26 CO 28/2020-349 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % od 23. 11. 2017 do zaplacení (výrok I) a současně uložil žalovanému nahradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení 272 168 Kč (výrok II). 2. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedeného peněžitého plnění s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 14. 12. 2007 uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě a budoucí smlouvě o zřízení práva věcného břemene, kterou bylo sjednáno, že kupní smlouva o převodu nemovitostí, a to pozemků p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v obci a [katastrální uzemí] [anonymizováno] [příjmení], které jsou ve výlučném vlastnictví žalobce, bude uzavřena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci stavebního povolení k výstavbě čističky odpadních vod (dále též„ ČOV“), nejpozději do 31. 12. 2019. Pro případ porušení tohoto závazku byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 2 000 000 Kč Stavební povolení nabylo právní moci dne 9. 12. 2014, a proto měla být kupní smlouva uzavřena do 8. 1. 2015. K tomu však pro nečinnost žalovaného nedošlo, a proto žalobce požadoval po žalovaném úhradu smluvní pokuty. 3. S ohledem na skutečnost, že žalobce svůj nárok odvozoval ze smlouvy uzavřené dne 14. 12. 2007 (ve znění dodatku ze dne 1. 12. 2009), posoudil jej okresní soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 o. z. podle zákona účinného v době uzavření smlouvy, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Konkrétně okresní soud aplikoval zejména ustanovení § 50a odst. 1 obč. zák., upravující institut smlouvy o smlouvě budoucí, a § 544 obč. zák., jež zakotvuje smluvní pokutu. 4. Okresní soud měl na základě provedených důkazů za prokázané tvrzení žalobce, že mezi účastníky byla dne 14. 12. 2007 ve znění dodatku č. 1 ze dne 1. 12. 2009 uzavřena mimo jiné smlouva o budoucí smlouvě kupní o převodu nemovitostí ve vlastnictví žalobce s tím, že smlouva měla být uzavřena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci stavebního povolení k výstavbě ČOV, nejpozději do 31. 12. 2019. Pro případ porušení tohoto závazku byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 2 000 000 Kč. Nemovitosti, které měly být předmětem převodu vlastnického práva dle této smlouvy, jsou ve smlouvě vymezeny odkazem na geometrický plán [číslo] ze dne 27. 7. 2009 a na platnou projektovou dokumentaci pro územní řízení zpracovanou [právnická osoba], a.s. Okresní soud měl z těchto listin za prokázané, že stavbou čistírny odpadních vod mají být dotčeny pozemky žalobce, které tak měly být předmětem budoucí smlouvy kupní, a to pozemky označené geometrickým plánem jako [číslo] o výměře 2 182 m2, [číslo] o výměře 6 462 m2 a [číslo] o výměře 2 657 m2 Okresní soud vyložil, že účelem smlouvy o budoucí smlouvě není vklad do katastru nemovitostí, ale uzavření budoucí hlavní smlouvy. Proto okresní soud shledal výše uvedené vymezení předmětu smlouvy jako dostatečně určité a nepřisvědčil obraně žalovaného, že pro neurčitost předmětu kupní smlouvy nebylo možné kupní smlouvu uzavřít. Jako nedůvodnou shledal okresní soud též námitku žalovaného spočívající v tvrzení, že podmínky pro zaplacení smluvní pokuty nejsou dány, neboť termín pro uzavření kupní smlouvy trvá až do 31. 12. 2019. Uzavřel, že mezi účastníky bylo dohodnuto, že kupní smlouva bude uzavřena do 30 dnů od právní moci stavebního povolení na stavbu ČOV ve [obec], nejpozději do 31. 12. 2019. Stavební povolení bylo vydáno dne 18. 7. 2014 a nabylo právní moci dne 9. 12. 2014. K uzavření kupní smlouvy tak mělo dojít do 30 dnů od tohoto data, tj. do 8. 1. 2015, k tomu však přes výzvu žalobce o uzavření smlouvy nedošlo. Okresní soud posoudil jako nedůvodnou rovněž námitku promlčení uplatněnou žalovaným. Uvedl, že kupní smlouva měla být uzavřena nejpozději dne 8. 1. 2015 a dnem 9. 1. 2015 žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Tříletá promlčecí doba pro uplatnění nároku žalobce u soudu by uplynula dnem 9. 1. 2018, žalobce však svůj nárok u soudu uplatnil již dne 29. 12. 2017, tedy před uplynutím promlčecí doby. Proto okresní soud žalobě zcela vyhověl. 5. Povinnost nahradit náklady řízení žalobce uložil okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovanému, který v řízení zcela neuspěl. 6. Proti rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Zopakoval svou argumentaci, že předmět převodu byl ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě vymezen neurčitě, a proto je smlouva v části o kupní smlouvě neplatným právním jednáním. Argumentoval, že závazek uzavřít kupní smlouvu mohl být realizován až do 31. 12. 2019, a proto žalobci nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty již dne 9. 1. 2015. Tvrdil, že došlo k zániku závazku uzavřít kupní smlouvu a smlouvu o věcném břemeni v důsledku změny poměrů, která nastala po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Změnu poměrů spatřoval v chování žalobce, který brojil proti prodloužení stavebního povolení, čímž měl dle tvrzení žalovaného fakticky zmařit účel uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Namítal, že výkon práva žalobce (uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty) je zjevným zneužitím práva nepožívajícím právní ochrany. A to z toho důvodu, že žalobce neměl zájem na splnění smluveného závazku uzavřít kupní smlouvu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zcela zamítl. 7. Žalobce se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. 8. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Předně je třeba uvést, že závěr okresního soudu o aplikaci zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) je správný. 10. Odvolací soud v prvé řadě považuje za nutné zdůraznit, že není důvodná námitka žalovaného, že předmět převodu byl ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě vymezen neurčitě, a proto by bylo třeba na smlouvu v části o kupní smlouvě hledět jako na neplatné právní jednání. Zde je třeba zmínit, že odvolací soud rozsudek okresního soudu již jednou k odvolání žalovaného přezkoumával, uzavřel, že předmět převodu nebyl ve smlouvě vymezen dostatečně určitě, a proto rozsudek okresního soudu svým rozsudkem ze dne 2. června 2020 č. j. [číslo jednací] změnil a žalobu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí však žalobce podal ústavní stížnost, o které Ústavní soud rozhodl svým nálezem sp. zn. [ústavní nález] ze dne 2. srpna 2022, jímž citovaný rozsudek odvolacího soudu zrušil. Při tom Ústavní soud vyslovil závazný právní názor, že v této věci smluvní strany (tj. žalobce a žalovaný) ve smlouvě o smlouvě budoucí vymezily předmět převodu bezpochyby určitě, respektive určitelně, a proto je třeba tento projev vůle smluvních stran hodnotit jako dostatečně určité právní jednání. K této části odvolací argumentace žalovaného proto odvolací soud zcela odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu. 11. Odvolací soud nesdílí ani názor žalovaného, že lhůta k uzavření kupní smlouvy účastníkům plynula až do 31. 12. 2019, a že proto žalobci nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty již dnem 9. 1. 2015. V textu smlouvy o smlouvě budoucí je výslovně uvedeno, že se smluvní strany dohodly na uzavření budoucí kupní smlouvy o převodu nemovitostí do 30 dnů ode dne nabytí právní moci stavebního povolení k výstavbě ČOV, nejpozději však do 31. 12. 2019. Jazykovým výkladem tohoto smluvního ujednání lze jednoznačně dovodit, že lhůta k uzavření kupní smlouvy byla vázána pouze na uplynutí 30 dnů ode dne, kdy stavební povolení k výstavbě ČOV nabude právní moci. Takovéto určení lhůty je i dostatečně určité. Ze žalobcem předložených listin přitom vyplývá, že zmíněné stavební povolení nabylo právní moci dne 9. 12. 2014 (to ostatně žalovaný ani nesporoval). Závěrečné sousloví citovaného smluvního ujednání„ nejpozději však do 31. 12. 2019“ je třeba vyložit jako rozvazovací podmínku – tedy že v případě, kdy by do 31. 12. 2019 nenabylo stavební povolení právní moci, zaniká povinnost smluvních stran kupní smlouvu uzavřít. Neobstojí ani námitka žalovaného, že bylo vydáno více stavebních povolení a není proto zřejmé, od kterého stavebního povolení se předmětná lhůta počítá. Ve smlouvě je vymezeno, že se jedná o stavební povolení k výstavbě ČOV a jak vyplývá z obsahu smlouvy i dalších projevů vůle žalobce a žalovaného, je touto zkratkou míněna výstavba čističky odpadních vod, a to právě té čističky, jejíž výstavba byla povolena mimo jiné na pozemcích ve vlastnictví žalobce, a které měly být předmětem kupní smlouvy, k jejímuž uzavření se žalobce a žalovaný zavázali předmětnou smlouvou o smlouvě budoucí. Ostatně ve stavebním povolení ze dne 18. 7. 2014, od kterého žalobce odvíjel běh lhůty pro uzavření kupní smlouvy, je výslovně uvedeno, že bylo vydáno na stavbu s názvem ČOV ve [obec] umístěné mimo jiné na pozemcích, na které se vztahuje předmětná smlouva o smlouvě budoucí. 12. Odvolací soud dospěl rovn