17 Co 112/2024-393 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalobkyni částku , částka, spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení (výrok I). V části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky ode dne , datum, do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyni zavázal, aby žalovanému k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil částku , částka, (výrok III).2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení náhrady škody ve výši , částka, , vzniklé neoprávněným odběrem elektrické energie na adrese , adresa, . Kontrolou provedenou dne , datum, a následným znaleckým zkoumáním byly zjištěny zásahy do elektroměru č. , hodnota, spočívající v poškozených úředních značkách a v opakovaném přetáčení číselníků. Žalovaný se bránil tím, že kontrolu provedl subjekt bez příslušného oprávnění, že elektroměr byl přístupný i jiným osobám a že se ani policejním šetřeném nepodařilo zjistit pachatele. Namítal též to, že uplatněná výše náhrady by měla být korigována s ohledem na dřívější průměrnou spotřebu. Poukazoval dále na to, že usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , insolvenční spisová značka, byl v insolvenčním řízení osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a tedy i žalobou uplatněné pohledávky. Okresní soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že na daném odběrném místě docházelo k neoprávněnému odběru tak, jak v žalobě tvrdila žalobkyně. Policejní šetření pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže, vedené pod sp. zn. , spisová značka, , skončilo odložením věci, neboť se nepodařilo zajistit důkazy o tom, která konkrétní osoba provedla zásah do elektroměru. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že žalobkyně přihlásila žalobou uplatněnou pohledávku do insolvenčního řízení, v němž byla tato pohledávka uspokojena v rozsahu necelého 1 %. Dospěl však k závěru, že se na tuto pohledávku z důvodu uvedeného v ustanovení § 416 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „i. z.“), nevztahuje osvobození. Jde totiž o náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, tedy porušením ustanovení § 51 odst. 1 písm. e) bod 1, 3, odst. 2 zákona č. 548/2000 Sb. Žalovaný jednal protiprávně, jeho odpovědnost za škodu je odpovědností objektivní a je nerozhodné, kdo neoprávněný odběr zavinil. Žalovaný se této odpovědnosti nemůže zprostit např. tím, že do měřicího zařízení sám nezasáhl či že si tohoto zásahu ani nebyl vědom. Neoprávněný odběr tedy energetický zákon chápe jako úmyslné porušení povinnosti. Ve vztahu k výši vzniklé škody okresní soud dovodil, že žalobkyní provedené vyčíslení dle § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. neodpovídá skutečné škodě. Se zřetelem k historické spotřebě v odběrném místě stanovil skutečnou výši škody vzniklé neoprávněným odběrem na částku , částka, , která se dále zvyšuje o částku , částka, odpovídající nákladům na zjištění neoprávněného odběru, včetně znaleckého posudku a nákladů na přezkoušení elektroměru. Žalobě proto vyhověl toliko co do , částka, , představujících součet uvedených částek.3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci řízení.4. Žalovaný své odvolání směřoval proti výroků I a III rozsudku okresního soudu. Namítal, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval jeho námitkami vznesenými proti průběhu samotné kontroly elektrického zařízení a že nesprávně vyhodnotil výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Nebyla vyvrácena ani jeho námitka, že neoprávněný odběr mohl nastat v důsledku zásahu vyšší moci. Zásadně pak nesouhlasil s tím, jak se okresní soud vypořádal se skutečností, že u žalovaného došlo ke splnění oddlužení a k osvobození od placení neuspokojených pohledávek zahrnutých do oddlužení. Žalobkyní uvažované ustanovení § 51 odst. 1 písm. e) bod 1, 3 energetického zákona neobsahuje žádnou zmínku o úmyslném porušení povinnosti. Zákonná úprava hovoří o objektivní odpovědnosti, tedy odpovědnosti bez zavinění. V souvislosti s ukončeným insolvenčním řízením však je nutno zavinění zkoumat. Z dokazování však nevyplynula žádná skutečnost, která by dovolovala uzavřít, že žalovaný své povinnosti porušil úmyslně. Žalobkyně žádné takové okolnosti netvrdila. Ani šetřením policejního orgánu nebylo zjištěno, že by žalovaný s elektroměrem jakkoli manipuloval. Žalovaný trvá na svém právním názoru, že i v případech, kdy zákon nevyžaduje zkoumání subjektivní stránky jednání dlužníka (tj. v případech objektivní odpovědnosti), je třeba pro účely posouzení výluky z osvobození dle ustanovení § 416 i. z. zkoumat zavinění. Insolvenční zákon je tu normou speciální. K samotné výši škody žalovaný dodal, že výpočet provedený okresním soudem pokládá za přesvědčivý a odpovídající pravidlům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 665/15. Nicméně je založen na historii spotřeb, tedy dokumentu vytvořeném žalobkyní, který nebyl nijak verifikován. Než o skutečnou výši tak jde spíše o škodu fiktivní. Náklady na zjištění neoprávněného odběru nepokládá žalovaný za účelně vynaložené. Žalovaný navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl ve výroku I změněn tak, že se žaloba i v této části zamítá. V návaznosti na to požadoval náhradu nákladů řízení v plné výši.5. Žalobkyně své odvolání původně směřovala proti rozsudku okresního soudu jako celku (tedy i proti vyhovujícímu výroku I) a navrhovala jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Při odvolacím jednání však upřesnila, že jí jde jen o změnu zamítavého výroku II a navazujícího rozhodnutí o nákladech řízení. Uvedla, že se plně ztotožňuje se závěry okresního soudu týkajícími se základu žalobou uplatněného nároku, a to včetně skutečnosti, že žalobou uplatněná pohledávka spadá pod výjimku specifikovanou v ustanovení § 416 i. z. Zásadně však nesouhlasila s tím, jaké závěry učinil okresní soud při stanovení výše škody. Podrobně argumentovala ve prospěch tzv. vyhláškového výpočtu, opírajícího se o ustanovení § 9 odst. 2 až 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., který v daném případě musí vést k rozhodnutí, že žaloba je opodstatněná v plném rozsahu. Neoprávněně odebraná elektřina nebyla a ani nemohla být změřena, žalovaný také neumožnil zadokumentování všech spotřebičů, které se v jeho domácnosti nacházely. Výpočet provedený okresním soudem je zcela fiktivní. Žalobkyně v souladu s vyhláškou požadovala náhradu za dobu od , datum, do , datum, . Z dokazování však vyšlo najevo, že i před tímto obdobím docházelo k zásahům do elektroměru. Je tak zřejmé, že rovněž spotřeby zaznamenané v historickém výkazu spotřeb jsou zkreslené. Je nelogické, aby takové spotřeby tvořily podklad pro výpočet škody. Za nepřijatelné pokládá žalobkyně i to, že okresní soud vyšel jen z počtu a charakteru spotřebičů uváděných žalovaným, aniž by ten umožnil svá tvrzení nějak ověřit. Výpočet okresního soudu proto žádný smysl nedává a je výrazem svévole. Žalobkyně klade v této souvislosti otázku, proč by někdo páchal neoprávněný odběr pro tak minimální úsporu. Obstát nemůže ani rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla totiž co do základu v řízení úspěšná, a proto mělo být aplikováno ustanovení § 142 odst. 3, případně § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).6. K odvolání žalovaného podala žalobkyně písemné vyjádření. V něm shrnula své argumenty týkající se průběhu kontroly odběrného místa a zjištění neoprávněného odběru. Reagovala na zpochybnění dokumentu obsahujícího historii spotřeb a oponovala názoru žalovaného, že náklady na zjištění neoprávněného odběru byly vynaloženy neúčelně.7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná (§ 201 o. s. ř.), obsahují všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a byla podána osobami oprávněnými a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal při nařízeném jednání rozsudek okresního soudu, jakož i jemu předcházející řízení v mezích, v nichž se odvolatelé domáhali jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), aniž byl vázán důvody, které byly v odvoláních uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání žalovaného shledal důvodným.8. Odvolací soud předně zjistil, že řízení před okresním soudem nebylo postiženou žádnou zmatečnostní ani jinou podstatnou procesní vadou, která by mohla mít vliv na správnost rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí daného sporu a jeho skutková zjištění jsou ve vztahu k právnímu posouzení věci dostatečná a správná.9. S právním posouzením věci, které zaujal okresní soud, se však odvolací soud ztotožnit nemohl. Především nesouhlasí s tím, jak bylo aplikováno a vyloženo ustanovení § 416 odst. 1 i. z. V této části musel přisvědčit argumentaci žalovaného přednesené