25 CO 243/2022-155 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl návrh na určení, že manželka zůstavitele [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], není zůstavitelovou dědičkou ze závěti ze dne 11. 3. 2016 (bod I výroku rozsudku okresního soudu); žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 30 492 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové částku 6 008 Kč ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku (bod III ve znění doplňujícího usnesení). 2. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud reprodukoval procesní podání obou účastnic řízení, podal přehled provedených důkazů a skutkových zjištění z nich učiněných. Po právní stránce prvostupňový soud rozvedl, že žalobkyně podala žalobu na určení podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) ve lhůtě určené usnesením soudu podle ust. § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen„ z. ř. s.“). Žalobkyně měla na podání žaloby naléhavý právní zájem, neboť na výsledku tohoto soudního řízení závisí rozsah jejího dědictví po zůstaviteli – jejím otci, zemřelém dne 18. 5. 2019. Hmotněprávní posouzení věci pak dle okresního soudu vychází především ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), zejm. z jeho ust. § 581 věty druhé. 3. O skutkovém stavu věci soud prvního stupně uzavřel, že zůstavitel [jméno] [příjmení] v době pořízení závěti dne 11. 3. 2016 nejednal v [anonymizováno] poruše, která by ho činila neschopným učinit prohlášení o závěti a která by mu bránila rozpoznat a posoudit následky tohoto právního jednání. Tento závěr opřel okresní soud o znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], [titul], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví [anonymizováno], podle kterého zůstavitel v době sepisu závěti dne 11. 3. 2016 mohl trpět demencí v lehkém stupni, přičemž rozvojem demence nejspíše smíšeného typu trpěl nejméně od r. 2012. Znalec se z důvodu chybějící zdravotnické dokumentace nemohl vyjádřit k míře schopnosti zůstavitele posoudit právní jednání spočívající v sepsání závěti a jeho právní důsledky. Okresní soud uvedl, že v řízení byli vyslechnuti svědci navržení oběma stranami. V rámci hodnocení svědeckých výpovědí okresní soud uvedl, že jak děti žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (vnuci zůstavitele), tak i její partner [jméno] [příjmení] mají přímý zájem na výsledku tohoto soudního sporu. Dcera žalobkyně o předmětu výslechu hovořila se žalobkyní naposledy jeden den před svou vlastní výpovědí u soudu a při své svědecké výpovědi se rozplakala. Syn žalobkyně hovořil o tom, že s dědou se stýkal zřídka, neměli k sobě ani blízký vztah. Dále uvedl, že děda si od r. 2014 nepamatoval aktuální věci a hovořil o době minulé. Svědek se zůstavitelem hovořil v době jeho hospitalizace v léčebně dlouhodobě nemocných (dále jen„ LDN“) krátce před dědovou smrtí, kdy mu zůstavitel pochvaloval, že si svědek našel hezkou slečnu, a ptal se, jak dlouho bude v LDN. Obsah tohoto rozhovoru neukazuje na dezorientaci zůstavitele před jeho smrtí. [jméno] [příjmení] při své svědecké výpovědi uvedl, že je partnerem žalobkyně od r. 2014 a od této doby až do doby těsně před zůstavitelovou smrtí nepozoroval žádné změny v jeho [anonymizováno] stavu, resp. uváděl, že zůstavitel byl stejně duševně„ nezdravý“ v r. 2014 i týden před smrtí. Ani jeden z těchto svědků neposkytl soudu přesvědčivý důkaz, že zůstavitel v době pořízení závěti v r. 2016 trpěl takovou [anonymizováno] poruchou, která by měla za následek neplatnost tohoto právního jednání. Výpověď svědka [jméno] [příjmení] je pak v přímém rozporu s výpověďmi svědků, kteří na výsledku soudního sporu sami právní zájem nemají. Závěry soudního znalce ve spojení s provedenými svědeckými výpověďmi neprokázaly tvrzení žalobkyně o tom, že zůstavitel nemohl v r. 2016 platně pořizovat závěť o svém majetku z důvodu [anonymizováno] poruchy. 4. Okresní soud dále vysvětlil neprovedení dalších navrhovaných důkazů. Pokud jde o zamítnutí důkazu nahrávkou z rozhovoru mezi žalobkyní a žalovanou z r. 2019, pak tuto nahrávku nepřipustil k důkazu, neboť se jedná o nahrávku soukromého rozhovoru pořízenou žalobkyní bez vědomí žalované. Žalobkyně přitom není oproti žalované slabší stranou sporu. Nelze ani dovodit, že žalobkyně neměla možnost svá tvrzení prokázat jiným způsobem a soud zároveň zohlednil i okolnosti pořízení nahrávky, která byla pořízena žalobkyní tajně, bez vědomí žalované, což soud považuje za nezákonný způsob pořízení důkazu, který je v rozporu s ust. § 86 o. z. Soud při posouzení otázky připuštění dané nahrávky k důkazu vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/2014. 5. Okresní soud uzavřel, že zůstavitel byl schopen o majetku pro případ smrti platně pořídit závěť, neboť byl i přes pokročilý věk zjevně schopen posoudit uvedené právní jednání a jeho následky. Závěť pořízená ve formě notářského zápisu má navíc charakter veřejné listiny a podle § 568 odst. 2 o. z. zachycuje–li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. Závěť pořízená ve formě notářského zápisu pak svědčí o pravosti a pravdivosti obsahu veřejné listiny. Tuto vyvratitelnou právní domněnku se žalobkyni nepodařilo vyvrátit. Při posouzení právního jednání zůstavitele jako jednání platného soud vyšel i ze zásady zakotvené v ust. § 574 o. z. - tedy, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než na neplatné. Aby byla žalobkyně s danou žalobou úspěšná, muselo by být prokázáno s naprostou jistotou, že zůstavitel v době pořízení závěti trpěl takovou [anonymizováno] poruchou, která ho k tomuto právnímu jednání činí neschopným, a nepostačuje pouze dosažení určité, případně i vyšší míry pravděpodobnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3061/2012). Žalobkyni se tak podle okresního soudu nepodařilo unést důkazní břemeno o duševní nezpůsobilosti zůstavitele platně pořídit závěť v r. 2016. 6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil okresní soud ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., vycházel přitom z procesního úspěchu žalované ve sporu. Připojil výpočet výše náhrady a lhůtu k plnění opřel o ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů státu byl odůvodněn ust. § 148 o. s. ř., vydání doplňujícího usnesení pak ust. § 166 o. s. ř. 7. Proti rozsudku okresního soudu se odvolala žalobkyně. Okresní soud podle ní nedovodil z důkazního řízení odpovídající skutkové závěry, jeho skutkové závěry jsou nesprávné a v důsledku toho jsou nesprávné i jeho závěry právní. Okresní soud vyslechl před zpracováním znaleckého posudku svědky navržené oběma stranami. Svědky, navržené žalobkyní, vyhodnotil jako svědky nedůvěryhodné, byť všichni vypověděli o [anonymizováno] problémech zůstavitele. Dle okresního soudu byla důvodem jejich nevěrohodnosti skutečnost, že měli přímý zájem na výsledku soudního sporu. Takový závěr je přitom nelogický s ohledem na závěry znaleckého posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul]; současně naopak poukazovala na rozpor obsahu posudku s jednotlivými výpověďmi svědků navržených žalovanou. Ti byli rovněž z jejího blízkého okolí a jejich zájem na výsledku sporu šlo opět předpokládat. U nich ale soud nelogicky o jejich nevěrohodnosti nepochyboval, ačkoli byly právě jejich výpovědi v rozporu se zjištěními znalce. Znalecký posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul] dle žalobkyně jednoznačně prokázal, že zůstavitel trpěl již v r. 2012 a i později [anonymizováno] poruchou. Hodnocení znaleckého posudku prvostupňovým soudem nebylo správné. Jeho obsah je zcela nepochybně v rozporu s výpověďmi všech svědků navržených žalovanou, kteří byli dle soudu shledáni věrohodnými. Jejich výpovědi o tom, že byl zůstavitel zcela v pořádku, bez známek demence, totiž vůbec neodpovídají zjištěním znalce, které učinil ze zajištěné zdravotnické dokumentace zůstavitele, ani vyjádřením samotné žalované učiněným do dokumentace již v r. 2012. Výpovědi těchto svědků bylo tedy namístě naopak vyhodnotit jako nevěrohodné, neodpovídající těmto zjištěním znalce, což ale okresní soud neučinil a naopak je vyzvedl jako důvěryhodné. Hodnocení znaleckého posudku provedené okresním soudem je podle žalobkyně nesprávné, okresní soud se spokojil pouze s hodnocením, že podle znalce nelze jednoznačně stanovit míru snížení schopností zůstavitele v době pořízení závěti. Z toho dovodil způsobilost zůstavitele k pořízení závěti. Opomněl přitom vyhodnotit několik znalcem zjištěných skutečností. [anonymizováno] dokumentace zůstavitele sice nebyla od ošetřujícího lékaře [titul] [příjmení] (tento lékař zemřel na podzim r. 2020) předána ani [anonymizována dvě slova] [územní celek], ani novému praktickému lékaři, avšak znalec dohledal [anonymizováno] dokumentaci (její drobnou část) ve [anonymizována dvě slova] [