21 Co 257/2024-35 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 437 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 137 Kč ve výši 15 % ročně za období od 7. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 070,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II).2. Žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne 26. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 437 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný byl v období od 2. 10. 2022 do 18. 1. 2023 provozovatelem osobního automobilu s registrační značkou , SPZ, , avšak neměl po tuto dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Dle ustanovení § 4 odst. 1 tohoto zákona jí vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu. Vozidlo bylo nepojištěno 109 dní, což při denní sazbě příspěvku ve výši 93 Kč činí na základu příspěvku celkem 10 137 Kč. Vedle toho žádala přiznat též poplatek spojený s vymáháním pohledávky dle § 4 odst. 4 téhož zákona ve výši 300 Kč. Konečně žádala i přiznání úroku z prodlení. Žalovaný se v průběhu řízení k žalobě nevyjádřil. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný byl v období od 2. 10. 2022 do 18. 1. 2023 provozovatelem osobního automobilu s registrační značkou , SPZ, , avšak neměl po tuto dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Uzavřel, že žalobkyni tak dle ustanovení § 4 odst. 1 tohoto zákona vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, který však žalovaný nezaplatil. Vozidlo bylo nepojištěno 109 dní, což při denní sazbě příspěvku ve výši 93 Kč činí na základu příspěvku celkem 10 137 Kč. Důvodným shledal i nárok žalobkyně na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 téhož zákona ve výši 300 Kč. Proto žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobkyni též požadovaný úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Konstatoval, že účelně vynaložené náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení 750 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 a za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2 písm. h) a § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“ nebo jen „AT“), náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Celkové náklady tak byly vyčísleny částkou 2 070,50 Kč a jejich náhrada byla uložena k zaplacení žalovanému.3. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to pouze proti jeho výroku II. Vytýkala okresnímu soudu, že nesprávně aplikoval ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když potřeba aplikace tohoto právního předpisu vyplývá z § 1 odst. 2 advokátního tarifu a z ústavně konformního výkladu § 151 odst. 2 o. s. ř. Konstatovala, že soud prvního stupně jí přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku, odměny za zastoupení ve věci advokátem za 2,5 úkonu právní služby po 300 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21 % DPH. Ztotožnila s napadeným rozhodnutím v tom rozsahu, že za 3 úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání žaloby byla přiznána náhrada podle § 14b AT. Za nesprávné však považovala, pokud jí byla přiznána náhrada za výzvu k plnění pouze ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny dle § 11 odst. 2 písm. h) AT. Upozornila, že ustanovení § 14b AT představuje lex specialis k § 11 odst. 2 AT a při jeho aplikaci se proto ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) AT nepoužije. Zdůraznila, že ustanovení § 14b AT má speciální úpravu pro stanovení sazby odměny za každý úkon právní služby až do podání návrhu na zahájení řízení. Pokud tedy soud prvního stupně rozhoduje o nákladech řízení podle § 14b AT, nemůže přiznat sníženou odměnu za předžalobní upomínku podle § 11 odst. 2 AT. V této souvislosti odkázala na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020 sp. zn. , spisová značka, . Navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že žalovaný je povinen nahradit jí náklady řízení v částce 2 252 Kč.4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání bez jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.). Přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobkyně domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání žalobkyně shledal opodstatněné.5. Odvolací soud zcela sdílí správný právní závěr okresního soudu o tom, že v této věci byla procesně úspěšnou žalobkyně, a proto je žalovaný v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen nahradit žalobkyni náklady, které v řízení před okresním soudem účelně vynaložila. Nesdílí však již jeho závěr ohledně stanovené výše těchto nákladů.6. Ustanovení § 14b advokátního tarifu zavedlo snížené sazby za první úkony právní služby, resp. za všechny úkony do prvního jednání za (kumulativního) splnění několika podmínek. Předně musí jít o spor o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Druhou podmínkou je podání návrhu na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Poslední podmínkou je úspěch žalobce ve sporu s následným rozhodnutím o přiznání nákladů řízení. Předmětné ustanovení při splnění těchto podmínek pak upravilo fixní tarifní hodnotu s (nižší) odměnou za všechny úkony právní služby do podání návrhu včetně. Jedná se tedy o zvláštní fixní tarifní hodnotu i odměnu za každý takovýto úkon, čemuž ostatně odpovídá i část věty odst. 1 zmiňovaného ustanovení: „…činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby…“. Z uvedeného jazykového výkladu lze dovodit, že odměna vymezená v daném ustanovení bude přiznána (při splnění shora uvedených podmínek) za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby (včetně) bez ohledu na to, zda se jedná o úkon dle § 11 odst. 1 nebo § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Za této situace však nezbývá než uzavřít, že okresní soud pochybil, pakliže odměnu (dle § 14b odst. 1) za úkon spočívající ve výzvě k plnění snížil na polovinu, tedy z částky 300 Kč na částku 150 Kč. V daném případě se stále jednalo o úkon do podání návrhu na zahájení řízení, na nějž dopadala speciální sazba odměny dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Náklady úspěšné žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně tak správně činily celkem 2 252 Kč a byly tvořeny ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny za zastupování advokátem v celkové výši 900 Kč, tj. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT, paušální náhrady hotových výdajů přináležející k těmto úkonům právní služby po 100 Kč (celkem 300 Kč) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z celkové částky 1 200 Kč.7. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku pod bodem II změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady řízení 2 252 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 o. s. ř.).8. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení před odvolacím soudem byla žalobkyně zcela úspěšná. Jelikož však výslovně žádné náklady řízení nepožadovala, odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.