47 CO 169/2021-63 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 165 893 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení 35 085,40 Kč. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně provedla pro žalovanou na základě smlouvy o dílo ze dne 12. 11. 2015 dílo, které se mělo stát součástí širší dodávky pro [anonymizována dvě slova] v [obec] jako investora. V rámci splatnosti ceny díla bylo dohodnuto, že posledních 10 % z ceny ve výši 165 893 Kč (tzv. zádržné) zaplatí žalovaná ve prospěch žalobkyně do 35 dnů od předání díla investorovi. Investorovi bylo dílo předáno 20. 2. 2016. Zádržné bylo tedy splatné 27. 3. 2016. Vzhledem k tomu, že žalovaná namítla promlčení uplatněného práva, zabýval se okresní soud nejprve touto otázkou. Dospěl přitom k závěru, že žalobou uplatněné právo je promlčeno, a žalobkyni je proto nelze přiznat. Promlčecí doba začala běžet 27. 3. 2016 a žaloba byla podána až v roce 2021 Okresní soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že se o běhu počátku promlčecí doby dozvěděla až v roce 2019. Žalobkyně se při zachování obvyklé míry pečlivosti mohla dozvědět o předání díla investorovi podstatně dříve. Žalobkyně se však o skutečnostech rozhodných pro běh promlčecí doby nezajímala. Neoslovila žalovanou ani nemocnici, aby se dozvěděla, kdy dílo bylo předáno. Navíc již 25. 4. 2016 zaslala žalované upomínku o zaplacení dlužné částky, z čehož lze dovodit, že již k tomuto datu jí bylo známo, že nastala splatnost zádržného. Okresní soud z tohoto důvodu, tedy pro promlčení uplatněného práva, žalobu zamítl. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Namítala, že okresní soud nepřihlédl k jednání žalované, které bylo nepoctivé. Z takového jednání nemůže nikdo těžit. Žalovaná měla především zádržné uvolnit sama dobrovolně do 35 dnů po převzetí díla investorem. Byla to žalovaná, kdo měl plnou kontrolu nad předáním díla investorovi. Celý systém jednotlivých subdodávek ve prospěch žalované jako generálního dodavatele je složitý a je založen na vzájemné důvěře. Nebylo na žalobkyni, aby se pídila po informacích, kdy bylo dílo předáno. Rozhodnutí okresního soudu je formalistické. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. 4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání označila rozsudek okresního soudu za správný. Odmítla, že by jednala nepoctivě. Nebyla povinna k jednání, v jehož absenci spatřuje žalobkyně nepoctivost. Okresní soud správně uzavřel, že žalobkyně při vynaložení potřebné míry pečlivosti mohla zjistit, že došlo k předání díla investorovi, např. právě dotazem u něj. Smlouvu o dílo uzavřely obě strany dobrovolně, u žalované nebyl tehdy přítomen žádný nepoctivý úmysl. Vědomost žalobkyně o vzniku nároku navíc plyne i z její upomínky z 25. 4. 2016, v níž uvedla, že došlo ke splatnosti zádržného. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným. 6. Rozsudek okresního soudu stojí na jediném závěru, totiž že žalobkyní uplatněné právo je promlčeno. 7. Odvolací soud má za to, že tento závěr okresního soudu je správný, a to z důvodů, jež ve svém rozhodnutí uvedl již okresní soud. Odvolacímu soudu proto nezbývá než pouze zopakovat, popřípadě doplnit následující. 8. Jak správně zjistil okresní soud, doplatek ceny díla (v podobě tzv. zádržného) byl dle smlouvy splatný 35 dnů od předání díla investorovi, jímž byla [anonymizována dvě slova] v [obec]. K předání díla investorovi došlo 20. 2. 2016. K vyplacení zádržného mělo tedy dojít 27. 3. 2016. Tehdy se stala pohledávka žalobkyně splatnou. Od tohoto okamžiku začala běžet tříletá promlčecí lhůta, která uplynula 27. 3. 2019. Jelikož žalobkyně podala žalobu až v roce 2021, došlo k promlčení uplatněného práva. 9. Podle názoru odvolacího soudu neobstojí poukaz žalobkyně na nemravné jednání žalované. Žalobkyni lze přisvědčit, že žalovaná se nechovala zcela korektně, pokud jí nesdělila, že dílo bylo investorovi předáno (byť tuto povinnost dle smlouvy neměla), a zejména pokud zádržné poté, co se stalo splatným, sama dobrovolně žalobkyni nevyplatila (tuto povinnost měla). Odvolací soud však souhlasí s názorem okresního soudu, že jednání žalované nedosáhlo intenzity, která by jí vylučovala z uplatnění námitky promlčení. 10. Bylo totiž třeba přihlédnout též k tomu, do jaké míry byla žalobkyně jednáním žalované omezena ve svých možnostech domoci se svého práva a do jaké míry se na dalším vývoji posuzovaného právního vztahu podílela její vlastní nečinnost. Okresní soud v této souvislosti správně poukázal na to, že žalobkyně měla celou řadu možností, jak sama zjistit, zda a kdy bylo dílo investorovi předáno. Jak je uvedeno v rozsudku okresního soudu, mohlo se tak stát dotazem na žalobkyni, dotazem na investora ([anonymizováno]), případně provedením osobní kontroly, zda dílo u investora slouží svému účelu. 11. Nelze ostatně odhlédnout ani od výzvy z 25. 4. 2016, v níž žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení později žalované částky. Žalobkyně v této výzvě žádá doplatit nezaplacené částky z dříve vystavených faktur, které přesně odpovídají výši zádržného. Výzva byla adresována žalované poté, kdy se zádržné stalo splatným (27. 3. 2016). Okresní soud za těchto okolností správně dovodil, že žalobkyni muselo být již v době výzvy (25. 4. 2016) zřejmé, že zádržné se stalo splatným. 12. I kdyby se žalobkyně skutečně nedozvěděla o předání díla investorovi ihned, jakmile k němu došlo, tj. 20. 2. 2016, nelze pochybovat o tom, že pokud by se o osud díla přiměřeně zajímala, mohla se o jeho předání investorovi dozvědět dříve než 3 roky před podáním žaloby. Rozhodné datum z tohoto hlediska je 15. 1. 2018, neboť žaloba byla podána 15. 1. 2021 (nikoliv 30. 3. 2021, jak zřejmě omylem uvedl okresní soud). Do 15. 1. 2018 uběhly téměř 2 roky od skutečného předání díla investorovi. Přinejmenším k tomuto datu se žalobkyně měla a mohla dozvědět o předání díla investorovi a tedy zároveň i o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty (§ 619 obč. zák.). 13. Lze tedy shrnout, že žalobkyně měla dostatek možností k ochraně svých práv. Její právní pozice nebyla determinována postojem žalované. Marné uplynutí promlčecí lhůty nezpůsobila žalovaná jednáním, proti kterému žalobkyně neměla žádnou obranu. Naopak, k promlčení došlo v důsledku absence jakékoliv iniciativy ze strany žalobkyně, která se o uplatnění svého práva včas nepostarala, ač tak učinit mohla. Žalovaná měla 3 roky na to, aby splatnost zádržného zjistila a své právo u soudu uplatnila. Pokud se tak nestalo, nelze jí promlčené právo přiznat. 14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, měla tedy právo i na náhradu nákladů této fáze řízení. 16. Odvolací náklady žalované spočívaly v odměně za zastupování za dva úkony právní služby po 7 740 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 3 377 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem činily odvolací náklady žalované 19 457 Kč.