21 CO 259/2022-503 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaným 1/, 3/ a 4/ byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci 174.739,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 20. 12. 2014 do zaplacení z částky 1.296 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 9. 2015 do zaplacení z částky 173.443,50 Kč, se zamítá (výrok I), žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému 2/ byla uložena povinnost zaplatit žalobci 19.415,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 20. 12. 2014 do zaplacení z částky 144 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 9. 2015 do zaplacení z částky 19.271,50 Kč, se zamítá (výrok II), žalobce je povinen nahradit žalovaným 1/, 3/ a 4/, oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 101.001 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta (výrok III), žalobce je povinen nahradit žalovanému 2/ náklady řízení ve výši 16.335 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok IV), žalobce je povinen nahradit všem žalovaným oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 0 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta (výrok V) a žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení, jejichž výše a splatnost bude uvedena v navazujícím samostatném usnesení Okresního soudu v Jičíně (výrok VI). 2. Vyšel ze zjištění, že žalovaný 2/ a již zemřelý žalovaný 1/ [jméno] [jméno] [příjmení] (jehož dědici a právními, resp. procesními nástupci v tomto řízení jsou žalovaní 1/, 3/ a 4/), z důvodů vysoce konfliktních rodinných vztahů zabránili žalobci v užívání společné kamenické dílny v domě [číslo] v obci [název] ve vlastnictví matky žalobce a žalovaného 2/, kterou byli v letech 2009 až 2015 žalobce a žalovaný 2/ na základě jejího souhlasu oprávněni užívat ve stejné míře. Konkrétně zemřelý žalovaný 1/ (nikoliv ale žalovaný 2/, u nějž to nebylo prokázáno) neoprávněně zabral prostřední část dílny, kde měl žalobce mimo jiné umístěný svůj fíkovník (o výšce 140 cm, plodící 30 fíků ročně). Ten mu zemřelý žalovaný 1/ dne 13.1.2013 bez jeho souhlasu přesunul (sám přenesl) do západní části dílny a současně zarovnal průchod mezi prostřední a západní částí dílny tak, aby tam žalobce neměl přístup. Následně došlo 1.11.2015 (cca po 3 letech) k úhynu fíkovníku z důvodu nedostatku slunce, vody a tepla, což bylo prokázáno znaleckým posudkem znalce [příjmení]. Stalo se tak ovšem za situace, kdy k němu měl žalobce po celou dobu možnost přístupu a mohl o něj pečovat i jej přemístit do jiných prostor, v čemž mu žalovanými nikdy nebylo bráněno (což žalobce výslovně uvedl ve své účastnické výpovědi). 3. Po právní stránce věc posuzoval dle § 420 a násl. obč. zák. vzhledem k tomu, že k porušením povinnosti žalovanými mělo dojít 13.1.2013, tedy ještě za jeho účinnosti (srov. přechodné ustanovení § 3079 o.z.). Uzavřel, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi případným protiprávním jednáním zemřelého žalovaného 1/ a vzniklou škodou na fíkovníku (ať již skutečnou či v podobě ušlého zisku z úrody až do roku 2045), neboť mu objektivně nic nebránilo i po jeho přemístění o něj dále pečovat tak, aby neuhynul, zejména jej přemístit a zalévat. Vůči žalovanému 2/ pak žalobce ani neprokázal, že by se na přemístění fíkovníku vůbec podílel (tedy že by se i dopustil případného protiprávního jednání). Žalobu proto zamítl a procesně úspěšným žalovaným přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). 4. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Nesouhlasil se skutkovými a právními závěry okresního soudu. Trval na tom, že je zejména naplněna příčinná souvislost mezi jinak prokázaným protiprávním jednáním zemřelého žalovaného 1/ a žalovaného 2/ i jemu vzniklou škodu na fíkovníku. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví. 5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání navrhli, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnili se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázali na to, že o fíkovník se vždy staral jen žalobce, jemuž nikdy nebránili, aby jej zaléval či přemístil do teplejšího prostředí, což i sám vypověděl už před okresním soudem. 6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o.s.ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.). Přezkoumal napadený rozsudek v mezích, ve kterých se žalobce jako odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o.s.ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal opodstatněné. 7. Krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl, především pak jeho skutkový závěr o absenci příčinné souvislosti. Pro stručnost plně odkazuje na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující. 8. Žalobce v odvolání primárně zpochybňoval hodnocení provedeného dokazování okresním soudem. Hodnocení důkazů (co jejich zákonnosti, věrohodnosti a vztahu k dokazované skutečnosti) však přísluší toliko soudu, nikoliv účastníkům řízení (§ 132 o.s.ř.) Krajský soud má za to, že okresní soud provedl mimořádně obsáhlé dokazování, v každém případě v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci samé, provedené důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich správné skutkové závěry. Krajský soud se s jeho skutkovými zjištěními ztotožňuje a přebírá je za svá, přičemž nelze přitom uvažovat, že by skutkové závěry okresního soudu odporovaly výsledkům provedeného dokazování či se od něj odchylovaly. 9. V řízení o náhradu škody z titulu ať již škody skutečné či ušlého zisku dle § 420 odst. 1 ve spojení s § 442 odst. 1 obč. zák. je žalobce nucen unést břemeno tvrzení a důkazní ohledně obou žalovaných nároků, a to ve velmi vysoké míře pravděpodobnosti, téměř hraničící s jistotou (§ 101 odst. 1 písm. a/ a b/, § 120 odst. 1 o.s.ř.). To se však žalobci v projednávané věci nezdařilo, a to zejména co do prokázání příčinné souvislosti mezi přemístěním fíkovníku žalovanými 13.1.2013 na straně jedné a vznikem škody v důsledku toho žalobci v důsledku jeho uhynutí 1.11.2015 na straně druhé (a to ať již škody skutečné, tj. za zničení rostliny či škody v podobě ušlého zisku, tj. za ztrátu úrody). Lze jen připomenout a zdůraznit, že otázka příčinné souvislosti je otázkou skutkovou (závisející na výsledcích dokazování), nikoliv právní (závisející na aplikaci právního předpisu). 10. Krajský soud tak může jen ve shodě s okresním soudem opakovat, že z provedeného dokazování nelze nijak, natož pak spolehlivě a s vyšší mírou pravděpodobnosti dovodit, že žalobce utrpěl škodu z důvodu úhynu fíkovníku výlučně a jen v důsledku chování žalovaných, resp. zemřelého žalovaného 1/, který fíkovník přemístil (když sebemenší podíl žalovaného 2/ na tomto jednání prokázán nebyl). Takové jednání, spočívající v přemístění fíkovníku (ať už by bylo protiprávní či nikoliv), totiž nemělo onu zásadní, prvotní a rozhodující příčinnou souvislost pro to, aby následně nevyhnutelně muselo dojít k jeho uhynutí pro absenci tepla, světla a vody (nadto, když k jeho uhynutí došlo až po 3 letech, nikoliv tedy bezprostředně po jeho přesunutí či jen velmi krátce po něm). Okresní soud zde správně uvažoval, že v řízení nevyšlo najevo, že by žalobce nemohl i po přemístění fíkovníku se o něj nadále starat a pečovat, zejména jej zalévat a dále i přemístit do vhodnějších, resp. teplejších a slunnějších prostor. V tom mu žádný z žalovaných nikdy sebemenším způsobem nezabránil, aktivně ani pasivně, přičemž ani rozměry a váha fíkovníku to nijak nevylučovaly a nečinily náročným. Naopak žalobce sám ve své účastnické výpovědi uvedl, že mu jen nikdo ze známých nebyl ochoten s přemístěním, resp. odvozem fíkovníku pomoci, což ale k tíži žalovaných přičítat nelze. 11. Jestliže v projednávané věci nebyla prokázána výše popsaná, pro úspěch žalobce nezbytná příčinná souvislost, jsou zcela bezvýznamné na ni navazující další otázky týkající se např. vlastnictví fíkovníku (zda skutečně patřil žalobci), oprávněnosti a rozsahu užívání dílny či domu, případného protiprávního jednání některého z žalovaných co do možnosti přemístění fíkovníku v rámci dílny, výpočtu skutečné škody i ušlého zisku z titulu ztráty úrody, apod. Nemohou totiž nic změnit na tom, že pokud nebyla prokázána příčinná souvislost, je nadbytečné se zabývat dalšími podmínkami pro případnou odpovědnost žalovaných vůči žalobci za škodu, neboť by to na výsledku projednávané věci nic nezměnilo. 12. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil. 13. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení