19 CO 244/2021-409 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení vlastnictví stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] v [katastrální uzemí] a stavby vodovodu na pozemkových parcelách [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok I). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Žalobce se určení svého vlastnictví k věci označené ve výroku I rozsudku (dále též jen„ vodovod“) domáhal s odůvodněním, že u [stát. instituce] jako věcně příslušného vodoprávního úřadu je vedeno řízení o žádosti žalovaných o povolení k nakládání s podzemními vodami a k jejich odběru ze stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] k. ú. [obec]. Žalobce uplatnil v předmětném správním řízení námitku vlastníka vodovodu, neboť byl vlastníkem pozemků v osadě [příjmení], k. ú. [obec] a také většiny zde umístěných staveb včetně vodovodu. Uvedený nemovitý majetek žalobce pozbyl vyvlastněním v roce 1948, část pozemků a staveb však byla žalobci navrácena a takto zpět do jeho vlastnictví přešel i vodovod. Vodoprávní úřad konstatoval, že otázku vlastnictví jímacího zářezu a vodovodu považuje za spornou, řízení přerušil a žalobce odkázal na soud. Tím je dán i naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení. 3. Žalovaný 1 vlastnické právo žalobce k vodovodu uznával. S ostatními žalovanými sice uzavřel dohodu o užívání vodovodu tak, aby byla splněna formální podmínka pro vedení řízení o povolení k nakládání s podzemními vodami před vodoprávním úřadem, námitky vznesené žalobcem jej však přesvědčily. Žalovaná 6 taktéž uznávala, že žalobce je vlastníkem vodovodu, současně však namítla nedostatek svojí pasivní legitimace odůvodněný tím, že se nikdy necítila být a ani nechtěla být spoluvlastnicí vodovodu. 4. Žalovaní 2-5, 7 a 8 vlastnictví žalobce neuznávali. Argumentovali tím, že vodovod jako samostatná věc nebyl žalobci vydán, a touto určovací žalobou tudíž dochází k obcházení restitučních předpisů. Původní dřevěný vodovod navíc v mezidobí zanikl, neboť byl plně nahrazen azbestovým potrubím. Následně byly řady AaBz azbestového potrubí nahrazeny nákladem žalovaných 1 a 2 a [územní celek] novým plastovým potrubím, čímž došlo ke vzniku nové liniové stavby, která ze zákona není součástí pozemku. Dále poukázali na historicky tradovaný fakt, že původní vodovod vybudovali všichni tehdejší osadníci společně, aby měli přívod vody k jednotlivým nemovitostem, a společně se podíleli na správě a údržbě vodovodu. Jednalo se a dosud se jedná o poctivou držbu, neboť osadníci byli v dobré víře, že vodovod je společný. Skutečnost, že se žalovaní považují za spoluvlastníky vodovodu, dokládá i jimi uzavřená dohoda o užívání vodovodu. V těchto souvislostech se žalovaní 7 a 8 dovolali vydržení vlastnictví vodovodu. 5. Žalobce v reakci na vznesenou námitku vydržení poukázal na okolnost, že v dohodě o užívání vodovodu žalovaní společně prohlásili, že jim není znám historický vlastník vodovodu, což vylučuje jejich dobrou víru. Předci žalovaných pak užívali vodovod pouze na základě nájemních smluv. 6. Okresní soud provedeným dokazováním zjistil tento skutkový stav věci: Nejméně od roku 1889 byl částí na pozemcích ve vlastnictví právního předchůdce žalobce a částí na pozemcích ve vlastnictví předchůdců žalovaných vystavěn dřevěný vodovod vedoucí vodu k nemovitostem osadníků žijících v osadě [název]. Předchůdce žalobce uzavíral s osadníky nájemní smlouvy, jejichž předmětem bylo právo odběru vody již zřízeným vodovodem za pevně stanovený poplatek pro uzavřený okruh odběratelů vody (konsortium). V těchto smlouvách není deklarováno vlastnictví vodovodu pro jeden subjekt a výslovně se stanoví, že každý odběratel byl povinen zřizovat a udržovat tu část vodovodu, která se nacházela na jeho pozemku, přičemž opravy vodovodu od pramene k pozemku prvního odběratele měly být prováděny společně správou velkostatku a konsortiem (tj. všemi odběrateli). Žalobce pozbyl nemovitý majetek vyvlastněním v roce 1948, čímž pozbyl i pozemky, na kterých byl postaven předmětný vodovod. Část pozemků a staveb byla žalobci v rámci restituce navrácena. V roce 1958 došlo ke kompletní přestavbě dřevěného vodovodu na vodovod cemento-azbestový. Řad A byl rekonstruován v roce 2016 a řad B byl rekonstruován v roce 2012, neboť původní řady z azbestového potrubí vykazovaly velké množství poruch. Řad C je původní z roku 1958. Současný vodovod je tvořen jímacím zářezem, sběrnou jímkou, vodoměrnou šachtou na řadu A a řadem A, BaCs celkovou délkou potrubí 823 m. Jímací zářez a sběrná jímka u jímacího zářezu se nacházejí na pozemku parc. [číslo] vodoměrná šachta se nachází na pozemku parc. [číslo] vodovodní řad A se nachází na pozemcích parc. [číslo] vodovodní řad B se nachází na pozemcích parc. [číslo] vodovodní řad C se nachází na pozemcích parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. Pozemky parc. [číslo] byly vráceny žalobci na základě rozhodnutí SPÚ z 18. 12. 2019. Předmětný vodovod je jediným zdrojem vody pro osadu [příjmení], a proto se faktický stav odběru vody žalovaní rozhodli zlegalizovat. Nejprve se o to pokoušel samostatně žalovaný 1, ale neuspěl, neboť nepředložil doklad o vlastnictví vodovodu. Proto žalovaní uzavřeli dne 27. 11. 2019 dohodu o užívání vodovodu, čímž byla splněna podmínka pro vedení řízení před vodoprávním úřadem. Žalovaní v ní uvedli, že jim není znám historický vlastník vodovodu, vodovod považují za věc opuštěnou a zavazují se pečovat o vodovod společně a nerozdílně. [stát. instituce], odbor životního prostředí, jako věcně příslušný vodoprávní úřad obdržel dne 22. 1. 2020 od žalovaných žádost o povolení k nakládání s podzemními vodami, k jejich odběru ze stávajícího jímacího zářezu. Z důvodu navrácení pozemků, přes které vede vodovod, žalobci, vodoprávní úřad vyzval žalobce k seznámení se se spisem o žádosti žalovaných o povolení k nakládání s podzemními vodami, přičemž žalobce následně uplatnil námitku vlastníka vodovodu. Vodoprávní řízení bylo přerušeno za účelem zjištění vlastníka jímacího zářezu a vodovodu a žalobce byl vodoprávním úřadem vyzván k zahájení soudního řízení o určení vlastnického práva k předmětnému vodovodu a jímacímu zářezu. 7. Okresní soud poté konstatoval, že s ohledem na přerušené vodoprávní řízení je splněna ustanovením § 80 o. s. ř. požadovaná podmínka naléhavého právního zájmu žalobce na určení, zda mu svědčí vlastnické právo k vodovodu či nikoli. Proto žalobou uplatněný nárok posoudil po věcné stránce, přičemž na jím zjištěný skutkový stav aplikoval § 294 a § 297 Císařského patentu č. 946/1811 Sb. zák. soud., Obecného zákoníku občanského (bez jejich výslovného uvedení, avšak za použití k nim se vztahující judikatury), § 25 z. č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku ve znění a účinném od roku 1953 a dále přechodná ustanovení § [číslo], § [číslo] odst. 1 a § [číslo] a ustanovení § 509 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jako „o. z.“). 8. Okresní soud dospěl k závěru, že ačkoli má za prokázanou dřívější existenci původního dřevěného vodovodu, žalobci se nepodařilo prokázat, že by byl jediným vlastníkem tohoto vodovodu. Žalobcem předložené nájemní smlouvy stanoví, že vodovod byl postaven z části na pozemcích žalobce a z části na pozemcích sousedů (tedy předků žalovaných). Žalobce žádným způsobem neprokázal, že by vodovod vybudoval sám na svůj náklad s případným souhlasem ostatních sousedů tak, že by vodovod, jako věc samostatná, byl ve vlastnictví žalobce. Předmětná stavba vodovodu nemohla být součástí pozemku, neboť dle tehdejší judikatury k tomu, by se věc stala příslušenstvím věci hlavní, se vyžadovalo, by byla ve vlastnictví toho, komu patří věc hlavní (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 26. 10. 1927, sp. zn. R I 914/27). Aby byl vodovod součástí pozemků, je tedy nezbytné naplnění předpokladu, že pozemky a vodovod přes ně vedoucí jsou ve vlastnictví téhož vlastníka, avšak takový předpoklad v daném případě zjevně naplněn nebyl. Pakliže byl vodovod veden po pozemcích více vlastníků, nemohl být jakožto celek součástí pozemků žalobce, a tedy musel být věcí samostatně určenou. To, že žalobce prokázal vlastnictví některých pozemků, přes které původní dřevěný vodovod procházel, tudíž nemůže být dostatečným podkladem ani pro závěr, že předmětný vodovod a jímací zářez jsou součástí navrácených pozemků, potažmo že vodovod a jímací zářez jsou ve vlastnictví žalobce. Ohledně samotného jímacího zářezu a sběrné jímky pak z žádného důkazu nevyplývá, jestli tyto části vodovodu pocházejí z roku 1958 nebo jsou staršího data. Původní dřevěný vodovod navíc nepochybně zanikl, neboť bylo prokázáno, že výstavbou vodovodu v roce 1958 byly veškeré prvky charakterizující původní dřevěný vodovod nahrazeny tak, že již není patrno technické řešení původního vodovodu. Jakmile byl původní dřevěný vodovod nahrazen vodovodem vystavěným v roce 1958 z cementu a azbestu do té míry, že jednotlivé prvky nově vznikajícího vodovodu nahradily původní dřevěné prvky tak, že je již n