20 CO 263/2021-1040 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného o bezúplatném převodu pozemků na žalobce, a to parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [katastrální území], parc. [číslo] v [katastrální uzemí], parc. [číslo] v [katastrální uzemí], parc. č. [číslo] v [katastrální uzemí], parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok pod bodem I tohoto rozsudku). Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení k rukám jeho advokátky v částce 14 622 Kč (výrok pod bodem II tohoto rozsudku). Žalobci uložil povinnost nahradit České republice 46 % nákladů, které v tomto řízení vynaložila, a žalovanému 54 % těchto nákladů s tím, že výše těchto nákladů bude vyčíslena v samostatném usnesení (výroky pod body III a IV tohoto rozsudku). Usnesením téhož okresního soudu ze dne 25. 10. 2021 č. j. 3 C 62/2018-1017, které nabylo právní moci dne 12. 11. 2021, byl rozsudek okresního soudu v části, ve které byl nahrazen projev vůle žalovaného o bezúplatném převodu pozemků na žalobce, a to parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zrušen a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. 2. Okresní soud při svém rozhodnutí vyšel z toho, že žalobce je osobou oprávněnou (§ 4 odst. 4 zákona o půdě) a postup žalovaného při uspokojování jeho restitučního nároku byl liknavý a svévolný. Proto okresní soud nahradil projev vůle žalovaného a bezúplatně převedl na žalobce ve výroku rozsudku okresního soudu označené pozemky, když námitku žalovaného, že jejich vydání brání chystané pozemkové úpravy u některých z těchto pozemků, neshledal důvodnou. Důvodnou neshledal ani námitku, že pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [katastrální území] je zatížen věcným břemenem zřizování a provozování vedení a žalobce bude muset toto věcné břemeno i po vydání pozemku jemu trpět (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1607/2020). Důvodem pro nevydání pozemku neshledal okresní soud ani tu skutečnost, že některé z pozemků jsou užívány jako sjezdové tratě a funkčně souvisejí s pozemky, na kterých se nachází lyžařský vlek. To proto, že sjezdové lyžování je ryze zimní záležitost a není překážkou zemědělskému využití pozemků po zbytek roku. Výroky o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech řízení státu vycházely z toho, že žalobce měl úspěch ohledně pozemků v hodnotě 1 335 688 Kč a zaznamenal neúspěch ohledně pozemků v hodnotě 1 073 478 Kč, tj. 46 %. Protože po vyhlášení rozsudku okresního soudu vzal žalobce žalobu ohledně některých pozemků zpět, okresní soud v tomto rozsahu svůj rozsudek zrušil a řízení zastavil. 3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Vyjádřil v něm přesvědčení, že okresní soud nahradil projev jeho vůle o bezúplatném převodu pozemků, ač ty jsou nepřevoditelné. Jejich vydání brání to, že jsou součástí lyžařských areálů (pozemky v [katastrální uzemí] a pozemky v [katastrální uzemí] – [anonymizováno] [obec]), jsou zatíženy věcným břemenem (pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [katastrální území]) a konečně to, že je jich třeba pro komplexní pozemkové úpravy (pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a pozemek parc. č. [číslo] v [katastrální uzemí]). Dále žalovaný poukázal na to, že žalobce podává řadu žalob, které bere záhy zpět, aby podal žaloby další. Z toho je patrno, že žalobce v podstatě dostatečně nepromýšlí podávání žalob a nedůvodně tím tak zvyšuje náklady řízení. Navrhl tedy změnu rozsudku okresního soudu tak, že žaloba žalobce bude zamítnuta. 4. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Vyjádřil to přesvědčení, že vydání náhradních pozemků, které v konečném důsledku zůstaly předmětem řízení, nic nebrání. Potvrdil, že podává řadu žalob, které záhy bere zpět, což se stalo i v průběhu tohoto řízení. Naposledy vzal žalobu zpět ohledně pozemků, které tvořily lyžařský areál, a to z důvodu jejich vysoké ceny. Je pravdou, že ihned následovala žaloba u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, kterou se domáhá vydání dalších pozemků. 5. Po vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku a po jeho doručení vzal v průběhu odvolacího řízení žalobce žalobu zpět ohledně pozemků v [katastrální uzemí], které byly součástí lyžařského areálu. Okresní soud proto usnesením ze dne 25. 10. 2021 č. j. 3 C 62/2018-1017, které nabylo právní moci dne 12. 11. 2021, rozsudek v rozsahu zpětvzetí žaloby žalobcem zrušil a řízení zastavil. Důvodem zpětvzetí žaloby byla podle žalobce vysoká cena těchto pozemků. 6. Krajský soud se k odvolání žalovaného zabýval tím, zda brání převodu pozemků zákonná překážka (§ 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů) a judikaturní závěry vyšších soudů, a to pouze ohledně těch pozemků, které zůstaly předmětem tohoto řízení. 7. V prvé řadě se tedy krajský soud zabýval tím, zda brání něco vydání pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v [katastrální území]. Žalovaný tvrdil a namítal, že vydání tohoto pozemku brání věcné břemeno elektrického vedení, žalobce vyjádřil ten názor, že zřízené věcné břemeno bude zatěžovat jeho po vydání tohoto pozemku a je si této skutečnosti vědom. I za tohoto stavu má zájem o vydání tohoto pozemku jako náhradního. V katastru nemovitostí ke dni rozhodnutí odvolacího soudu (§154 odst. 1 o. s. ř.) nebylo evidováno žádné omezení vlastnického práva. Zde dospěl krajský soud k tomu závěru, že vydání tohoto pozemku tvrzené věcné břemeno elektrického vedení nebrání. 8. Vydání pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a parc. č. [číslo] v [katastrální uzemí] podle žalovaného brání připravované komplexní pozemkové úpravy. A sám žalovaný připustil, že fáze, ve které se tyto pozemkové úpravy nacházejí, mu není známa. Z výpisu z katastru nemovitostí a i ze shodného tvrzení účastníků vyplývá, že v katastru nemovitostí není vyznačena poznámka u těchto pozemků o zahájení pozemkových úprav (§ 6 odst. 1 písm. c/ zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů). Proto i v případě těchto pozemků dospěl krajský soud k závěru, že jejich vydání ničeho nebrání. 9. Konečně se zabýval krajský soud i tím, zda brání vydání pozemků parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] nějaká zákonná překážka. A zde dospěl k tomu závěru, že tomu tak je, neboť mezi účastníky není sporu o tom a v průběhu odvolacího jednání učinili shodné tvrzení, že tyto pozemky jsou součástí lyžařského areálu ([anonymizována dvě slova] [obec]). Tato skutečnost jejich vydání pak brání. Neshledal tedy správným závěr okresního soudu, že k lyžování slouží pozemky toliko v zimě a lze je v ostatních měsících využívat k zemědělským účelům. Jejich obhospodařování v ostatních měsících v roce slouží především k uchování pozemků ve stavu způsobilém k jejich sportovnímu využití, nikoliv k zemědělské výrobě. Lyžařský areál nemůže být provozován jak bez pozemku, na kterém lyžaři při provozu vleku jezdí, tak i bez sjezdové trasy, bez níž by ztratil provoz vleku smysl. Tyto pozemky tedy fakticky neslouží k zemědělskému obhospodařování, ale ke sportovnímu využití a jsou součástí uceleného lyžařského areálu. 10. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů postupem podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek okresního soud v části, ve které byly vydány pozemky v [katastrální uzemí], které jsou součástí lyžařského areálu, a postupem podle § 219 o. s. ř. ve zbývající části rozsudek okresního soudu potvrdil, neboť vydání ostatních pozemků nic nebrání. 11. Výroky o nákladech řízení odpovídají tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl v projednávané věci stejný (§ 224 odst. 2, § 142 odst. 2 a § 148 o. s. ř.). A zde se pouze připomíná, že i v tomto typu sporu lze na žalobci požadovat, aby alespoň v elementárním rozsahu ověřil vhodnost a hodnotu pozemků, které si vybral, když již nechtěl pokračovat s uspokojením svého nároku cestou pozemků, které nabízí žalovaný. Nelze tedy bez dalšího akceptovat postup žalobce, který se domáhá uspokojení svých nároků ohledně pozemků, jejichž vydání brání zákonné překážky či jejich hodnota, opakovaně bere žaloby zpět a podává nové žaloby opět bez bližšího uvážení. Na druhou stranu nelze odhlédnout od toho, že v konečném důsledku určitý úspěch žalobce i s touto žalobou zaznamenal. 12. Protože tedy poměr úspěchu obou účastníků ve věci v řízení před okresním a i před krajským soudem byl stejný, nepřiznal ve vztahu mezi účastníky krajský soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a každému z nich uložil nahradit polovinu nákladů, které v tomto řízení vynaložil stát na znalecké dokazování (§ 148 o. s. ř.). S ohledem na to, že výše těchto nákladů není dosud známá, bude o výši těchto nákladů rozhodnuto samostatným usnesením a každý z účastníků je povinen zaplatit tyto náklady řízení státu do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení a na účet Okresního soudu v Semilech.