21 Co 355/2024-173 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni s účinností od 27. 12. 2023 výživné 10 500 Kč měsíčně vždy do posledního dne v měsíci předem (výrok I), dlužné výživné za dobu od 27. 12. 2023 do 31. 7. 2024 ve výši 75 194 Kč uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do 1 měsíce od právní moci rozsudku (výrok II), žalobu do částky 4 500 Kč měsíčně zamítl (výrok III), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení 42 989,60 k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, soudní poplatek 6 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V).2. Žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne 27. 12. 2023 domáhala uložení povinnosti žalovanému platit k jejím rukám výživné pro manželku v celkové výši 15 000 Kč měsíčně s účinností od data podání žaloby. Konstatovala, že trpí vážnými zdravotními obtížemi, které mají svůj původ v manželství, jež bylo uzavřeno dne , datum, . Popsala, že prodělala operaci bederní páteře, po které trpí fibromyalgickým syndromem a syndromem neúspěšné chirurgické léčby degenerativního onemocnění bederní páteře. Trpí chronickou únavou a bolestmi celého těla, svalů a úponů. Chůzi zvládá pouze s oporou francouzských holí. Není schopna delší chůze. Při sezení je nucena po krátké době zaujímat úlevové polohy. Projevily se u ní rovněž potíže s duševním zdravím, které byly diagnostikovány jako akutní reakce na stresovou situaci odrazem deprese. Trpí i dalšími zdravotními obtížemi jako jsou četné alergické reakce, opakované horečky, kožní exantémy, inkontinence, opakované gynekologické záněty. Uvedené zdravotní obtíže jí značně omezují v běžném způsobu života. V současné době není schopna samostatně zvládat věci denní potřeby a je odkázána na pečovatelskou službu. Byl jí přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 10. 2023 byl tento od 6. 12. 2023 snížen na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. V průběhu řízení před okresním soudem však bylo vydáno rozhodnutí, kterým jí byl opětovně přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Kromě tohoto důchodu je odkázána pouze na příspěvek na mobilitu 900 Kč. Z těchto příjmů hradí náklady na uspokojení svých základních životních potřeb a také náklady související s léčbou jejího stavu. Účastníci mají ve společném jmění manželů rodinný dům s pozemky v , adresa, . Tento dům oba užívají. Spolu s nimi v domě žije také matka žalovaného. K poměrům žalovaného uvedla, že je společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, , se sídlem v , adresa, . Společnost podniká v odvětvích voda – topení – plyn – sanita – kanalizace – domácnost. Provozuje kamenný obchod a internetový obchod. Žalovanému je ze strany společnosti vyplácena mzda ve výši 50 000 Kč čistého měsíčně. Vedle toho jsou mu však poskytována nepeněžitá plnění. Žalovaný tak užívá i k soukromým účelům osobní automobil , název, , osobní automobil , název, a terénní čtyřkolku. Zdůraznila, že v roce 2022 dosáhla zmiňovaná společnost čistého zisku ve výši 26 857 450 Kč. Žalovaný hradí náklady spojené s provozem rodinného domu. Výše těchto nákladů činí přibližně 5 000 Kč měsíčně. Dále přispívá měsíčně na výživu svému synovi částkou 5 000 Kč. Životní úroveň žalovaného významně převyšuje její životní úroveň. Nadto jí žalovaný neposkytuje jakoukoliv osobní pomoc nebo podporu ani peněžité plnění. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Poukázal na skutečnost, že žalobkyně zdravotními obtížemi trpěla již před uzavřením manželství. Nesouhlasil také s rozsahem jí tvrzených zdravotních obtíží. Popsal, že se doma žalobkyně zcela běžně pohybuje bez francouzských holí, vaří, pere, uklízí, nosí těžší břemena. Až do okamžiku, kdy mu oznámila záměr se rozvést, zcela zvládala veškeré věci denní potřeby, nepotřebovala a ani nevyužívala pečovatelskou službu. Teprve od toho okamžiku si sjednala pečovatelskou službu. Francouzské hole pak užívá zejména na veřejnosti. K duševnímu zdraví žalobkyně uvedl, že to byla ona, kdo inicioval rozvod manželství. Danou stresovou situaci si tedy přivodila sama, navíc tuto prodlužuje, když nyní rozvodu brání. Zdůraznil, že sama žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , jejichž hodnotu odhaduje nejméně na 3 000 000 Kč. Vlastní osobní automobil zn. , název, . Zejména z užívání nemovitých věcí tak žalobkyni může plynout další příjem. Pokud jde o náklady na provoz domu v , adresa, , konstatoval, že veškeré tyto hradí pouze on. Měsíčně je vyčíslil zhruba na částku 14 000 Kč, když v této jsou zahrnuty náklady na teplo, vodné a stočné, odvoz odpadu, pojištění, daň, SIPO, internet a televize Skylink. K jeho obchodnímu podílu ve společnosti , právnická osoba, ., uvedl, že jej nabyl ještě před uzavřením manželství a není tak součástí SJM. Za výkon funkce jednatele mu náležela v roce 2023 odměna ve výši 631 317 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem v roce 2023 tak činil 41 964 Kč. Žádný další majetek nevlastní. Má vyživovací povinnost k synovi , jméno, . S ohledem na zdravotní stav syna, kdy tento trpí poruchou autistického spektra, hradí na syna výživné ve výši 11 000 Kč měsíčně. Po zaplacení nákladů na společné bydlení a výživného mu tak průměrně zbývá 17 377 Kč měsíčně. Nesouhlasil proto s tvrzením žalobkyně, že jeho životní úroveň významně převyšuje tu její. Okresní soud vyšel ze zjištění, že v rozhodném období činil invalidní důchod žalobkyně částku 23 942 Kč, kdy spolu s příspěvkem na mobilitu se jednalo o její jediný příjem. Naopak celkové čistý příjem žalovaného v roce 2023 činil 2 505 318 Kč, tedy v průměru 208 776,50 Kč měsíčně. V této částce byl obsažen i žalovanému vyplacený podíl na zisku za rok 2022. Nadto přihlédl i k nepeněžitému plnění, jež se žalovanému dostávalo užíváním vozidel , název, a , název, , kdy pak sám nemusí vynakládat prostředky na pořízení si vlastního vozidla na rozdíl od žalobkyně. Nezohlednil námitky žalovaného spočívající v tvrzení, že žalobkyně krátce před tímto obdobím disponovala částkou 200 000 kč, když uzavřel, že právě v tomto období musela hradit náklady právního zastoupení v souvislosti s jednáním o dohodě o vypořádání společného jmění manželů. V této souvislosti poukázal i na částku 4 125 823 Kč, kterou mohl v této době disponovat žalovaný. Dále nezohlednil námitku žalovaného ohledně vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem v k. ú. , adresa, . Konstatoval, že sama skutečnost, že žalobkyně nemovitosti vlastní, není důvod pro nepřiznání výživného. Žalobkyně nemovitosti užívá, tedy nelze ani dovodit, že přichází o potenciální zdroj z příjmu v podobě nájemného. Kromě výživného, které žalovaný platí svému synovi, však přihlédl k nákladům spojených s nemovitostmi v , adresa, . Vycházel z toho, že žalobkyně by se jako spoluvlastník nemovitostí měla podílet jednou polovinou na nákladech za pojištění nemovitostí, daně, úhradách televizních a rozhlasových poplatků. Dále přepočetl náklady za odvoz a likvidaci odpadu k osobě žalobkyně. U ostatních nákladů vycházel pro osobu žalobkyně z jedné třetiny, když zohlednil, že v domě žije s účastníky i matka žalovaného. Dospěl k závěru, že žalobkyně by se na nákladech spojených s vlastnictvím a užíváním společného domu měla podílet měsíčně částkou 4 328 Kč, resp. s ohledem na obecnou tendenci nárůstu nákladů částkou 4 500 Kč. Jelikož tyto náklady za žalobkyni platí žalovaný, dostává se jí dalšího měsíčního plnění v této výši, když zmiňované náklady nemusí vynakládat sama. Proto žalobkyni přiznal výživné v částce 10 500 Kč měsíčně, když od celkové požadované částky 15 000 Kč odečetl zohledněnou částku nákladů, jež za ni žalovaný vynakládá. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.3. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to do výroků I, II, III a IV. Zdůraznila, že základním východiskem pro určení výživného mezi manžely je, že tito mají zákonné právo na zásadně stejnou životní úroveň. Výživné jakožto peněžité plnění může být požadováno v případě, kdy mezi manžely není za účelem splnění vyživovací povinnosti plněno vůbec, ale také v případě, kdy je mezi manžely za účelem splnění vyživovací povinnosti plněno nedostatečně. Hrazení veškerých nákladů spojených s vlastnictvím a užíváním domu v , adresa, není přitom peněžitým plněním poskytovaným její osobě. Pokud tedy žalovaný v rozhodné době plnil svoji vyživovací povinnost vůči ní naprosto nedostatečně a neposkytoval k jejím rukám jakékoliv peněžité plnění, je oprávněna domáhat se nad rámec plnění poskytovaného žalovaným (formou úhrady poplatků spojených s vlastnictvím a užíváním domu v Trutnově) rovněž peněžitého plnění v podobě výživného. Dále konstatovala, že i kdyby přistoupila na názor okresní soudu, že je třeba částku 4 500 Kč počítat v její prospěch, i tak je zcela zjevné, že výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně pouze snižuje zásadní rozdíl v životní úro