20 CO 56/2022-156 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud přikázal do vlastnictví žalovaného nemovitosti specifikované ve výroku tohoto rozsudku a závazek ze smlouvy o úvěru (výrok I), do vlastnictví žalobkyně přikázal osobní automobil Škoda Octavia Combi (výrok II), řízení zastavil v části vypořádání nároku ze smlouvy [číslo] o životním pojištění, dále o vypořádání vnosu účastníků ze SJM na výlučný závazek žalobkyně u [právnická osoba], a o vypořádání nároků z titulu plateb na společný závazek účastníků ze smlouvy o úvěru (výrok III), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vzájemném vyrovnání podílů z titulu vypořádání SJM částku 1 497 880 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV), žalobkyni uložil povinnost nahradit náklady státu (výrok V) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). 2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů (dále jen„ SJM“). Žalobkyně jako součást SJM označila nemovité věci - stavební parcela č. st. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jejíž součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemková parcela [číslo] (orná půda), v [katastrální uzemí], [územní celek], okres Hradec Králové, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové, na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ nemovité věci“) a závazek z poskytnutého úvěru u společnosti [právnická osoba] (dále jen„ závazek“ nebo„ úvěr“), kde byl ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství dluh ve výši 350 000 Kč. 3. Žalovaný pak tvrdil, že do zaniklého SJM patří i osobní automobil tovární značky Škoda Octavia Combi (dále jen„ osobní automobil“) a další položky, o nichž však vzal svůj návrh na vypořádání zpět a okresní soud proto ve výroku pod bodem III řízení o těchto položkách zastavil. 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předmětné nemovité věci zakoupili za trvání manželství za cenu 2 800 000 Kč, přičemž 1 800 000 Kč bylo použito z výlučných prostředků žalovaného, 500 000 Kč z výlučných prostředků žalobkyně a 500 000 Kč z úvěru. Oba účastníci se domáhali přikázání nemovité věci do jejich výlučného vlastnictví a prokazovali, že jsou schopni na vypořádacím podílu zaplatit druhému příslušnou částku. Žalobkyně navíc tvrdila, že v nemovité věci po rozvodu manželství s dcerou stále žije, udržuje ji, navíc nemá jinou možnost bydlení, když pochází ze Slovenska, kde má širší rodinu. Oproti tomu žalovaný je vlastníkem bytu o velikosti 4+1 v [obec], kde také nyní žije. Žalobkyně předložila znalecký posudek ze dne 16. 9. 2020, který stanovil tržní cenu nemovitostí na částku 4 987 000 Kč. S touto cenou žalovaný nesouhlasil, proto byl ve věci ustanoven znalec, který stanovil tržní cenu nemovitostí ve výši 6 400 000 Kč. 5. Okresní soud po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně a žalovaný byli manželé od [datum] do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství. Z manželství se narodila dcera, která je ve střídavé péči obou rodičů. Rozvodem zaniklé SJM se účastníkům nepodařilo vypořádat dohodou. Za trvání manželství nabyli účastníci předmětnou nemovitou věc za 2 800 000 Kč, která byla částkou 1 800 000 Kč hrazena z výlučných prostředků žalovaného a částkou 500 000 Kč z výlučných prostředků žalobkyně, zbylá částka byla financována úvěrem. Dále byl za trvání manželství pořízen osobní automobil, jehož cena je s ohledem na předloženou cenovou nabídku a tvrzení žalovaného přibližně 100 000 Kč. Žalobkyně sice v průběhu řízení tvrdila, že osobní automobil zakoupila ze svých výlučných prostředků, které získala prodejem bytu v [obec], nicméně toto se jí nepodařilo prokázat, proto osobní automobil byl zahrnut do SJM. K vyplacení vypořádacího podílu by žalobkyně použila úvěr, žalovaný disponuje na svém účtu u banky finančními prostředky na výplatu vypořádacího podílu žalobkyni ve výši 1 501 135,91 Kč. 6. Po právní stránce posuzoval okresní soud věc podle § 736 a násl. o. z. Odkázal také na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a dospěl k závěru, že je na místě přikázat nemovitou věc do vlastnictví žalovaného, neboť mu svědčí vyšší zásluha na získání nemovité věci, když z větší části byla financována z jeho výlučných prostředků a také s odkazem na ustálenou judikaturu, podle které se zpravidla věci ze zaniklého společného jmění mají mezi účastníky rozdělit tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, byla, pokud možno, co nejnižší. Osobní automobil přikázal do vlastnictví žalobkyně, když ta jej užívá a oba účastníci to shodně navrhovali. Okresní soud vypočetl vypořádací podíl tak, že od aktiv SJM (nemovitost v hodnotě 6 400 000 Kč + automobil v hodnotě 100 000 Kč) odečetl pasiva (závazek u [právnická osoba], ve výši 332 830 Kč) a zhodnotil vnosy obou účastníků do SJM a uzavřel, že žalovaný by měl obdržet 4 569 290 Kč a žalobkyně 1 597 880 Kč. Jestliže tedy žalovanému byly přikázány nemovitosti v hodnotě 6 400 000 Kč, závazek ve výši 332 830 Kč a žalobkyni osobní automobil ve výši 100 000 Kč, náleží žalobkyni ještě vypořádací podíl ve výši 1 497 880 Kč. Tento uložil žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí. O nákladech státu pak rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil je zaplatit žalobkyni ve výši 2 585 Kč O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zde nelze hovořit o převážném úspěchu žádné ze stran řízení. 7. Proti rozsudku, a to vyjma výroku pod bodem III. o částečném zastavení řízení, podala odvolání žalobkyně. Má za to, že v rámci jednání bylo prokázáno, že je to právě ona, kdo předmětnou nemovitost užívá a vždy měla zájem být jejím vlastníkem. Stejně tak měla zájem i o to doplatit závazek u Fio banky. O takovém způsobu vypořádání probíhala mezi účastníky jednání, když žalovaný původně požadoval výplatu vypořádacího podílu ve výši 2 318 500 Kč, následně však dvakrát svůj požadavek navýšil, nejprve na částku 3 500 000 Kč a konečně na 3 650 000 Kč Tyto částky žalobkyně byla ochotna akceptovat, nicméně k dohodě v tomto smyslu nedošlo a žalovaný nakonec své stanovisko otočil a v rámci soudního řízení požadoval přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví. K tvrzení žalovaného o tom, že by nemovitost lépe využil, když tvrdí, že by zde mohla žít i jeho matka, která je imobilní a odkázána na celodenní pomoc svého syna, pak žalobkyně uvedla, že matka žalovaného má ve vlastnictví byt v [obec], který je v přízemí, v rodinném domě v [obec] nejsou žádné obytné místnosti v přízemí, ty se naopak nachází v patře, kam vede 16 schodů, což vylučuje, aby nemovitost matka žalovaného využívala. Žalobkyně pak má za to, že dostatečně doložila svoji solventnost, když soudu předložila přísliby banky, že by jí mohl být poskytnut hypoteční úvěr přesahující částku 4 000 000 Kč. Při odvolacím jednání pak žalobkyně předložila uzavřenou smlouvu o úvěru na částku 5 500 000 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni přikáže do výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti a závazek u Fio banky s tím, že žalovanému vyplatí vypořádací podíl. Pokud by změna soudního rozhodnutí přesahovala rámec odvolacího řízení, pak nechť je rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. 8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že považuje rozhodnutí okresního soudu za správné. K argumentům žalobkyně stran výše vypořádacího podílu, který požadoval, uvedl, že to bylo způsobeno rostoucími cenami nemovitých věcí a také možností žalobkyně financovat vyplacení vypořádacího podílu. Zpochybňoval solventnost žalobkyně, kterou dokládala hypoteční kalkulačkou z Fio banky a orientačním propočtem hypotečního úvěru Raiffeisenbank, a. s., když má za to, že se jedná pouze o orientační propočty, nikoliv přísliby jednotlivých bank úvěry poskytnout. Naproti tomu žalovaný má finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu k dispozici. K tvrzení žalobkyně, že je to ona, kdo nemovité věci nyní užívá a udržuje, pak připomněl, že se z nemovitých věcí odstěhoval z důvodu rozchodu s žalobkyní, když nechtěl jejich nezletilou dceru vystavovat každodenním konfliktům účastníků. Žalovaný má však zájem v nemovitosti bydlet se svou dcerou. Má obavu, že neschopnost žalobkyně financovat případný hypoteční úvěr by mohla vést k tomu, že by nemovité věci musely být prodány. Nadto má za to, že pro přikázání nemovitých věcí do jeho vlastnictví hovoří i tzv. princip zásluhovosti, když to byl právě žalovaný, kdo se o pořízení nemovitých věcí více zasloužil, a to i uhrazením většinové části kupní ceny ze svých výlučných prostředků. Ani argumentace žalobkyně, že v případě nepřikázání nemovitých věcí do jejího vlastnictví nebudou mít kde bydlet, nemůže být podle jeho názoru zásadní. Z vypořádacího podílu může žalobkyně financovat koupi jiné nemovité věci nebo nájem. Žalovaný proto navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. 9. Krajský soud