenace [název B]. Obvyklá odměna z hrubých tržeb činí podle žalobce pro autory 14 %. To znamená, že na žalobce připadá odměna ve výši 1,75 % z hrubých tržeb z každého představení. Protože uvedená představení byla realizována bez jeho souhlasu jako dědice jednoho ze spoluautorů, má žalobce vůči žalovanému právo na dvojnásobek této odměny (§ 40 odst. 4 autorského zákona). Žalovaný by mu tak měl podle žalobce uhradit celkem 14 000 Kč (odměna ve výši 1,75 % z odhadované tržby 200 000 Kč za každé z těchto představení představuje 3 500 Kč). Žalovaný mu však uhradil toliko částku 2 960 Kč, proto se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu zbývající částku 11 040 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne 12. 12. 2020, neboť žalobce žalovaného vyzval k úhradě tohoto bezdůvodného obohacení a byla mu stanovena lhůta do 11. 12. 2020. Pokud mu žalovaný zaslal částku 2 960 Kč dvakrát za představení [název B ] [anonymizováno] ze dne 7. 3. 2020 a on mu tuto částku vrátil, stalo se tak proto, že bezdůvodné obohacení, na které má za toto představení vůči žalovanému žalobce nárok, nebylo dosud splatné. Žalobce zdůraznil, že jej nezastupuje ani [název agentury] [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen [název agentury] [anonymizováno]) a ani agentura [název ] [anonymizováno] [právnická osoba], proto se na něho dohody ani praxe určované těmito subjekty nevztahují, a není tudíž pravdou, že by obvyklá odměna za užití dramatického textu představovala 12 %. Žalobce vyjádřil nesouhlas s rozhodovací praxí Krajského soudu v Hradci Králové, který opakovaně jeho žaloby zamítá. Těmto rozhodnutím soudu nerozumí a nesouhlasí s tím, že by příkazní smlouva nezanikla smrtí jeho otce. Poukázal i na to, že sama agentura [název ] [anonymizováno] [právnická osoba] uznává, že žalobce již nezastupuje. V této souvislosti poukázal i na to, že vede desítky dalších sporů s dalšími provozovateli divadelních představení, které končí dohodou o narovnání, uzavřeným smírem, jsou v jeho prospěch vydávány elektronické platební rozkazy či bylo jeho žalobám vyhověno i rozsudky jiných soudů. Z tohoto důvodu opětovně vznesl i námitku podjatosti soudkyně Mgr. Ley Pavlovové, které byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalovaný potvrdil odehrání obou představení s tím, že žalobci zaslal nejen v žalobě přiznanou částku 2 960 Kč za představení [název A] ze dne 27. 4. 2019, ale i částku 2 688,33 Kč za představení [název B ] [anonymizováno] ze dne 7. 3. 2020, která byla dokonce žalobci zaslána dvakrát a vždy se žalovanému vrátila zpět. Žalovaný dodal, že je mu známo, že žalobce nejen s ním, ale i s jinými kulturními zařízeními vede řadu sporů, ve kterých se domáhá různých plnění z různých důvodů. Žalovaný postupoval v souladu se smlouvou, kterou uzavřel s [název agentury] [anonymizováno] a veškeré povinnosti si z této smlouvy i splnil. Vyjádřil pochybnost ohledně své pasivní legitimace, když žalovaný žádné dílo nepředváděl, ale bylo to„ [název divadla] [příjmení] [příjmení]“ a žalovaný si veškeré povinnosti, které měl vůči zprostředkovateli tohoto divadelního představení, i splnil. Jaká je obvyklá výše odměny za užití dramatického textu, mu není známo. Poukaz žalobce na řešení sporů s jinými pořadateli považuje žalovaný za nepřípadný, neboť většina z nich neskončila meritorním soudním rozhodnutím. 3. Krajský soud v Hradci Králové v této věci již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 14. 9. 2021 č. j. 16 C 17/2021-157, kterým uložil žalovanému povinnost žalobci zaplatit částku 2 688,40 Kč a v části, ve které se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 8 351,60 Kč s příslušenstvím a úrok z prodlení z částky 2 688,40 Kč, žalobu zamítl, přičemž žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce 8 888 Kč Krajský soud uzavřel, že žalobce, jakožto dědic autorských práv, vstoupil do práv a povinností po svém otci. Aby mohla být změněna dosud zavedená praxe, muselo by dojít k dohodě mezi všemi dědici a druhým spoluautorem [jméno] [příjmení], to se však nestalo. Krajský soud proto měl za to, že žalobce zneužívá svých práv, když po žalovaném vyžaduje dvojnásobek obvyklé odměny, ačkoliv žalovaný k provozování díla získal souhlas ostatních dědiců i druhého spoluautora. Upozornil také na to, že pokud by se žalobci dostalo ochrany, v podstatě by tím byl dvojnásobně zvýhodňován oproti ostatním dědicům autorských práv a druhému ze spoluautorů. Rozpory mezi spoluautory, potažmo dědici autorských práv, by neměly být přenášeny na třetí osoby. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Vyhověl jí pouze co do částky 2 688,40 Kč, která představovala odměnu za realizované představení [název B] [anonymizováno] ze dne 7. 3. 2020. Žalobci však nebyly přiznány úroky z prodlení, neboť krajský soud měl za to, že žalovaný nebyl v prodlení, předmětnou částku žalovaný žalobci dvakrát uhradil, žalobce mu ji však vždy vrátil zpět, proto nebyly shledány důvody pro přiznání úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl krajský soud v souladu s § 142 a § 143 a procesně úspěšnějšímu žalovanému přiznal jejich náhradu. 4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce přezkoumal rozsudek krajského soudu a usnesením ze dne 7. 6. 2022 č. j. 3 Co 2/2022-210 tento rozsudek ve výrocích II a III zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu projednání, zároveň též rozhodl o námitce podjatosti soudkyně, přičemž v této otázce dospěl k závěru, že soudkyně Mgr. Lea Pavlovová není vyloučena z projednání a rozhodnutí této věci. Co se týká merita věci, dospěl odvolací soud k závěru, že skutečnosti, na kterých postavil své rozhodnutí krajský soud, nepovažuje za významné. Uzavřel, že žalovaný realizoval předmětná představení, při nichž užil díla, k nimž část práv náleží žalobci, bez předchozího souhlasu žalobce, jednalo se tedy o neoprávněné užití díla a nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se jeví důvodný. Soudu prvého stupně uložil zabývat se výší obvyklé odměny a výší hrubých tržeb, ze kterých bude odměna vypočítána. 5. Krajský soud, vázán názorem odvolacího soudu, se v dalším řízení zabýval výší hrubých tržeb, když žalobce vycházel z odhadu a žalovaný s tímto odhadem nesouhlasil. Soud prvého stupně si vyžádal zprávu [název společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba], ze které vyplývá, že hrubé tržby činily za představení [název A ] (27. 4. 2019) 193 450 Kč a za představení [název B] [anonymizováno] (7. 3. 2020) 195 515 Kč. Žalovaný se s touto zprávou ztotožnil, žalobce navrhoval k důkazu další doklady od žalovaného za účelem verifikace této zprávy. Tomuto důkaznímu návrhu nebylo vyhověno, neboť soud má za to, že z vyžádané zprávy od [název společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba] jsou hrubé tržby jasně seznatelné a sama tato společnost vycházela z hlášení žalovaného o hrubých tržbách za předmětná představení, bylo z nich vycházeno i při výpočtu odměn ostatních dědiců a spoluautora [jméno] [příjmení] a žalovaný uhradil odměnu vypočtenou právě z této částky. 6. Co se týká výše obvyklé odměny, k tomu žalobce předložil množství dohod o narovnání, licenčních smluv a rozhodnutí soudu, ve kterých byla obvyklá výše odměny určena ve výši 14 %. Vrchní soud ve svém usnesení poukázal na skutečnosti, že tato výše odměny byla v jiných soudních řízeních akceptována a odkázal na rozsudek ze dne 19. 1. 2022 č. j. 3 Co 9/2021-116. Podle názoru odvolacího soudu není rozhodné, jakou výši obvyklé odměny účtují ostatní dědicové a spoluautor. Z toho důvodu je nevýznamný i poukaz žalovaného nejen na to, že se žalobci oproti ostatním dostává odměny vyšší, ale i na to, že se mu takové odměny dostává obvykle až později - až následně jsou uzavírány dohody o narovnání s kulturními zařízeními, vydávána soudní rozhodnutí atd. Důvodná není ani ta námitka žalovaného, že se nejedná o obvyklou odměnu i proto, že v těchto případech se jedná o ústupek kulturních zařízení toliko vůči žalobci jako jen jednomu z dědiců spoluautorských práv. Krajský soud proto též vycházel z předložených listinných důkazů, ze kterých plyne, že žalobce účtuje obvyklou odměny ve výši 14 % z hrubých tržeb. 7. Vzhledem k výše uvedenému soud přepočítal obvyklou odměnu podle zjištěných hrubých tržeb. Hrubá tržba za představení [název A ] byla 193 450 Kč, z toho žalobci náleží 1,75 % (14:2=7, 7:4=1,75), tedy 3 385 Kč. Hrubá tržba za představení [název B] [anonymizováno] byla 195 515 Kč, žalobci náleží 1,75%, tedy 3 421,50 Kč. Vzhl