20 CO 22/2022-87 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 29.000 Kč, se zamítá (výrok I) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Vyšel ze zjištění, že žalobce se vůči žalovanému domáhal náhrady škody spočívající v jemu zaplacené záloze na právní služby 16.210 Kč na jeho účet, 15.630 Kč zaplacených jiným advokátům [příjmení] a [příjmení] a 6.000 Kč na cestovném k nim (uhrazených v době od 21.8.2017 do 4.10.2017), a to jen do výše žalovaných 29.000 Kč. Škodu mu měl žalovaný způsobit tím, že jej jako advokát dle procesní plné moci ze dne 8.6.2011 v době od 1.6.2011 do 31.12.2015 nesprávně zastupoval v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] o zaplacení 24.414 Kč, o něž byl žalován Zemědělským družstvem [obec]. To skončilo jednak částečným zamítnutím žaloby ohledně 17.140 Kč a ve zbytku zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby, přičemž žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení 42.149,20 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný následně sám vrátil žalobci veškeré jím zaplacené zálohy na svoji odměnu advokáta a jinak od něj žádné jiné plnění nepřijal, tj. žalobce mu ve výsledku za poskytnuté právní služby nic nezaplatil. V jeho zastupování žalobce jinak nebylo nikdy shledáno žádné pochybení. 3. Po právní stránce věc posuzoval jednak dle § 420 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (obč. zák.) a jednak dle § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1.1.2014 (o.z.), viz jeho přechodné ustanovení § 3079 o.z., podle nějž se dle obč. zák. posuzuje náhrada škody vzniklá jen za dobu jeho účinnosti. Předně uzavřel, že k námitce promlčení vznesené žalovaným je dle § 106 obč. zák. a § 620 o.z. ve spojení s § 629 o.z. promlčen nárok žalobce na zaplacení náhrady škody spočívající v částkách zaplaceným jiným advokátům, včetně cestovného k nim. K jejich vynaložení totiž došlo více než 3 roky před podáním žaloby k soudu 23.12.2020, tedy v době, kdy už skončilo zastupování i řízení samotné a žalobce musel vědět o případné škodě i o tom, že mu ji způsobil žalovaný. Dále pak uzavřel, že nepravdivé sdělení žalovaného soudu o tom, že mu žalobce nezaplatil za jeho právní služby, nemělo žádný vliv a význam na rozhodnutí soudů v řízení pod sp. zn. [spisová značka] o nákladech řízení, což i výslovně vyplynulo z usnesení krajského soudu ze dne 22.3.2019 č. j. [číslo jednací] (jímž bylo usnesení okresního soudu ze dne 22.11.2018 č. j. [číslo jednací] změněno ve prospěch žalobce tak, že mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení 42.149,20 Kč). I kdyby tedy nebylo prokázáno, že žalovaný vrátil žalobci jím zaplacenou zálohu na zastupování 16.210 Kč (což ale prokázáno bylo potvrzením [právnická osoba], ze dne 28.5.2019 na č. l. 22 spisu), tak ji žalobce dostal nahrazenou v režimu nákladů řízení rozhodnutím soudu a žádná škoda ve smyslu § 2910 o.z. mu zde proto vzniknout nemohla. 4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Předně namítal, že žalovaný nárok není promlčen. Dále pak namítal, že v řízení nebylo prokázáno vrácení plateb, které zaplatil žalovanému za jeho právní služby, tj. trval na tom, že mu je žalovaný nikdy zpět nevrátil. Konečně poukazoval na to, že žalovaný jej řádně nezastupoval a to ani správně neukončil. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, nebo jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil a z účasti na odvolacím jednání se omluvil, přičemž souhlasil, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti. 6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o.s.ř.), projednal odvolání u jednání, jen v přítomnosti žalobce (§ 214 odst. 1 o.s.ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jako odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o.s.ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal opodstatněné. 7. Krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v jeho bodech 3, 4, 5, 6, 17 a 23) a jen k jeho doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující. 8. Podle § 16 odst. 1 věty první zákona o advokacii č. 85/1996 Sb. (dále jen a.z.) je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Podle odstavce 2 při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. 9. Podle § 24 odst. 1 věty první a.z. advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. 10. Odpovědnost advokáta za škodu, resp. újmu podle § 24 odst. 1 a.z. vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění všech tří předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Tato koncepce vyjadřuje zvýšené nároky, jež jsou kladeny na advokáty jako odborníky vykonávající specializovanou činnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2593/2011). Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 16 a.z.). Z povahy věci (z podstaty poskytování právních služeb) pak vyplývá, že advokát je při poskytování právních služeb klientovi povinen postupovat s náležitou odbornou péčí. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 121/2010). Zároveň však platí, že takto koncipovaná odpovědnost se neuplatní automaticky a bez dalšího. Na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2310/2013 nebo ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 347/2016, apod.). Důkazní povinnost má v tomto směru poškozený. Advokát se může odpovědnosti zprostit, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm lze požadovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2003 sp. zn. 25 Cdo 1862/2001). 11. Okresní soud se ve smyslu všech výše popsaných zákonných a judikaturních hledisek projednávanou věcí důsledně zabýval, jeho skutkovým ani právním závěrům nelze ničeho vytknout a krajský soud s nimi plně a bezezbytku souhlasí. V projednávané věci primárně vůbec nevyšlo najevo, že by žalovaný jako advokát při zastupování žalobce nějak pochybil, tedy vykonával advokacii v rozporu s právními předpisy k jeho tíži. K tomuto závěru konečně soudy dospěly už v předchozím řízení o žalobě o 2.000.000 Kč podané žalobcem vůči žalovanému, vedeném u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka], resp. u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] (kde byla žaloba zamítnuta). 12. Již jen z těchto důvodů napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný obstojí, neboť chybí jakákoliv příčinná souvislost mezi žalobci případně vzniklou škodou a jednáním žalovaného, které nikdy nevykazovalo znaky protiprávnosti, resp. rozporu se zákonem, ať již ve smyslu § 16 a 24 a.z., či § 420 obč. zák. nebo § 2910 o.z., příp. § 2913 o.z., apod. Takovým jednáním žalovaného v žádném případě nemohlo být jeho sdělení soudu, že mu žalobce nezaplatil vyúčtovanou odměnu za zastupování, neboť to nemohlo mít ve smyslu § 142 a násl. o.s.ř. žádný význam pro rozhodnutí soudu o žalobci přiznané náhradě nákladů řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] (jak už i výslovně uvedl krajský soud ve svém usnesení ze dne 22.3.2019 č. j. [číslo jednací]). 13. Z tohoto pohledu se žalobce předně nemůže důvodně po žalovaném domáhat vrácení zaplacené zálohy na právní služby ve výši 16.210 Kč, neboť na tuto částku vznikl žalovanému jako jeho zástupci a advokátovi zásadně nárok z titulu odměny za poskytnuté právní služby ve smyslu § 1 odst. 2 a § 22 a.z. ve spojení s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem (a.t.). Vrácení této částky by se žalobce mohl domáhat jen v případě, že by některé úkony právní služby žalovaným nebyly vůbec provedeny, což ale tvrzeno nebylo a najevo nevyšlo. Tím spíše se jí pak nemůže bez dalšího domá