21 Co 373/2024-45 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že manželství účastníků , Jméno zainteresované osoby 1/0, , rozené , rodné příjmení, , a , Jméno zainteresované osoby 0/0, , uzavřené dne , datum, před Magistrátem města , adresa, , se rozvádí (výrok I) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Proti rozsudku podala manželka odvolání. Trvala na tom, že manželství by mělo zůstat zachováno s ohledem na její věk blízký starobnímu důchodu, zdravotní stav a nemožnost sehnat zaměstnání. Rozvod manželství tak pro ni má vážné existenční dopady, jichž si je i manžel vědom. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že návrh manžela na rozvod manželství zamítne.3. Manžel ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil. Uvedl, že pravým důvodem odvolání je jen protahování řízení, resp. prodlužování doby trvání manželství s cílem manželky vylepšit si svoji finanční situaci a pozici pro přiznání sankčního výživného dle § 762 odst. 1 o. z. Opětovně poukazoval na to, že manželství je dlouhodobě nefunkční, manželé spolu nežijí a nevedou společnou domácnost nejpozději od léta 2022, kdy se z ní manželka trvale odstěhovala (intimně spolu nežijí 5 let), a že nemá zájem o další soužití s ní.4. Dále manžel podle § 165 o. s. ř. navrhl opravu odůvodnění napadeného rozsudku, a to jednak v bodě 13 jeho odůvodnění (v části týkající se závěrů okresního soudu o příčinách rozvratu manželství) a jednak v bodě 15 jeho odůvodnění (v části týkající se závěrů okresního soudu o újmě, kterou manželka rozvodem utrpí).5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení (§ 397 z. ř. s. a § 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.6. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž manželství účastníků rozvedl. Plně odkazuje na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám manželky dodává následující.7. Podle § 655 o. z. manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.8. Podle § 687 odst. 2 o. z. manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.9. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.10. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.11. Společné soužití manželů v manželství je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společného sdílení radostí i problémů, společného trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společného nakládání s finančními prostředky apod.12. Jediným důvodem rozvodu manželství je pak objektivní, kvalifikovaný rozvrat. Jeho kvalifikovanost je dána nejenom jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu spolu manželé nežijí. Jestliže zákon předpokládá povolení rozvodu tam, kde nelze očekávat obnovení manželského soužití, znamená to potřebu prokázání definitivního ukončení osobního společenství manželů a společného hospodaření bez naděje na smíření.13. V projednávané věci předně není sporu o tom, že manžel opakovaně a velmi důrazně prezentuje svůj jednoznačný a neměnný názor dále v manželství s manželkou nežít, a to z důvodu vzájemných hádek, netrávení společného času, neshod a ztráty porozumění. Již na tomto místě lze podotknout, že dost dobře nelze jednoho z manželů, tj. v daném případě manžela, nutit setrvávat v manželském svazku, ve kterém není spokojen a který odmítá nadále udržovat. Na tom nemůže ničeho změnit skutečnost, zda manžel manželské soužití nadále odmítá jen ze svých subjektivních či objektivně existujících důvodů. Obdobně na tom nemůže nic změnit ani snaha manželky o zachování manželství.14. Jestliže manžel odmítá s manželkou nadále žít, resp. s ní již delší dobu, od léta 2022, nebydlí ve společné domácnosti (z níž se navíc odstěhovala manželka, protože se jí dle jejího vlastního tvrzení dělalo z manžela špatně), nezachovává jí věrnost, odmítá ji podporovat a pomáhat (vyjma placení výživného 11 000 Kč měsíčně) a tím vytvářet zdravé rodinné prostředí pro ně oba, tak tím dochází k absenci čtyř předpokladů, které jsou v § 687 odst. 2 o. z. uvedeny jako jedny ze zcela základních a nezbytných podmínek pro úspěšné manželské soužití. Již jen z tohoto důvodu je namístě manželství účastníků rozvést, neboť rozpad manželství se zde jeví trvalým co do jeho intenzity i doby trvání. Pro dlouhodobě setrvalé, neměnné odmítavé stanovisko manžela prezentované v řízení před okresním i krajským soudem je současně vyloučena jakákoliv naděje na možnost obnovy manželského soužití (§ 755 odst. 1 o. z.).15. Co se týče příčiny rozvratu manželství, zde krajský soud na rozdíl od okresního soudu má za to, že tu je nutno spatřovat primárně ve stávající neslučitelnosti životních očekávání účastníků od soužití v manželství, tj. v jejich současných rozdílných názorech a představách ohledně vedení dalšího společného manželského soužití (§ 756 o. z.). Naproti tomu krajský soud jako příčinu manželství nespatřuje manželův přehnaný postoj k vedení domácnosti a jeho nadměrnou konzumaci alkoholu, resp. hádek pod jeho vlivem, neboť zde se dle jeho názoru jedná až o následek, resp. skutkové projevy nespokojenosti manžela v manželství, nikoliv o pravou příčinu jeho nespokojenosti.16. Nelze mít samozřejmě pochyb o tom, že příčinu rozvratu manželství nezřídka kdy nebude možno postavit zcela najisto. Jde totiž mnohdy o těžko postihnutelné příčiny, mající původ v intimní sféře, a i zprvu zdánlivě jasné příčiny rozvratu mají své další, skryté příčiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2007 sp. zn. 22 Cdo 2921/2005). Nicméně z provedeného dokazování spíše vyplývá, že základním důvodem rozpadu manželství je dlouhodobá nespokojenost manžela s průběhem soužití s manželkou, se způsobem trávení volného času, hospodařením i vzájemným chováním vůči sobě i s nimi žijícím dětem apod. Pokud pak manžel později začal pít, v důsledku toho se hádat či mít zvýšené požadavky na úklid, jednalo se zde nikoliv o základní příčinu, ale až druhotný následek jeho předchozí dlouhodobé nespokojenosti s průběhem manželství.17. Další dokazování v tomto směru má krajský soud ve shodě s okresním soudem za nadbytečné. Stěží se totiž mohou třetí osoby vyjadřovat k ryze subjektivním názorům, vnímáním, prožitkům a pocitům manžela týkajícím se jeho spojenosti v manželství. Jen pro úplnost na tomto místě krajský soud podotýká, že pro rozvod manželství není vůbec významné, zda manželka objektivně svým chováním zapříčinila nespokojenost manžela v manželství. Podstatné je jen to, že k této nespokojenosti u manžela došlo, byť by na tom třebas i manželka neměla vůbec žádné zavinění (což ale v poměrech souzené věci uzavřít nelze).18. Konečně je správný závěr okresního soudu i v tom, že v dané věci není namístě postup dle § 755 odst. 2 písm. b/ o. z., tj. nevyhovění návrhu na rozvod manželství pro rozpor se zájmy manželky za situace, kdy se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela a kdy by jí byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma při existenci dalších, mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství. V tomto směru krajský soud plně souhlasí se závěry okresního soudu uvedenými v bodech 12 a 13 odůvodnění napadeného rozsudku, tj. v tom, že manželce rozvodem žádná mimořádná újma způsobena nebude.19. Zejména se zde krajský soud ztotožňuje s okresním soudem v tom, že snížení životní úrovně, resp. majetkových poměrů manželky po rozvodu manželství nelze považovat za závažnou újmu předvídanou § 755 odst. 2 písm. b/ o. z. Takovou újmu by naopak bylo možno spatřovat např. v předchozím dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu manželky spojeném s neschopností se o sebe bez pomoci manžela postarat co do základních životních úkonů spojených s pohybem, základní hygienou, přijímáním stravy apod.20. Nic takového ale nebylo manželkou tvrzeno, ani v řízení prokázáno, neboť ta zde spatřovala své zájmy výlučně a jen v rovině materiálního zabezpečení. Tyto finanční problémy jsou samozřejmě pro ni jistě nepříjemné, nicméně se nejedná o skutečnosti, které by bylo možno hodnotit jako zvlášť závažnou újmu vylučující rozvod. Takové potíže naopak běžně provázejí při rozvodu naprostou většinu manželů, neboť se