22 CO 50/2022-105 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. rozhodl o zastavení řízení ohledně částky jistiny 6 051,20 Kč, dále částky 2 978,97 Kč, částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 1 450,43 Kč, částky kapitalizovaného úroku do 14. 6. 2018 ve výši 527,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Ve výroku II. okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu – ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 2 282 Kč, částku kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 557,04 Kč, částku kapitalizovaného úroku do 14. 06. 2018 ve výši 997,32 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 15. 06. 2018 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 11 448,80 Kč od 15. 06. 2018 do 19. 3. 2020, žalobu zamítl. Ve výroku IV. okresní soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud zdůvodnil, že žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení celkové částky 28 812,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 12. 2016 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], ve znění smluvních podmínek. Ke dni uzavření smlouvy byla v souladu s ní žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se sjednaným souhrnným poplatkem 17 114 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaných úroků ve sjednané výši 28 % p.a. z půjčené částky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 3 448 Kč, z odměny za administrativní zpracování půjčky 4 740 Kč a z nákladů za hotovostní splátky 8 926 Kč. Žalovaný se vše zavázal zaplatit v hotovosti splátce v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 619 Kč s poslední splátkou dne 23. 2. 2018. Sjednané splátky však žalovaný řádně a včas nehradil, neboť poslední splátku uhradil 10. 1. 2017. Žalobci byla předmětná pohledávka postoupena s tím, že do data postoupení na ni žalovaný uhradil 2 500 Kč a dále již ničeho neuhradil. Proto se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny 17 500 Kč, dlužného poplatku 11 312,17 Kč, zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny v kapitalizované částce 2 007,47 Kč a dále od 15. 6. 20218 do zaplacení a sjednaných úroků z dlužné jistiny v kapitalizované částce 1 524,44 Kč a dále od 15. 6. 2018 do zaplacení. 3. Žalovanému byl okresním soudem pro jeho neznámý pobyt ustanoven opatrovník, který navrhl úplné zamítnutí žaloby. Namítl neplatnost uzavřené smlouvy pro hrubý nepoměr mezi smluvními stranami, a to žalobcem (jeho právní předchůdce) jako podnikatelem a žalovaný jako spotřebitelem. K tomu zejména poukázal na neekvivalentnost sjednaného poplatku, který skrývá reálnou výši úroku jako odměny za poskytnutí zápůjčky, a dále měl za neurčité smluvní ujednání o splatnosti zápůjčky a výši sjednaných úroků. Současně namítl neplatnost smlouvy jako celku z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Vznesl také námitku promlčení s tím, že prodloužení promlčecí doby dle čl. 9 smluvních podmínek nemůže být platné. 4. Okresní soud na základě výslovného souhlasu účastníků ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání dle § 115a o.s.ř. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby dle podání žalobce ze dne 8. 2. 2021 rozhodl s odkazem na § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. o zastavení řízení, a to ohledně jistiny ve výši 6 051,20 Kč, částky 2 978,97 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 1 450,43 Kč, kapitalizovaného úroku do 14. 6. 2018 ve výši 527,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a sjednaného úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. 5. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů okresní soud poté shledal aktivní legitimaci žalobce v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 ve znění seznamu postoupených pohledávek a oznámení postoupení žalovanému dopisem postupitele ze dne 14. 6. 2018. Vycházel z prokázaného obsahu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 12. 2016, ve znění smluvních podmínek, zákaznické karty žalovaného a tabulky umoření a uzavřel, že právní předchůdce žalobce - [právnická osoba] – dne 30. 12. 2016 poskytl žalovanému jednorázově v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve shodě s tvrzením žalobce, tj. v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 619 Kč. Takto se žalovaný zavázal splácet celkovou dlužnou částku 37 114 Kč, a to jednak poskytnutou zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a dále souhrnný poplatek ve výši 17 114 Kč, který se sestává z kapitalizovaných úroků ve sjednané výši 28 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy v částce 3 448 Kč, dále z odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 740 Kč a z nákladů za hotovostní splátky ve výši 8 926 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a poslední splátky ke dni 23. 2. 2018. Ze zákaznické karty okresní soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, žije v nájmu, má zaměstnání na plný pracovní úvazek a jeho příjmy činí 10 360 Kč. Dále byly uvedeny jeho ostatní příjmy ve výši 15 120 Kč. Jako běžné měsíční výdaje byly uvedeny nulové externí i interní splátky, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 6 000 Kč. Údaje žalovaného byly ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy na dobu neurčitou, tří výpisů z bankovního účtu, tří výplatních pásek a z nájemní smlouvy. Předžalobní výzvou byla žalovanému poskytnuta lhůta k zaplacení do 19. 3. 2020. 6. Okresní soud odkázal na právní úpravu smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a § 2392 odst. 1 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb.), dále postoupení pohledávky dle § 1879 o.z. a právního jednání zejména dle § 547 a § 580 o.z. Dále okresní soud odkázal na speciální právní úpravu spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., zejména dle § 86 a § 87 odstavec 1. 7. Okresní soud poté shledal žalobu důvodnou ohledně částky 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení dle Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce okresní soud posoudil jako spotřebitelskou dle § 1810 a násl. o.z. s tím, že právní předchůdce žalobce vystupoval jako podnikatel dle § 420 o.z. a žalovaný jako spotřebitel dle § 419 o.z. Zápůjčku poskytnutou dne 30. 12. 2016 žalovaný poprvé a naposledy splatil splátky ze dne 4. 1. 2017 ve výši 2 500 Kč Okresní soud uvedl, že pokud po uzavření smlouvy již první měsíc nebyl žalovaný schopen splátky hradit, nebylo posouzení jeho schopnosti úvěr splácet zjevně provedeno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to oproti tvrzením a důkazním návrhům žalobce. Dle okresního soudu sice byly ohledně žalovaného vyžádány zjištěné údaje a k dispozici byla jeho pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu a výplatní pásky, ale právní předchůdce žalobce z toho nevyvodil příslušné závěry. Dle zjištěných údajů měl žalovaný čistý příjem 10 360 Kč, ale právní předchůdce žalobce již nesprávně nijak nezjišťoval jeho uvedený další příjem ve výši 15 120 Kč. K pochybení došlo také tím, že byl akceptován uvedený jediný„ odhadovaný“ výdaj žalovaného ve výši pouze 6 000 Kč, a to bez bližší specifikace, když faktické výdaje žalovaného nebyly zkoumány, což nesvědčí o vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 8. Okresní soud zdůraznil cíl a obsah citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ochranu spotřebitele, a to i před vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Poukázal také na sekundární ochranu věřitele, resp. dalších věřitelů před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. Zdůraznil, že neplatnost smlouvy dle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je absolutní, nikoliv relativní, a to v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp.zn. C -679/18 ve spojení se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Okresní soud proto uzavřel, že uzavřená smlouva mezi účastníky je neplatná, a proto z důvodu poskytnutí plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 20 000 Kč vznikl žalobci nárok na vydání bezdůvodné obohacení, a to ve výši 17 500 Kč, poté, co od poskytnuté částky byla odečtena žalovaným zaplacená částka 2 500 Kč s tím, že vydání tohoto bezdůvodného obohacení žalovaný neprokázal. V tomto rozsahu proto okresní soud podané žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení, které zdůvodnil odkazem na § 1970 o.z. s tím, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 19. 3. 2020, a proto k prodlení došlo nejdříve od 20. 3. 20